https://www.nationalgeographic.cz/speci ... i-americe/
„Snížení odrazivosti povrchu a emisí prachu spolu se zesíleným koloběhem vody v důsledku zvýšeného pokryvu vegetace byly klíčovými faktory pro udržení zesíleného monzunového režimu,“ vysvětlují autoři studie.
Zatímco písek odráží 30 % slunečního záření zpět do vesmíru, tehdejší vegetace odrážela pouze 15 %. To znamenalo, že povrch pohlcoval více tepla, což mělo dalekosáhlé důsledky pro cirkulaci vzduchu nad celou severní polokoulí. A především to vedlo k 30% nárůstu srážek v rámci posíleného monzunového systému.
Změny v cirkulaci atmosféry ovlivňovaly klima na celé severní hemisféře. Výzkumníci pomocí klimatických modelů zjistili posun celých vzdušných proudění. „Sahara měla celoroční dopad na hlavní cirkulační prvky severní polokoule, zejména během letního období, kdy se rozvíjel africký monzun,“ uvádí studie.
Patrný byl vliv na Walkerovu cirkulaci – rozsáhlý systém vzdušného proudění podél rovníku. Tento „přírodní ventilátor“ planety se posunul západním směrem a vytvořil nové propojení mezi Indickým oceánem a severním Atlantikem, což mělo dramatický dopad na distribuci tepla a vlhkosti v atmosféře.
Významný byl i dopad na takzvanou severoatlantickou oscilaci (NAO), především v zimním období. Změny v cirkulaci vedly k převaze její negativní fáze, což mělo přímý dopad na zimní teploty v Evropě a na východním pobřeží Severní Ameriky.
A tak zatímco Skandinávie zažívala celkově teplejší období oproti dnešku, ve Středomoří bylo chladněji a více pršelo. Západní Evropa procházela zajímavým kontrastem – zimy byly studenější, ale léta teplejší.
Ve střední Evropě panovaly podmínky, které se také lišily od současnosti. Modely naznačují celkové oteplení, ale archeologické nálezy ukazují složitější obraz. Oblast zažívala výraznější sezónní výkyvy a změny v rozložení srážek.
Východní Evropa a přilehlé části Asie tak vykazovaly komplexní vzorec změn. Celkově se dá říci, že zatímco zimy byly teplejší, léta se ochladila. Území také zaznamenalo zvýšené roční srážky, což mělo významný vliv na tehdejší ekosystémy a první zemědělské komunity.
Na druhé straně Atlantiku se vliv zelené Sahary projevoval neméně. Východní pobřeží Severní Ameriky procházelo sušším obdobím, zatímco západ kontinentu zažíval více srážek. Změnily se i pozice bouřkových drah, což mělo významný vliv na rozložení srážek napříč kontinentem.
Simulace ukázaly, že období zelené Sahary přispívalo k celkovému oteplení severní polokoule. Tento efekt byl zvláště výrazný v Arktidě, kde docházelo k významnému tání mořského ledu. „Změny v oběžné dráze vedly ke zvýšenému slunečnímu záření během letního období a následným změnám v sezónnosti klimatu,“ vysvětlují vědci.
Zajímavým objevem bylo propojení mezi vegetací v Sahaře a mořskými proudy v severním Atlantiku. Změněná cirkulace atmosféry ovlivňovala pohyb oceánských vod, což zpětně působilo na klima přilehlých kontinentů. Tento komplexní systém zpětných vazeb ukazuje, jak citlivě jsou propojeny jednotlivé složky zemského klimatu.
Zatímco některé aspekty tehdejšího klimatu se podařilo pomocí modelů dobře rekonstruovat, jiné zůstávají záhadou. Například zatímco modely předpovídají výrazné oteplení ve středních zeměpisných šířkách, archeologické nálezy a jiné důkazy naznačují v některých oblastech spíše ochlazení.
Studie také odkrývá limity současných klimatických modelů. I když dokážou zachytit hlavní rysy globální cirkulace, stále mají problémy s přesnou předpovědí regionálních změn. To ukazuje na potřebu dalšího výzkumu a zdokonalování našich nástrojů pro pochopení klimatické minulosti Země.