Asija – mám vážnou obavu, že jsi úplně ale opravdu úplně mimo boj. Tvůj prvotní nápad, pokusit se kvantifikovat vliv zvláštních bojových situací na průběh boje , respektive na porážku toho proti komu jsou použity, mě zaujal. Nyní mám pocit že mé prvotní nadšení nebylo na místě.
Proč si to myslím? Inu to je prosté. Na válku žádné vzorce nenajdeš. Já mám za sebou 8 let vojenských škol. Znám nemálo lidí co studovali sovětské válečné školy a také oni nikdy o žádných vzorcích neslyšeli. Jeden můj bývalý kolega absolvoval West Point a druhý prošel úspěšně výcvikem u amerických speciálních sil. Nikdy žádné vzorce neviděli.
Je potřeba začít postupně, aby se toto jinak asi podnětné téma k něčemu dopracovalo. Snad tím, že by bylo dobré pojmenovat ty metody nepřímého působení na protivníka. Jenže to je zásadní problém tohoto vlákna, Vše co jsi popsal či vyjmenovat v úvodním článku je tak trochu nesmyslné. Termíny jako:
- obklíčení,
- obchvat ,
- působení na velitelské struktury, já přidám
- obejití
- nasazení speciálních sil jako předsunutých odřadů nelze v žádném případě považovat za NEPŘÍMÉ PŮSOBENÍ. Vždy jde o přímé působení a jen jde o jinou formu boje než útok z chodu nebo přímého dotyku.
Například :
Obchvat.
Zde jde o taktický nebo operační manévr, který může přinést zlom v boji a zajisti ústup protivníka bez velkého nárůstu potřeby sil a prostředků a velmi často vede k obklíčení a zajetí i velkých sil protivníka.
Principiálně jde o manévr do boku a nejbližšího týlu nepřítele prováděný v přímé taktické součinnosti a v těsném palebném styku s vojsky útočícími čelně.
Je to manévr, který při dobrém výcviku zvládne i družstvo. Velitel družstva například zjistí, že jeho postupu brání skupinka odhodlaných vojáků. Nechá tedy kulometčíka a dva střelce vést palbu a poutat protivníka a se zbytkem sil toto místo obejde zleva či zprava a útokem do boku ovládne situaci. Je jedno jak velká jednotka tento manévr vede. Jde vždy o rozhodnost, flexibilitu a schopnost nést riziko. Princip je vždy stejný bez ohledu na velikost jednotky která ho provádí. Historie zná ledacos.
Příklad dvě:
Obejití.
Tento manévr se používá či spíše používal u velkých taktických nebo operačních uskupení. Jde o to, že na základě vývoje bojové situace se pošle i velká část sil a ta bez toho, aby se poutala bojem obejde bránící s uskupení i do veliké hloubky a vytvoří tak kovadlinu, na které čelně útočící vlastní síly jako kladivo rozbijí bránící se jednotky.
Takticky přesně jde o hluboký a rozsáhlý manévr do boků a týlu nepřítele, při kterém vojska útočící čelně a vojska obcházející mají taktickou součinnost.
Provádí se ve větších operačních uskupeních a opět při rozhodnosti a odvaze velitelů i vojsk přináší mimořádné výsledky. Není třeba sem dávat schémata. Stačí se podívat na počáteční operace Wehrmachtu na všech frontách II. SV a budete dokonale v obraze.
Co na tomto vidíš ty nebo kdokoliv jiný jako nepřímé působení? Nepřímé působení spadá do kategorie, která je dnes nazývána možná správně a možná nesprávně jako asymetrické válčení.
O asymetrických metodách vedení ozbrojených konfliktů jsem na Palbu vložil tento cyklu. Myslím, že z oblasti nepřímého působení na protivníkovi ozbrojené síly, obyvatelstvo, infrastrukturu a morálku jsem nezapomněl na nic.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2944
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2949
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2951
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2953
Je na tobě jestli se tím budeš zatěžovat.
Jinak pár postřehů.
Nelze směšovat války vedené ve starověku, středověku a novověku do druhé poloviny 19. stoleté s válkami vedenými později a už vůbec ne s válkami 20. století. Nejsou si v ničem podobné.
