PALBA.CZ

SCHUTTE-LANZ D.III a SCHUTTE-LANZ D.IV
Německý stíhací letoun - prototyp
doba vzniku 1917

Schütte-Lanz D.III

Společnost Schütte-Lanz byla před válkou a během války známá především stavbou vzducholodí pro armádní potřeby. Takto vzniklo více jak dvě desítky těchto velkých obrů nebe, jejichž bojová hodnota v průběhu války ale začala pomalu zaostávat za stoupajícími výkony letadel. Německé ministerstvo letectví pobízelo celou řadu výrobců, aby vyvíjeli a stavěli nová letadla včetně společnosti Schütte-Lanz. Její dva první modely D.I a D.II se nedostali do sériové výroby, ale hlavní konstruktéři neztráceli naději a rozhodli se přijít s dalšími prototypy stíhacích dvouplošníků.

SCHUTTE-LANZ D.III
Na základě modelu D.II začal inženýr H.Becker navrhovat nový stíhací letoun. Vedení společnosti se rozhodlo postavit hned dva prototypy, aby se zvýšila šance na výběrové řízení nového německého stíhacího letounu. Samozřejmě základem bylo úspěšné složení zkoušek zadaných Inspektorátem vzdušných sil (Idflieg). V létě 1917 byl dokončen první prototyp označený Schül D.III/1 a zalétán zkušebním pilotem von Schevenem. Tento první let absolvoval letoun ještě bez výzbroje, ale později byl přidán standardní pár synchronizovaných kulometů. Během pilotovaných testů bylo zjištěno, že těžiště letounu nebylo dobře vypočteno. Před dalšími lety bylo potřeba posunout těžiště do správné polohy. Rovněž bylo potřeba vyřešit problémy s přehříváním motoru a také s nedostatečnou tuhostí draku letounu a řídícím systémem.

Druhý mírně upravený prototyp D.III/2 měl delší kapotáž vrtule. První let se uskutečnil v listopadu 1917, ale problémy, které se vyskytli u prvního prototypu se opakovali rovněž u tohoto přepracovaného. Během jednoho ze zkušebních letů musel pilot nouzově přistát, přičemž došlo k poškození podvozku. Během zimy 1917/1918 se pracovalo na odstranění výše uvedených nedokonalostí, aby oba prototypy byly připravené k plánované soutěži. Ta probíhala v Adlershofu od 20. ledna do 12. února 1918. V soutěži létal druhý prototyp D.III/2 již s výzbrojí dvou synchronizovaných kulometů Spandau LMG 08/15 ráže 7,92 mm. Kulomety se instalovaný na standardním místě na horní části trupu motoru tak, aby závěry zbraní byly v kokpitu pilota, který je ovládal. Lety na druhém prototypu prováděl zkušební pilot Armin, který chválil rychlost a stoupavost letounu. Zklamán byl ale z dalších letových vlastností, které nesplňovali jeho představy. Během letu 5.února došlo k nehodě při přistávání a prototyp byl těžce poškozen, což zřejmě ve finále rozhodlo o vyřazení modelu z dalšího průběhu soutěže. V dubnu téhož roku dostalo vedení společnosti Schütte-Lanz oficiální vyjádření z Idfliegu ohledně neúspěchu jejich letounu v soutěži.

Schütte-Lanz D.III byl jednomístný stíhací dvouplošník postavený převážně s dřevěnou konstrukcí trupu a kovových trubek, přičemž horní i spodní křídlo mělo stejné rozpětí a jejich vzájemná poloha byla taková, že horní bylo lehce předsazené. V příhradovém trupu byl v přídi instalován motor Mercedes D.III o výkonu 120 kW (160 k). Jednalo se o vodou chlazený šestiválcový řadový letecký motor ze společnosti Daimler Motoren Gesellschaft, který se používal u celé řady německých letounů z průběhu První světové války. První verze s výkonem 160 k vznikly již v roce 1914 a některé pozdější série z let 1917/1918 měli výkon zvýšený na 170 k až 180 k. Tento motor byl konkurentem motorů BMW IIIa, kterých ale v průběhu války byl nedostatek. Ve srovnání s motory u spojeneckých letounů lze říci, že verze D.III byla celkově již zastaralá, což německé letouny oproti těm spojeneckým znevýhodňovalo.

