Michan tu v uplynulých měsících odvedl kus práce a od zítřka od něj přebírám štafetový kolík já. Začnu bitvou na Bismarckově moři a budu pokračovat námořní kampaní během dobývání Šalomounových ostrovů. Připomínám, že u mých článků je možné diskutovat přímo u jednotlivých témat a není nutné používat toto vláknu
Super, na to se těším, hlavně Bismarckovo moře, jestli tam nějak detailněji rozebereš z hlediska tehdejšího humanitárního (válečného) práva palbu na Japonce z potopených lodí?
Nerozeberu, protože jsem k tomu nic jednoznačného nenašel. Ale pokud vím tak střelba do trosečníků ani na letce na padácích neporušovala žádné tehdejší válečné konvence (alespoň to na Palbě v opakovaných diskusích nikdo nevyvrátil) a z tohoto pohledu jsem při psaní článků o bitvě na Bismarckově moři vycházel. Prostě jsem popsal co se dělo a zasadil to do kontextu války V Tichomoří, ale žádné stanovisko jsem k tomu nezaujal. Ale třeba v diskusi někdo dodá něco nového.
pro vysvětlení, do svého Navwar wargamingu mám již američany, tam je to jednoduché, tam je zdrojů dost. A já se snažil držet se co nejvíce realitě. No a teď mne na stole přistálo kus IJN, konkrétně Takao, Tama, a 4 DD Fubuki,Shirayuki, Fubuki a Wakatsuki a u těch bych chtěl taky aspon trochu historickou přesnost
USS Wasp (MS 12mod)
USS Atlanta (MS12 mod)
USS San francisco (MS 21) San francisco je zajímavé, během války barvu změnilo 4x (MS 11, MS21, MS33/13d, MS22)
V článku byly zmíněny námořní síly přidělené generálovy MacArthurovy, takže zájemcům o tuto problematiku doporučuji knihu MacArthurovo námořnictvo od Edwina Hoyta:
MacArthurovo námořnictvo.jpg (21.91 KiB) Zobrazeno 1687 x
Ještě bych se vrátil k minulému dílu. Michan popisuje jak se admirál Halsey během letecké bitvy u Tchaj-wanu pokusil Japonce přesvědčit, že jeho 3. loďstvo utrpělo obrovské ztráty a poškozené křižníky Houston a Cenberra použil jako návnadu k vylákání japonských válečných lodí k útoku na tento svaz, aby se útočníky pokusil zničit. Tento případ je poměrně známý, ale Halsey se pokoušel Japonce dezinformovat častěji a jeho štáb (nebo alespoň jeho část teď už si nevzpomínám) se označoval jako Oddělení špinavých triků, což naráží na skutečnost, že pro vítězství byl ochoten používat v podstatě jakékoliv prostředky. Je zajímavé, že během této bitvy dokázal vymyslet velmi sofistikovaný plán založený na matení protivníka, ale o několik dní později během bitvy u Leyte sám neprohlédl mnohem primitivnější japonskou lest, a i v Oddělení špinavých triků se proti Halseyho rozhodnutí odplout od úžiny San Bernardino pronásledovat návnadu v podobě Ózawova Severního svazu a nechat severní přístup ke spojeneckým předmostím na Leyte nestřežený, nenašla skoro žádná opozice. Jako by si on ani jeho podřízení nedokázali připustit, že by se je Japončíci pokusili porazit stejnými prostředky jaké na ně před několika dny sami použíli.
Podle mě v tom také sehrála určitou roli Halseyho posedlost zničením japonských letadlových lodí, které pokládal za největší hrozbu ze strany IJN - a to bylo ještě umocněno tvrdou kritikou, které byl podroben admirál Spruance po bitvě ve Filipínském moři, kde sice zdecimoval japonské palubní letectvo, ale většina samotných japonských letadlových lodí unikla (pro Spruanceho tehdy byla prioritou ochrana invazních sil, nikoliv pronásledování ustupujícího japonského loďstva). Myslím že Halsey proto byl odhodlán nedopustit, aby japonské letadlové lodě opět unikly, a tak jim mylně přikládal mnohem větší význam, než jaký opravdu měly (po likvidaci japonského palubního letectva ve Filipínkém moři). Možná mu možnost, že by Japonci takto důležitá plavidla (jakými letadlové lodě v Halseyho očích nepochybně byly) mohli obětovat jako návnadu, byla silně proti srsti...
