Od Stalingradu po Kursk VIII. Část – 3. Bitva o Charkov 2.
Než začneme popisovat německý útok na Charkov, řekněme si, že konec února a začátek března sebou přináší příchod jara a počátek oblevy, který zde na východě znamená především bahno a konec použití těžké techniky. To si samozřejmě, jak uvidíme, především přála ruská strana, protože na tahu byli Němci. Jen generál „BAHNO“ mohl Mansteina zastavit. Tento rok 1943 však zima trvala dál.
Po zničení sovětské 6. armády a tankové skupiny Popov, zela v sovětské frontě 200 km široká mezera v níž nebyly žádné sovětské jednotky. Sověti odebrali 3. tankové armádě dva tankové sbory a tři střelecké divize a vrhli je do této mezery a na ochranu Charkova. Nešťastně je vrhnou mezi divize SS „Totenkopf, Reich a Liebstandarte“. Hausser uhne divizi SS i „To tenkopf“ mírně doleva, přijme sovětský tankový sbor do mezery mezi „Totenkopf a Reich“, uzavře je v kotli a zničí za pomocí letectva. Toto je situace severozápadně od Charkova.
Nyní se situace přiostří, otepluje se, noční mráz nestačí na to, aby udržel zemi zmrzlou. Je tady obleva a začíná boj s časem.
Severně okolo a do Charkova útočí Hausser s tankovým sborem SS a divizí SS Totenkopf. 8. března stojí sbor SS před západním Charkovem.
40 km jižně od Charkova útočí 48. ts ze 4. tankové armády. Chce přes Taranovku z jihu mezi města Merefa a Zmijev přes řeku „Mža“ k Charkovu. Taranovku brání sovětská 25. střelecká divize. Za ní 1. čs samostatný prapor, plukovníka Svobody, brání u Sokolova přechod přes řeku „Mža“ 25. střelecká divize brání Taranovku 5 dní. ČS prapor Sokolovo jeden den a noc, padne zde nadporučík Jaroš. Nadporučík Jaroš je posmrtně povýšen na kapitána a je mu jako prvnímu Čechoslováku udělen titul „Hrdina Sovětského svazu“.
9. března řeka Mža roztaje a stane se protitankovou překážkou „Československý prapor svůj úkol splní a nepustí 48. ts přes řeku „Mžu“. 48. ts se stočí na sever od Merefy a útočí na Charkov z jihu, protože zde přes řeku „Mžu“ nemůže. 11. března 1943 začíná obkličovací operace okolo Charkova. 15. března 1943 se kotel okolo Charkova uzavře. Není uzavřen neprodyšně, některým jednotkám se podaří utéci na východ, mezi nimi je i 1. čs samostatný prapor, který byl potom přemístěn na doplnění a zvětšení na 1. čs.samostatný armádní sbor a účastnil se osvobozování Kyjeva.
15. března 1943, ve večerních hodinách je Charkov vyčištěn od sovětských vojsk. 17. března 1943 zaútočí na severu sbor SS Paula Haussera na Bělgorod, dobude ho 18. března 1943. V tuto dobu vznikl balkon, známý z mapy bitvy u Kurska. Manstein tehdy navrhl Hitlerovi, když měl v pohybu takové množství tankových sil, aby již koncem března 1943 tento balkon zlikvidoval. Sověti v té době neměly řádně čím bránit tento oblouk, vše vypotřebovali při útočných a obranných bitvách v těchto čtyřech měsících a zálohy neměli žádné, ty teprve připravovali.
Mansteinovo vítězné tažení od Dněpru k řece Donec zůstalo z nepochopitelných důvodů nedokončené. Německé velení zmeškalo šanci a nechalo kurský oblouk stát.
23. března 1943 vydal Manstein denní rozkaz , ve kterém všem vojskům, která se na operacích podílela poděkoval. Jejich úspěšný boj zachránil východní frontu od největšího nebezpečí od začátku války. Přetrhané spojení se skupinou armád Střed bylo opět obnoveno a Doněcká pánev zachráněna pro německé hospodářství. Německá vojska stála v postaveních ze zimy 1941/1942, ze kterých v pozdním jaru zahájila úder na Kavkaz a Volhu.
A co Paul Hausser? Hitler dal „dubové ratolesti“ k „železnému kříži“ veliteli divize GD a 320. pd, ale Paul Hausser si musel ještě čtyři měsíce počkat na dobu, kdy se jeho sbor vyznamenal v těžkých bojích.
Bahno zastavilo na jihu východní fronty kola a vše zde skončilo. Počátek další bitvy byl až 5. července 1943, byla to bitva u Kurska
FI6_04_Kharkov_Feb19_Mar21.
