Prusko-Rakouská válka 1866

[jmodrak]

1. Nemusela byť, ak by Rakúsko neviedla vláda aká ju viedla. Vojenské argumenty, aspoň tie zásadne, som uviedol.

2. Spoločenská nálada na to vplyv až tak nemala, ako to čo ju vyvolalo. To jest vláda J.F.I. Tá je zodpovedná za porážku v 1. rade. Ak napr. sa rozhodli nepoužívať zadovky, mohli k tomu mať x zásadných argumentov technických a taktických. Nevyužívať k presunom železnice, tu zjavne ide o zaostalosť myslenia. Tých príkladov, kedy "konzervativizmus" ona to bola skôr hlúposť a diletantstvo urodzených viedli k tragickým rozhodnutiam by bolo oveľa viac. Celá južná armáda bol jeden veľký nezmysel.

[Bleu]

1) nezajímá, prostě byla - hru na cobykdyby si hrát nebudem.

2) já vím, že debata se nemá vést ad persona - nicméně - kde v sobě bereš tu bohorovnost ve svých příspěvcích (nejen v tom posledním).

[Pátrač]

Jen pár či spíše více než pár slov.

Bitva u Hradce králové je součást velkého konfliktu mezi Němci. V Německu už delší dobu před touto bitvou a vlastně celou válkou probíhal integrační proces. Byl pomalý, ale nekompromisně nezastavitelný. V jeho čele stál Otto von Bismarck skvělý politický intrikán a Helmut von Moltke, náčelník generálního štábu pruské armády.

Když Bismarck naznal, že je pravý čas na rozhodující krok, dal se do diplomatické práce, aby Rakouského protivníka odřízl od možných spojenců a sám nějaké získal. Dařilo se mu. Na jeho stranu se přidala Francie, kdy Napoleon III. přijal závazek udeřit na Rakousko v Itálii, aby zabránil větší koncentraci sil rakouské armády, která se bude muset Prusům postavit. Následně se Bismarckovi podařilo zajistit Ruskou neutralitu v konfliktu, který už byl na spadnutí.

Ale byl chytrý. Věděl, že musí zjistit jak je na tom budoucí protivník a tak Rakousko přizval ke své válce s Dánskem. Vyzkoušel tak pruskou novou výzbroj, taktiku na ní založenou a podíval se, jak si v boji vede rakouská armáda.

Potom bylo Prusko připraveno na válku, která měla rozhodnout, kdo bude mít hlavní slovo v Německu. Předehrou samotné války mezi dvěma říšemi byla válka v Itálii. Rakousko bylo napadeno v Lombardii a nakonec byla svedena velká bitva u Custozy, kde rakouská armáda vyhrála, ale zde bojujících 80000 vojáků nemohlo pomoci v boji proti Prusku.

Dvanáct Německých států se proti Prusku postavilo. 14. června 1866 byla zahájena mobilizace v Německém spolku. Ale postup Prusů byl takový, že jen saská armáda dokázala uniknout mimo dosah Prusů a stala se tak jediným spojencem rakouské armády, který jí pomohl.

Rakouská volba postavit do pole jako vrchního velitele polního zbrojmistra Benedeka nebyla rozumná. Bylo to prostě jedno z mnoha špatných rozhodnutí, které tuto válku provázelo. Zásadně ale nesouhlasím s tím, aby se denuncioval. Ten člověk znal svoje limity a věděl, že to není tažení, které by dokázal zvládnout. Už po bitvě u Solferina, kde se svým VIII. sborem držel pravé křídlo rakouské armády proti celé piemontské armádě požádal o penzionování . Nebylo mu vyhověno. I další žádost o penzionování byla zamítnuta.

Když z něj udělali velitele severní armády v Čechách, dostal se do pro něj neřešitelné situace. Nikdy na tomto bojišti neoperoval. Armádu velikosti jakou dostal nikdy ani neviděl. Ne tak, aby jí velel.

Snažil se, co mohl. Ale vše co uměl a mohl, bylo prostě málo. Přesto ale vycítil rytmus kolapsu své armády a v čas bojiště omasti, kdy za cenu oběti dělostřelců a části jízdy dokázal vyvést hlavní síly z pod hrozby obklíčení a neskončil takovou katastrofou jako o 4 roky později Francouzi u Sedanu.

