SCHUTTE-LANZ D.I a SCHUTTE-LANZ D.II (1915/1916) prototyp
Napsal: 5/10/2025, 15:44
SCHUTTE-LANZ D.I a SCHUTTE-LANZ D.II
Německý stíhací a průzkumný letoun - prototypy
doba vzniku 1915 (D.I) / 1916 (D.II)
Společnost byla založena průmyslníkem Karlem Lanzem a inženýrem Johannem Schüttem 22. dubna 1909 v Rheinau. Výrobní závod se nacházel v Brühlu u Mannheimu a později byl rozšířen o další závody v Zeesenu a Lipsku. Před Velkou válkou a v jejím průběhu se společnost specializovala na stavbu vzducholodí, které konkurovali zaběhnuté značce Zeppelin a uplatnění jejich vzdušných plavidel se nacházelo především u armádních sil. Důvodem byla konstrukce, kde byl velký podíl dřevěných prvků, které moc nemusí vysokou vzdušnou vlhkost. Proto se uplatňovali spíše na pozemním než námořním bojišti.
Co se letounů týče, tak cirka v polovině války bylo německému velení jasné, že vzducholodě jsou již archaickým přežitkem, který je ze strany letounů poměrně zranitelný, a proto padla pobídka leteckým společnostem, aby vyvíjela a stavěla letadla. První polovina Velké války se nesla hlavně v hledání různých řešení, koncepcí, konstrukcí, způsobu boje, výzbroje atd. V této době se nejčastěji jednalo o stíhací letadla s jedním křídlem, kde se kladl hlavně důraz na dobrý výhled pilota z kokpitu. Naproti tomu ta druhá polovina války kladla důraz na velkou obratnost, rychlost a další aspekty pro vedení takzvaných „psích vzdušných soubojů“. Což ale vyžadovalo nejen silnější pohonné jednotky ale pro lepší obratnost a stoupavost i druhé křídlo. Ostatně tento koncept stíhacích letadel přežil Velkou válku a dále se úspěšně rozvíjel v meziválečném období. Prvním, kdo použil u stíhacího letounu dvoukřídlou koncepcí v německých službách byla právě společnost Schütte-Lanz.
SCHUTTE-LANZ D.I
I když první stíhací dvouplošník císařského Německa podle všeho vzniknul ve společnosti Schütte-Lanz již v roce 1915, tak hned na úvod musím podotknout, že se stroj D.I nedostal do sériové výroby. Svým způsobem svou dobu předběhnul a bylo potřeba ještě asi rok válečného vývoje, než se na frontovém nebi začali prosazovat právě dvojplošníky.
Inspirací pro německý letoun byl britský průzkumný dvouplošník Sopwith Tabloid, která vznikl v počtu 40 kusů v roce 1914 a který prokázal dobrou stoupavost a obratnost. Hlavní konstruktéři společnosti Dipl. Ing Wilhelm Hillmann a Ing. H.Becker mohli při konstrukci stíhacího letounu částečně vycházet ze zkušeností své domovské společnosti, která již v roce 1914 postavila dvoumístný průzkumný dvouplošník C.I, který sice zůstal jen ve fázi prototypu, ale bylo na něm možno částečně ověřit koncept. Jen doplním, že podle některých zdrojů byl hlavním konstruktérem Walter Stein.
Z britského modelu si konstruktéři ponechali většinu základního uspořádání, ale změnil například hřbetní tvar trupu, přijal jiný tvar svislých ocasních ploch a zjednodušil podvozek, když odstranil lyži, která měla stejně tendenci při dosednutí stroje praskat. Logicky se použil jiný motor, jinými slovy takový, který byl v Německu k dispozici, přičemž se jednalo o motor Oberursel U.0 o výkonu 59 kW (80 k). Sice se jednalo o motor, který měl menší výkon, než u britského Sopwithu, ale na druhou stranu neměl takovou tendenci ztrácet výkon při větším zatížení. Motor Oberursel U.0 byl vzduchem chlazený sedmiválcový rotační letecký motor vyráběná německou společností Motorenfabrik Oberursel od roku 1910 v licenci. Původně se jednalo o francouzský motor Gnome Lambda vyvinutý společností Gnome et Rhone a Němcům se jeho licenci podařilo získat ještě před začátkem Velké války. V císařském Německu byla tato jednotka použitá u celé řady prototypů i sériových letounů jako Fokker M.5, Fokker M.7, Fokker M.10, Fokker D.VI, Fokker K.I, Hansa-Brandenburg W.20, Pfalz A.I, Pfalz E.I a právě i model Schütte-Lanz D.I.