Zde mě vždy trochu zaráželo, že jak Hrbek tak Hubáčem píší o tom, že po Filipínském moři bylo jasné, že díky masakru palubního letectva jsou japonské letadlovky na dlouho vyřazeny jako úderná síla. A přitom jen o pár měsíců později je podle chování Halseye evidentní, že minimálně on si to nemyslí. Takže je otázka, jak moc byl tento názor rozšířený. Faktem ovšem je, že i při základní zpravodajské a štábní práci je tento závěr poměrně dobře obhajitelný.
Ale nikdy jsem nenašel v žádném díle, že by se tomuto někdo věnoval víc. Přitom "leteckým" admirálům by měl být tento závěr poměrně zřejmý a přitom pokud vím, právě oni nejvíce kritizovali, že japonské lodě unikly a tedy to vypadá spíše na opak, což v sobě skrývá určitý paradox.
Raiden: Mno, tvá úvaha nepostrádá rácio. Faktem pak je, že Spruanceho kritika byla a je stále se opakující a člověk na ní pořád naráží. Dle mého názoru je zcela neopodstatněná. Možná to bude zřejmější při závěrečné rekapitulaci věnující se Bitvě ve Filipínském moři. Ale, v této souvislosti bych se spíš ptal, zdali otázka netkví zejména v časové ose. To jest, kdy byl kritizován a zdali to mohlo mít nějaký dopad na Halseyovo rozhodování a zdali jeho (Halseye) pozdější kroky spíše neodpovídaly jeho naturelu. Ostatně, říkalo se mu býk ne? Prostě byl to střet dvou povah. Jeho kritika (Spruanceho) v tom čase pocházela zcela určitě od Mitschera. Ale pochybuji, že na pozadí probíhajícího konfliktu to někdo ventiloval nějak hlasitě.
Dzin, to že japonské palubní letectvo bylo zlikvidováno víme mi, věděli to Američané. Ale opět, kdy? Krátce před vyloděním na Filipínách? Neřekl bych. A stará poučka praví, je lepší problémům předcházet. Respektive lepší být připraven než překvapen. Čímž si tak mimoděk zase protiřečím s výše uvedeným
Psychologie velitelů v tom určitě roli hrála. Pokud si dobře pamatuji, Japonci (možná sám Ozawa) s ní počítali. Proto ve Filipínském moři předpokládali, že Spruance se nikam nepohrne a Ozawa tak bude ten, co bude útočit a naopak u Leyte zase s tím, že Halsey po Ozawovi vystartuje. V obou případech se nespletli, ale ukázalo se, že na vítězství Američanů v bitvách to nakonec nemělo podstatnější vliv resp. u Leyte o trochu vyšší v tom, že ztráty Japonců mohly být větší.
Zemakt píše: ↑4/10/2023, 20:13
Ale, v této souvislosti bych se spíš ptal, zdali otázka netkví zejména v časové ose. To jest, kdy byl kritizován a zdali to mohlo mít nějaký dopad na Halseyovo rozhodování a zdali jeho (Halseye) pozdější kroky spíše neodpovídali jeho naturelu. Ostatně, říkalo se mu býk ne? Prostě byl to střet dvou naturelů. Jeho kritika v čase pocházela zcela určitě od Mitschera. Ale pochybuji, že v probíhajícím konfliktu to někdo ventiloval nějak hlasitě.
Kritika vypukla prakticky vzápětí po bitvě, kdy vešlo ve známost, že Spruance nechal nepřítele uniknout. Halseyův naturel jistě v jeho rozhodování u Leyte sehrál značnou (dokonce bych se nebál říct že zásadní) roli.
Důvody Halseyho rozhodnutí nechat úžinu San Bernardino nestřeženou (proč nenechal na hlídce alespoň několik torpédoborců?) je zajímavé téma, i když spíš pro jiné vlákno. Mně šlo hlavně o upozornění, že on a jeho štáb vymýšleli propracované triky jak vlákat Japonce do pasti, ale sami se během bitvy u Leyte chovali, jako by jejich protivníci byli nějací prosťáčci, kteří se na nic podobného nezmohou. Ózawovi vlastně stačilo, aby prozradil pozici jeho letadlových lodí (což vzhledem k tomu, že Halsey zanedbal letecký průzkum ze severního směru nebylo tak jednoduché) a Halsey a jeho Oddělení špinavých triků mu tu lest spolkli i s navijákem a zareagovali přesně tak, jak plánovači operace Šó-gó předpokládali. Na mě to působí dojmem, že kromě Halseyho touhy zapsat se do dějin jako muž, jenž konečně zbavil svět hrozby jakou představovaly nepřátelské letadlové lodě, za tím bylo i podcenění nepřítele ve všech směrech. On si po sérii vítězných bitev prostě nedokázal připustit, že by takového machra mohli přechytračit nějaké šikmooké opice.
