Teď se podíváme
na zkázu HMS INVINCIBLE z bitvy u Jutska 1916. Důležitým svědectvím, co bylo příčinou, je jeden z mála (šesti) lidí, kteří zkázu tohoto bitevního křižníku přežili.
Prvním důležitým faktorem je vzdálenost, na kterou se tento boj vedl a to v rozmezí 8.000 až 9.000 m s tím, že britská loď byla k nepříteli natočená pravým bokem. Bez omezení se tak do palby ze středových věží zapojovala věž Q, zatímco věž P jen omezeně, pokud vůbec. Jak vzpomínal von Hase z německé lodi DERFFLINGER, zaměřili INVINCIBLE na 9.000 metrů, zatímco jiné zdroje uvádějí 8.000 až 9.000 yardů, což by bylo 7.300 až 8.200 m. V každém případě velice krátká vzdálenost a projektily ráže 305 mm z lodí LUTZOW a DERFFLINGER tak měli poměrně dost plochou trajektorii letu kolem 5°. Od zahájení palby na INVINCIBLE uplynulo jen asi 90 sekund, než došlo k výbuchu britského plavidla. Mělo tak dojít během třetí salvy z LUTZOWU. První salva byla o 100 m kratší, z druhé salvy čtyř děl hned dva projektily byly v cíli. Pak následovala třetí salva a krátce po sobě následovalo na britské lodi několik explozí až se loď rozlomila na dvě poloviny. Střela ráže 305 mm prorazila pancíř věže nebo barbety Q (třetí v pořadí od přídě) a odhodila její střechu. „V 7:33 zasáhla třetí salva Lutzowa britský bitevní křižník mezi věžemi ve středolodí, prorazila pancíř a vybuchla uvnitř lodi, čímž vymrštila stropy dělových věží do vzduchu a zapálila nálože v nich. Z lodě vyrazily plameny a dunivá exploze otřásla posádkami britských i německých bitevních křižníků.“ (Der Krieg in der Nordsee).
Mezi přeživšími byl například dělostřelecký velitel Hubert E. Dannreuther, nebo další, který měl svou bojovou pozici u dálkoměru na vrcholu samotné věže Q v její zadní části, Bryan Gasson. V době výbuchu INVINCIBLE se tak nacházel přímo v osudné věži Q. Když pod ním explodovali muniční sklady, tak byl nějakým zázrakem odmrštěn z lodi a přežil. Volně přeloženo z Aj. „Najednou naše pravoboká věž ve středu lodi dostala dva zásahy 12“ palcovou střelou a zdálo se mi, že se zvedla střecha věže a následovala další střela ze stejné salvy. Oheň přešel na oba muniční sklady (středových věží) a loď se rozlomila na dvě poloviny“. Zřejmě tím bylo myšleno nejdříve jedna a pak druhá střela ze stejné salvy. Počet dvou zásahů z této salvy potvrzují německé prameny. Dělostřelecký velitel Hubert E. Dannreuther, nacházející se na předním můstku, popisuje, jak viděl letět střechu věže Q, která následně přepadla přes bok lodi. Neviděl vlastní zásah prvním ani druhým projektilem, ale jen strop věže letící do moře po výbuchu ve věži.
V úvahu připadá opět několik scénářů, kam dopadli granáty ráže 305 mm.
A/ S přihlédnutím na vzdálenost, na kterou se tento cca 2 minutový boj vedl, je potřeba vzít v potaz téměř plochou trajektorii letu granátu ráže 305 mm. Pravděpodobnost, že byl proražen stropní pancíř a následně se oheň rozšířil k dělům a skladům, se zdá být málo pravděpodobný. Němci popisují průnik skrz pancíř a následný výbuch. Očitý svědek od dálkoměru nad věží Q popisuje zásah do věže Q a poté vnitřní výbuch.
