Čínský 40letý boom skončil. Co přijde dál?
Po desetiletí poháněla Čína svou ekonomiku investicemi do továren, mrakodrapů a silnic. Tento model vyvolal mimořádné období růstu, které Čínu vyvedlo z chudoby a proměnilo ji v globálního obra, jehož exportní schopnosti zaplavily celý svět. Nyní je však model rozbitý. To co fungovalo v minulosti již nedává nyní smysl, když se země topí v dluzích a docházejí jí věci na budování. Části Číny jsou posety nedostatečně využívanými mosty a letišti. Miliony bytů jsou neobydlené. Návratnost investic prudce klesla. Vzhledem k tomu, že soukromé investice jsou slabé a export ochabuje, úředníci říkají, že nemají na výběr, než si dál půjčovat a budovat, aby stimulovali své ekonomiky. Ekonomové se nyní domnívají, že Čína vstupuje do éry mnohem pomalejšího růstu, kterou zhoršuje nepříznivá demografie a prohlubující se propast s USA a jejich spojenci, což ohrožuje zahraniční investice a obchod. Spíše než jen obdobím ekonomické slabosti by to mohlo být stmívání dlouhé éry. Jak bude vypadat budoucnost? Podle Mezinárodního měnového fondu bude růst čínského HDP v příštích letech pod 4 %, což je méně než polovina jeho bilance za většinu posledních čtyř desetiletí. Capital Economics, londýnská výzkumná firma, uvádí, že trend růstu Číny se zpomalil na 3 % z 5 % v roce 2019 a v roce 2030 klesne na přibližně 2 %. Při těchto sazbách by Čína nedokázala splnit cíl stanovený prezidentem Si Ťin-pchingem v roce 2020, kterým je zdvojnásobení velikosti ekonomiky do roku 2035. To by Číně ztížilo přechod z řad rozvíjejících se trhů se středními příjmy a mohlo by to znamenat, že Čína nikdy nepředstihne USA jako největší světovou ekonomiku, což jsou její dlouhodobé ambice.
Mnoho dřívějších předpovědí čínského ekonomického pádu se však ukázaly jako mylné. Rostoucí čínský průmysl elektrických vozidel a obnovitelných zdrojů energie připomíná její schopnost ovládnout trhy. Napětí s USA by mohlo Čínu podnítit k urychlení inovací v technologiích, jako je umělá inteligence a polovodiče, a otevřít tak nové cesty růstu. A Peking má stále k dispozici páky ke stimulaci růstu, pokud se tak rozhodne, například rozšířením fiskálních výdajů. I tak se ekonomové obecně domnívají, že Čína vstoupila do náročnějšího období, ve kterém předchozí metody podpory růstu přinášejí klesající výnosy. Některé tyto znaky byly patrné již před pandemií. Pekingu se podařilo udržet růst díky tomu, že si více půjčoval a spoléhal se na vzkvétající trh s bydlením, který v některých letech představoval více než 25 % HDP Číny. Počáteční úspěch země v boji proti Covid-19 a prudký nárůst výdajů amerických spotřebitelů na pandemii dále maskovaly ekonomické problémy Číny. Bytová bublina od té doby praskla, západní poptávka po čínských produktech opadla a půjčky dosáhly neudržitelné úrovně. Výhled se v posledních měsících výrazně zhoršil. Výrobní činnost se snížila, vývoz klesl a nezaměstnanost mladých dosáhla rekordních výšek. Jeden z největších přežívajících developerů v zemi, Country Garden Holdings, je na pokraji možného selhání, protože celková ekonomika sklouzne do deflace.
