Husitství_Výhrůžný dopis Jany z Arku husitům (1430)
Napsal: 3/8/2025, 13:48
Výhrůžný dopis Jany z Arku husitům (1430)
Vrcholem moci husitských polních vojsk bylo období mezi lety 1427 až 1431, kdy i v českých zemích panovala jakási stabilita, což umožnilo husitům pravidelně vyjíždět za hranice země. Husité vystřídali obranu za expanzi. V podobě tzv. spanilých jízd (rejsů) vyráželi šířit své učení, ale také získávat válečnou kořist i peníze. Navíc, preventivní úder proti nepříteli na jeho vlastním území nebyl na škodu. Roku 1430 střední Evropou otřáslo úspěšné tažení husitů Saskem, Durynskem a Bavorskem. Bleskovému nájezdu, trvajícímu od Vánoc do masopustu, nedokázal nikdo zabránit.
Zpráva o řádění českých kacířů se dostala i k osmnáctileté Janě z Arku. Francouzská dívka, která porazila Angličany, osvobodila Orléans a pomohla Karlovi VII. ke královské koruně, byla chováním Čechů nanejvýš pohoršena, a proto se jala jim pohrozit v dopise z 23. března 1430, sepsaném jejím zpovědníkem na hradě Sully:
„Ježíš Maria,
již před nějakou dobou se ke mně Janě, panně, donesla pověst o tom, že jste se stali kacíři a podobnými Saracénům, opustili jste pravou víru a zbožnost a přijali jste místo ní hnusnou a bezbožnou pověru, kterou abyste zachovali a rozšířili, nebojíte se žádné hanebnosti ani ukrutnosti: Převracíte církevní svátosti, trháte na kusy články víry, boříte chrámy, rozbíjíte a pálíte památečné sochy, vraždíte Křesťany, protože zachovávají vaši víru neporušenou. Co je to za běsnění? Jaké šílenství nebo zuřivost vás to pohání? Tu víru, kterou Bůh všemohoucí, kterou Syn, kterou Duch Svatý probudil, ustavil, povýšil a tisíci způsoby oslavil tisíci zázraky, tu víru vy pronásledujete, tu víru chcete vyvrátit a vypudit. Vy, vy jste slepí, ač se vám dostává zraku i očí. Myslíte si, že se vyhnete trestu? Cožpak nevíte, že Bůh nebrání vašim bezbožným snahám a nechává vás setrvávat v temnotách omylu, aby, čím více se oddáte zločinu a svatokrádežím, tím větší trest a utrpení vám pak přichystal. Já osobně, abych pravdu řekla, kdybych nebyla zaměstnána anglickými válkami, už dávno bych vás přišla navštívit, avšak jestli se nedozvím, že jste se napravili, možná nechám být Angličany a vypravím se proti vám, abych zahnala vaši falešnou a nechutnou pověru mečem, nepůjde-li to jinak, a vás zbavila kacířství nebo života. Ale jestli se chcete raději vrátit ke katolické víře a původnímu světlu, pošlete ke mně své vyslance, a já jim řeknu, co máte učinit. Ale jestli ne, a vy se tvrdohlavě chcete vzpínat proti bodci, pamatujte, jaké škody a zločiny jste napáchali a čekejte, že všemi lidskými i božskými silami přinesu spravedlivou odplatu.
V Sully, 23. března
českým kacířům
Pasquerel“
Původní znění dopisu přeložil do latiny Johančin písař a zpovědník, mnich Jean Pasquerel. Na rozdíl od dopisů anglickým velitelům - dvojjazyčné skupině, která hovořila plynně francouzsky - byla v tomto případě latina nejvhodnějším prostředkem komunikace s adresáty. Pasquerelovo jméno je uvedeno na konci vzkazu, jak bylo v 15. století běžnou praxí, když písař zaznamenával dopis diktovaný někým jiným. Byla to pravidla tehdejší královské a šlechtické korespondence.
Vrcholem moci husitských polních vojsk bylo období mezi lety 1427 až 1431, kdy i v českých zemích panovala jakási stabilita, což umožnilo husitům pravidelně vyjíždět za hranice země. Husité vystřídali obranu za expanzi. V podobě tzv. spanilých jízd (rejsů) vyráželi šířit své učení, ale také získávat válečnou kořist i peníze. Navíc, preventivní úder proti nepříteli na jeho vlastním území nebyl na škodu. Roku 1430 střední Evropou otřáslo úspěšné tažení husitů Saskem, Durynskem a Bavorskem. Bleskovému nájezdu, trvajícímu od Vánoc do masopustu, nedokázal nikdo zabránit.
Zpráva o řádění českých kacířů se dostala i k osmnáctileté Janě z Arku. Francouzská dívka, která porazila Angličany, osvobodila Orléans a pomohla Karlovi VII. ke královské koruně, byla chováním Čechů nanejvýš pohoršena, a proto se jala jim pohrozit v dopise z 23. března 1430, sepsaném jejím zpovědníkem na hradě Sully:
„Ježíš Maria,
již před nějakou dobou se ke mně Janě, panně, donesla pověst o tom, že jste se stali kacíři a podobnými Saracénům, opustili jste pravou víru a zbožnost a přijali jste místo ní hnusnou a bezbožnou pověru, kterou abyste zachovali a rozšířili, nebojíte se žádné hanebnosti ani ukrutnosti: Převracíte církevní svátosti, trháte na kusy články víry, boříte chrámy, rozbíjíte a pálíte památečné sochy, vraždíte Křesťany, protože zachovávají vaši víru neporušenou. Co je to za běsnění? Jaké šílenství nebo zuřivost vás to pohání? Tu víru, kterou Bůh všemohoucí, kterou Syn, kterou Duch Svatý probudil, ustavil, povýšil a tisíci způsoby oslavil tisíci zázraky, tu víru vy pronásledujete, tu víru chcete vyvrátit a vypudit. Vy, vy jste slepí, ač se vám dostává zraku i očí. Myslíte si, že se vyhnete trestu? Cožpak nevíte, že Bůh nebrání vašim bezbožným snahám a nechává vás setrvávat v temnotách omylu, aby, čím více se oddáte zločinu a svatokrádežím, tím větší trest a utrpení vám pak přichystal. Já osobně, abych pravdu řekla, kdybych nebyla zaměstnána anglickými válkami, už dávno bych vás přišla navštívit, avšak jestli se nedozvím, že jste se napravili, možná nechám být Angličany a vypravím se proti vám, abych zahnala vaši falešnou a nechutnou pověru mečem, nepůjde-li to jinak, a vás zbavila kacířství nebo života. Ale jestli se chcete raději vrátit ke katolické víře a původnímu světlu, pošlete ke mně své vyslance, a já jim řeknu, co máte učinit. Ale jestli ne, a vy se tvrdohlavě chcete vzpínat proti bodci, pamatujte, jaké škody a zločiny jste napáchali a čekejte, že všemi lidskými i božskými silami přinesu spravedlivou odplatu.
V Sully, 23. března
českým kacířům
Pasquerel“
Původní znění dopisu přeložil do latiny Johančin písař a zpovědník, mnich Jean Pasquerel. Na rozdíl od dopisů anglickým velitelům - dvojjazyčné skupině, která hovořila plynně francouzsky - byla v tomto případě latina nejvhodnějším prostředkem komunikace s adresáty. Pasquerelovo jméno je uvedeno na konci vzkazu, jak bylo v 15. století běžnou praxí, když písař zaznamenával dopis diktovaný někým jiným. Byla to pravidla tehdejší královské a šlechtické korespondence.