PALBA.CZ

V Politicu vyšly dva zajímavé (byť nepřekvapivé) články k návštěvě Macrona a Ursuly v Číně.
Dvakrát TL;DR:
1) Bylo to v zásadě fiasko, zvlášť pro druhou jmenovanou.
2) Čína chce, aby Francie bojovala proti americkému vlivu na kontinent, který prosazuje východní křídlo (my).
_____________
Text od Stuarta Lau:

Čínský vůdce Si Ťin-pching měl tento týden pro svého francouzského kolegu Emmanuela Macrona jeden hlavní vzkaz: Nenechte se Evropou vtáhnout do americké hry.
Peking by se rád vyhnul tomu, aby se EU ještě více dostala pod vliv USA, a to v době, kdy Bílý dům prosazuje asertivnější politiku, která má čelit geopolitické a vojenské síle Číny.
Rok trvající ruská válka proti Ukrajině posílila spojenectví mezi Evropou a USA, otřásla globální ekonomikou, oživila NATO a přinutila vlády, aby se zabývaly tím, co by se ještě mohlo ve světových záležitostech pokazit. Nic z toho není vítáno v Pekingu, který pokládá Washington za svého strategického nepřítele.
Tento týden Čína zintenzivnila svou protiofenzívu a nasadila šarm. Si přivítal Macrona v nejhonosnějším sále Velké síně lidu v Pekingu. To bylo v ostrém kontrastu se současnou snahou Číny držet si vysoké americké představitele na distanc, zejména od doby, kdy americký ministr zahraničí Antony Blinken odvolal cestu do Pekingu po kauze špionážní balón na začátku roku.
Američtí i čínští představitelé vědí, že otázka evropské politiky vůči Pekingu není ani zdaleka vyřešena. To nabízí příležitost i riziko pro obě strany. V posledních měsících američtí představitelé s jistým úspěchem varovali před ochotou Číny posílat zbraně do Ruska a hovořili o nebezpečí, které představuje neomezený přístup čínských technologických společností na evropské trhy.
Společnost TikTok, která je v podstatě vlastněna Čínou, dostala na řadě míst v Evropě, včetně institucí EU v Bruselu, zákaz používání ve vládních a úřednických telefonech. Americký tlak rovněž vedl Nizozemce k zavedení nových vývozních kontrol prodeje vyspělých polovodičů do Číny.
Na druhé straně i Ursula von der Leyenová odmítla myšlenku úplné izolace Evropy od čínské ekonomiky. Z pohledu Pekingu se jedná o další významný rozdíl oproti politice obchodního nepřátelství, které prosazují Spojené státy.
Jen tento týden během Macronovy návštěvy podepsalo 36 čínských a francouzských podniků nové dohody o spolupráci, což čínská státní média označila za známku „neklesající důvěry evropských podniků v čínský trh“. Ačkoli se sotva jedná o prohlášení překypující důvěrou, mohlo to být horší.
V posledních několika letech se evropští představitelé stavěli k čínské trajektorii stále skeptičtěji a vyjadřovali znepokojení nad způsobem, jakým Peking řeší pandemii koronaviru, zacházení s protestujícími v Hongkongu a ujgurskými muslimy v Sin-ťiangu, jakož i nad čínskými sankcemi vůči evropským politikům a vojenskými hrozbami vůči Tchaj-wanu.
Jen několik dní před ruskou invazí na Ukrajinu Si a Vladimir Putin prohlásili, že jejich partnerství nemá hranic. Zatímco Západ zavedl vůči Moskvě tvrdé sankce, Čína má stále zájem na udržení – a rozšíření – obchodních vztahů s Ruskem. To šokovalo mnoho západních představitelů a vyvolalo v Evropě ostrou debatu o tom, jak potrestat Peking a jak dalece omezit vzájemnou spolupráci.
Peking našel v Macronovi přirozeného partnera, který by pomohl zabránit zhoršení vztahů mezi EU a Čínou, zejména proto, že Angela Merkelová – dřívější čínská favoritka – již není německou kancléřkou.
Macronova ochota jednat s kýmkoli – včetně jeho tolik kritizovaných kontaktů s Putinem – ho činila obzvláště přitažlivým, když se Peking snažil vrazit klín mezi evropskou a americkou strategii vůči Číně.
„Jsem velmi rád, že sdílíme mnoho stejných nebo podobných názorů na čínsko-francouzské, čínsko-evropské, mezinárodní a regionální otázky,“ řekl podle čínského státního média Sin-chua Si Macronovi v pátek u čaje v metropoli Kantonu na jihu země.
Macron o den dříve Siovi řekl, že Francie prosazuje „evropskou strategickou autonomii“, nemá ráda „blokovou konfrontaci“ a věří, že si má jednat po svém. „Francie si nevybírá strany,“ řekl.
Strategická autonomie EU, kolem níž se soustředí francouzská zahraniční politika, je Číně sympatická, neboť to znamená menší vliv USA na Evropu.
Francouzský postoj zpochybňují někteří Evropané, kteří považují za naléhavé zaujmout vůči Pekingu tvrdší přístup.
„Macron se mohl snadno vyhnout pochmurnému obrazu evropské a transatlantické nejednoty,“ řekl Thorsten Benner, ředitel berlínského Institutu pro globální veřejnou politiku. „Nikdo Macrona nenutil, aby se objevil s obrovskou obchodní delegací, opakoval vyvrácené iluze o vzájemnosti a namlouval si, že na Siho působí svým osobním kouzlem a přiměje tak čínského vůdce, aby se obrátil proti Putinovi.“
Holger Hestermeyer, profesor práva EU na King’s College London, uvedl, že Peking se bude snažit rozdělit transatlantickou alianci.
„Pokud chce Čína uspět se svým budováním nového světového řádu, oddělit EU od USA – byť jen trochu – je kýžený cíl,“ řekl Hestermeyer.
Siova averze k USA byla nepřehlédnutelná, když během setkání s Macronem a von der Leyenovou odbočil k tématu, které má k evropským prioritám daleko. O týden dříve totiž uspořádala Bidenova administrativa druhý Summit pro demokracii, na němž byly Rusko a Čína vylíčeny jako hlavní hrozby.
„Šíření takzvaného [narativu] ‚demokracie versus autoritářství‘,“ řekl Si ve čtvrtek svým evropským hostům, „by přineslo světu pouze rozdělení a konfrontaci.“

