.Petr Židek píše: Tři týdny a do zákopů? Realita mé cesty do ukrajinské armády je jiná.
Vzít do ruky zbraň a postavit se s ní na obranu Ukrajiny jsem se rozhodl na podzim 2024. Délka cesty od rozhodnutí k realizaci může někoho překvapit.
Rozhodně to nebylo pár dnů, během kterých jsem se upsal, nafasoval věci a nechal se odvézt padnout na Donbas. Takhle to možná fungovalo na začátku války a dodnes se to objevuje v příbězích antiukrajinsky laděných pohádkářů.
Na službu jsem se připravoval dlouho. Před samotným rozhodnutím se k ní upsat jsem absolvoval roční výcvik v Zakarpatském oblastním centru přípravy obyvatel k národnímu odporu. Tato centra zřizují oblastní vojenské správy a fungují mimo jiné jako slušná přípravka na vojenskou službu.
Rozhodnutí jít sloužit bylo výsledkem souběhu mnoha příčin. Katalyzátorem byla účast korejských vojáků na ruské agresi proti Ukrajině, a hlavně neodvratně se blížící vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách v USA.
Zhruba do jara 2025 jsem se snažil zorientovat v možnostech a přemýšlel, kde by se mi líbilo a kde bych mohl být užitečný. Kontaktoval jsem známé v ozbrojených složkách, poptával se, rozesílal životopisy.
Na TCK (úřad, který mimo jiné řídí mobilizaci) jsem poprvé vstoupil na konci března loňského roku. Vyřízení základních papírů, prověření "službami" a zdravotní prohlídky trvalo tři měsíce, a to jsem si samotné umístění k útvaru (kde jsem měl působit jako spojař se zajímavým přesahem do žurnalistiky) vyběhal sám. Proces, kterým jsem prošel v TCK, je na samostatné humorné vyprávění (napíšu později) a opravdu trval tak dlouho.
Na přelomu července a srpna jsem pracoval na východě Ukrajiny jako válečný kameraman pro Aktualne.cz a jejich šéfredaktora Matyáš Zrno. Výjezd byl domluvený dlouho dopředu, což byl důvod, proč jsem nástup do služby ještě odložil. V té době jsem taky dostal nabídku, která představovala násobně větší dobrodružství než původně zvolená pozice, a přestože zaváněla krchovem, nešla odmítnout.
Symbolicky 21. srpna 2025 jsem pak nastoupil na kyjevskou základnu útvaru, kde jsem se upsal k tříleté službě jako profesionální voják.
Ne, ne, ani pak mě neodvezli střílet na Donbas, ale začal mi základní vojenský výcvik. Ten trval tři měsíce a tři týdny. První bojové akce, a to ještě velmi krátké a relativně bezpečné, jsem se zúčastnil v lednu roku 2026. Tedy více než rok od rozhodnutí sloužit, devět měsíců od podání žádosti na TCK, téměř pět měsíců od doby, kdy se za mnou zavřela vrata kasáren.
Teď už jsem opravdový voják (přesněji "bažant"), mám za sebou první nasazení, ale vlastně se teprve začínám pořádně učit vojenskému řemeslu a před sebou mám specializovaný výcvik na činnost, kterou budu vykonávat.
https://twitter.com/karpaty/status/2020120019321909612
Cohen the Barbarian píše: Lidi, nenechte se uvést v klam. Takhle to možná funguje, když jezdíte na ukrajinu dvacet let, orientujete se, umíte ukrajinsky, znáte ukrajinské myšlení a máte kontakty.
Pokud přijedete do náborového centra, nemluvíte ukrajinsky a stěží se domluvíte anglicky, nemáte žádné vojenské zkušenosti… realita je zcela odlišná a více se přibližuje té zmiňované “do tří týdnů v zákopech”.
Zkusím vám zprostředkovat autentický zážitek někoho, kdo prošel náborem v Azovu. Je to smutnej příběh. Ale není můj a já nemůžu vykládat cizí příběhy. Třeba se časem podělí.
Tak jednou měsíčně se mě někdo ptá, jak jít bojivat na Ukrajinu, kde začít… už od začátku všem říkám, že pokud nemáte aspoň minimální armádní zkušenosti, nejlépe přímo bojové, tak to nemá cenu a lepší se na to vysrat.
Možná máte po shlédnutí náborového videa na fakbuuku chuť na trošku toho dobrodružství s opravdovýma kamarádama… Bohužel tyto útvary dávají do náborových videí mnohem víc energie a peněz, než pak do výcviku vojáků a jejich výzbroje. A ještě bývá velkej rozdíl mezi výcvikem pro ukrajince a výcvikem innostranskych. S těma většinou moc neumí pracovat a tak je nechávají tak trošku bokem žít vlastním životem.
Sociální sítě vás společně s novinářema a jejich zaručenýma zprávama z první linie udržují tak trošku odtržený od reality.
Zpovědi mýtomanů.
Na Ukrajině je válka, pěkně krvavá válka. Denně potřebuje svůj příděl masa. Na obou stranách.
Takže ano, pokud chcete přiložit svou ruku k dílu, já vás chválím. Ale nějakej výcvik si jako Petr zařiďte předem sami a hlavně tam jeďte jen s plným vědomím toho, že pravděpodobnost, že v té válce zemřete, je hraničící s jistotou. Teprve až si toto naplno uvědomíte, má smysl se vydat do náborového centra.
A taky na to nezapomeňte připravit své okolí. Ať pak nemají zlomený srdce a nemysleli si, že třeba někde udělali chybu oni…
Na toto téma bych mohl psát donekonečna, tak jen na závěr zopakuju, pokud si nejste opravdu jisti, VYSERTE SE NA TO.
Já sem nepočítal, že přežiju boje o Kyjev, natož, že se vrátím od Bachmutu. A z těch, se kterýma sem bojoval, ze všech mých bratrů, teď žije hrstka…
Слава Україні
Героям слава!
https://twitter.com/barbarian_cohen/sta ... 1590106352
Petr Židek píše:Takhle jak to píšeš to dává smysl. Já jsem to možná špatně napsal. Chtěl jsem dát důraz na to, že jsem se důkladně připravoval a aktivně řešil, kde budu - asi se nepovedlo.
Bez znalostí jazyka, bez dobrého kontaktu nebo speciálních dovedností je téměř jisté, kde cizinci skončí. Nechci hanit některé jednotky pěchoty, šturmoviky. Dělají užitečnou práci. Nicméně ve válce těchto dnů nesmírně těžkou a smrtelně nebezpečnou.
Zmiňuješ Azov. Upřímně, chvíli jsem s nimi koketoval, ale odradily mě negativní recenze. Neřekl bych, že jsou úplně špatní, mají dobrý výcvik. BZVP je u nich až kruté. Jenže podle mě právě to umožní lidem, kteří na to nemají psychicky, poznat "firemní kulturu" a zrušit smlouvu ve zkušební době. Po pravdě ale nevím, jak to u nich funguje v praxi.
Pokud někomu nevadí, že za rabování tam řežou prsty, pak Azov je pro něj ideální volbou. .)
https://twitter.com/karpaty/status/2020237726055100762