Pátrači, stojím za každým tvým slovem co jsi napsal.
Pokud chce někdo tato slova rozporovat, tak at klidně napíše svůj názor podložený zdroji, jak to všechno bylo. Když ale vezmu vše v širší souvislosti, od ranného středověku tu fungoval Český stát, který většinou zahrnoval území Čech, Moravy a Slezka. Slovensko bylo po celá staletí součástí Uherského království a Slováci byly jeho součástí. Tato dějová linie se na západě změnila, když roku 1526 nastoupili na český královský trůn Habsburkové a vznikla česko-uherská perosnální unie. Z té se časem stalo Rakouské císařství a později po uherském narovnání, Rakousko-Uhersko (1867). Slovensko však stále bylo součástí Uherského království a Slováci tak mohli snít o své nikdy nenaplněné samostatnosti (tedy pokud pomineme epizodní dobu Nitranského knížectví, o jehož samostatnosti se dá ale pochybovat - alespoň podle posledních věděckých prací to byl vazalská stát moravského knížete Mojmíra I. a jeho předka). To že si Slovenský národ od doby ranného středověku udržel svůj jazyk, zvyky atd, to zaslouží obdiv. Ale na samostatnost nikdy nedosáhl, což samozřejmě v silně uherském a rakouském prostředí nebylo jednoduché. Proto když se kolem roku 1915 na západě ve Francii a Anglii začal vedle Masaryka a Beneše tvořit program samostatnosti Česka, přidali se k tomu časem i Slováci a program tak byl rozšířen o Československo. Dá se tedy jen říct, že uvažovali pragmaticky a řekli si, že nastoupí do vlaků, kteří Češi již rozjeli. Ostatně stačí se podívat jen procentuální zastoupení Slováků v legiích, jejichž vznik byl de facto tim hlavním argumentem, proč vítězné mocnosti nechali vzniknout nový stát. Když pak přišel 28.říjen 1918 a v Čechách a na Moravě se svrhávala Monarchie, Slováci zatím jednali v Turčanskom Sv.Martine o připojení k plánovanému státu.
Viz. dokument ZDE:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3607
To že se v Praze něco děje, že se rozbíjí Monarchie, to museli 30.října 1918 přijet do Sv.Martina sdělit Milan Hodža. Samotná Martinská deklarace pak měla docela zajímavý děj, když ji Hodža na základě aktuálních informací opravil, ale to již byla 200 zástupci podepsána. Takže část signatářů ji dodatečně označila za falzifikát. To ale nebránilo tomu, aby se Slovensko přidalo k Čechám a Moravě. Opět to bylo pragmatické rozhodnutí, protože bylo jasné, že 7,5 Mio Čechů bude ve světě i doma více slyšet, než 2,5 Mio Slováků. Mimochodem mezi těmi kdo podepsal tuto Martinskou deklaraci byl i Hlinka.
Následných dvacet let pak fungoval Československý stát podle nějakých pravidel, která se ale časem Slovákům předstala líbit. Chtěli větší samostatnost, která přiznejme si to, jim byla z Prahy v době vzniku republiky slíbená. Takže jejich odstředivé tendende se dají do určité míry pochopit. Nicméně po dvě desítky let tekl proud peněz převážně směrem ze západu na východ, kde se stavěla celá města, průmysl, infarstruktura atd. Zbývalých horních Uher se tak rodila země na způsob průmyslových Čech, které byly před WW1 nejprůmyslovější oblastí celého Rakousko-Uherska. To snad žádný Slovák nemůže zpochybnit.
Bohužel v době kdy si Československo procházelo krizí, Slováci toho využili a začali si jít tvrdě za svým snem, to jest ne jen samostatnost v rámci Česko-Slovenska, ale plná samostatnost. Nevím jak by se tohle mohlo nazvat...ale většina lidí by to asi nazvala zrada. A také to tak Češi, Moravané a Slezané v roce 1938/39 brali. Proto také armádní jednotky, které se po 14.březnu 1939 museli stáhnout na západ, za sebou ničili výzbroj, aby nezůstala Slovensku, které se hnalo do náruče Německa. Do náruče toho Německa, proti ktereému celá třicátá léta Československa tak intenzivně zbrojilo. Jak už jsem psal, z části si za to my Češi můžeme sami, že Slovensko nedostalo větší díl samostatnosti, po kterém toužili, ale je otázkou, pokud by ji dstali, jestli by se na těchto požadavcích zastavili. Pražská vláda však od doby nástupu Hitlera k moci nemohla dopostit rozpad státu, jehož obrannný plán počítal s ústupem ze západu směrem na východ a na Slovensko. Pokud by neměla čs.armáda kam ustoupit, byl by celý obranný plán zbytečný. Nemohli by jsme se tak dlouho bránit, než by nám dle slibů přišla Francie na pomoc. Takže tady bych zase pro změnu viděl pragmatické rozhodnutí z Prahy.
Co se Mnichova týče, tak diktát přijala celá vláda jejiž součástí byli i Slovenští poslanci. Důsledek pak byl jasný...odstoupení Sudet, poté se ozvalo Maďarsko a Polsko a odstupovala se území na jižním Slovensku (Vídeňská arbitráž) a Podkarpatské Rusi, a Polsku území Spiše a Oravy (cca 800 km2). S vidinou ztrát obranného valu v Sudetech, a hlomozem Hlinkových gard, nešlo už vlastně ani jinak rozhodnout. V březnu 1939 pak Česko-Slovensku zůstala poslední naděje, a to v případě konfliktu rychlý ústup na Slovensko. Ale tato poslední šance byla v poledne 14.března 1939 Slováky definitivně pohřbena. Hned první rozkaz ministra Čatloše byl zákaz přesunu vojenského materiálu přes Moravsko Slovenskou hranici. Vojenský materiál tak zůstal v Čechách bez možnosti odsunu směrem na východ, na Slovensko a Rumunsko. Stejně tak i vojáci neměli jinou možnost, než čekat v totální izolaci mezi hranicemi Třetí říši a Slovenskem a obsazení, které bylo již nevyhnutelné. Slováci získali svůj tolik vytoužený stát, ale za jakou cenu? Německo je hend v březnu hodilo přes palubu, když nechalo Maďarsko obsadit výchdoní slovensko o cca 1.500 km2 (viz. Malá válka). A také když si vynutilo demilitarizovanou zónu u Moravských hranic. Stejně tak se poté v září Slovensko nechalo jako první Německý spojenec zatáhnout do války s Polskem a později i se Sovětským svazem. To že pak v srpnu 1944 vzniklo SNP, to měla být rehabilitace právě za vznik a válečnou minulost Slovenského štátu. V opačném případě by Slovensko bylo označeno jako jeden z agresorů WW2 a bylo nuceno platit válečné reparace. Ovšem tím, že se Benešova vláda ke Slovákům neotočila zády jako oni to udělali v březnu 1939, mohlo být Československo znovuobnoveno a Slováci pak nemuseli platit válečné reparace.
Tak takhle nějak to vidím já.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jinak já osobně proti SLovákům a Slovensku nic nemám, aby si to někdo špatně nevysvětloval dle tohoto mého příspěvku. A když se v roce 1992/1993 Československo rozpadlo, hořce jsem toho litoval. Ovšem když jsem viděl jak moc nás Slováci nenávidí (i když jsem nikdy nepochopil proč), byl jsem nakonec rád, že k rozdělení došlo. Jen tak na okraj....od listopadu 1992 do konce března 1993 jsem sloužil v Popradě a tak vím, jak se k nám bývalí východní bratři chovali po vzniku Slovenské republiky.