Spojení křídel bylo provedeno pomocí vzpěr ve tvaru písmene „N“. Hlavní palivová nádrže se nacházela ve spodní části trupu za motorem, nádrž na chladící kapalinu, chladič a horní palivová nádrž byly umístěny nad motorem. Podvozek se skládal ze standardní pevné zadní ostruhy částečně odpružené svazky gumy, přední ze samostatných vzpěr s mezikolovou nápravou a koly s gumovým kordem.

Schütte-Lanz D.III


Technická specifikace – SCHUTTE-LANZ D.III
První vzlet: 1917
Posádka: 1
Délka: 6,5 m
Rozpětí křídel horní: 8 m
Rozpětí křídel dolní: 8 m
Výška:
Plocha křídel:
Prázdná hmotnost: 650 kg
Užitečné zatížení:
Vzletová hmotnost: 860 kg
Pohonná jednotka: 1x šestiválcový vodou chlazený motor Mercedes D.III
Výkon pohonné jednotky: 120 kW (160 k)
Poměr výkonu/hmotnost:
Zatížení křídla:
Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevným stoupáním
Rychlost maximální: 195 km/h
Dolet:
Dostup:
Doba výstupu: 2,61 m/s
Zásoba paliva a maziva:
Výzbroj: 2x kulomety Spandau LMG 08/15 ráže 7,92 mm
Postaveno strojů: 2 ks prototypů


SCHUTTE-LANZ D.IV
Model D.IV byl vyvíjen souběžně s modelem D.III, ale společného měly opravdu jen málo. Verze D.IV měla trup vyrobený z dřevěné překližky, stupňovitě uspořádaná křídla se vzpěrami ve tvaru „N“. Stroj poprvé vzlétnul koncem roku 1917¨, ale během zkoušek bylo konstatováno, že má horší výkony, než model D.III. Proto bylo rozhodnuto postavit ještě jeden prototyp označený D.IVa, který měl drobná vylepšení včetně přepracovaného předního chladiče a podvozku. Jako motor byl navržen Mercedes D.III vybavený kompresorem Brown Bouvari, který nesl nové označení D.V. V květnu 1918 bylo rozhodnuto, že ani tento prototyp nebude dále rozvíjen. Podle některých zdrojů zůstala verze D.Iva jen v papírové podobě.

Technická specifikace – SCHUTTE-LANZ D.IV
První vzlet: koncem roku 1917
Posádka: 1
Délka: 5,8 m
Rozpětí křídel horní: 9 m
Rozpětí křídel dolní: 9 m
Výška:
Plocha křídel:
Prázdná hmotnost: 695 kg
Užitečné zatížení:
Vzletová hmotnost: 886 kg
Pohonná jednotka: 1x vodou chlazený pístový motor Benz Bz.IIIbo V-8
Výkon pohonné jednotky: 160 kW (220 k)
Poměr výkonu/hmotnost:
Zatížení křídla:
Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevným stoupáním
Rychlost maximální: 195 km/h
Dolet:
Dostup:
Doba výstupu: 5.000 m za 14 minut
Zásoba paliva a maziva:
Výzbroj: 2x kulomety Spandau LMG 08/15 ráže 7,92 mm
Postaveno strojů: 2 ks prototypů