_____________
Druhý text od Suzanne Lynch a Stuarta Lau:
Jako by se na jednom místě konaly dvě návštěvy.

Francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi se tento týden v Pekingu dostalo červeného koberce, slavnostního státního banketu a vojenských přehlídek a střelby z děl na náměstí Nebeského klidu. Když Macronovo letadlo přistálo, osobně ho přivítal čínský ministr zahraničí.
Když přiletěla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, dostalo se jí ministra ekologie – u běžného východu pro cestující.
Ve středu a ve čtvrtek se Čína opakovaně pokoušela hrát hru „rozděl a panuj“ s oběma politiky, kteří se při návštěvě spojili, aby se tak pokusili prezentovat jednotnou evropskou frontu.
Zatímco Macronův program byl přeplněný, von der Leyenová ho měla velmi strohý. Zatímco Macron se ve čtvrtek večer účastnil opulentního státního banketu s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, von der Leyenová měla střízlivou tiskovou konferenci v sídle delegace EU. Zatímco státní média vychvalovala čínsko-francouzské vztahy, čínská sociální média démonizovala von der Leyenovou jako americkou loutku.
Toto rozlišení ilustruje potíže, které má Evropa při jednání s Čínou. Sedmadvacet členů EU má na přístup k Číně řadu různých názorů – a Peking to ví. A v případě Macrona a von der Leyenové vidí Peking větší šanci prosadit se u francouzského lídra, čímž se exekutiva EU dostává do poněkud ponižujícího postavení.
Tato strategie se naplno projevila ve čtvrtek, kdy Si sestoupil po olbřímích schodech Velkého sálu, aby francouzského prezidenta přivítal úsměvem a podáním ruky. Pod řadou vlajících červených vlajek si oba lídři vyměnili pozdravy se shromážděním, v němž byli i někteří Macronovi poradci.
Von der Leyenová nebyla přítomna. Ta se k jednání připojila později a osamoceně kráčela po schodech Velkého sálu.
Macronovo rozhodnutí pozvat von der Leyenovou na cestu mělo být projevem evropské jednoty. Výsledkem však bylo něco zcela jiného.
Představitelé Komise sice před cestou zdůrazňovali, že von der Leyenová bude mít jiný program než francouzský prezident – a nebude se účastnit jeho státní návštěvy -, ale výsledek byl místy velmi nesourodý.
A čínská státní média to právě tak pochopila.
Na domovské stránce tiskové agentury Xinhua se ve středu velká část pozornosti soustředila výhradně na Macrona a vazby Číny s Francií, přičemž EU zůstala prakticky neviditelná..
V jiných médiích byla von der Leyenová přímo očerňována – šéfka EU minulý týden pronesla poměrně jestřábí projev o Číně.
„Macronova cesta do Číny přichází s očekáváním, že Čína poskytne Francii impuls… ale tím, že s sebou vzal von der Leyenovou, se zdá, že Macronovi schází upřímnost,“ stálo v článku, který zveřejnila platforma sociálních médií spojená s ministerstvem obrany.
Dále se v něm psalo: „Von der Leyenová, známé proamerické individuum, zaprodává Evropu, aby z toho profitovaly USA, které nešetří nátlakem na Evropu, aby se postavila Rusku. Do Číny se dostala jen díky tomu, že se chytila Macronova rukávu.“
Několik komentátorů s velkou sledovaností na čínských sociálních platformách psalo, že návštěva von der Leyenové byla podniknuta „ve zlé víře“.
„Její cíl není zdaleka jednoduchý,“ tvrdí komentátor s účtem se čtvrt milionem sledujících. „Američané ji možná pověřili, aby Macrona bedlivě sledovala.“
Nebyli to však jen čínští komentátoři, kdo se chopili nesouladu, který se promítl do nesourodé komunikace této cesty.
Rozdíly v politice Macrona a von der Leyenové, pokud jde o Čínu – Macron je vůdce, který touží spolupracovat s Pekingem; von der Leyenová zastává spíše jestřábí pohled – se během návštěvy během návštěvy vyhřezly tak všeobecně.
