PALBA.CZ

lkala píše:Bohužel, přesnou odpověď nevím. Já tankovým podvozkům nijak zvlášť nerozumím, jenom jsem o tom něco četl. Zkus projít obrázky níže, třeba ti to v tvém bádání pomůže. Bohužel stále nevím, jak vyrobit ty zvětšovací se obrázky, tak si to stáhni.

Zemakt píše:Samozřejmě, Pz. III i IV tuším. Tiger nevím, myslím si že už ne. Ani Panther. Atrapy byly zhotoveny z dřevěné kulatiny.

Zásadním rozdílem proti běžnému tanku byla napevno uchycená věž bez kanonu. U velitelského Ausf. D1 byla věž prostě pevně přišroubována k nástavbě a nešlo s ní tedy otáčet. Otáčivý mechanismus i kanon byly odstraněny, aby uvolnily prostor pro komunikační aparaturu. Celá válcová lafeta pro uchycení zbraní byla nahrazena pevnou nepohyblivou čelní stěnou, na které byla připevněna pouhá dřevěná atrapa kanonu. Falešná hlaveň měla stroji dodávat vzhled běžného bojového tanku a tak oklamat nepřítele. Také levý věžový kulomet byl zrušen a na jeho místě trčela z pevné čelní stěny opět jen dřevěná imitace hlavně. Pravý věžový kulomet byl zachován, ale aby s ním bylo v pevné čelní desce možno pohybovat, musel být zasazen do nového kulovitého střeliště.

Trupový kulomet byl rovněž zrušen a na místě jeho původního střeliště zůstal pouze uzavíratelný otvor, ze kterého bylo možno vést palbu ze samopalu uloženého uvnitř kabiny. Další dvě podobné střílny pak byly v bocích kabiny. Velitelský tank byl tedy vyzbrojen pouze jediným kulometem ve věži. Vzhledem ke svému poslání se však neměl zapojovat do boje a absence výzbroje tedy nebyla vnímána jako fatální nedostatek. Mimo popsaného došlo ještě k celé řadě další menších změn (na fotografiích lze např. postřehnout nový pozorovací průzor vytvořený v zadní části pravé boční stěny kabiny). Pohonná jednotka (Maybach HL 108 TR) i převodovka (SSG 76) zůstaly naopak stejné jako u běžného tanku Ausf. D.

Posádka vozu zůstala pětičlenná, změnilo se však její složení. Hlavní osobou na palubě byl samozřejmě velitel. Ten měl s sebou svého adjutanta, dva radiooperátory a posledním mužem ve voze byl řidič. Jeden z radiooperátorů zřejmě zároveň zastával také obsluhu kulometu. Velitelský tank sice přišel o kanon, zato byl ale „vyzbrojen“ hned několika radiostanicemi. Celkem vznikly tři varianty s různou kombinací radiostanic na palubě. První z nich nesla výzbrojní označený SdKfz 266 a byla vybavena stanicemi typu Fu 6 a Fu 2. Další byla SdKfz 267 nesoucí radiostanice typu Fu 6 a Fu 8 a konečně poslední SdKfz 268 měla na palubě stanice Fu 6 a Fu 7. Každá z těchto tří subverzí byla určena ke službě na jiném stupni velení.

Verze velitelského tanku vznikla již na počátku sériové výroby Tigera a byla označena PzKpfw VI H (88 mm) (BefWg), od března 1943 také BefWg Tiger (SdKfz 267 nebo 268) Ausf. E. Z důvodu ušetření místa byla u těchto tanků snížena zásoba střeliva do kanonu z 92 na 66 kusů a zásoba střeliva do kulometu na 3 300 kusů. Byl odstraněn kulomet spřažený s kanonem a jeho zaměřovač a otvory po nich byly zaslepeny.

Typ SdKfz 267 byl vybaven radiostanicí FuG 8, skládající se z vysílačky o výko­nu 30 W a přijímače pracujícího na středních vlnách v rozsahu 0,83-3 MHz, a FuG 5 s vysílačkou o výkonu 10 W a přijímačem pracujícím na VKV v rozsahu 27,2-33,4 MHz. Anténa pro FuG 8 s charakteristickým „stromečkem" na vrcholu byla umístěna na korbě vpravo u zádi věže. Dva metry dlouhá anténa pro FuG 5 byla umístěna na věži vpravo u věžičky velitele.

Typ SdKfz 268 byl vybaven radiostanicí FuG 7, skládající se z vysílačky o výkonu 29 W a přijímače pracujícího v rozsahu 42, 1 -47,8 MHz, a FuG 5. Tento typ bylo možno rozeznat podle 1,4 m dlouhé antény pro FuG 7 umístěné na levé straně zádi korby a podle dvoumetrové antény pro FuG 5 umístěné na věži.

Mezi spojeneckými vojáky vzbuzoval paniku. Oprávněně. Nacistický tank Tiger, šedesátitunové monstrum, se zdál nezničitelný a naprosto smrtící. K odhalení jeho slabých míst bylo zapotřebí získat netknutý stroj. A přesně to byl úkol pro majora Douglase Lidderdaleho.