Byl odvolán a postaven dokonce před vyšetřovací komisi. Až císař, který si uvědomil svůj podíl viny, toto nedůstojné divadlo zastavil a konečně ho uvolnil a penzionoval. Benedek se zachoval neuvěřitelně. Všechny jemu dostupné dokumenty o bitvě zničil a až do své smrti o ní s nikým nepromluvil. I díky tomu chybí mnoho zásadních informací, kterých nepřítomnost dává prostor blbostem. Svému císaři zůstal naprosto věrný, ale s dvorem se i přes nátlak nikdy nesmířil.

Benedek nebyl strategickým myslitelem. Byl to typický polní velitel, potřeboval pohyb a v této situaci prokázal opakovaně skvělé výsledky. Když zemřel, nepřišla říše o velkého vojevůdce. Tím nikdy nebyl. Ale přišla o jednoho z nejlepších vojáků jakého kdy měla, a tím bezesporu byl.

Plán války byl spíše zbožným přáním než reálným plánem. Rakouksá armáda se měla sebrat severně od Olomouce a postupovat do Slezska. Němečtí spojenci měli zatím zaměstnat Pruskou armádu. V Itálii měla rakouská armáda vyhrát a hned vyrazit na sever podpořit hlavní síly. Celková síla cca 400 000 vojáků měla tak Prusko porazit bez ohledu na jehlovky či jiné vymyšlenosti.

Jenže Pruský postup připomínal lavinu. Němečtí spojenci se ani neprobrali a bylo u nich vše pod pruskou kontrolou. Italové Rakušany zaměstnali příliš dlouho. A samotná bitva u Hradce Králové byla střetnutím dvou armád stejně silných ale neporovnatelných v nasazení, motivaci a rozhodnosti ve velení. Nebýt velké průtrže mračen, mohla být porážka Rakušanů ještě horší. Na jehlovky bych prohru ale nesváděl, tento fakt byl sice významný ale ne nosný.

Bitva pomohla donutit Rakousko, aby se vzdalo svých aktivit v Německu a tím bylo možno Německo konečně sjednotit. Na toto sjednocení doplatila v roce 1870 Francie, jejíž porážka a zajetí většiny armády zase jednou změnili dějiny Evropy.

Jsem majitelem knihy, kterou napsal pan Eduard Charda a nese název Válka prusko – rakouská roku 1866 a její druhé doplněné vydání vyšlo v roce 1902 v Brně v nakladatelství pana Píši. Obsahuje dokonce poznatky v domě psaní knihy ještě žijících vojáků, i překlady z novin tisku v Rakousku a ve zbytku Evropy, tedy pohledy vojenských atašé, kteří se jí účastnili na obou stranách.

Já sám mám o této válce vypracován rozsáhlý text, ale zatím nevím, kdy a jestli vůbec dojde k jeho zveřejnění. Moje práce na téma Rakousko vyznívají pro čtenáře jako obtížně přijatelné a tedy se budu raději věnovat nějakou dobu pravěku a jiným méně napadatelným tématům.

Takže tolik co jsem chtěl dodat do této diskuse a přeji vám, aby se vám v ní dařilo.

[Dzin]

Dzin
S podobnými myšlienkami sa zrejme zahrával aj Benedekt, ale keďže J.F.I. trval na bitke - rozkazom, tak mu ju Benedekt dal.

To není fakt. Naopak, často opakované zavádějící tvrzení. Císař rozkázal ústup. Je to naprosto jasné z jeho telegramu. Doslova píše "Nařizuji (Ich befehle) - pokud je to nevyhnutelné - zahájit v naprostém pořádku ústup." Benedek tedy rozkaz k ústupu od nadřízených míst měl, pokud by ho učinil, nemohl mu nikdo nic vytýkat. Sice je ve zmíněném telegramu i připojena diskutovaná věta "Byla svedena bitva?", ale ta sama o sobě vůbec předchozí rozkaz neneguje či neoslabuje, byť existují náznaky, že si ji Benedek vyložil, jako "návrh" svedení bitvy.

Ad knížka "Válka 1866" knížka dobrá, dokonce velmi dobrá problémem je, že je byla prakticky až doteď jediná.
k tomu co řešíme by byla asi vhodnější tahle. http://www.kosmas.cz/knihy/174687/valka ... porazenym/

Díval jsme se do ní a je trochu matoucí. Asi si jí koupím a přečtu, protože ač ji napsal jeden ze spoluautorů výše zmíněné knihy, některá tvrzení v ní má naprosto odlišná. Jinak takto rozsáhlou publikaci máme opravdu jej jednu, spíše vznikaly trochu horší, ikdyž mnohdy také zajímavé (Urbanova "Vzpomínka na Hradec Králové" třeba zasazuje válku do evropského kontextu, byť jsou tam porůznu nepřesnosti.)