Už několik hodin po středečním přistání v Číně se francouzský prezident distancoval od klíčového projevu von der Leyenové z minulého týdne. Na dotaz během setkání s novináři se Macron odmítl k projevu vyjádřit a místo toho řekl, že EU „má strategii, která byla definována na Evropské radě; tato strategie je jasná a definovaná, a to je ta, která je naším odkazem“.
Zatímco francouzští představitelé zdůraznili, že Macron nemá zájem nastolovat se svými hostiteli otázku Tchaj-wanu, von der Leyenová se Siem o statusu ostrova diskutovala. „Nikdo by neměl jednostranně a silou měnit status quo v tomto regionu,“ řekla.
„Použití síly ke změně statu quo je nepřijatelné a je důležité, aby napětí, které by mohlo nastat, bylo řešeno prostřednictvím dialogu.“
Z čínské zprávy o jednání Si s von der Leyenovou, které bylo jejich vůbec prvním bilaterálním setkáním, rovněž vyplývá, že nebylo příliš přátelské.
„Čína a EU musí zintenzivnit komunikaci, aby došlo ke správnému vzájemnému porozumění a aby se předešlo nesprávné interpretaci nebo nesprávnému posouzení,“ řekl Si a zopakoval tak slova, která použil jeho velvyslanec při EU, když komentoval její tvrdý projev o Číně z minulého týdne. „Doufáme, že Evropská komise bude hrát konstruktivní roli … na základě bazálních dlouhodobých zájmů EU.“
Macron zaujal k Siovi jemnější, mírnější přístup. Francouzský prezident vsadil svou pověst mezinárodního státníka na snahu přimět Čínu, aby využila svého vlivu na Rusko k ukončení konfliktu na Ukrajině – strategii, o kterou se loni neúspěšně pokoušel s ruským vůdcem Vladimirem Putinem.
Ačkoli Macron během 90minutového setkání naléhal na Siho, aby využil svého vlivu na Rusko, jeho snaha zjevně k ničemu nevedla. Si souhlasil s tím, že zavolá ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému – ale pouze v blíže neurčeném čase.
Naproti tomu Macron dosáhl konkrétnějšího pokroku v ekonomických záležitostech a předsedal podpisu několika dohod, včetně prodeje 160 letadel Airbus, i když i označení těchto dohod jako „nových“ bylo sporné. Podle Elysejského paláce čínská vláda schválila nákup 150 letadel A320 Neo a 10 letadel A350 – dodávku, která byla součástí obchodu za 36 miliard eur, který Airbus oznámil v loňském roce.
Vzhledem k tomu, že se Macron připravuje na poslední den své návštěvy, bylo zřejmé, že si francouzský prezident pozornost užívá – celkově by spolu Si a Macron měli podle jednoho z představitelů Elysejského paláce strávit šest až sedm hodin.
„Osobní čas, který Si návštěvě věnuje, ukazuje, že Francie není považována za zemi jako každá jiná,“ řekl zjevně rozladěný Macron novinářům.
Uvidíme, zda Macronovy přesvědčovací schopnosti přesáhnou obchodní dohody pro francouzské společnosti a zda skutečně dokáže přesvědčit Čínu, aby se postavila ke svým mezinárodním závazkům a vyzvala Rusko k ukončení invaze na Ukrajinu.

Rase píše: ↑8/4/2023, 16:00 Daver:
Docela zajímavé články a je vidět, že Si Ťin-pching na to jde docela chytře. Dobře ví, že Francie je snad jediný stát, co z NATO odešel (1966) a vrátil se až v roce 1995. Macron na tuhle hru očividně přistoupil, ohnul hřbet a nechal se stylizovat do role "hodného přítele Pekingu" (proti zlé EU a USA) oplátkou za šanci, že se mu podaří přesvědčit Čínu o podpoře proti Rusku.

jan.novv píše:Na tohle jsem narazil už dříve protiminová obuv, co jsem koukal tak to snad prý funguje. Díky designu je epicentrum výbuchu daleko od nohy vojáka, což chrání končetinu před traumatickou amputací. Testy prokázaly, že boty chrání proti protipěchotním minám PFM-1 "Petal", PMN, PMN-2.

https://twitter.com/VitoMers/status/1684888728500936705

Ochrana proti minám "Pavouci": podnikatel z Charkova vyrábí ochranné boty
Jako příklad si vzal kanadské boty, které se dříve používaly při humanitárním odminování v Asii a Africe, ale které se již nevyrábějí.

https://www.youtube.com/watch?v=UOEPNbxTgPs

jarl píše: ↑18/8/2023, 15:39 Známý antropolog Aleš Hrdlička byl podle deníku Washington Post rasista: https://nazory.aktualne.cz/komentare/po ... f6b220ee8/