Doplním to, co napsal Zemakt (možná i něco zopakuji po něm).Tomass píše:Rase:
Ano, naprostý souhlas, bude to kočkopes (a do toho s tím budou ještě stříhat MEDEVAC). Chybí ucelená doktrína - dodnes se mi nepodařilo zjistit, co nákup nových vrtulníku má vlastně řešit. Apriori však nahrazuje či má nahradit Hindy, což jsou čistě bitevní vrulníky, byť s možností transportu výsadku.
Dodnes jsem nepochopil proč se vůbec mluví o Venomu.
Může mi někdo osvětlit:
1) Co má to tento stroj nahradi?
2) K čemu to bude v rámci doktríny AČR sloužit?
3) Zda dojde k zvýšení bojové síly/hodnoty dané jednotky po takovéto výměně techniky?
Budu vděčný, neb dlouhobým sledováním relevantních zdrojů na tyto otázky nemám dosud odpověď.
AČR už před nějakým časem (přesně ti neřeknu, ale bude to někdy v první dekádě tisíciletí) přijala doktrinální model nasazení vrtulníků a provádění tzv. aeromobilních operací (vzdušně výsadkové operace). Z tohoto potov vyvstávají odpovědi na to, co se ptáš. Základní problém je, že ani jeden vrtulník v AČR nemůže plnit zcela požadavky, které jsou na něj v rámci této doktríny kladeny. Proto je třeba koupit vrtulník odpovídající kvality a schopností. Z toho plyne, že vlastně není, kćo by se tímto novým vrtulníkem nahrazovalo, protože to bude novinka. Přitom dojde k výraznému navýšení bojové síly, protože AČR tak konečně dostane stroje, které bude moci využívat plně v souladu se svojí doktrýnou nasazení vrtulníkového letectva.
Jenže jsme v ČR. Priorita ozbrojených sil je (byla?) dlouhodobě velmi nízká a jakékoliv nákupy výzbroje a výstroje jsou považovány (většinou politiků i veřejnosti) za plýtvání. Proto není možno nakoupit stroj odpovídající požadavkům AČR jen proto, že je třeba, ale musí se splnit další (ospravedlňující) nároky. Tedy např. offsety, koupená věc musí být využívána i jinak, když něco koupím, musím něco vyřadit atd. prostě věci, které jakoby ušetří vynaložené prostředky. A to je celý problém. Takže se teď hledá, kde se bude moci co ušetřit.
AČR tak (předpokládám) ví, co chce (minimálně lidé odpovědní za nasazení vrtulníků), ale díky výše zmíněnému se do toho zapojují i další lidé (jak z AČR tak z MO) a výsledek je potom pejskokočičkovský dort. Za hlavní problém osobně považuji právě malou podporu, kterou ozbrojené síly ve společnosti mají. A tím nemyslím výsledky průzkumů, kde občané hodnotí důvěryhodnost institucí. Daleko odpovídající jsou třeba ty, kde občané mají říci, na co by dali případně ušetřené miliardy z rozpočtu. Tady by stálo se zamyslet nad tím, ja kje možné, že armáda je tzv. pozitivně vnímaná (má největší důvěryhodnost), ale současně nikdo na ní nechce dát ani korunu...