Teda proč se zrovna v tomto topiku rozvinula debata o kvalitě leteckého benzínu ...
Trochu to tady naruším a vrátím se zpět k bombardérům Typ 97 a Typ 98. Myslím, že to byla výborná a úspěšná letadla. Oproti předchozím pomalým a nespolehlivým dvouplošníkům Ki-3 představovaly výrazný pokrok. Armáda v nich získala stroje, které se vyrovnaly světové špičce. Sice trochu zaostávaly ve výzbroji, ale rozdíl nebyl tak velký jako u pozdějších typů. Naopak téměř všechny své současníky mírně předčily svými výkony. To platí zvláště při srovnání s jejich mnohem slavnějšími námořními protějšky D3A1 a B5N. I když srovnávat mezi sebou pozemní a specializované palubní stroje není moc fér.
Druhou příčinou jejich úspěchu je místo působení. Není možné je hodnotit jen pod dojmem ztrát, které utrpěly Battly a Štuky v r 1940 v Evropě. Japonské stroje na dálném východě nikdy nestály proti tak silné stíhací obraně. A tak zde mohly nerušeně bojovat. Nejen to, po celou dobu působení zde jejich protivníci nedokázali ve stejné oblasti nasadit srovnatelné stroje - Vultee V-12, Northrop A-17, Swordfish, Albacore, Polikarpov R-Z - všichni za Ki-30 a Ki-32 daleko zaostávaly.
Reisen píše:Oba typy slavily úspěchy tam, kde nebylo nepřátelské stíhací letectvo, ale jak se dostaly do oblastí, kde bylo alespoň trochu moderní letectvo měly jednotky používající tyto typy velké ztráty. V roce 1942 byly již staženy k druhořadé službě a k výcvikovým jednotkám u bojových jednotek zůstaly oba typy pouze v Číně.
To je sice naprosto běžné hodnocení jejich nasazení, ale myslím, že jim dost křivdí a je způsobeno paušálním strkáním těchto strojů do stejného pytle s ostatními předválečnými typy. Zkusil jsem prohledat své skrovné zdroje a došel k poněkud odlišnému závěru: tyto typy nikdy těžké ztráty neutrpěly a jejich stažení z předních linií na počátku války způsobila spíše jejich zastaralost a dodávky modernějších letadel.
Jejich bojová kariéra se dá rozdělit do několika etap:
Čína. Ki-30 a Ki-32 zde bojovaly od r 1938. Tečka. Nenašel jsem téměř žádnou zmínku popisující jejich akce. Důvodem je pravděpodobně "nezajímavost" těchto akcí. Navíc čínské stíhací jednotky se soustředily na ochranu velkých měst před nálety těžkých bombardérů. Je možné, že Ki-30 a Ki-32 se s nimi nikdy nedostaly do vážného střetu.
Nomonhanský incident. Tento Japonsko-sovětský konflikt byl doprovázen těmi největšími leteckými střetnutími, kterých se Ki-30 a Ki-32 zúčastnily a VVS byly v r 1939 víc než "alespoň trochu moderní letectvo". Ki-30 zde bojovaly od počátku a vzhledem k povaze bojů postupně přešla hlavní tíha bombardovacích akcí na jejich bedra. Přitom zde často docházelo k takřka celodenním bojům, do kterých každá strana vyslala více než 100 stíhačů a desítky bombardérů. Japonci přiznávají sestřelení 11 strojů v průběhu celého konfliktu, bez rozlišení, zda původcem byla pozemní obrana či nepřátelský stíhač. Ani sovětští letci si nenárokují mnoho vítězství nad těmito stroji. To svědčí o štěstí a účinné ochraně, kterou jim poskytovaly vlastní stíhací jednotky.
A konečně
Druhá světová válka.
Ki-32 si své vystoupení proti novým nepřátelům odbyly velmi rychle. Vlastně vůbec neopustily Čínu a jen v prvním měsíci války bombardovaly britský Hongkong. Tam ale žádné stíhačky nebyly.
Zato Ki-30 si zabojoval mnohem víc. 16.sentai působila na Filipínách až do pádu pevnosti Corregidor. Tou dobou už zde žádné spojenecké stíhačky nebyly. Teprve pak byla stažena k přezbrojení na modernější Ki-48.
Druhou jednotkou vyzbrojenou Ki-30 byla 31.sentai působící v Barmě. Tato země byla jen okrajovým bojištěm a japonské letectvo zde v prvním půlroce války bylo oproti jiným oblastem velmi slabé. Přesto zde ki-30 ten půlrok vydržely. 31.sentai pak byla také stažena a přezbrojena na Ki-48. Pokud vím, v té době letecké operace v Barmě stejně paralyzoval pravidelný monzun, takže to na překotné stažení neúspěšných letadel z boje moc nevypadá.
Co se týče ztrát obou jednotek, byly většinou jen ojedinělé a celkově zřejmě nijak významně nepřevýšily ztráty u Nomonhanu. Našel jsem zmínky jen o dvou tragičtějších střetech. V prvním případě se 23. ledna 12 Ki-30 z 31.sentai ztratilo svému doprovodu při náletu na Rangún. Tam se na ně vrhly P-40 z AVG a po dvacet minut na ně nerušeně útočily. Pak se na scéně konečně objevily doprovodně Ki-27 a zachránily prchající bombardéry. V boji to schytaly prakticky všechny stroje, 1 Ki-30 byl sestřelen, 3 těžce a 7 lehce poškozeno. O tři dny později si své užila i 16.sentai na Filipínách. Trojici bombardérů zaskočilo několik P-40, které brzy sestřelily jeden Ki-30. Zbylé dva jim sice zmizely v mracích, ale kvůli utrženým ranám po chvíli oba havarovaly při nouzovém přistání.
Když to shrnu, nemyslím, že by oba typy byly staženy kvůli šoku ze ztrát a tlaku spojeneckých stíhačů. V období, ve kterém bojovaly, bylo spojenecké letectvo ještě slabé a japonské stíhačky schopné poskytovat účinnou ochranu. Prostě už byly zastaralé, od ukončení jejich výroby uplynuly již dva roky a postupně je nahrazovaly novější typy. To, že pak ještě nějakou dobu sloužily při výcviku a potírání partyzánů v Číně je už jiná kapitola.
A ještě pár poznámek k TTD:
V některých zdrojích se označuje dolet 1300 km u Ki-32 jako normální operační s maximálním 1960 km
Nosnost 1x450 kg - takové pumy armáda nepoužívala a pochybuji, že by Ki-32 někdy nosil pumy těžší než 100 kg (kromě kamikaze). Jedná se o maximální nosnost.