1. Nemusela byť, ak by Rakúsko neviedla vláda aká ju viedla. Vojenské argumenty, aspoň tie zásadne, som uviedol.

Ale byla. Pokud by se odehrála podobná bitva, byla by ona jednou z rozhodujících. Z vojenského hlediska byl Hradec zlomovím okamžikem, který rozhodl, že Rakousko válku prohraje. Rakušané sice učinili chyby při přípravách na válku, ale to nedělali jen oni, v historii známe další moře případů. Ovšem faktem je, že Hradec sehrál rozhodující roli na poli vojenském, stejně jako na jihu Custoza.

2. Spoločenská nálada na to vplyv až tak nemala, ako to čo ju vyvolalo. To jest vláda J.F.I. Tá je zodpovedná za porážku v 1. rade. Ak napr. sa rozhodli nepoužívať zadovky, mohli k tomu mať x zásadných argumentov technických a taktických. Nevyužívať k presunom železnice, tu zjavne ide o zaostalosť myslenia. Tých príkladov, kedy "konzervativizmus" ona to bola skôr hlúposť a diletantstvo urodzených viedli k tragickým rozhodnutiam by bolo oveľa viac. Celá južná armáda bol jeden veľký nezmysel.

Nepochybně, ale za porážky mohou i velitelé v poli. Opět, známe případy, že vláda dělala co mohal, ale když selže velitel, nic nepomůže. Navíc nemáš mnohdy pravdu, co se týká přeprav po železnici, Rakousko mělo sice v místě bojů méně železničních spojů, než Prusko (1 trať proti 5), ale dokázalo denně vypravit až dvojnásobný počet vlaků, tedy 21-28, Prusové 8-12. Řečí čísel, Prusové přepravili 190 tisíc vojáků, 55 tisíc koní a 5300 povozů, Rakušané 191 tisíc vojáků, 29 tisíc koní a 4300 povozů. Obviňovat tedy Rakousko z nevyužívání železnice je nesmysl. Navíc ji využívala i v průběhu bojů k přepravě materiálu a raněných. Díky malému rozsahu tratí ovšem byla přeprava neustále přeplněná.

Co se týka odstoupení Benátska, jednalo se o francouzsko-rakouskou (tedy ne mezi Rakouskem a Itálií) dohodu. Ta byla jednak učiněna ve snaze znemožnist prusko-italské spojenectví a navíc v byla vázaná (alespoň z Rakouského pohledu) na připojení Pruského slezka. Takže Jižní armáda rozhodne nesmyslem nebyl, to je tvrzení, založené na vytržení některých historických událostí z kontextu.

(příspěvky spojeny) *T*

[Dzin]

Rakouská volba postavit do pole jako vrchního velitele polního zbrojmistra Benedeka nebyla rozumná. Bylo to prostě jedno z mnoha špatných rozhodnutí, které tuto válku provázelo. Zásadně ale nesouhlasím s tím, aby se denuncioval. Ten člověk znal svoje limity a věděl, že to není tažení, které by dokázal zvládnout. Už po bitvě u Solferina, kde se svým VIII. sborem držel pravé křídlo rakouské armády proti celé piemontské armádě požádal o penzionování . Nebylo mu vyhověno. I další žádost o penzionování byla zamítnuta.

Ale v tom případě koho jiného? Jak se ostatně ptá ve své knize Urban, kdyby ho František nejmenoval, nepta-li bychom se po válce, proč na toto místo ne zrovna svého nejlepšího vojáka? Byly zde jen dvě volby, Benedek a arcivévoda Albrecht. Ten byl ovšem limitován svým společenským postavením, tedy mohl by být považován za císařského protége, na což jistě císař slyšel. Podle mě v případě jmenování neexistovala jiná volba, než Benedek, byť si myslím, že Albrecht by nakonec byla lepší volba.

Když z něj udělali velitele severní armády v Čechách, dostal se do pro něj neřešitelné situace. Nikdy na tomto bojišti neoperoval. Armádu velikosti jakou dostal nikdy ani neviděl. Ne tak, aby jí velel.

