PALBA.CZ

Rosomak-přikláním se spíš ke "zhoubnosti" husitství ve vztahu k našemu evropskému vývoji.Od původních myšlenek J.Husa to skončilo jakousi podivnou občanskou válkou, ve které jsme vylidňovali sami sebe.

Rosomak-zapoměl jsem ještě dodat,že katolickou církev opravdu nemusím.Velmi se mi příčí být ovcí ve stádě s evidenčním číslem xxxx.

pro Pátrač
To je zajímavá otázka. Rád bych se k ní dostal a doufám, že se mi to i povede. Bohužel mám teď uplně jiné starosti. Navíc mi překáží nedokončené husitství. Takže snad někdy.

Geo píše:

K věci měst královských. Uvádím zde převážně města v Čechách. Důvod je prostý. Město a jeho privileie určoval zeměpán. Na Moravě
to byl markrabě. Šlo tedy v případě Moravy o města markrabská, niko-li královská(privilegia a význam ovšem mohla být stejná).
Přemysl II. ač král, vystupoval v listinách pro Moravu převážně jako markrabě

Geo, připadá mi to celé, jako vcelku nepovedená citace pokusu o středověký jazykosled. "Zeměpán" tak to zírám, použil bych spíše titulu Král, v té době pro země Koruny České již platným.Markrabě, je LENÍKEM ( manem) Českého Krále. Tudíž bez jeho souhlasu, sice může ze svých statků udělit privilegia, ale nikdy ne privilegia Královského města.

To je ovšem nepochopení věci. Možná trochu záměna. Moravský markrabě
byl zeměpánem stejně jako český král. Byl zeměpánem Moravy a jako takový měl stejné možnosti v udílení privileí stejně jako král. Něco jiného to je v případě velkých místních pánů(Lichtenburkové atd.) Ty sice mohli udělit městká práva, ale pouze v běžném rozsahu. Tedy ne privileie patřící pod svrchované právo zeměpána.(sklad, dlažebné atd.) Rozdíl je pouze v tom, že král, jakožto svrchovaný lení pán, mohl udílet privilegia i městům markrabství a to v rozsahu celého svého dominia, což markrabě nemohl.
Kdyby totiž platil vyslovený předpoklad pak, český král podléhající formálně králi římskému, by také nemohl udílet privilegia bez jeho souhlasu.

Tudíž bez jeho souhlasu, sice může ze svých statků udělit privilegia, ale nikdy ne privilegia Královského města.

Proto mluvím o městech markrabských. Markrabí mohl udělit v rámci svého dominia privilegia stejného významu jako král v rámci celého království.

Geo, co když (hypoteticky), udělí markrabě privileje, které nejsou v souladu s oficiální královskou mocí? Připadá mi to pak trochu kontraproduktivní, aby Král, jako jedinný vládce a vlastník území (které propůjčuje jako léna svým vazalům-popřípadě uděluje v trvalé užívání rodu), vytvořil na svém území soběstačné dominium, které by v případě silného soběstačného markaběte mohlo jeho zemi uvrhnout do občanské války.Pořád jsem přesvědčen o tom, že markrabě je správcem královského území, i když s rozsahem pravomocí nesrovnatelným s jakýmkoli jiným královským vazalem.

stc píše:Jistě... "žoldák" Já si nemohl vzpomenout...
A jak říkat těm co bojují s vidinou zisku z případné kořisti, nebo z výkupného za bohaté zajatce?

Že by terorista už tenkrát?

Geo"Zdá se, že část majetnějších fungovala jako jízda" = použil bych rovnou formulaci, že Jenom majetnější tvořili jízdu, protože si mohli koupit koně a výzbroj.

Geo"Zdá se, že část majetnějších fungovala jako jízda" = použil bych rovnou formulaci, že Jenom majetnější tvořili jízdu, protože si mohli koupit koně a výzbroj.

Dalo by se napsat, že záleželo taky na velikosti majetku, chudší byli jen lehcí jezdci, zatímco bohatší těžcí. Nejbohatší šlechtici vedli do boje celou družinu, podle svých možností

Geo, co když (hypoteticky), udělí markrabě privileje, které nejsou v souladu s oficiální královskou mocí?

Jak v souladu? Tomu nerozumím. Moravské markrabství, jakko-li uměle vytvořené, je zemí koruny české a jeho vztah ke králi je dán lením vztahem krále a markraběte. Král udělil zemi markraběti v léno a ten mu za sebe(rozuměj celou zemi) složil manskou přísahu. Tento vzorec platil po většinu středověku. Období kdy nebyl "jmenován" markrabě a král vládl sám na tom nic nemění. Markrabě byl tedy zeměpánem a ve vztahu ke svému dominiu měl stejné pravomoce a povinosti jeko každý jiný panovník.
Král si samozřejmě snažil svou pozici zabezpečit a to většinou držením několika důležitých hradů a k nim náležejícím okrskům. Tím docházelo k zdánlivému paradoxu. Král skládal manskou přísahu za tyto majetky markraběti, protože se nacházela v rozsahu jeho dominia. Věc v této době zcela běžná která nám , z pohledu našeho strukturovaného vidění, dělá trochu problémy.
Vzah Moravy a Čech se mění až za Karla IV., ale to už je z jiného soudku.
Zjednodušeně řečeno by se dalo říci, že šlo o soustátí s vnitřní samostatností jednotlivých celků se společnou zahraniční politikou, armádou atd. To je ovšem velmi hrubě zjednodušující. Každé období, ba i situace, mohli být jiné. Vždy záleželo na momentální konstelaci.