Bez aktivnějších stimulů z Pekingu a smysluplného úsilí o oživení soukromého sektoru se někteří ekonomové domnívají, že zpomalení Číny by se mohlo přehoupnout do dlouhodobé stagnace podobné té, co zažilo Japonsko od 90. let, kdy prasknutí realitní bubliny vedlo k mnoha letům deflace a omezeného růstu. Na rozdíl od Japonska by však Čína vstoupila do takového období ještě před tím, než by dosáhla statusu bohatého světa, s příjmy na hlavu hluboko pod vyspělejšími ekonomikami. Čínský národní příjem na osobu loni dosáhl zhruba 12 850 dolarů (292 993 kč), což je pod současnou hranicí 13 845 dolarů (315 680 Kč), kterou Světová banka klasifikuje jako minimum pro zemi s vysokými příjmy. Japonský národní příjem na hlavu v roce 2022 byl asi 42 440 dolarů (967 674 Kč) a v USA dokonce 76 400 dolarů (1 741 996 Kč). Slabší čínská ekonomika by také mohla podkopat podporu veřejnosti pro Si Ťin-pchinga, i když v současnosti neexistuje žádný náznak organizované opozice. Někteří američtí analytici se obávají, že Peking by mohl reagovat na pomalejší růst tím, že by se stal represivnějším doma a agresivnějším v zahraničí, což by zvýšilo riziko konfliktu, včetně sporu o ostrov Tchaj-wan. Na politické schůzce 10. srpna prezident Biden nazval ekonomické problémy Číny "časovanou bombou", která by mohla podnítit její vůdce "dělat špatné věci". Čínští představitelé podnikli několik skromných kroků k oživení růstu, včetně snížení úrokových sazeb, a zavázali se udělat více, pokud se podmínky zhorší. Informační kancelář Státní rady, která se zabývá dotazy médií na čínské vedení, na otázky neodpověděla. "Někteří západní politici a média zveličovali a propagovali současné potíže v čínské hospodářské obnově po Covidu," řekl mluvčí ministerstva zahraničí 16. srpna. "Fakta ukážou, že se mýlili."
Čína se důsledně vzpírala hospodářským cyklům během čtyř desetiletí od doby, kdy Teng Siao-pching v roce 1978 zahájil éru "reformy a otevírání se" tím, že přijal tržní mechanismy a otevřel Čínu Západu, zejména prostřednictvím mezinárodního obchodu a investic. Během tohoto období Čína zvýšila příjem na hlavu 25krát a podle Světové banky vyvedla z chudoby více než 800 milionů Číňanů – více než 70 % celkového snížení chudoby ve světě. Čína se vyvinula z národa sužovaného hladomorem v druhou největší světovou ekonomiku a největšího konkurenta Ameriky ve vedení. Akademici byli tak nadšeni vzestupem Číny, že někteří hovořili o "čínském století", kdy Čína dominovala světové ekonomice a politice, podobně jako bylo 20. století známé jako "americké století". Čínský boom byl podpořen neobvykle vysokou úrovní domácích investic do infrastruktury a dalších pevných aktiv, které v letech 2008 až 2021 tvořily každý rok v průměru asi 44 % HDP. Ve srovnání s celosvětovým průměrem 25 % a přibližně 20 % v USA, podle údajů Světové banky. Tak velké utrácení bylo zčásti umožněno systémem "finanční represe", ve kterém státní banky stanovily nízké sazby vkladů, což znamenalo, že mohly levně získávat finanční prostředky a financovat stavební projekty. Čína vybudovala desítky tisíc kilometrů dálnic, stovky letišť a největší síť vysokorychlostních vlaků na světě. Postupem času se však objevily důkazy o problémech. Odhaduje se totiž, že přibližně jedna pětina bytů v čínských městech, tedy alespoň 130 milionů bytů, bude v roce 2018 neobydlená. Kuej-čou, jedna z nejchudších provincií v zemi s HDP na obyvatele nižším než 7 200 dolarů (2022), se může pochlubit více než 1 700 mosty a 11 letišti, což je více než celkový počet letišť ve čtyřech největších čínských městech. Provincie měla na konci roku 2022 nesplacený dluh odhadovaný na 388 miliard dolarů a v dubnu musela požádat o pomoc centrální vládu, aby podpořila své finance. Podobných případů se pak najde mnohem víc.
Kenneth Rogoff, profesor ekonomie na Harvardské univerzitě, řekl, že čínský ekonomický vzestup má paralely s tím, čím prošly mnohé jiné asijské ekonomiky během období rychlé urbanizace, stejně jako s tím, co evropské země (jako Německo) zažily po druhé světové válce, kdy došlo k velkým investicím do infrastruktury, čímž se podpořil ekonomický růst. Desetiletí stavební činnosti v Číně zároveň připomínají boom japonské infrastruktury na konci 80. a 90. letech, který vedl k přeinvestování. Řešením pro mnoho čínských regionů bylo nadále si půjčovat a stavět. Celkový dluh, včetně dluhu drženého na různých úrovních vlády a státních společností, se v roce 2022 vyšplhal na téměř 300 % čínského HDP, překonal úroveň USA a podle údajů Bank for International Settlements vzrostl z méně než 200 % v roce 2012. Velkou část tohoto dluhu měla na svědomí města. Omezeni Pekingem ve své schopnosti půjčovat si přímo na financování projektů, obrátili se k mimobilančním nástrojům financování, jejichž dluhy mají letos podle MMF dosáhnout více než 9 bilionů dolarů. Rhodium Group, společnost zabývající se ekonomickým výzkumem se sídlem v New Yorku, odhaduje, že pouze asi 20 % finančních firem využívaných místními vládami k financování projektů má dostatečné hotovostní rezervy na splnění svých krátkodobých dluhových závazků, včetně dluhopisů vlastněných domácími a zahraničními investory.