Likvidace jakkoliv významného velitele nerozhoduje od roku 1900 o ničem. To není padlý král, jehož smrt je znak porážky. Velitele armády nahradí jeho zástupce nebo nejzkušenější velitel sboru a bojuje se dál.
Obklíčení velkých či menších sil protivníka neznamená nic více než toto obklíčení. Jak dlouho obklíčené síly budou vzdorovat podléhá tolika proměnným, že to nelze kvantifikovat. A není to jen o zásobách, morálce a tlaku nepřítele. Je to také o štěstí a je to i o možném vyprošťovacím úderu vlastních sil.
Tvoje otázky by stály za podrobný rozbor ale já se to pokusím vzít stručněji:
Jaká je typická doba než dojdou zásoby?
Zásoby jaké? Ty co má obklíčená jednotka u sebe? Nebo ty co jí je možno dopravit vzduchem či děrami ve frontě? Za dob ČSLA platilo, že zásoby na vojskovém stupni, tedy zásoby které si sebou veze divize na stupních od vojáka - zbraně - vozidla až po divizní sklady, stačí na 3 až 5 dní boje. Když ale obklíčíš četu tak vydrží v boji půl hodiny – tedy hlavně její zásoby munice a je konec.
Jaká je doba potřebná k vítězství na určitém místě v závislosti na převaze?
Kdo by to troufal spočítat? Jak dlouho teoreticky mohla odolávat posádka pevnosti Brestu Litevského? Jak dlouho měla odolávat posádka v Bir Hakímu? Jak dlouho měl vydržet Frostův prapor u mostu v Arnhemu? Jak dlouho měla vydržet obrana Němců v obklíčení u Stalingradu? Na to nejsou vzorce, je to o velení, o lidech a morálce.
Není to ale jenom poráženém ale i o tom kdo má zvítězit. Jakou je za vítězství ochoten zaplatit cenu v tancích letadlech a hlavně v lidech a krvi?
Jaký je typický rozměr obklíčených útvarů
To mám chápat jak? Co si pod tím mám představit? Každá taktická a operační jednotka či uskupení se řídí bojovými řády platnými pro její zemi.
Tak třeba motostřelecký pluk v ČSLA měl v obraně bránit úsek široký 15 a hluboký 15 kilometrů. Ale to platilo pro boj v linii pluků mateřské divize. Pokud by byl obklíčen, nebylo mu ale dáno takový flák země udržet. Je to 225 kilometrů čtverečních. Podívejme se na to, co by mohl použít pokud by do obklíčení padl v plné bojové síle což je samo o sobě nesmysl.
Motostřelecký či tankový pluk byl tvořen poměrně velkým množstvím sil a prostředků. Jako vševojsková jednotka mohl na bojišti sehrát velmi významnou roli.
Jeho základ tvořily 4 vševojskové prapory.
Tři motostřelecké prapory –mspr - obsahují: 93 BVP a 3 velitelská BVP velitelství pluku, 18 samohybných minometů, 6 vozidel protiletadlových čet. U plucích na OT 64 stejné počty ale je potřeba připočítat 9 vozidel s granátometnými družstvy.
Jeden tankový prapor – tpr - v zesílených tabulkových počtech: 41 středních tanků, 3 vozidla protiletadlové čety a 6 vozidel samohybné minometné baterie.
Tankový pluk byl tvořen podobně velkým množstvím sil a prostředků. Jako další typ vševojskové jednotka byl výrazně údernější než motostřelecký pluk a byl i velmi mobilní. Tankové pluky byly považovány za hlavní údernou sílu ČSLA. Opět byl
tvořen 4 vševojskovými prapory ale v opačném řazení.
Tři tankové prapory –tpr - obsahovaly: 93 střední tanky a 3 velitelské tanky velitelství pluku, 18 samohybných minometů, 6vozidel protiletadlových čet.
Jeden motostřelecký prapor – mspr - v běžných tabulkových počtech: 31 BVP nebo OT, 2 vozidla protiletadlové čety a 6 vozidel samohybné minometné baterie. Motostřelecké prapory tankových pluků vybavené OT-64 neměly u rot granátometná družstva.