Ovšem nahrazoval to, že okamžitě projížděl bojiště a seznamoval se s terénem. Ale výtka jeho strategických limitů je oprávněná. Ale zase, kdo lepší na jeho místo?

Snažil se, co mohl. Ale vše co uměl a mohl, bylo prostě málo. Přesto ale vycítil rytmus kolapsu své armády a v čas bojiště omasti, kdy za cenu oběti dělostřelců a části jízdy dokázal vyvést hlavní síly z pod hrozby obklíčení a neskončil takovou katastrofou jako o 4 roky později Francouzi u Sedanu.

Mohl poslechnout císařský rozkaz a bez svedení bitvy se stáhnout. Mohl také důsledněji trvat na provádění svých rozkazů, což byla mnohdy asi jeho největší chyba, zdá se mi, že byl dost často příliš benevolentní. Ovšem to asi souviselo s jeho naturelou sborového velitele, kdy se dokázal v cítit do svých podřízených a představoval si, jak by se jemu nelíbilo, kdyby mu do toho někdo kafral.

Na jehlovky bych prohru ale nesváděl, tento fakt byl sice významný ale ne nosný.

Podle mě její přínos byl zásadní, viz. podle předchozích příspěvků. Přeci jen urychlila aplikaci nových taktických přístupů. Ostatně samotný polní řád pruské armády je ještě neměl zavedeny a velitelé tak defakto "vařili z vody", jak při cvičení, tak v boji.

Jsem majitelem knihy, kterou napsal pan Eduard Charda a nese název Válka prusko – rakouská roku 1866 a její druhé doplněné vydání vyšlo v roce 1902 v Brně v nakladatelství pana Píši. Obsahuje dokonce poznatky v domě psaní knihy ještě žijících vojáků, i překlady z novin tisku v Rakousku a ve zbytku Evropy, tedy pohledy vojenských atašé, kteří se jí účastnili na obou stranách.

Tak tu ti závidím.

Já sám mám o této válce vypracován rozsáhlý text, ale zatím nevím, kdy a jestli vůbec dojde k jeho zveřejnění. Moje práce na téma Rakousko vyznívají pro čtenáře jako obtížně přijatelné a tedy se budu raději věnovat nějakou dobu pravěku a jiným méně napadatelným tématům.

U nás se vydává takové množství knih, jejichž hodnota je ubohá, že bych uvítal jakoukoliv jinou další knihu jen přivítal. :-)

Jinak s tím dalším co píšeš souhlasím, pěkně shrnuto.

[jmodrak]

Blue - možno v znalosti faktov

Dzin

Zjednodušene povediac, bitka u H.K. zlomila vôľu Viedne bojovať. Ale nebola to vojenská katastrofa, ktorá by zničila armádu.

U Benedekta, ktorý bol prototypom starorakuského dôstojníka, bolo také niečo ako rozkaz. Jednoducho sa o slovách cisára nediskutovalo. Slova depeše boli jasné.

Čo sa týka prepravy, pluky, ktoré sa sťahovali zo vzdialenejších posádok ako náhrada strát a posily, šli veľakrát pešo, aj keď železnica bola k dispozícii.

Benátsko odstúpil J.F.I. ako poistku, že Francúzsko nevstúpi do vojny na strane Pruska, s ktorým malo dohodu, že v prípade pomoci môže posúvať hranice na Rýne. Nakoniec z toho nič nebolo. Zároveň bolo dohodnuté, že Benátsko bude postúpené Taliansku. Taliansko ponúklo ako náhradu Rakúsku 4 000 000 zlatých lír. Práve presuny Talianov a zbytočná mobilizácia proti ním, dala Bismarkovy zámienku na vylúčenie Rakúska zo zväzu. Takže celá južná armáda bol zbytočný ťah. Taliani by Benátsko dostali. To že Viedeň, snívala o pripojení Sliezska je možné, ale každému muselo byť jasné, že toto porušenie Status quo by na stranu Pruska priviedlo Britániu, Rusko a Francúzsko. Takže aj z tohto pohľadu nezmysel, aj keď v Berlíne si asi oddýchli, keďže mali o starosť menej. Hl. nepriateľ bol na severe a to muselo byť jasné aj vo Viedni, každý vojak, ktorý šiel na juh tak vlastne oslabil armádu na hl. smere. Predstava Talianskej armády pochodujúcej na Viedeň cez Alpy bola smiešna aj vtedy, takže žiaden dôležitý dôvod držať tam tak veľkú armádu nebol.

