PALBA.CZ

Anemas proti Svjatoslavovi

Anemas, tělesný strážce byzantského císaře Jana Tzimiskese útočí na kyjevského knížete Svjatoslava, během obléhání Dorostolonu (Silistry) roku 971. Samotný Anemas je velmi zajímavou postavou historie, jelikož pod tímto jménem je znám v Byzanci. Narodil se ale jako Al-Nu'mān ibn ʿAbd al-ʿAzīz a byl synem posledního krétského emíra Abd al-Azize ibn Shu'ayba. Po obléhání Chandaxu a znovudobytí Kréty Byzantinci byli Anemas a jeho otec odvezeni jako zajatci do Konstantinopole a vystaveni během triumfu dobyvatele a budoucího císaře Nikefora II. Fokase. Po usazení v Konstantinopoli Anemas konvertoval ke křesťanství a vstoupil do byzantské armády jako člen císařské osobní gardy. Když císař Jan I. Tzimiskes (924-976) v roce 971 táhl proti Kyjevské Rusi, Anemas se k expedici připojil a bojoval v řadě střetů během obléhání Dorostolonu. Podle jáhna Lva se Anemas osobně střetl s jejich zástupcem Ikmorem a zabil jej. Následujícího dne Rusové kolem západu slunce zahájili všeobecný útok v naději, že se jim podaří prorazit. Anemas zaútočil na vůdce Rusů Svjatoslava a udeřil jej do krku, čímž ho shodil z koně; jeho zbroj však Svjatoslava zachránila a Rusové mu rychle přispěchali na pomoc a zaútočili na Anemase. Ten dokázal zabít několik z nich, ale nakonec byl sám zabit. Rusové se poté s obnovenou sebedůvěrou vrhli do útoku, ale byli odraženi s těžkými ztrátami, což donutilo Svjatoslava kapitulovat a podepsat smlouvu s Tzimiskesem.

Pro lepší představu o zmíněné bitvě si musíme říct něco víc o samotném knížeti Svjatoslavovi (942-972). Představoval prvního suverénního vládce Kyjevské Rusi, jehož jméno bylo nepopiratelně slovanského původu. Byť jeho matka Olga konvertovala ke křesťanství, on sám zůstal po celý život pohanem. Leon Diakonos zaznamenal vzhled velikého knížete kyjevského. Podle něj byl modrooký, průměrné výšky, ale mohutné stavby těla. Hlavu i bradu měl celou oholenou, jen pod nosem si vypěstoval hustý knír a na jedné straně kadeř vlasů jako znak příslušnosti k vyššímu stavu. Na jednom uchu nosil velkou zlatou náušnici s rubínem a dvěma perlami. Jeho deset let trvající vláda znamenala získání rozsáhlých oblastí pod kontrolu Kyjevské Rusi, především údolí řeky Volhy, Pontské stepi a část balkánského poloostrova (vyvrátil říši Chazarů a Bulharů). V posledních letech Svjatoslavova života tak představovala Kyjevská Rus jeden z největších států tehdejší Evropy. Roku 968 připravil Svjatoslav velkou armádu čítající několik desítek tisíc mužů, která se přeplavila po Dněpru do Černého moře a z ústí Dunaje zahájila mohutnou invazi. Během krátkého času padlo do jeho rukou rozsáhlé území. Po dvouleté pauze se boje obnovily na jaře 970. Vojsko dobylo bulharské hlavní město Preslav a záhy též Philippopolis (Plovdiv) a vpadlo do Thrákie. Byzantský císař Tzimiskes se snažil dojít se Svjatoslavem k dohodě, kyjevský kníže ale požadoval odstoupení celého byzantského území v Evropě, což císař nebyl ochoten přijmout. Ruská vojska tak táhla dál a střetla se s byzantskou armádou kterou vedl Bardas Skleros v bitvě u Arkadiopole (970), kde Byzantinci, ačkoliv početně znevýhodněni, dosáhli po vysilujících bojích drtivého vítězství. Poté se do čela byzantských armád postavil sám císař, jemuž se podařilo dobýt v dubnu 971 Preslav a osvobodit zajatého bulharského cara. Mezitím odřízlo byzantské námořnictvo cestu po Dunaji, aby nemohly knížeti přijít další posily. Svjatoslav se uchýlil se zbytkem armády do města Dorostolon (Silistra), odkud se snažil probít z byzantského obklíčení. Dlouhé těžké boje vyvrcholily 21. července, kdy byly kyjevské jednotky zásluhou byzantské těžké jízdy poraženy. Svjatoslavovi nezbyla jiná možnost, než se vzdát. Přistoupil na císařovy podmínky, že zanechá snah získat pro sebe bulharské území, nebude ohrožovat byzantská města na Krymu, nýbrž je naopak bude ochraňovat a pomůže Byzanci v boji proti jejím nepřátelům. Zubožené zbytky Svjatoslavových vojsk se pak vydaly domů do Kyjeva. V březnu 972 je ale při přechodu Dněpru přepadli Pečeněhové a většinu vojska spolu s kyjevským knížetem pobili. Svjatoslavova hlava byla useknuta a pečeněžský kníže Kurja si z ní vyrobil zdobenou číši a pil z ní. Po smrti vládce se Svjatoslavova říše rozpadla během bojů mezi jeho nástupci. V Byzanci si mohli oddychnout.

Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Siege_of_Dorostolon
https://en.wikipedia.org/wiki/Anemas_(died_971)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_I._Tzimiskes
https://en.wikipedia.org/wiki/Anemas
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Arkadiopole

Plánek dobývání Dorostolonu roku 971


V dubnu 971 císařova armáda – rozumný odhad založený na soudobých zdrojích naznačuje, že mohla čítat až 30 000 mužů – vyrazila a prošla bulharskými pohraničními oblastmi. Průsmyky, které se tak často ukázaly jako místo byzantských neúspěchů, nebyly bráněny – snad proto, že Rusové byli zaměstnáni potlačováním bulharského povstání na severu – a armáda jimi bezpečně prošla, aby vyrazila na rovinu, v níž se nacházelo bulharské hlavní město Preslav. Po sérii krátkých, ale krutých střetů byly ruské síly poraženy a zahnány a město bylo získáno zpět. Ruské síly se stáhly na sever a spojily se se zbývajícími ruskými vojsky pod velením samotného Svjatoslava, který si zřídil základnu v pevnosti Dorostolon (Dristra, dnešní Silistra) na jižním břehu Dunaje.

Tažení pokračovalo tažením na sever. Jak císařská armáda postupovala, Bulhaři se začali od Svjatoslava vojska prchat, což ho přimělo k popravě několika vysoce postavených Bulharů, které měl s sebou v Dorosolonu, a uvěznil mnoho dalších. Císařův postup byl prakticky bez odporu a armáda rychle obsadila řadu menších pevností a opěrných bodů, které formálně bránily bulharské jednotky, které však nekladly žádný odpor, když jim císař nabídl podmínky míru. Pouze při samotném přístupu k Dorosolonu došlo k několika nepřátelským akcím: malá ruská armáda nastražila léčku v hustém lese na přístupech k pevnosti a byla schopna překvapit předsunutou skupinu císařské jízdy, vyslanou napřed, aby prozkoumala terén. Po zjištění masakru císařovi jízdní jednotky nechal císař popravit mnoho zajatců, kterými disponoval jako odvetu za ztrátu svých mužů.

V rychlém čtyřměsíčním tažení, pečlivě připraveném a podporovaném dobře zajištěnou logistickou organizací – jednou z největších předností východořímské vojenské správy – císař Jan I. rozdrtil a zahnal jednoho z nejzuřivějších nepřátel, kterým Římané do té doby čelili. Zanechal silnou posádku v Dorosolonu a vrátil se do Konstantinopole, kde bylo velké vítězství oslaveno císařským triumfálním průvodem. Sesazený car Boris byl požádán, aby se vzdal své koruny, a východní části Bulharska byly začleněny do říše jako provincie. Bulharské tažení v roce 971 znovu zdůraznilo disciplínu, pořádek a efektivitu císařských armád druhé poloviny desátého století.

Tady ještě pěkný obrázek, jak mohl vypadat onen kníže Svjatoslav (942-972). Nutno podotknout, že Leon Diakonos zaznamenal jeho vzhled a měl tedy vypadat trochu jinak. Podle jeho popisu byl kníže Svjatoslav modrooký, průměrné výšky, ale mohutné stavby těla. Hlavu i bradu měl celou oholenou, jen pod nosem si vypěstoval hustý knír a na jedné straně kadeř vlasů jako znak příslušnosti k vyššímu stavu. Na jednom uchu nosil velkou zlatou náušnici s rubínem a dvěma perlami.

https://www.artstation.com/artwork/x3Boa2

Počty vojsk v bitvě u Dorostolonu (971) jsou známé jen přibližně a liší se podle pramenů. Nejčastější odhady historiků jsou tyto:

Kníže Svatopluk I. (Kyjevská Rus) – vojsko Svyatoslava
10–20 tisíc bojovníků, někdy se uvádí až 25 tisíc, ale to je pravděpodobně nadsazené. Jádro tvořili skandinávští Varjagové, zbytek tvořily družiny z východoslovanských oblastí.

Císař Jan I. Tzimiskes – Byzantská říše
Celkové tažení na Balkán vedlo cca 30–40 tisíc mužů, ale u samotného Dorostolonu se jich přímo účastnilo zřejmě 15–25 tisíc. Byzantské vojsko bylo tvořeno tagmaty, témovými jednotkami a významným počtem jízdy (kavallarioi, katafraktoi).

Shrnutí
Strana Odhadovaná síla Poznámka
Kyjevská Rus (Svyatoslav) ~10–20 tis. Dobře vycvičení Varjagové + místní družiny
Byzantská říše (Tzimiskes) ~15–25 tis. (z tažení 30–40 tis.) Převaha v logistice, jízdě a obléhacích strojích

Zajímavostí je, že když vojska kyjevského knížete Svjatoslava utrpěla porážku při obléhání Dorostolonu (Silistry) roku 971, vítězní Byzantinci byli ohromeni, když mezi padlými válečníky objevili ozbrojené ženy. Válečnice jsou známé i ze Severských ság a jedna taková bojovnice z 10. století byla objevená v Birce. Níže můžete vidět kresbu jejího hrobu z roku 1889.

https://en.wikipedia.org/wiki/Shield-maiden