Ostatní síly a prostředky byly u obou typů pluků shodné. Šlo o logistické jednotky a jednotky bojového zabezpečení. Pouze se lišily typy prostředků a jejich počty. Jde tedy o:
Bojové zabezpečení.
Plukovní dělostřelecká skupina tvořená:
-
raketometným oddílem - 6 kusů raketometů a
-
samohybným dělostřeleckým oddílem s 18 samohybnými kanónovými houfnicemi, polovina ČSLA bohužel byla vybavena pouze taženými děly, tak jak ukazuje naše schéma.
-
protitankovou baterií tvořenou 9 kusy vozidel BRDM s odpalovacími zařízeními PTŘS Maljutka
Rota chemické ochrany -rcho: 6 kusů chemických průzkumných OT a speciální techniku pro provádění úplné speciální očisty po zasažení ZHN
Průzkumná rota - pzr: 10 kusů průzkumných BVP
Spojovací rota - spojr: s četou rádiového a četou linkového spojení
Ženijní rota - žr: speciální vozidla, mostní tanky, mostní automobily.
plbat – jednotka pro plukovní vojskovou PVO. Na to se podíváme taktéž trochu podobněji.
Vševojskové pluky (msp, tp) vševojskových divizí (msd, td) měly:
- do roku 1982 ve své organizační struktuře protiletadlovou baterii o dvou protiletadlových četách, celkem 8 ks 30 mm PLdvK vz.53/59.
- od roku 1983 byla ve struktuře vševojskových pluků začleněna protiletadlová raketodělostřelecká baterie vyzbrojená bojovými vozidly PLRK 9K35 STRELA-10 (4 ks) a 30 mm PLdvK vz.53/59. Výjimku tvořil 3.msp (Louny), který měl ve výzbroji PLRK 9K31 STRELA-1.
Logistickou podporu tvořila:
rota týlového zabezpečení – rtz zabezpečovala dopravu a výdej veškerého týlového materiálu, přípravu teplé stravy, výrobu a distribuci pitné vody.
rota oprav techniky – rote: zabezpečovala přísun materiálu, evakuaci poškozené techniky z bojových sestav a veškeré opravy poškozené techniky tak aby jí vrátila plnou nebo částečnou bojeschopnost.
Takže pokud sečteme těžkou bojovou techniku tak byl tento pluk schopen na obranu 225 kilometrů čtverečních nasadit cca 150 bojových vozidel a tanků a asi 2400 vojáků. Pokud by rezignoval na obranu plochy a šel bránit linii, tak by stejné počty vojáků a techniky měl na původních cca 60 kilometrů obvodu svého obranného úseku. Je to logicky nesmysl.
Rozměry obraných prostorů nelze určit a už vůbec ne nějaké typické. Obklíčený velitel se rozhodne jak se stáhne, zhustí obranu, co dá do zálohy a jak bude šetřit lidi, techniku a materiál. Rozhodne toto:
- skutečné počty lidí
- skutečné počty bojeschopné techniky a techniky byť nepojízdné ale střelby schopné- poslouží jako pevnůstka
- charakter terénu. Jiné je bránit les, jiné horský terén, jiné město a jiné běžnou středočeskou krajinu
- charakter bojové činnosti nepřítele. Pokud bude ničit obklíčenou jednotku hlavně ze vzduchu tato se rozptýlí více do prostoru. Pokud bude blbý a bude tupě útočit čelně, vytvoří se zahuštěná dvouliniová sestava.
Rozumíš mi co se snažím říci?
Jaká je vzdálenost od fronty kde se ještě projevuje boj (tj. vzdálenost za kterou se pocítí účinek dvojí palby, a kde přesuny nejsou bezpečné)
Zde je to naštěstí lehké.
- v pravěku na dohod kamenem
- ve starověku a středověku na dostřel luku
- v novověku na dostřel kanónu
- ve 20. století na dolet bombardéru později na dostřel mezikontinentální balistické střely.
Od roku asi tak 1960 už je možno na protivníka působit kdekoliv na zemi.
Je otázka zda by ve světovém konfliktu v té době existovalo něco jako zázemí. Asi ne.
Více si myslím že prozatím není potřeba uvádět. Ale pokud bude o čem, jsem připraven se opět zapojit. Pátrač