[QVAK]

Přecházíte stále ale jeden základní fakt. Pro Rakousko byla hlavní fronta Itálie kde měli dislokovanou svou prvosledovou armádu. V Čechách se války zúčastnila druhosledová vojska proti prvosledové Pruské armádě. Již tento fakt musí postačovat k vyhrání války. Přesto Rakušané Prusy předčili v kvalitě jezdectva a dělostřelectva. Podstatný dle mě nebyl ani rozdíl ve výzbroji pěchoty (obě pušky měli své přednosti i nedostatky) ale v kvalitě velícího sboru na všech úrovních a politického vedení států. Velení a vedení rozhoduje války a dokáže vymazat nebo zvýraznit rozdíly v kvalitě armád.

[Tunac]

Já sám mám o této válce vypracován rozsáhlý text, ale zatím nevím, kdy a jestli vůbec dojde k jeho zveřejnění. Moje práce na téma Rakousko vyznívají pro čtenáře jako obtížně přijatelné a tedy se budu raději věnovat nějakou dobu pravěku a jiným méně napadatelným tématům.

Pátrači, určitě pokračuj v pracích na téma Rakousko. Bylo by chyba hodit vše, co znáš, do koše.
A mne to navíc hodně zajímá. Vždyť to byly i naše dějiny.

[Dzin]

jmodrak: Ty máš vážně někdy strašně divné interpretace. Všiml jsme si toho už i v případě WW2.

"U Benedekta, ktorý bol prototypom starorakuského dôstojníka, bolo také niečo ako rozkaz. Jednoducho sa o slovách cisára nediskutovalo. Slova depeše boli jasné."
Jistě a císař jasně nařídil Benedekovi ústup. Není možno argumentovat na jednu stranu předpokládaným přáním císaře a na druhou opomíjet jednoznačně vyjádřený rozkaz císaře. Nebo snad patříš mezi ty, co navzdory jednoznačnému dokumentu tvrdí, že císař ústup nerozkázal (pokud Benedek nabyje dojmu, že je potřebný)?


V dohodě francouzsko-rakouské nešlo o to, aby Francie vstoupila do války na straně Pruska. Francie se rozhodně mezi tyhle dva soky nechtěla míchat, Napoleonovi šlo především o to, aby sehrál roli arbitra a tím posílil svůj vliv v Evropě. To se mu podařilo. Dohoda sama byla mířena na to, aby Itálie vycouvala ze spojenectví s Pruskem a měla se stát základem francouzsko-rakousko-italského sblížení (byť nerealistického). Pokud by Itálie přistoupila na výměnu (Benátsko za neutralitu), měla zaplatit modernizaci benátských pevností a převzít na sebe část Rakouského dluhu. Ale Itálii na tuto dohodu nikdy nepřistoupila. Ovšem celá dohoda nebyla nijak striktní a je otázkou, jak by se naplňovala, kdyby Rakousko oprvadu zvítězilo. Proto nebyla Jižní armáda jen pro nic, ale měla velmi reálné a důležité poslání. Porazit Itali.
Ovšem jak je patrné, Rakouská diplomacie se nijak nevyznamenala a z celého nakonec nejvíce (byť krátkodobě) těžil právě Napoleon. A ano, hlavní nepřítel byl na severu, ale to opět nijak nezeslabuje potřebu jižní armády.

[Dzin]

Přecházíte stále ale jeden základní fakt. Pro Rakousko byla hlavní fronta Itálie kde měli dislokovanou svou prvosledovou armádu. V Čechách se války zúčastnila druhosledová vojska proti prvosledové Pruské armádě. Již tento fakt musí postačovat k vyhrání války. Přesto Rakušané Prusy předčili v kvalitě jezdectva a dělostřelectva. Podstatný dle mě nebyl ani rozdíl ve výzbroji pěchoty (obě pušky měli své přednosti i nedostatky) ale v kvalitě velícího sboru na všech úrovních a politického vedení států. Velení a vedení rozhoduje války a dokáže vymazat nebo zvýraznit rozdíly v kvalitě armád.