Schütte-Lanz D.III


Zdroj:
Index of /enc/fww1
www.wikipedia.org
https://flyingmachines.ru/

Schütte-Lanz D.III byl jednomístný stíhací dvouplošník postavený převážně s dřevěnou konstrukcí trupu a kovových trubek, přičemž horní i spodní křídlo mělo stejné rozpětí a jejich vzájemná poloha byla taková, že horní bylo lehce předsazené. V příhradovém trupu byl v přídi instalován motor Mercedes D.III o výkonu 120 kW (160 k). Jednalo se o vodou chlazený šestiválcový řadový letecký motor ze společnosti Daimler Motoren Gesellschaft, který se používal u celé řady německých letounů z průběhu První světové války. První verze s výkonem 160 k vznikly již v roce 1914 a některé pozdější série z let 1917/1918 měli výkon zvýšený na 170 k až 180 k. Tento motor byl konkurentem motorů BMW IIIa, kterých ale v průběhu války byl nedostatek. Ve srovnání s motory u spojeneckých letounů lze říci, že verze D.III byla celkově již zastaralá, což německé letouny oproti těm spojeneckým znevýhodňovalo.

A tak, dalo by se říct, že tohle je takový všeobecně přijímaný mainsteamový konsenzus. Realita však byla vcelku jiná. Je pravdou, že datem vzniku motoru, tj. v roce 1914 se na konci války, tj. dle tehdejších měřítek jednalo o konstrukci již notně vousatou. Nicméně, konstrukci postavenou na kvalitním základě, relativně modulární a tak postupnými vylepšeními se držící v užší světové špičce. Ač cca 300 kg vážící motor o 160k vznikl hned v prvním roce války, pro svoji na dobu vysokou výkonnost našel uplatnění až v roce šestnáct. Zkrátka, tehdejší draky mu ještě nedorostly. A teprve až v roce 1916 se začal objevovat a excelovat v letounech kategorie C a v prvních stíhacích Albatrosech. Vývoj a modernizace motoru samozřejmě kontinuálně probíhaly, zjednodušeně asi takto:

Mercedes D-III - 15. 8. 2016 - Počáteční výrobní série s konkávními písty - 160 hp

Mercedes D-III - 1. 2. 2017 - Konkávní písty nahrazeny plochou hlavou pístu pro Albatros D-III - 175 hp

Mercedes D-IIIa - 15. 9. 2017 - Počáteční výrobní série bloku D-IIIa s drobnými změnami a novým karburátorem - 180 hp

Mercedes D-IIIaü - 1. 3. 2018 - Vysoce kompresní klenuté písty nahradily písty s plochou hlavou a byl přidán karburátor/škrticí klapka s kompenzací nadmořské výšky - 200 hp

Mercedes D-IIIavü - 15. 10. 2018 - Byly přidány zvětšené válce s hliníkovými písty, což změnilo průměr válců - 220 hp

Přičemž tak, nové stíhací letouny produkované po datu uvedení nových verzí motorů byly jimi osazeny. S výjimkou poslední avü. Tudíž většina Fokkerů D.VII a Pfalzů D.XII létala s 200k motory. Potud zjednodušení. Jenže ono šlo ty motory používat i na samé hraně životnosti, viz škrtící klapka s kompenzací nadmořské výšky a což se s odkazem na různé memoáry vcelku běžně dělo. No, a to potom ty výkony dé trojek skákaly až někam k 230 koním.

Takže, až někdo někdy bude přemýšlet, jak je možné že francouzské Hispánky měly ve Spadech 200-220 koní a Bošové jen unavených 160 koní, ne, není tomu tak. Albatrosy D.V od září 2017 létali se 180 koněma, což dělalo cca 10 km na maximálce plus. A standartní Fokkery D.VII měly dvěstě kobyl pod kapotou a když bylo třeba tak i více. Proto ta dominance. A to se bavíme pouze o Mercedesu D.III. Byl to lehký, výkonný a spolehlivý motor. Rozhodně nebyl out.

A to samé platilo v bleděmodrém pro BMW D.III. Motor v případě potřeby šel ždímat o řád více, než běžně udávaných 185 koní. Plus bonus udržení výkonu ve výškách. Tj. vymakaný karburátor s klapkou.

Zemakt

Mne tohle vždy moc nedávalo moc smysl. Proč Dohoda létá na letounech o řád vyšší výkonnosti a Němci dva tři roky stále přešlapují na místě. No, nebylo tomu tak. Jediné, kde si myslím, že měla navrch byly hvězdicové motory. Zde jim opravdu utekli.