Připadá mi to pak trochu kontraproduktivní, aby Král, jako jedinný vládce a vlastník území (které propůjčuje jako léna svým vazalům-popřípadě uděluje v trvalé užívání rodu), vytvořil na svém území soběstačné dominium, které by v případě silného soběstačného markaběte mohlo jeho zemi uvrhnout do občanské války.

Ale to se přece dělo, a nebylo to nic nového. Války mezi údělnými knížaty navzájem, mezi králi a těmito knížaty, později markrabaty by byly na delší povídání.

Pořád jsem přesvědčen o tom, že markrabě je správcem královského území, i když s rozsahem pravomocí nesrovnatelným s jakýmkoli jiným královským vazalem.

To je pohled jakým se na věc koukal král. Dostat markraběte do pozice jen jakéhosi správce(úředníka). Markrabě se tomu samozřejmě vehementně bránil. Zajímavé je sledovat markrabata jak dělají vše proto aby minimalizovala svou závislost na králi, a jak potom, v okamžiku kdy se tím králem stávají, zaujímají přesně opačný postoj. Je to prostě úhel pozorovatele.

"Zdá se, že část majetnějších fungovala jako jízda" = použil bych rovnou formulaci, že Jenom majetnější tvořili jízdu, protože si mohli koupit koně a výzbroj.

To je v zásadě pravda i když nemusela platit obecně. I města mohla postavit jízdní oddíl. V tom pak bojovali vojáci v jejich žoldu a nemuseli být nijak zvláčť majetní. Samozřejmě že většinou nešlo o těžkou jízdu, ale ani to nebylo vyloučeno.

Dalo by se napsat, že záleželo taky na velikosti majetku, chudší byli jen lehcí jezdci, zatímco bohatší těžcí. Nejbohatší šlechtici vedli do boje celou družinu, podle svých možností

Lehké jízdy se v českých zemích příliš nepoužívalo. Dalo by se daleko častěji mluvit o jízdě střední. Ta sama o sobě nemusela být jen otázkou majetku, ale prostě jen jakousi odvodní poviností. Např. královské obce s jistými privilegii(záleželo na konkrétním případu) byly poviny na královský
pokyn postavit do pole jezdce v předepsaném odění a s předepsanou výbavou.
Jinak je to samozřejmě pravda. Čím lepší výzbroj a výstroj tím větší náklady.
V případě družin jde o něco obdobného. Již od počátku 14.století jsou časté nákupy hradů, ba i jejich výstavba v režii bohatých měšťanských rodů, které si v rámci svého panství také budovali družiny.
Dokonce již v období křížových výprav jsou doloženy zmínky o měšťanech
bojujících jako těžkooděnci.
Rozsah družin byl samozřejmě vázán na možnosti daného "pána", tedy na velikost jeho panství a z toho se odvíjející množství vazalů povinovaných mu vojenskou službou.
Jen pro ilustraci.
R. 1319 dobýval Prahu Jan Lucemburský s cca.250 - 300 kopími. Tu pak hájil Vilém Zajíc z Valdeka s družinou o velikosti cca. 110 kopí. Petr z Rožmberka, který přitáhl jako spojenec královny Elišky(Prahy), měl oddíl(družinu) o síle 400 kopí. Otázkou samozřejmě může být kolik z toho bylo družiníků, a kolik žoldnéřů najatých právě jen pro danou akci, či menších pánů kteří se prostě jen přidali, a to ať už s vidinou zisku, kořisti, nebo jiného prospěchu.

Zdravím. Možno by Vás k téme mohlo zaujímať toto: http://slovanske-hradiska.blogspot.com/ ... ad%C3%ADsk

Geo píše:R. 1319 dobýval Prahu Jan Lucemburský s cca.250 - 300 kopími. Tu pak hájil Vilém Zajíc z Valdeka s družinou o velikosti cca. 110 kopí. Petr z Rožmberka, který přitáhl jako spojenec královny Elišky(Prahy), měl oddíl(družinu) o síle 400 kopí. Otázkou samozřejmě může být kolik z toho bylo družiníků, a kolik žoldnéřů najatých právě jen pro danou akci, či menších pánů kteří se prostě jen přidali, a to ať už s vidinou zisku, kořisti, nebo jiného prospěchu.

Křížek v knize Husité píše, že kopí (lanza atp.) se skládalo z jezdce v plné zbroji, jezdce v půl zbroji a dalších 2-5 družiníků. Tak že počet kopí násobit 3 až pěti.