Nejprve se trochu pozastavím u baroka, jestli dovolíte. Je to stavební a (do značné míry možno říci i) společenský sloh, jako každý jiný, který měl dost „sil“, aby dokázal utvářet celou éru. Má své hodnoty, včetně těch estetických. Měl své cíle, tak-jako měly cíle i jiné slohy (resp.jejich tvůrci a zadavatelé). Je zároveň 1.celosvětovým slohem, neboť v podobě tzv.staré koloniální architektury vstupuje i do Ameriky, Asie a Afriky.
Stavební počiny baroka se, ani na našem území, příliš neliší. Jak od toho, co předcházelo, tak i od slohů, které následovaly. Jde-li o financování zvláště stavebních počinů nelze jim automaticky „přiklepnout“ punc vazby na nevolnictví. I v gotice, renesanci a za manýrismu vznikaly (často velmi rozsáhlé) stavební počiny civilní, vojenské i církevní povahy. Některé těžily ze znevolněné práce; jiné nikoliv. V baroku to bylo stejné. Díváme-li se však na baroko, pak si musíme uvědomit 2 jeho významné momenty.
1) Stále ještě je velká část církevních (římskokatolických) staveb realizována za církevní peníze. Jistě-byly využívány i prostředky získané a vydělané zde-u nás, na církevních držbách a získané z církevních prebend. I zběžný pohled na kulturněhistorickou mapu ČR ovšem napoví, že by to nemohlo stačit, a to jak s ohledem na množství těchto staveb, tak i vzhledem k rozsahu (často až grandióznímu) konkrétních stavebních počinů. Takže velká část zdrojů i po třicetileté válce přichází ze zahraničí. Jde o (moderním jazykem řečeno) pořád, z velké části, zahraniční investice; investice plně realizované zde působícími firmami. Tedy i nadále fungoval penězovod Řím-Vídeň-Praha.
2) Od gotiky 1.vznikají stavební hutě, které jsou schopny exportu. A to ne jen komponent, ale jsou schopny realizovat i celé rozsáhlé stavební zakázky mimo Země koruny České. Dnes bychom řekli, že byly schopny vyvážet investiční celky.
K šlechtě …
O její migraci jsem se, z části, zmiňoval již dříve (
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=392 ... sc&start=0 a i ve stávajícím článku). Opravdu odcházejí spíše rodiny, než rody a rozrodů vymizelo velice málo. Bělohorskými událostmi byla struktura české šlechty dotčena velice slabě, až skorem bezvýznamně, a česká (ve smyslu předbělohorská) šlechta nadále drží mimořádnou pozici na půdě stavovského shromáždění. A i do budoucna to přetrvává. Být příslušníkem předbělohorského šlechtického rodu je, u nás, vnímáno jako znamení urozenosti. Za „vysoce urozené“ jsou u nás považovány rody přemyslovské a lucemburské éry. Zároveň je velmi obtížné spojovat šlechtu (jakoukoliv) s národním prvkem. Je státotvorná, je vázána k zemi a vlasti, je (alespoň ve středoevropském kontextu) vázána svou přísahou (za celý rod) ke Koruně, které je povinována věrností a službou. Jde, samozřejmě, o idealistický výklad, ale poukazuje to na způsob, jímž šlechta sama sebe nazírá a jímž by měla být (do určité-omezené míry) nazírána. Buquoyové jsou původem rod z Francie, Piccolominiové z Apeninského poloostrova. Stejně jako ostatní přicházející rody jsou povyšováni vladařem, získávají inkolát a spojují své osudy s touto zemí. Vyznamenáváni jsou za zásluhy, tedy za to, jak se osvědčili ve službách vladaře a státu. Zdaleka ne vždy šlo o odměnu za účast na bělohorských událostech. Ani jejich příchod není (minimálně „z fleku“) možno vnímat negativně. Mnohé z těchto rodů (které přišly po 1620, nebo které získali po 1620 predikát) se následně velmi mimořádně osvědčilo.
Ani četné další není možné hodnotit „z rozběhu a bez nádechu“. Výše zmiňovanému předbělohorskému rodu Schwarzenbergů je vytýkána jejich účast na bělohorském dění. Stály na straně císaře a legitimního krále, byli tedy loajalisty. Je ale možné je za to odsuzovat? Zvláště s přihlédnutím k tomu, co bylo na výběr? Už cca.20 stránek tady o tom diskutujeme a výsledek, pro pobělohorské uspořádání, není ani zdaleka tak negativní. Zpronevěřili se tedy Schwarzenbergové své povinnosti hájit zájmy země? Neřekl bych.
K migraci všeobecně:
Nikdy jsem nepopíral, že se staly nespravedlnosti a že odešli i lidé velkého mezinárodního věhlasu. Jmenujme za všechny Hollara a Komenského. Jenže dveře nezůstávaly zavřené. Docházelo i k návratům a i zde šlo o mnohdy mimořádné jedince-jmenujme konkrétně Karla Škrétu, původně protestanta, který dlouho po své emigraci v Itálii přestupuje k římskému katolicismu a vrací se i do Čech.
Navíc, a to je často a rádo přehlíženo, tu byl i obrovský příliv mozků. Do této kategorie nepochybně (jen v civilní sféře) spadají Santini-Aichel, Brokoff, M.B. Braun, J-B. Mathey, Dietzenhoferové, ale i např. Arentin von Ehrenfeld.
Takže-ano, po lidské stránce lze dát vynucení emigrace znaménko jednoznačně záporné. Leč po věcné stránce nelze mluvit o emigraci, ale musíme mluvit o migraci. A její dopady (opakuji-po věcné stránce) pro české země vůbec nebyly tak tíživé, jak je většinou v učebnicích předváděno …