Prototyp byl dokončen v roce 1915 a poté představen zkušební komisi Idflieg, která se ale vyjádřila negativně k výkonům. Šlo především o slabý výkon pohonné jednotky a horší výhled z kokpitu, což bylo zapříčiněno druhým křídlem. Jak jsem psal výše, čas na stíhací dvojplošníky ještě v roce 1915 nenastal. Přednost dostali tehdy populární modely od Anthonyho Fokkera. Zkušenosti se stavbou tohoto letadla zúročili konstruktéři při stavbě pokročilejšího modelu D.II.
Technická specifikace – SCHUTTE-LANZ D.I a SCHUTTE-LANZ D.II
První vzlet: 1915
Posádka: 1
Délka: 5,4 m
Rozpětí křídel horní: 7,5 m
Rozpětí křídel dolní:
Výška:
Plocha křídel:
Prázdná hmotnost:
Užitečné zatížení:
Vzletová hmotnost:
Pohonná jednotka: 1x motor Oberursel U.O (D.I) / 1x motor Mercedes D.I (D.II)
Výkon pohonné jednotky: 59 kW (80 k) / 75kW (101 k)
Poměr výkonu/hmotnost:
Zatížení křídla:
Vrtule:
Rychlost maximální: 135 km/h
Dolet:
Dostup:
Doba výstupu:
Zásoba paliva a maziva:
Výzbroj: osobní zbraň pilota
Postaveno strojů: 1 ks prototyp (1915) / 1 ks prototyp (1916)
SCHUTTE-LANZ D.II
Po zkušenostech s modelem D.I se konstruktéři rozhodli modernizovat svůj prototyp a zajistili silnější pohonnou jednotku, protože motor byl největší slabinou prvního prototypu. Trup byl přepracován pro zástavbu motoru Mercedes Benz Bz.II o výkonu 75kW, což mělo zajistit lepší výkony. V dubnu 1916, ještě před dokončením prototypu D.II byl závod přesunut do Berlína v Zeesenu. Hlavní konstruktér Dipl. Ing Wilhelm Hillmann se rozhodl ukončit svou práci u společnosti Schütte-Lanz a přešel ke konkurenci. V důsledku toho nebyl prototyp D.II zcela dokončen a nikdy neletěl.
Zdroj:
Index of /enc/fww1
www.wikipedia.org
https://flyingmachines.ru/
Německý stíhací a průzkumný letoun - prototypy
doba vzniku 1915 (D.I) / 1916 (D.II)
Společnost byla založena průmyslníkem Karlem Lanzem a inženýrem Johannem Schüttem 22. dubna 1909 v Rheinau. Výrobní závod se nacházel v Brühlu u Mannheimu a později byl rozšířen o další závody v Zeesenu a Lipsku. Před Velkou válkou a v jejím průběhu se společnost specializovala na stavbu vzducholodí, které konkurovali zaběhnuté značce Zeppelin a uplatnění jejich vzdušných plavidel se nacházelo především u armádních sil. Důvodem byla konstrukce, kde byl velký podíl dřevěných prvků, které moc nemusí vysokou vzdušnou vlhkost. Proto se uplatňovali spíše na pozemním než námořním bojišti.
Co se letounů týče, tak cirka v polovině války bylo německému velení jasné, že vzducholodě jsou již archaickým přežitkem, který je ze strany letounů poměrně zranitelný, a proto padla pobídka leteckým společnostem, aby vyvíjela a stavěla letadla. První polovina Velké války se nesla hlavně v hledání různých řešení, koncepcí, konstrukcí, způsobu boje, výzbroje atd. V této době se nejčastěji jednalo o stíhací letadla s jedním křídlem, kde se kladl hlavně důraz na dobrý výhled pilota z kokpitu. Naproti tomu ta druhá polovina války kladla důraz na velkou obratnost, rychlost a další aspekty pro vedení takzvaných „psích vzdušných soubojů“. Což ale vyžadovalo nejen silnější pohonné jednotky ale pro lepší obratnost a stoupavost i druhé křídlo. Ostatně tento koncept stíhacích letadel přežil Velkou válku a dále se úspěšně rozvíjel v meziválečném období. Prvním, kdo použil u stíhacího letounu dvoukřídlou koncepcí v německých službách byla právě společnost Schütte-Lanz.
SCHUTTE-LANZ D.I
I když první stíhací dvouplošník císařského Německa podle všeho vzniknul ve společnosti Schütte-Lanz již v roce 1915, tak hned na úvod musím podotknout, že se stroj D.I nedostal do sériové výroby. Svým způsobem svou dobu předběhnul a bylo potřeba ještě asi rok válečného vývoje, než se na frontovém nebi začali prosazovat právě dvojplošníky.
