Zase tak urputně přesně se faktů ve filmu nedrží a zdá se mi, že z mnohých opravdu dělají pitomce. A pokud jde o oběti neštěstí...
25.4.1986
1:23:44 Přímo při výbuchu zemřel Valerij Iljič Chodemčuk – 35 let, operátor oběhových čerpadel. Jeho tělo se nikdy nenašlo, patrně byl zavalen sutí v místnosti parních separátorů. Další obětí byl Vladimír Nikolajevič Šašenok – 35 let, seřizovač automatických systémů. Utrpěl při výbuchu od radioaktivní páry těžké radiační a tepelné popáleniny, zemřel krátce po převozu do nemocnice, aniž nabyl vědomí. Valerie Chodemčuka se snažil po výbuchu najít jeho přítel Valerij Ivanovič Perevozčenko – 39 let, hledal ho až v sutinách v reaktorového sálu, utrpěl přitom rozsáhlé radiační popáleniny a zemřel 7. 5. na akutní nemoc z ozáření.
Přímá obsluha reaktoru Anatolij Charalampievič Kurguz – 28 let a Viktor Michalovič Degtjarenko – 31 let, byli při výbuchu v blízkosti čerpadel opařeni radioaktivní párou a vodou. Navzdory popáleninám se snažili ze sutin zachraňovat své kolegy. Oba obdrželi vysokou dávku záření a zemřeli v nemocnici na akutní nemoc z ozáření, první 12. 5. a druhý 19. 5. 1986.
Akimov a Djatlov opakovaně přikazovali přidávat chladicí vodu. Protože elektrické ovládání nefungovalo, poslali dva stážisty do reaktorového sálu, ručně zasouvat řídící tyče. Těm se podařilo troskami proniknout do horní části sálu, kde pod sebou uviděli sálající rozervaný reaktor. Oba dostali silnou dávku záření, ale vrátili se do velína podat zprávu. Když se jim udělalo špatně, byli převezeni do nemocnice, kde během následujících týdnů zemřeli na akutní nemoc z ozáření. Viktor Vasiljevič Proskurjakov - 30 let, zemřel 17. 5., Alexandr Gennadijevič Kudrjavcev – 28 let, zemřel 14. 5. 1986
1:28 – Mezitím byli hasiči informováni o požáru střechy mezi třetím a čtvrtým blokem. Vyhlásili požární poplach a vyjeli do akce bez jakékoli protiradiační ochrany.
1:35 – První jednotky hasičů dorazily na místo a začaly hasit hořící budovy a reaktor. Přímo v reaktorovém sále zasahovala jednotka Viktora Kibenoka, všichni byli ozářeni, čtyři muži na následky ozáření zemřeli: Viktor Nikolajovič Kibenok – 23 let, zemřel 11. 5. 1986, Nikolaj Vasiljevič Vaščuk – 26 let, zemřel 14. 5. 1986, Vladimír Ivanovič Tiščura – 26 let, zemřel 10. 5. 1986, Nikolaj Ivanovič Titenok – 24 let, zemřel 16. 5. 1986. Jednotka Vladimíra Pravika jako první hasila na pobořené střeše reaktorové budovy, na následky ozáření z ní zemřeli dva lidé: Vladimír Pavlovič Pravik – 23 let, zemřel na radiační popáleniny 11. 5. 1986, Vasilij Ivanovič Ignatenko – 25 let, zemřel na akutní nemoc z ozáření 13. 5. 1986 .