Jak rozděluješ prvosledové a druhosledové jednotky? Navíc proč si myslíš, že to byla právě jižní fronta, která byla upřednostněna? Vždyt 3/4 původních jednotek (pohotovostní polní síly) u Jižní armády bylo odesláno k Severní a doplněno ze záložníků. Takže to moc prvosledově nevypadá.
Prusové měli kvalitnější pěchotu, to nakonec bitvy rozhodlo. Ale když se na to podíváme, jedninou větší kvalitou Prusů jsou nové taktické postupy založeny na jehlovkách. Protože podle hlášení byl rakouský pěšák daleko vytrvalejší, odolnější a disciplinovanější, než jeho pruský sok. Ten ho předčil právě v aplikaci nových prvků boje, které s sebou přivedlo hlavně zavedená jehlovek. Tedy opět musím zopakovat, u jehlovky ani tak nejde o to, jaká to byla zbraň, kolik dostřelilal, jak byla přesná, jakou váhu měla, ale jak se její zavedení projevilo v taktice Prusů.

[Bleu]

modrák - přiznávám že nejsem, pokud jde o válku 1866 nijak zvlášť silnej v kramflecích, nicméně bych si nejspíš u žádného témetu dovolil takhle kategorické odsouzení kohokoli nebo čehokoli. Holt to bude tak trochu o pokoře a o tom, že nevidím habsburskou monarchii tak jako ty...

dzin: Proč si nemyslim, že by jehlovky hrály tak zásadní roli, nabízí se srovnání s válkou 1870-71 - Francouzi měli lepší pěchotní zbraně a přesto dostali na kokos zrovna tak, tj. stejným způsobem. A však tam kde dokázali využít svých poředností Prusům naopak nakopali, Rakušáci toho byli schopni zrovna tak.

[Dzin]

Tam je tehdy Prusové převálcovali taktéž použitím dobře zvolené strategie tažení. Ta je přeci jen nadřazená taktice. Takže když si byli po taktické stránce rovni (případně z hlediska výzbroje měli Francouzi navrch), převážila to strategie. Pokud by se Rakušanům podařilo strategicky předčít Prusy, nepochybně by je ani jejich vytříbená taktika nezachránila. To ale nedokázali a Prusové si tím zadělali na vítězství, které u Hradce Králové potvrdili v poli.

Neřikám, že by Rakušané nedokázali sehrát s Prusy vyrovnanější partiji, ale faktem je, že to nedokázali. Jejich pěchota v boji s Pruskou prohrála a to hlavně díky špatnému nasazení. A když tedy ne jehlovka, tak podle tebe, co bylo oním impulzem k zavedení nových taktických postupů a soustředění se hlavně na manévr palbou. Beru, že to byl postupný trend, ale přeci jen až do války v roce 1866 to nebylo tak zásadní, jako to, co předvedli Prusové. Snad jen ve válce Jihu proti Severu můžeme postupně najít zavádění podobných taktických postupů. Ale prostě jak se Prusové rozhodli masivně přezbrojit defakto už pro ně zbývala jen cesta, kterou se vydali.

[Bleu]

Mno jak Rakušani tak Prusové používali víceméně ty samé taktické postupy. Konec koncu i s jehlovkama se střílelo v sevřených řadách. Stejně Jako Rakušani znali a používali střelecké řetězy. Můj názor je, že vítezství Prusů je dáno stejně jako ve válce 1870-71, daleko lépe zvládnutým řízením armády jak otakové tzn. na úrovni strategie resp velké taktiky.

[Cassius Chaerea]

Až na Modráka, toho znalce "faktov", docela dobrá diskuze.

Co říkáte na nasazení R-U námořnictva, respektive závěr bitvy u Visu - proč nebylo dosaženo většího množství zajatých či potopených lodí?

[Rase]

Pár zajímavých podoteků: V Prusku činily náklady na vojsko 40% státního rozpočtu, což byl dvojnásobek toho co v Rakousku. Do rakouské armády se odvádělo na osum let (v případě pěchoty). V prusku byla branná povinost 3 roky a další čtyři roky v záloze. Velkou chybou rakouského velení v bitvě u HK, bylo že se zbytečně zapletli do boje ve Svíbském lese, kde jedna pruská divize zdržovala nápor dvou rakouských sborů. Přičemž výsledkem byla plichta. Část pruské generality (a tuším že i samotný král Vilém I.) chtěli Vídni odejmout Čechy. Bismarck si ale prosadil svou, že se Prusko spokojí s nadvládou v Samotném Německu, Rakousko tak mělo zůstat jednotné. Rakousku zbyl k rozšiřování vlivu, už jen Balkán. K menší srážce pruského jezdectva a rakouské pěchoty u Holíče, se připletl i mladý Tomáš Masaryk. Původně se chtěl dát k vojsku, ale bylo mu to rozmluveno.

