Tomáš Sedláček píše:Dochází Číně (ekonomický) dech? Kdo je na řadě další? USA nebo EU?
Čínský růst už není to, co býval. Je k tomu několik velice pádných důvodů. O to víc se musí najít Evropa.
Čína vzbuzovala obavy už mnoho desetiletí. Na chvíli dokonce v celkovém poměru světového HDP předběhla Evropu. Ještě v roce 1990 vyráběla Čína jen několikaprocentní zlomek světové produkce, EU byla na špici světa (28 %) a USA v těsném závěsu za ní. Dnes produkují USA přes 26 % světového HDP, EU 17,3 % a Číně posledních pět let dochází dech – 16,9 %. I tak je to fenomenální úspěch. Nicméně karty se mohou měnit celkem rychle. V polovině devadesátých let produkovalo Japonsko skoro 18 % světové produkce – a dnes jsou to stěží čtyři procenta.
Výhodná totalita?
Číně foukalo do zad několik významných faktorů, které nyní docházejí. Zaprvé se Čína v minulém čtvrtstoletí těšila období politické i ekonomické liberalizace. To před nějakou dobou skončilo. Čína už nemá tak reformní a rozumnou vládu, jako měla. To je holt vlastnost totalitních vládců, kteří obětují ekonomickou prosperitu či upravují data pro upevnění politické moci. Hongkong mluví za vše. A osud Hongkongu je jen zrychlený obrázek toho, co vše dokáže zdánlivě výhodná totalita. Rozhoduje se sice rychle, ale špatně. A časem čím dál tím hůř – a bez korektivů. Těch rychle postavených měst, kde nikdo nebydlí.
Ekologie je ekonomická
Čína již není levnou zemí a investiční výnosnost kapitálu klesá. V roce 2010 činila výnosnost soukromého kapitálu až 15 %. Od té doby stabilně klesá a dnes je tento průměrný indikátor pod pěti procenty. Zelenání ekonomiky není jen evropským luxusem, ale i v Číně období svévolného znečišťování skončilo. Jak si všímá Michael Beckley na World Knowledge Forum, ani pro režimy pevné ruky není ekonomicky výhodné, když vám populace předčasně umírá a lidé jsou nemocní z titulu slabé ekologie. Čína se vyčerpala ze surovin, zmizela polovina řek. Čína dováží i jídlo, protože polovina orné půdy je pro devastaci nepoužitelná. Smutný výsledek toho rychlého, ekologií nezatíženého růstu, po kterém někteří kritici zelené Evropy pošilhávali.
Poručíme větru i demografii
Dalším velice důležitým faktorem je samotná demografie. Pryč je období mladé, práceschopné Číny. Různé machinace s demografií nyní Číně vyprodukovaly těžký zadek – ani v tomto se už netěší výrazné výhodě nad Evropou. A demografie není věc, která se dá řešit přes noc (pardon za dvojsmysl). Číně navíc prudce – velice prudce – roste státní zadlužení, je zadluženější než EU, jak jsem o tom psal nedávno.
Svoboda kritiky – svoboda tvorby
Navíc – přes veškerý čínský technologický boom – nic úplně nového jsme neviděli. Ano, rychlá adaptace a aplikace nejmodernějších technologií, mobilní technologie, čínské GPT, špičkově vytuněné elektromobily a tak dále. Ale vše z toho svým původem pocházelo ze Západu – a Číňané to vynikajícím způsobem zlevnili a často i vylepšili – ale žádného světového novinkového průlomu z Číny jsme se nedočkali. Plno patentů, ale ruku na srdce, žádný revoluční vynález. Špičkový výzkum, špičkové vzdělání, mnoho věcí špičkových, ale co naplat – stejná nesvoboda slova a nesvoboda kritiky nadřízených či těch u moci se odráží a projevuje všude. Číně zkrátka dost možná došel dech. Bylo by nepřirozené, kdyby to trvalo navěky. Kdo další bude tahat chvilku pilku?
America great
USA se zdají s novým vedením momentálně na koni. Ale se svobodou kritiky mocných to tak great není. Technologický vývoj je zde zcela špičkový, ale i ten se velice silně politizuje – viz Elon Musk. Z USA jde strach a ten se projevuje i na jejich univerzitách a dusno, které tam začíná panovat, není úrodnou půdou pro volné myšlení zrovna těch nejsvobodomyslnějších. Škrtání výdajů na školy jako politické tresty, zpochybňování dat a ostrakizace a urážení myslitelů, kritiků či nezávislých statistiků, politizace nezvykle velkého množství témat, nepřátelské chování k bývalým ekonomickým i politickým partnerům, pohrdání vlastním Kongresem a tažení celé země jedním hlasem, tím prezidentským, je prostě prostředí, kde se dříve či později mohou začít projevovat ony neblahé ekonomické důsledky, které vidíme u Číny.
Evropa free
Zkrátka, z mírného odstupu na tom Evropa pohříchu není tak špatně, jak se nám všem zdá. Evropa má na své straně svobodu, kdežto ostatní režimy přitvrzují. Evropa má ještě mnoho prostoru pro růst jen z titulu práce na své vlastní integraci – a zdá se, že si to uvědomujeme a že Evropa jde konečně sama do sebe. Jinými slovy, Evropa není vůbec bez naděje. Naopak. Nejenže to pomalu vypadá, že zůstává posledním majákem svobody ducha a neútočného chování vůči okolním zemím, ale může se stát – pokud to s integrací vnitřního trhu EU začneme brát vážně – dokonce po dlouhé době tahounem.
https://www.linkedin.com/pulse/doch%C3% ... 8Dek-syrxf
