Napsal: 17/1/2012, 14:26
Skeptiku, nejdůležitější věc nadhodil Tempík. Vzletový, resp. nouzový výkon vyjádřený na hladině moře je sice pěkný parametr, ale stále poměrně omezující. Na motory je nezbytně nutné se dívat stejně jako na letadla, tedy na komplexní systém pracující za různých okolností a v různých oblastech.
AŠ-82 a AŠ-82FN byly poměrně povedené hloubkové hvězdicové motory. Ostatně vyrábějí se dodnes a paradoxně v novostavbách Fw 190 našel své místo právě AŠ-82. Zajímavé je, že řada fandů přisuzuje tento krok kvalitě AŠ-82 a nekvalitě BMW 801. Sám jsem si ale vcelku jistý, že je to spíše dostupností a ne spolehlivostí či jinými vlastnostmi. Mít Fw 190 za druhé světové AŠ-82FN, tak možná podává v nízké hladině o trochu lepší výkony (pomineme-li ovšem slabší aerodynamiku, resp. potřebu to překonstruovat tak, aby obtékání bylo optimální), ale na západě by byl stroj prakticky zcela diskvalifikován. On už 801 nebyl ve výškách žádný zázrak, ale AŠ-82...tam to bylo ještě výrazně slabší.
Ale dále: motor BMW 801 C si v prototypech Fw 190 broukal svou Musik již v roce 1940, velkosériová výroba se rozjela v polovině roku 1941, bojové nasazení pak letoun i motor prodělaly v létě téhož roku. V té době už se pomalu pracovalo na nástupci - BMW 801 D-2 (1730 PS) s klenutými písty, vyššími kompresními poměry, vyšším plnicím tlakem, přepracovaným Kommandogerätem a ve výsledku s potřebou používat vysokooktanové palivo. Tento motor je jednotkou roku 1941, byť svého masivního rozšíření se dočkal až s přicházejícím rokem 1942 a nastupující řadou Fw 190 A-3 (a i tam ještě způsobil vinou paliva zpočátku dosti problémů). Další úprava přišla v polovině roku 1943, kdy se začalo experimentovat s dalším zvýšením plnicího tlaku pod hladinou nominálního výkonu kompresoru. Testy byly úspěšné, potřebné úpravy motorů byly minimální, ale k velkosériové výrobě, resp. masivnímu nasazení došlo stejně až k červenci 1944. Zařízení se jmenovalo Erhöhte Notleistung für Jäger a nový motor dostal označení BMW 801 TU (2000 PS). Často se ale uvádí i původní BMW 801 D-2 mit Erhöhte Notleistung. Souběžně vzniká i motor BMW 801 TS, což je de facto TU s přepracovaným Kommandogerätem a upraveným kompresorem (byly použity části vyvinuté pro BMW 801 E). Výkonově se na první pohled od TU příliš neliší - 2050 PS, výhodou byla ale znatelně lepší výškovost. Motor se stal základem pro verzi Fw 190 A-9, zatímco "specifikace" TU nahradila v nitru starších (ale ještě nějakou dobu souběžně vyráběných) A-8 doslouživší letité BMW 801 D-2. Další variantou byla úprava motoru TS v duchu TU, tedy další zvýšení plnicího tlaku pomocí zařízení Erhöhte Notleistung für Jäger. Tím se dostáváme na nouzový výkon již 2300 PS a kamsi k ideím BMW 801 E. Byť tedy verze E měla mít navíc přepracovaný Kommandogerät a snad ještě nějaké drobnosti. Provozně mezi nimi ale velký rozdíl nebyl. Vrchol představoval (měl představovat) výrazněji modifikovaný BMW 801 F, který si ale pobrukoval již jen na zkušebních stolicích. Do série to nestihl...ostatně jeho letadlo, Fw 190 A-10, bylo ještě v nedohlednu.
Nicméně: poslední velkosériový BMW 801 se jmenoval TS a se zařízením Erhöhte Notleistung für Jäger dával vzletový výkon 2300 PS. Jedná se o standard od ledna 1945.
AŠ-82 a AŠ-82FN byly poměrně povedené hloubkové hvězdicové motory. Ostatně vyrábějí se dodnes a paradoxně v novostavbách Fw 190 našel své místo právě AŠ-82. Zajímavé je, že řada fandů přisuzuje tento krok kvalitě AŠ-82 a nekvalitě BMW 801. Sám jsem si ale vcelku jistý, že je to spíše dostupností a ne spolehlivostí či jinými vlastnostmi. Mít Fw 190 za druhé světové AŠ-82FN, tak možná podává v nízké hladině o trochu lepší výkony (pomineme-li ovšem slabší aerodynamiku, resp. potřebu to překonstruovat tak, aby obtékání bylo optimální), ale na západě by byl stroj prakticky zcela diskvalifikován. On už 801 nebyl ve výškách žádný zázrak, ale AŠ-82...tam to bylo ještě výrazně slabší.
Ale dále: motor BMW 801 C si v prototypech Fw 190 broukal svou Musik již v roce 1940, velkosériová výroba se rozjela v polovině roku 1941, bojové nasazení pak letoun i motor prodělaly v létě téhož roku. V té době už se pomalu pracovalo na nástupci - BMW 801 D-2 (1730 PS) s klenutými písty, vyššími kompresními poměry, vyšším plnicím tlakem, přepracovaným Kommandogerätem a ve výsledku s potřebou používat vysokooktanové palivo. Tento motor je jednotkou roku 1941, byť svého masivního rozšíření se dočkal až s přicházejícím rokem 1942 a nastupující řadou Fw 190 A-3 (a i tam ještě způsobil vinou paliva zpočátku dosti problémů). Další úprava přišla v polovině roku 1943, kdy se začalo experimentovat s dalším zvýšením plnicího tlaku pod hladinou nominálního výkonu kompresoru. Testy byly úspěšné, potřebné úpravy motorů byly minimální, ale k velkosériové výrobě, resp. masivnímu nasazení došlo stejně až k červenci 1944. Zařízení se jmenovalo Erhöhte Notleistung für Jäger a nový motor dostal označení BMW 801 TU (2000 PS). Často se ale uvádí i původní BMW 801 D-2 mit Erhöhte Notleistung. Souběžně vzniká i motor BMW 801 TS, což je de facto TU s přepracovaným Kommandogerätem a upraveným kompresorem (byly použity části vyvinuté pro BMW 801 E). Výkonově se na první pohled od TU příliš neliší - 2050 PS, výhodou byla ale znatelně lepší výškovost. Motor se stal základem pro verzi Fw 190 A-9, zatímco "specifikace" TU nahradila v nitru starších (ale ještě nějakou dobu souběžně vyráběných) A-8 doslouživší letité BMW 801 D-2. Další variantou byla úprava motoru TS v duchu TU, tedy další zvýšení plnicího tlaku pomocí zařízení Erhöhte Notleistung für Jäger. Tím se dostáváme na nouzový výkon již 2300 PS a kamsi k ideím BMW 801 E. Byť tedy verze E měla mít navíc přepracovaný Kommandogerät a snad ještě nějaké drobnosti. Provozně mezi nimi ale velký rozdíl nebyl. Vrchol představoval (měl představovat) výrazněji modifikovaný BMW 801 F, který si ale pobrukoval již jen na zkušebních stolicích. Do série to nestihl...ostatně jeho letadlo, Fw 190 A-10, bylo ještě v nedohlednu.
Nicméně: poslední velkosériový BMW 801 se jmenoval TS a se zařízením Erhöhte Notleistung für Jäger dával vzletový výkon 2300 PS. Jedná se o standard od ledna 1945.