[Dzin]

Mno jak Rakušani tak Prusové používali víceméně ty samé taktické postupy. Konec koncu i s jehlovkama se střílelo v sevřených řadách. Stejně Jako Rakušani znali a používali střelecké řetězy. Můj názor je, že vítezství Prusů je dáno stejně jako ve válce 1870-71, daleko lépe zvládnutým řízením armády jak otakové tzn. na úrovni strategie resp velké taktiky.

To právě moc ne. Prusové měli dynamickou sestavu zaměřenou na palbu. Jejich taktika nebyla tak sevřená, neoperovali stryktně sevřené formace, model pohybu se už podobal pohybu v menších celcích. Ano, střelecké řetězy stále zůstávaly, ale už ta nebyla ona straktnost. Pruští pěšáci prováděli manévry daleko flexibilněji. Rakušané naproti tomu stále dodržovali sevřené formace a spíše jen zvláštní střelecké útvary harcovníků. Popisují to ostatně i očití svědci, jak na ně působilo manévrování Prusů a proti nim těžkopádnost rakouské pěchoty.

[jarl]

Co říkáte na nasazení R-U námořnictva, respektive závěr bitvy u Visu - proč nebylo dosaženo většího množství zajatých či potopených lodí?

Protože Rakušané splnili svůj cíl (zabránit Italům obsadit Vis) a italská flotila byla stále silnější než jejich a riskovat další bitvu by bylo zbytečné.

[Dzin]

Ale co jsem si říkal, že největší mezery v u nás dostupné literatuře jsou v početních stavech armád. Pro příklad tři knihy a jednu brožurku.

Začnu tedy tou nejmenší, takový sešit vydaný v roce 1986 s názvem Bitva u Hradce Králové 1866. Kdo to nezná, je to sice útlé, ale pro základní orientaci skvělé dílo! Tam najdeme toto:
Na počátku války:
Rakousko
Severní armáda - 230 000 vojáků
Sasové - 25 000 vojáků

Prusko
1. armáda - 93 000 vojáků
2. armáda - 115 000 vojáků
Labská armáda - 46 000 vojáků

Co se týká samotné bitvy, ohledně prusů je dost skoupá, uvádí, že 1. a Labská armáda disponovala 124 000 muži. Naprosti tomu jsem u ní narazil jako u jediné(!) na početní stavy Rakušanů takže
III. a X. sbor - 44 000 mužů a 134 děl
Saský a VIII. sbor - 40 000 mužů a 140 děl
IV. a II. sbor - 55 000 mužů a 176 děl
I. a VI. sbor (záloha) - 47 000 mužů, 11 500 jezdců a 320 děl

celkem Severní armáda - 197 500 mužů a 770 děl.

pokračujeme Urbanem a jeho Vzpomínka na Hradec Králové
na začátku války podle něj disponuje
Severní armáda - 238 000 mužů
Saský sbor - 23 000 mužů

Prusko
1. armáda - 93 000 mužů z toho 10 000 jezdců a 300 děl
2. armáda - 115 000 mužů z toho 10 000 jezdců a 352 děl
Labská a. - 46 000 mužů z toho 4600 jezdců a 144 děl

v samotné bitvě
Rakousko
střed - 44 000 vojáků a 134 děl
levé křídlo - 51 000 vojáků a 140 děl
pravé křídlo - 55 000 vojáků a 176 děk
záloha - 47 000 vojáků, 11 400 jezdců a 320 děl.
celkem - 208 400 vojáků a 770 děl

Prusko
Labská a. - 39 000 mužů
1. armáda - 85 000 mužů

dále Vojenské dějiny Československa II. díl
na začátku války
Rakousko
Severní armáda - 238 000 vojáků
Saský sbor - 23 000 vojáků

Prusko
1. armáda - 93 000 mužů
2. armáda - 115 000 mužů
Labská a. - 46 000 mužů

v samotné bitvě
Severní armáda - 191 000 pěšáků, 24 000 jezdců, 770 děl
Pruská armáda - 193 000 pěšáků, 27 000 jezdců, 786 děl

a nakonec nejrozsáhlejší dílo Bělina a Fučík a jejich Válka 1866
na začátku války
Sevrní armáda
271 025 vojáků z toho
174 984 pěšáků, 23 822 jezdců a 770 děl

