arten píše:Jasne že "Stealth funguje proti takovým frekvencím, proti jakým je optimalizovaná konstrukce letounu délkami hran, otvory atd." a preto vieš tvarom, dĺžkami hrán atď optimalizovať proti cm radrom, sčasti dcm. Ale proti m radarom nie. Tam už skrátka ide o veľkosť objektu, žiadne hrany a otvory už nehrajú úlohu. Ak je vlnová dĺžka +- rádovo rovnaká s veľkosťou objektu tak skrátka ten objekt generuje odrazy.(...) Preto aj UHF 1L121, čo vyzerá byť veľmi parádna vecička a ďalšie systémy v L, S pásme (...)
Tak OK, jak jsem slíbil, zde to je: ze knihy od Douga Richardsona, inženýra-elektrotechnika v leteckém průmyslu a následně redaktora Flight International, Military Technology a Jane's Missiles and rockets.
Pokud je vlnové délka mnohem delší, než rozměr cíle, všechny části cíle jsou ozářeny stejnou částí vlny, přičemž nastává tzv. Rayleghův rozptyl. Za takových podmínek je důležitý pouze celkový tvar a celková velikost cíle. Odrazivá plocha radaru je v tomto případě zhruba úměrná velikosti cíle. Protože frekvence kolem 100 MHz je nejnižší obvykle používanou radarovou frekvencí, největší vojenská vlnová délka, ktrá cíl zasáhne, je kolem 3 m, takže ve většině případů k Rayleighovu rozptylu vpodstatě v těchto aplikacích nedochází. Svůj význam ovšem může mít při predikci odrazivé plochy pro různé detaily na letounu, např. ústé zbraní, mřížky chladiče, větrací otvory, různé výstupky atd.
V případech, kdy je vlnová délka srovnatelná s rozměrem cíle, dochází k rezonančnímu rozptylu. Chování cíle v případě rezonančního nebo téměř rezonančního rozptylu (říká se mu také Mieova oblast) je, pokud jde o předpověď RCS, nejobtížnější. Fáze dopadající vlny se několikrát mění v rámci délky cíle. Důležitá je tudíž celá geometrie cíle, protože každá oblast cíle ovlivňuje všechny ostatní části. Rezonance může nastat mezi odraženými a obtékajícími vlnami. Výsledná Mieova oblast RCS je velmi závislá na zorném úhlu a výrazně kolísá.
Když je vlnová délka cíle výrazně menší než rozměry cíle, interakce mezi jednotlivými částmi jsou minimální a cíl můžeme pojímat jako soubor nezávislých rozptylových center. Dopadající vlna se pak chová podobně jako světlo, tedy podle zákonů optiky. Proto také inženýři, pracující na technologii stealth, využívali geometrickou optiku při určování RCS cíle.
Tohle jen k thesi, že proti metrovým radarům je stealth bezmocný a "prostě se odráží" a je vidět. Kniha pokračuje dalšími stránkami teorie šíření vln a odrazů a vlivu toho všeho na postranní laloky a to, co se odrazí nazpět k radaru protivníka, ale to tu fakt opisovat nebudu. Na jiném místě popisuje, jak ke zmizení cíle právě radarům s velkou vlnovou délkou stačilo potáhnout vstpní otvory motorů drátovým pletivem.
Teď už střípky přímo k B-2:
S narůstajícím úhlem odklonu se deltovitá křídla stávají přitažlivějšími. jejich dlouhá žebra poskytují dobré podmínky pro vznik putujících vln. Ty naopak mohou být minimalizovány zaoblením konců křídel, což snižuje odrazivou diskontinuitu, na niž putující vlny narazí, když dorazí na odtokovou hranu křídla. (...) tak i v Northopu (B-2) došly ke stejnému řešení, co se týče obrysu křídel shora - přímé náběžné hrany, které budou dobře odklánět radarové záření pryč z čelního sektoru, plus mírně šípovitá křídla, která mají dostatečně krátká žebra, aby nedocházelo k nejhorším efektům způsobenými povrchovými putujícími vlnami. (...) Faceting ale přinesl mnoho nevýhod pro bombardéry s dlouhým doletem a tak se Northop vrátil ke kombinaci zakřivení a moderních RAM nátěrů a spoléhal na propracovaný systém řízení letu, který umožňuje omezení všech vertikálníchpohybů.
(...)
Putující vlny i další povrchové vlny, šířící se po plášti letounu, mohou vybudit zpětné vyzáření, pokud narazí na diskontinuitu., jakou jsou spoje, mezery mezi panely, změny povrchového materiálu nebo náhlé změny tvaru. Při konstrukci stealth letounu je potřeba postupovat s mimořádnou pečlivostí, aby byly všechny mezery či spáry zmenšeny buď "zalepením" elektricky vodivým materiálem (tento postup byl použit na B-1B), nebo zvýšením přesnosti sesazování letounu dohromady (u B-2).
