Jen doplním...
pjaro77 píše: ↑
Nejde ani tak o vpád ale spoznanie, že ľudstvo by zistilo ako veľmi sa líši realita proti našim predstavám o mimozemštanoch a o časopriestore.
Aj umelecké predstavy marťanov a venušanov z americkej UFO filmovej vlny z rokov 195x sú dnes úsmevné, nieto ešte predstavy z belle epoque, keď si mysleli, že budeme vystreľovať astronautov na mesiac delom.
Venušané jako krásní vesmírní lidé
Celá popkultura UFO začala nepřekvapivě v Americe, podobně jako jiné směry jako LGBT později, atd.
Spojené státy sloužily a stále slouží jako hlavní kulturní inkubátor, který udává směr a formuje globální vnímání u mnoha fenoménů.
Vliv amerického prostředí na popkulturu spočívá v síle médií a Hollywoodu. Kdysi také časopisy a rozhlasové adaptace.
Vládní analýzy, zejména zpráva Robertsonovy komise z roku 1953, ukázaly, že největším rizikem není samotné UFO, ale zahlcení komunikačních kanálů.
Lidská psychologie přirozeně inklinuje k záhadám, a když uměl někdo pořádně zatopit "pod kotlem", tak měl úspěch.
Ostatní třeba i chytří lidé zjistili, že to prostě vydělává. Dokonce i "užitečné idioty" nechali být.
Na rozdíl od pilotů, kteří hlásili reálná pozorování utajovaných špionážních letadel, Adamski si všechno vymýšlel.
Místo tvrdé represe úřady občas využily jeho naivitu. V roce 1959 dostal Adamski dopis na padělaném hlavičkovém papíře FBI, kde mu podvodníci (pravděpodobně skeptici nebo agenti) děkovali za jeho práci a tvrdili, že vláda o jeho Venušanech ví.
Adamski tento falešný dopis hrdě ukazoval jako „důkaz“, že ho vláda podporuje, čímž se před kritiky ještě více ztrapnil.
O desítky let později se ukázalo, že dopis nenapsali vládní agenti, ale známý britský ufolog a skeptik Gray Barker společně se svým kamarádem Jamesem Moseleym.
Ukradli prázdný formulář s hlavičkou ministerstva od Moseleyho příbuzného, který na úřadě pracoval.
Venušané se do filmů dostali velmi snadno – tehdejší popkultura a hollywoodská studia totiž fungovaly na principu recyklace atraktivních nápadů, nikoliv vědecké pravdy.
V 50. letech lidstvo nemělo k dispozici detailní snímky povrchu planet. Astronomové věděli, že Venuše je zahalená hustými mraky.
Zatímco Mars byl v tehdejších filmech obvykle domovem agresivních, hmyzích nebo monstrózních stvůr (jako ve Válce světů), Venuše – pojmenovaná po římské bohyni lásky a krásy – byla v popkultuře automaticky spojována s estetikou a ženskostí.
Tento motiv vyvrcholil v naprosto kultovních béčkových filmech:
Královna vnějšího vesmíru (Queen of Outer Space, 1958): Slavný film se slavnou Zsa Zsa Gabor v hlavní roli.
Abbott and Costello Go to Mars (1953): Známá komediální dvojice sice v názvu letí na Mars, ale omylem přistane právě na Venuši, kterou obývá výhradně civilizace modelek.
Tato filmová a ufologická éra skončila v prosinci 1962, kdy americká sonda Mariner 2 prolétla kolem Venuše a poslala na Zemi první reálná vědecká data.
Ukázalo se, že pod hustými mraky se neskrývá tropický ráj plný krasavic ani blonďatých vesmírných bratří, ale peklo s teplotami kolem 460 °C, drtivým tlakem a deštěm z kyseliny sírové.