Pruská armáda
220 984 vojáků z toho
180 000 pěšáků, 30 000 jezdců a 786 děl

Ovšem co se týká Severní armády, mají tu v textu ještě jeden údaj a to
Saský a I. armádní sbor - 60 000 vojáků
Zbytek Severní armády - 222 486 vojáků a 640 děl

samotná bitva
Severní armáda
III. a X. sbor - 48 000 vojáků a 144 děl
Saský a VIII. sbor - 39 000 vojáků a 140 děl
bitvy se neúčastnilo - 41 700 mužů a 88 děl

Prusové
1. armáda - 80 000 vojáků a 276 děl
2. armáda - 50 000 vojáků a 120 děl
Labská a. - 39 000 vojáků a 144 děl

[Dzin]

Když si to člověk trochu rozebere, musím říci, že Válka 1866 os Fučíka a Běliny je největším zklamáním! Je od nich sice velmi dobré, že uvádějí kompletní sestavy vojsk, kde a kolik praporů a eskadron bylo nasazeno, ke jaký pluk a brigáda se objevil, vyčítají kolik sil která strana nenasadila do samotné bitvy (což je dobré hlavně z hlediska 2. pruské armády, kde jako jediný vyčíslují, kolik z jejich jednotek se do boje zapojilo), ale při vší té práci prostě zapomenou uvést počty. Člověk si potom dost těžko může udělat dobrý obrázek o tom, kolik vojáků se vlastně střetlo. O to víc to zamrzí, když uvádějí pěknou a přehlednou (a detailní) tabulku celkových ztrát (je uveřejněna i v brožuře Bitva u Hradce Králové 1866). Přitom by stačila nějaká podobná tabulka a bylo by.

U prusů se jim potom dá vytknout, že na počátku nemají tak precizovanou jejich početní sílu, jako u Severní armády. Ale tam je to možná dáno proto, že sami Prusové ji uvádějí tak, jak je uvedena.

Co se týká dalších, brožurka a Urban uvádějí sílu jednotlivých částí Severní armády v bitvě, ale u Prusů mají mezery a neuvádí jejich síly. A Vojenské dějiny jsou potom nejzkoupější a omezí se jen na uvedení souhrnů sil.

Když tedy člověk udělá syntézů těchto děl, dostane dobrý obrázek. Jak už jsme ale poznamenal, opravdu u Války 1866 zamrzí, že chybí početní stavy (alespoň jsme je tam takhle na rychlo nenašel a vím, že už i při čtení mi tohle vrtalo hlavou), protože jinak by tomu nebylo co vytknout. Když to porovnám třeba co jsme teď četl Kovaříka a jeho Waterloo, tak tam v textu sice operuje také jen s bataliony, eskadrony apod., ale na konci má sournou tabulku, kde vyčíslí i početní stavy jednotlivých armád.

[Dzin]

Velkou chybou rakouského velení v bitvě u HK, bylo že se zbytečně zapletli do boje ve Svíbském lese, kde jedna pruská divize zdržovala nápor dvou rakouských sborů. Přičemž výsledkem byla plichta.

To nepochybně,. Tady bych viděl jako největší selhání Benedeka a jeho štábu, který se příliš nestaral o to, jak porušují podřízené sbory dispozice pro bitvu. resp. nový šéf štábu genmjr. Baumgarten sice vyvýjes určitou snahu, ale nic to nebylo. Jak se upozorňuje, hlavní problém u benedeka byl, ne že nepočítal s příchodem 2. pruské armády, ale že nepočítal s tím, že bude útočit z schodu, ale zahájí předtím přeskupení sil z pochodové do bojové formace. Chybou podřízených velitelů sborů potom bylo, že když už se rozhodli svést boj o Svíb, měli tak činit důsledněji a organizovaněji. Místo toho se vrhali po částech a usnadnili Prusům jejich roli. A právě zde pruská jehlovka proti těžkopádným tvarům Rakušanů snažící se o bodákoví útok slavila největší úspěchy. Ikdyž i zde byla epizoda, kdy se Rakušané snažili svést střelecký souboj a nevedlo se jim zase špatně.
Sice se nakonec Rakušanům díky početní převaze podařilo Prusy vytačit a les ovládnout, ale to už na ně udeřila 2. pruská armáda a byl konec.