B/ Mohlo dojít k zásahu čela věže silného 178 mm, k detonaci munice a následnému výbuchu věže, jak popisuje obsluha od dálkoměru nad touto věží. Tudíž projektil měl dostatečnou průraznost, i když to oponenti popírají a argumentují, že německé projektily 280-305 mm neprostřelili nic silnějšího než 152 mm. I bitva u Dogger Banku ukázala, že na vzdálenost 18.000 yardů německý 12“ granát probíjel hlavní pancéřová pás na vodorysce u BK třídy LION, tj. 229 mm. K probití pancíře došlo dvakrát na této lodi.
C/ Zásah mohl být do barbety těsně pod vlastní věží. Barbeta byla silná 178 mm, ale ještě zde existovala dodatečná ochrana silná 63,5 mm. Takže by projektil musel proniknout 241,5 mm pancíře. Středově věže se nacházeli hned u kraje lodi a tím pádem je nechránilo nic dodatečného, jako například uhelné bunkry, větší vzdálenost od boků, kterou musí projektil proniknout atd.
D/ Pokud by byl zásah ještě níže, tj. někde nad vodoryskou, tak by musel projektil zdolat 152 mm boční pancíř, 50 mm zkoseného pancíře a dodatečnou ochranu 63,5 mm. Celkem 265,5 mm.
E/ Pokud by dopadl granát na palubu do prostoru mezi věžemi ve středu lodi, tak by musel prorazit horizontální první pancéřovou palubu silnou 25mm a druhou silnou 38 mm při značně ploché dráze. Pak by ale musel prorazit 178 mm barbetu, nebo její spodní část silnou 50 mm, což je opět k povaze trajektorie (úhel dopadu cca 5°) dosti obtížné si představit. Jinak by granát nepronikl do míst, kde se munice skladovala či nacházela v rámci přepravy ze skladu do věže.
S přihlédnutím ke svědectvím jsem toho názoru, že došlo k průstřelu čelního pancíře věže (nikoliv stropu). To stačilo k výbuchu munice a zřejmě následnému poškození věže Q, kterou viděl svědek popisující odhození střechy věže Q přes bok lodi. Oheň směřovaný směrem dolů do skladů inicioval výbuch v těchto skladech a následoval velký výbuch ve středolodi z obou muničních skladů. Exploze šla nahoru skrz barbety a věže a také do stran, což je zachyceno na dobovém snímku, kde se z boků valí oblaka kouře a uhelného prachu z bunkrů. Podle průzkumu vraku pak poslední věž X byla rovněž bez střechy ještě s nabitými děly. Panujete tak nepotvrzený názor, že další střela z další salvy mohla dopadnout do tohoto prostoru, ale výbuch ve věži odpálil jen stropní pancíř. Děla byla zrovna nabitá s uzavřenými závěry. Palba byla vedené zároveň ze dvou německých lodí a dopadala na britskou co pár desítek sekund. To ale již hlavní výbuch rval loď na dvě půlky.
Zdroj:
https://defenceviewpoints.co.uk/in-memo ... d-1916/pdf
Jutsko 1916 – Kovařík
Kadence se mění v boji, záleží na obrovském množství proměnných a jediné, co bychom mohli, by bylo stanovit nějaké rozmezí a v něm se pohybovat. A to rozmezí by stejně nakonec bylo velmi podobné a tedy by se finálně vyrušilo.
. Minimálně do té doby, než sem postneš nějaký ten relevantní přímý důkaz. Pro lepší uchopitelnost a aby opět nedošlo k mýlce, přímý důkaz = očividné svědectví přímého účastníka, či objektivní hmatatelná stopa. A možná to bude pro někoho překvapením, .... simsala bim ..... S přihlédnutím k meritu diskuze, samozřejmě svědectví/stopa pocházející z onoha tria nešťastných BK, konkrétně bojových prostorů kde došlo k iniciaci. Tedy konkrétních magacínů a věží.