O té odpovědní pracovníci Northopu prohlásili, že dokáží nastavit obráběcí stroje pro B-2 na přesnost 25 mikronů.
Dále naznačuje, že B-2 poižívá kombinaci RAM s analogovými obvody a RAS - a ohledně RAS podotýká, že
Šestihranné oddíly vnitřní struktury mohou absorbovat radarové záření o nízké frekvenci, pokud jednotlivé buňky mají velikost rovnou alespoň desetině vlnové délky radarového signálu.
Když potom píše:
Podobně jako Northop chtěl i Boeing využít skutečnosti, že radarové záření má tendenci se na rovinných horizontálních površích ohýbat ven, zatímco na dlouhých tětivách křídel u modelů typu delta nebo létající křídlo je dostatek prostoru k využití absorbčního uspořádání a dovnitř zakomponovaného RAM.
Myslím, že z toho dost jasně plyne, že se do draku B-2 vešlo RAS o tloušťce 30 cm, extrémně efektivně polhcující i záření radarů s metrovou vlnovou délkou.
Krom toho se zmiňuje, že:
- starší poradce v Matra BAe Dynamics, Jean Francois Gondet, při prezentaci stealth střely v Londýně v roe 1999 pochlubil, že zvládli aktivní stealth (vynulování odražené vlny) a že se spekulovalo, že je tato technologie nasazena jak na Dassaultu Rafale, tak právě na B-2
- že pokusy s naváděním F-102 a F-106 na primitivní stealth cíle končily totálním fiaskem, kdy stíhači nebyli s to najít cíl jinak, než podle kondenzačních čar i když je naváděl pozemní radarový návodčí, jindy se honili za přeludem přes dva státy a žádná z radarem naváděných raket nebyla s to cíl zasáhnout, i když jej už našli
- že do konstrukce B-2 a plánovaných stealth ŘSPDL se promítly testy pronikání stealth demonstrátorů systémem PVO USA a z nich odvozené predikce, jak si se stealth budou s to poradit
plánované a budoucí sovětské systémy PVO - tedy nikoli současné, jak se ozývá zde
- a stejně tak že Northop nasypal množství peněz do analýzy současných i budoucích sovětských radarových systémů a zjistil, že koncepce budoucí B-2 je proti nim "mnohem efektivnější, než jsme doufali"
- bezpilotní "stealthy" průzkumný prostředek Teledyne model 147T beztrestně prováděl průzkum nad Severním Vietnamem a navzdory usilovné snaze Číny i SSSR jej sestřelit k tomu nikdy nedošlo
* * *
Nu a pak zde máme výzbroj tohoto bombardéru: když se objevil systém S-300, USAF promptně usoudilo, že kombinací S-300 a aktivního rušení by Sověti mohli být s to si poradit jak s Tomahawky, tak s AGM-86. Takže do AGM-86, zejména těch odpalovaných ze země (GLCM) přidali přinejmenším možnost instalace aktivního systému REB a zahájili vývoj ŘSPDL nové generace.
Ta měla dva požadavky:
1) poradit si s S-300 i jejím nástupcem
2) mít větší dolet a dokázat autonomně detekovat, identifikovat a obletět sovětskou PVO
A výsledkem tohoto programu byla AGM-129, nasazená pak jako strategická jaderná, a poté AGM-158 JAASM.
Ty fungují podobně, jako B-2: díky aplikaci "stealth" (radary s velkou vlnovou délkou je nevidí vůbec kvůli celkovým rozměrům a stealth) se výrazně snižuje dosah i moderních Rusy vyvinutých radarů na ně, díky čemuž vznikají v radarovém pokrytí PVO jakéhokoli protivníka "mezery". Nu a ŘSPDL nové generace toto vše vyhodnocují a najdou si novou trasu tak, aby k cílům proletěly těmito mezerami.
Výzbrojí B-2 totiž "standardně" nejsou bomby, jak se tu tvrdí: ty jsou používány ve specifických aplikacích, jako když bylo potřeba zničit Kaddáfímu letiště v situaci, kdy nebyla zcela umlčena jeho zastaralá PVO a kdy bylo zároveň žádoucí a možné šetřit (1 JAASM stojí podle APA v praxi tolik, co 20 normálních "smart bombs"). Myslím si, že kdyby tam byly S-300, taktika by se razantně změnila a namísto JDAMů by byly použity právě AGM-158 - ostatně verze s konvenční submunicí byla vyvinuta, jenom nebyla nakoupena, což se dá relativně rychle změnit.