Inspirací pro německý letoun byl britský průzkumný dvouplošník Sopwith Tabloid, která vznikl v počtu 40 kusů v roce 1914 a který prokázal dobrou stoupavost a obratnost. Hlavní konstruktéři společnosti Dipl. Ing Wilhelm Hillmann a Ing. H.Becker mohli při konstrukci stíhacího letounu částečně vycházet ze zkušeností své domovské společnosti, která již v roce 1914 postavila dvoumístný průzkumný dvouplošník C.I, který sice zůstal jen ve fázi prototypu, ale bylo na něm možno částečně ověřit koncept. Jen doplním, že podle některých zdrojů byl hlavním konstruktérem Walter Stein.
Z britského modelu si konstruktéři ponechali většinu základního uspořádání, ale změnil například hřbetní tvar trupu, přijal jiný tvar svislých ocasních ploch a zjednodušil podvozek, když odstranil lyži, která měla stejně tendenci při dosednutí stroje praskat. Logicky se použil jiný motor, jinými slovy takový, který byl v Německu k dispozici, přičemž se jednalo o motor Oberursel U.0 o výkonu 59 kW (80 k). Sice se jednalo o motor, který měl menší výkon, než u britského Sopwithu, ale na druhou stranu neměl takovou tendenci ztrácet výkon při větším zatížení. Motor Oberursel U.0 byl vzduchem chlazený sedmiválcový rotační letecký motor vyráběná německou společností Motorenfabrik Oberursel od roku 1910 v licenci. Původně se jednalo o francouzský motor Gnome Lambda vyvinutý společností Gnome et Rhone a Němcům se jeho licenci podařilo získat ještě před začátkem Velké války. V císařském Německu byla tato jednotka použitá u celé řady prototypů i sériových letounů jako Fokker M.5, Fokker M.7, Fokker M.10, Fokker D.VI, Fokker K.I, Hansa-Brandenburg W.20, Pfalz A.I, Pfalz E.I a právě i model Schütte-Lanz D.I.
Prototyp byl dokončen v roce 1915 a poté představen zkušební komisi Idflieg, která se ale vyjádřila negativně k výkonům. Šlo především o slabý výkon pohonné jednotky a horší výhled z kokpitu, což bylo zapříčiněno druhým křídlem. Jak jsem psal výše, čas na stíhací dvojplošníky ještě v roce 1915 nenastal. Přednost dostali tehdy populární modely od Anthonyho Fokkera. Zkušenosti se stavbou tohoto letadla zúročili konstruktéři při stavbě pokročilejšího modelu D.II.
Technická specifikace – SCHUTTE-LANZ D.I a SCHUTTE-LANZ D.II
První vzlet: 1915
Posádka: 1
Délka: 5,4 m
Rozpětí křídel horní: 7,5 m
Rozpětí křídel dolní:
Výška:
Plocha křídel:
Prázdná hmotnost:
Užitečné zatížení:
Vzletová hmotnost:
Pohonná jednotka: 1x motor Oberursel U.O (D.I) / 1x motor Mercedes D.I (D.II)
Výkon pohonné jednotky: 59 kW (80 k) / 75kW (101 k)
Poměr výkonu/hmotnost:
Zatížení křídla:
Vrtule:
Rychlost maximální: 135 km/h
Dolet:
Dostup:
Doba výstupu:
Zásoba paliva a maziva:
Výzbroj: osobní zbraň pilota
Postaveno strojů: 1 ks prototyp (1915) / 1 ks prototyp (1916)
SCHUTTE-LANZ D.II
Po zkušenostech s modelem D.I se konstruktéři rozhodli modernizovat svůj prototyp a zajistili silnější pohonnou jednotku, protože motor byl největší slabinou prvního prototypu. Trup byl přepracován pro zástavbu motoru Mercedes Benz Bz.II o výkonu 75kW, což mělo zajistit lepší výkony. V dubnu 1916, ještě před dokončením prototypu D.II byl závod přesunut do Berlína v Zeesenu. Hlavní konstruktér Dipl. Ing Wilhelm Hillmann se rozhodl ukončit svou práci u společnosti Schütte-Lanz a přešel ke konkurenci. V důsledku toho nebyl prototyp D.II zcela dokončen a nikdy neletěl.
Zdroj:
Index of /enc/fww1
www.wikipedia.org
https://flyingmachines.ru/