Petrz píše:
Ok. řekl jsi si o to.
m*(v1^2 - v2^2)*1/(2s) = m*(v1-v2)*1/t
přičemž v souladu s mou teorií: t = s/v = 2s/(v1+v2)
a tedy :
F(Ek1)=m* (v1^2 - v2^2)* 1/(2s) =10,2*(700^2 - 500^2)* 1/(2*0,135) = 9,067*E6 N
F(H1)= (m*(v1-v2))*1/t = (10,2*(700-500))*1/(225*E-6)= 9,067*E6 N
t = s/v =2s / (v1+v2) = (2*0,135) / (700+500) = 225*E-6 s
Jinými slovy , jelikož granát má reziduální rychlost 500m/s, nelze počítat -při výpočtu průměrné síly kterou působil pancíři - s celou hybností nýbrž stejně jako u kinetické energie jen s její částí.
Spokojen?
Ano, máš pravdu. Dopustil jsem se chyby, když jsem na pravé straně neodečetl reziduální rychlost. Skutečně vyjde s přesností na několik desetinných míst, že síla vyjádřená rozdílem kinetických energií po dráze se rovná síle, vypočítané z rozdílu kinetických energií po dráze. Ano, čteš správně. Obecně se tomu říká definice kruhem.
Tvůj „vzorec“ zapsaný obecně
(Ek1-Ek2)/s = (p1-p2) /t (1)
m*(v1^2- v2^2)*1/2s = m*(v1-v2)*1/t (2)
V souladu s Tvou teorií: t=2s/(v1+v2) (3)
Na první pohled to vypadá „logicky“, protože na levé straně je síla vyjádřená jako podíl rozdílu kinetických energií a dráhy. Na pravé straně pak jako podíl rozdílu hybností a času.
V tuto chvíli je to již samo o sobě absolutní nesmysl, protože na levé straně jsou skaláry v podobě druhých mocnin rychlostí, tedy jen čísla, která neobsahují žádné informace o směru, kdežto na pravé straně jsou vektory (rychlosti), které kromě velikosti mají i směr. Tímto je výše uvedená formulace rovnic matematicky nepřípustná a nemá smysl.
Nesouhlasíš? V tom případě chci, aby si mi předvedl, jak ze skalárů určíš složky vektorů obou rychlostí.
Ale protože ignoruješ výše uvedený fakt o skalárech a vektorech, dopustil si se dalšího prohřešku proti matematice. Tímto prohřeškem je Tvá definice průměrné rychlosti, ve které tvrdíš, že průměrná rychlost je průměr ze součtu rychlostí na začátku a na konci. Tedy: (v1 + v2)/2 Což je další nesmysl.
Průměrná rychlost je definována jako podíl celkové dráhy a času. Z čehož též vyplývá, že průměrná rychlost je jen číslo, bez informace o směru, takže jen skalár.
Jednoznačným důkazem nesprávnosti Tvého názoru je úsekové měření rychlosti. Podle Tvé teorie stačí před vstupem do úsekového měření mít správnou rychlost, tedy třeba v1 = 50 km/h, trasu měřeného úseku pak projet rychlostí třeba 200 km/h a před výstupem z úseku upravit rychlost opět na v2 = 50 km/h. V souladu s Tvou teorií by byla průměrná rychlost 50 km/h = (v1 + v2)/2 = (50 km /h + 50 km /h)/2, ačkoliv dráha měřeného úseku byla ujeta za 4x kratší dobu rychlostí 200 km/h. Nebo naopak daný úsek mohl být projet rychlostí jen 10 km/h za dobu 5x delší. Takže další nesmysl ve Tvé úvaze, protože čistě z rozdílu rychlostí na začátku a na konci děje nelze získat informaci o tom, jak rychle daný děj proběhl. Tedy žádné vyjádření času ve Tvém odvození se nekoná. Z toho plyne, že opět nemá smysl pokračovat v „odvozování“.
Pokud půjdeme dál ve stopách Tvých nesmyslných matematických úvah a operací, tak tu máme dosazení za t do rovnice (2), kde t je vyjádřeno rovnicí (3):
m*(v1^2- v2^2)*1/2s = m*(v1-v2)*(v1+v2)/2s (4)
m*(v1^2- v2^2)*1/2s = m*(v1^2- v2^2)*1/2s (5)
A nyní přichází na řadu zásadní otázka. Je na pravé straně hybnost? Ne, není, protože na pravé straně je rozdíl kinetických energií dělený dráhou. A mně se ta dráha v tom zlomku nelíbí. Chci čistý rozdíl kinetických energií. Můžeme se zbavit dráhy s? Ano, můžeme, protože s je na obou stranách a když vynásobíme obě strany dráhou s, tak získáme:
m*(v1^2- v2^2)*1/2 = m*(v1^2- v2^2)*1/2 (6)
Ale ta hmotnost tam je též zbytečná, i s tou ½. Tak stačí vynásobit obě strany rovnice 2/m a máme:
(v1^2- v2^2) =(v1^2- v2^2) (7)
Ale ty závorky už jsou zbytečné, že? Tak je odstraníme.
v1^2- v2^2 =v1^2- v2^2 (8)
A proč máme na každé straně v1^2 – v2^2? Vždyť to můžeme rozložit nebo dát na každou stranu mocniny příslušné rychlosti.
Rozklad
(v1- v2)*(v1+ v2) = (v1- v2)*(v1+ v2) (9a)
Převod
v1^2- v1^2 = v2^2- v2^2 (9b)
Z převodu je vidět, že na každé straně máme mocniny rychlosti se stejným indexem, tudíž dostaneme překvapivě:
0 = 0
Stejného výsledku lze dosáhnout i z rovnice (9a) nebo rovnou z rovnice (5), ale to by pak nebyla taková zábava. Tudíž děkuji za důkaz, že 0 se rovná 0. To bych vážně nečekal.
Co z toho plyne? Obě strany „Tvé“ rovnice počítají totéž, protože jsi nekorektními matematickými postupy eliminoval neznámou a tou je čas. A to nemluvě o prasáckém křížení skalárů a vektorů.