Asi už brzo uvidíme, co bude v nové Koncepci výstavby armády do roku 2030 (KVAČR) z roku 2019 a jaké změny další změny tam budou oproti předchozímu vydání z roku 2015.
Mě zaujala tato pasáž:
http://www.ceskenoviny.cz píše:
... Profesionální vojáky by v době krize doplnily aktivní zálohy. Jejich intenzivní budování nastalo před několika lety a armáda si zájem lidí o zapojení do nich chválí. V polovině roku jich v aktivních zálohách sloužilo přes 3000. Zájmu plánuje armáda využít a počet "záložníků" zvýšit do roku 2025 na 5700 a v roce 2030 na až 10.000.
Aby tolik zájemců našla, chce se armáda zaměřit na vojáky, kteří odchází ze služebního poměru do civilu. "Tímto způsobem budou obsazena přednostně služební místa velitelského sboru, specialistů a služební místa ve štábech na všech úrovních velení a řízení," uvádí koncepce. …
1)
Jsem zvědavý, jak to bude nakonec vypadat s přechodem vojáků z povolání (VzP) do aktivních záloh (AZ). Například Koncepce AZ z roku 2012 předpokládala, že do zálohy odcházející VzP vytvoří zvláštní kategorii povinné zálohy po dobu 5 let po ukončení jejich služebního poměru. Koncepce se zaké zabývala otázkou motivace (například zápočet služby v AZ na nárok na výsluhu) pro VzP
Koncepce AZ ozbrojených sil ČR 2012 píše:
Základním zdrojem pro tvorbu AZ jsou VzP, kterým ze zákona vyplyne povinnost „děleného kontraktu“, spočívající v povinnosti přijmout předurčení pro konkrétní systemizovaná místa v OS ČR s účinkem zařazení do AZ. Po ukončení jeho první části (služebního poměru) jsou po dobu 5 let zařazeni do zvláštní kategorie povinné zálohy a v případě potřeby OS ČR mohou být předurčeni a zařazeni do AZ na základě rozhodnutí KVV (služebního orgánu).
Pokud vím, takto toto nakonec nevstoupilo v zákonnou platnost.
Má někdo věrohodné info, jaká je dnes aktuální skutečnost? A jaký je cca procentuální poměr bývalých VzP v AZ? Tedy pokud vůbec nějaký.
2)
Inspirace? Americké ozbrojené síly své zálohy (reserve, nikoliv národní gardu) si nevybudovali jen na nadšení záložníků, ale vytvářejí díky celé řadě motivačních programů v kombinaci s poměrně dlouhými povinnými závazky služby v ozbrojených silách.
Málo známou skutečností je, že například k US ARMY se každý, kdo není důstojník, upisuje napoprvé na celých 8 let. Může to být celých 8 let jen v zálohách, nebo to může být dělený kontrakt, kde část se slouží jako VzP a část jako AZ, pokud se během služby neprodlouží kontrakt jako VzP.
Pro budoucí AZ AČR mohou být nejzajímavější právě ty typické dělené kontrakty (se kterými počítala koncepce AZ AČR z roku 2012). Například u US ARMY jsou to kontrakty na 2,3 nebo 4 roky jako VzP a zbytek závazku si odslouží v zálohách, pokud si neprodlouží kontrakt jako VzP. Čistokrevný záložník AZ zase může sloužit prvních šest let v AZ s pravidelnou účastí na výcviku a cvičeních a poslední dva roky už jen jako (neaktivní) záloha.
Podobné programy jsou i pro důstojníky, kteří mají federálními zákony stanovené závazky ohledně minimální celkové délky služby v ozbrojených silách (včetně AZ) a minimální délky služby jako VzP. Nejdelší závazek ohledné minimální délky služby jako VzP mají piloti (8 let od okamžiku ukončení vojenského pilotního výcviku v délce cca 2 let). Samozřejmě všechny složky amerických ozbrojených sil ozbrojené síly se snaží udržet/prodloužit kontrakty VzP, jak to jen jde. Hlavně u zkušených VzP (definují to zpravidla jako 10 let (u pilotů i dříve) služby jako VzP a hodnost E-6 a výše.
AZ u US ARMY znamenají pro začátečníka, který nebyl VzP, základní výcvik v délce 9 týdnů a pak ještě výcvik specializace. Teprve poté se hlásí ke své posádce, kde tráví cca jeden víkend v měsíci a jedno dvoutýdenní cvičení jednou ročně. Tedy nějakých cca 5 až 5,5 týdnů v roce.
Pokud jsem si to dobře zapamatoval, tak stávající situace u AČR je ve srovnání s USA v podstatě „mírnější“ na využití většiny lidských zdrojů. S výjimkou většiny důstojníků, kterým se závazek počítá jako násobek délky studia na UNOB, tak začínající VzP v nedůstojnické hodnosti má první smlouvu typicky na 4 roky. Příslušník AZ typicky první smlouvu uzavírá na 3 roky. AZ mají základní výcvik v trvání 6 týdnů a každý rok by měli záložníci na výcviku a cvičeních strávit dohromady 6 týdnů.
3)
Bude zajímavé sledovat, jestli budoucí AZ budou nějak řešit výcvikově nejdražší vojáky AČR – tedy piloty (jen důstojníci) a jiné členy letových osádek. A k nim potřebné letecké mechaniky a další specializace potřebné pro provoz letadel. Příkladem může být USMC/US NAVY, které nabízejí pilotům po ukončení povinného závazku přejít do leteckých AZ a létat na výkonných vojenských strojích (stejné jako mají aktivní síly). Nemusíme ale chodit ani za oceán. Podobný program má i Švýcarsko, jen s tím rozdílem, že piloti F/A-18 aktivních sil létají v záloze s typem F-5.
V podmínkách AČR by v případě minimální varianty (letecké zálohy by tvořili jen personální zálohy bez vlastní techniky) nebylo potřeba pořizovat více techniky, jen by se muselo financovat zvýšení provozu. Letecké základny VzS AČR jsou o víkendech prakticky mrtvé, bez provozu (s výjimkou hotovostí) a technika sedí na zemi. Letecká technika AČR má ve srovnání s vyspělými zeměmi NATO malé roční nálety, takže ani zde v podstatě by neměl být nepřekonatelný kapacitní problém. Asi s výjimkou pronajatých Gripenů, kde nájemní smlouva limituje nálet letounů. Nicméně jejich piloti ale ve své předchozí kariéře létali s L-159, takže by v zálohách mohli snadno létat na levnějších L-159.
V současnosti pilot - důstojník absolvent čtyřletého bakalářského programu na UNOB se zavazuje ke službě po škole v délce 3,5 násobku délky studia = 14 let. To je opravdu hodně a je otázkou, jestli to spíše při náboru neodrazuje. Možná ne u budoucích stíhačů, kteří nemají civilní alternativu. Ale pro kariéru budoucího pilota vrtulníku nebo dopravního letadla může vojenský služební poměr v délce 4 roky na UNOB + 14 let další služby, příliš dlouhý závazek, protože je tu plno „podobných“ příležitostí v civilním sektoru.