V pekingských mocenských kruzích si vysocí úředníci uvědomili, že model růstu minulých desetiletí dosáhl svých limitů. V loňském neomaleném projevu k nové generaci stranických vůdců si Si Ťin-pching vzal na mušku úředníky, kteří se spoléhali na půjčky na výstavbu, aby rozšířily ekonomické aktivity. "Někteří lidé věří, že vývoj znamená investovat do projektů a zvyšovat investice," řekl a zároveň varoval, "nemůžete jít po staré cestě s novými botami." Si a jeho tým však ale doposud udělali jen málo pro to, aby se odklonili od starého modelu růstu země. Ekonomové říkají, že nejzřejmějším řešením by bylo, kdyby se Čína posunula směrem k podpoře spotřebitelských výdajů a odvětví služeb, což by pomohlo vytvořit vyváženější ekonomiku, která by se více podobala těm v USA a západní Evropě. Spotřeba domácností totiž tvoří v Číně pouze asi 38 % HDP, v posledních letech se relativně nezměnila, ve srovnání s asi 68 % v USA, uvádí Světová banka. Změna by vyžadovala, aby čínská vláda přijala opatření zaměřená na povzbuzení lidí, aby více utráceli a méně šetřili. To by mohlo zahrnovat rozšíření čínské sociální politiky s vyššími zdravotními dávkami a podporou v nezaměstnanosti. Si a někteří z jeho spolupracovníků však zůstávají podezřívaví ke "spotřebě v americkém stylu", kterou považují za plýtvání v době, kdy by se Čína měla zaměřit na posílení svých průmyslových kapacit nezbytných pro potenciální konflikt se Západem. Vedení se také obává, že zmocnění jednotlivců, aby více rozhodovali o tom, jak utrácejí své peníze, by mohlo podkopat státní autoritu, aniž by to vyvolalo takový růst jaký si Peking přeje. Koncem července oznámený plán na podporu spotřeby byl kritizován ekonomy v Číně i mimo ni za nedostatek podrobností. Navrhl podporu sportovních a kulturních akcí a prosadil vybudování více obchodů se smíšeným zbožím ve venkovských oblastech. Místo toho Siovo vedení zdvojnásobilo státní zásahy, aby se Čína stala ještě větší průmyslovou velmocí, silnou ve vládních odvětvích, jako jsou polovodiče, EV a AI. Byť zahraniční experti nepochybují, že Čína může v těchto oblastech udělat pokrok, samy o sobě nestačí na to, aby pozvedly celou ekonomiku nebo vytvořily dostatek pracovních míst pro miliony absolventů vysokých škol vstupujících do pracovního procesu. Peking utratil miliardy dolarů, aby se pokusil vybudovat tamní polovodičový průmysl a snížit jeho závislost na Západě. To vedlo k rozšíření výroby méně sofistikovaných čipů, ale ne pokročilých polovodičů vyráběných předními společnostmi (jako je Taiwan Semiconductor Manufacturing). Mezi projekty, které neuspěly, byly dvě významné slévárny, které získaly vládní podporu ve výši stovek milionů dolarů. Před několika dny, právě když Peking zveřejnil řadu neuspokojivých ekonomických údajů, publikoval přední stranický časopis projev, který před šesti měsíci přednesl Si Ťin-pching k vysokým představitelům strany, ve kterém vůdce, že je důležité soustředit se na dlouhodobé cíle namísto honby za materiálním bohatstvím západního stylu. "Musíme si zachovat historickou trpělivost a trvat na tom, abychom dosáhli stabilního, postupného pokroku," řekl Si Ťin-pching v projevu.
https://www.wsj.com/world/china/china-e ... n-622a3be4
https://archive.ph/20230831042243/https ... 3.5-879.18