2:00 – Djatlov informoval ředitele elektrárny Viktora Brjuchanova o „určitých potížích“ a o zvýšené radiaci, kde dávkový příkon „překračuje 3,6 R/h“ (tedy 0,036 Gr/h) – přístroje s větším rozsahem totiž nebyly k dispozici. Do elektrárny byl povolán zkušený zástupce hlavního provozního inženýra Anatolij Andrejevič Sitnikov – 46 let. Při zjišťování rozsahu škod se dostal až na okraj střechy nad otevřený reaktor a dostal smrtelnou dávku záření. Zemřel v nemocnici 30. 5. 1986. Přes informace od Sitnikova si nikdo za žádnou cenu stále nechtěl připustit, že reaktor je zničen. Djatlov dál posílal lidi ručně otvírat ventily, aby do reaktoru přivedli další vodu (z nádrží, které ovšem už neexistovaly). Také Akimov s Toptunovem se vydali zkusit ručně zajistit přívod další chladicí vody do reaktoru. Několik hodin zcela zbytečně otvírali ventily v blízkosti reaktorového sálu. Oba dostali dávku záření okolo 15 Sv. Alexander Fjodorovič Akimov – 33 let, zemřel na rozsáhlé radiační popáleniny a ozáření 11. 5., Leonid Fedorovič Toptunov – 25 let, zemřel
14. 5. 1986 na akutní nemoc z ozáření. Reálné nebezpečí exploze představovaly elektrolyzéry, které při provozu vyráběly vodík. Jejich vypnutí a odstavení zajišťovali po havárii tři pracovníci, dostali přitom všichni vysokou dávku záření. Zástupce vedoucího Alexandr Lelečenko, se po ošetření přesto ještě na několik hodin vrátil do elektrárny a pomáhal snížit následky havárie. Všichni tři zemřeli na akutní nemoc z ozáření v následujících týdnech: Vedoucí elektrotechnik Anatolij Ivanovič Baranov – 32 let, zemřel 20. 5. 1986, zástupce vedoucího Alexandr Grigorievič Lelečenko – 47 let, zemřel 7. 5. 1986, elektrikář Viktor Ivanovič Lopatjuk – 25 let, zemřel 17. 5. 1986. Smrtelnou dávku ozáření obdrželi i další pracovníci elektrárny, kteří pomáhali v boji s požárem nebo jen plnili své pracovní povinnosti: Elektrotechnik Anatolij Ivanovič Šapovalov – 45 let, zemřel 19. 5. 1986, obsluha parních turbín Vjačeslav Stepanovič Bražnik – 29 let, zemřel 14. 5. 1986, vedoucí operátor turbín Konstantin Grigorjevič Perčuk – 33 let, zemřel 20. 5. 1986, elektrikář Jurij Ivanovič Konoval – 44 let, zemřel 28. 5. 1986, inspektor turbín Jurij Anatolievič Veršinin – 27 let, zemřel 21. 7. 1986, strojník turbín Alexandr Vasilievič Novik – 24 let, zemřel 26. 7. 1986, technický pracovník Ivan Lukič Orlov – 41 let, zemřel 13. 5. 1986, seřizovač parních turbín Georgij Illarionovič Popov – 46 let, zemřel 13. 6. 1986, obsluha parních turbín Vladimír Ivanovič Savenkov – 27 let, zemřel 21. 5. 1986 vrátná Jekatěrina Alexandrovna Ivaněnková – 53 let, zemřela 26. 5. 1986 členka ostrahy Klaudia Ivanovna Luzganová – 59 let, zemřela 31. 7. 1986
A co se týče potápěčů,nebo spíš dobrovolníků na smrt:
Pátek 2. května 1986.
Stále hrozilo, že se roztavené jádro reaktoru propálí do prostoru pod reaktorem, který byl díky popraskaným potrubím zatopený vodou. Mohlo by to způsobit vznik vodíku a další výbuch. Silně radioaktivní vodu bylo nutné odčerpat, ale některé ovládací ventily byly v zatopeném suterénu. K ponoru pod hladinu se přihlásili tři dobrovolníci: Vojáci Boris Baranov a Valerij Bezpalov a technik Alexej Ananenko. Úkol splnili, ale po vynoření museli být převezeni do nemocnice, všichni zemřeli na nemoc z ozáření 6. 5. 1986.
Kdo by se o celé havárii chtěl víc dozvědět :
PETUCHOV, V. N. RBMK-1000. Webové stránky [on-line], [cit. 23. 10. 2013] Dostupné na
http://petuhoff.chat.ru/rbmk/03_rbmk.htm (v úpravě PAVLÍČEK, J. Reaktor RBMK. Webové stránky [on-line], [cit. 23. 10. 2013] Dostupné na
http://www.pavrda.cz/cernobyl/rbmk/)
PAZDERA, J. Ekosystémy v Černobylu jsou pozoruhodně „zdravé“. In OSEL : Objective Source E-Learning, [on-line] 12. 8. 2005. [cit. 25. 3. 2014]. Dostupné na
http://osel.cz/index.php?clanek=1395
JAROŠINSKAJA, A. A. Chernobyl : Crime without punishment. North American ed., Ney Jersey, USA. 2011. ISBN 978-1-4128-4296-9.
Překlady rozhovorů a svědectví A. Juvčenka, V. Brjuchanova, V. Smagina. [on-line], [cit. 25. 3. 2014]. Dostupné např. na
http://www.pavrda.cz/cernobyl/
Chernobyl NPP. Webové stránky. [on-line], SSE „Chernobyl NPP“. Kyjev, Ukrajina, 2011. [cit. 25. 3. 2014]. Dostupné na
http://www.chnpp.gov.ua/