PALBA.CZ

První obrněný transportér Mark IX

Během prvních bojových nasazení tanků se ukázalo, že s nimi pěchota nedokáže držet krok. Ne však proto, že by vojáci byli příliš pomalí - samotné rané tanky se mohly pohybovat pouze pěším tempem - ale proto, že vojáci zůstali zranitelní vůči palbě z kulometů, byť tanky byly vynalezeny právě k tomu, aby tento problém vyřešily. Často se tak stalo, že těžce dobyté pozice byly obratem ztraceny pro nedostatek pěchoty, která by tyto zisky upevnila. Původně se zdálo, že se tento problém vyřeší pouhým napěchováním více vojáků do každého tanku. Životní podmínky v tancích ale byly již tak špatné, že vojáci často ztráceli vědomí a povětšinou trvalo celou hodinu, než se zotavili z dýchání jedovatých výparů uvnitř tanku. Přičemž dlouho jim bylo špatně a trpěli bolestmi hlavy. V létě 1917 (když bylo vyvíjeno i první samohybné dělo Gun Carrier Mark I), dostal poručík G.J. Rackham za úkol navrhnout obrněné vozidlo speciálně určené pro přepravu vojsk. Na úkolu spolupracoval s Eustacem Tennysonem d'Eyncourtem, předsedou Výboru pro "pozemní křižníky" (landships). Celou konstrukci komplikoval požadavek, aby vozidla mohla být v případě potřeby vybavena střeleckými sponsony, od čehož ale bylo později upuštěno.
V září 1917 Armstrong, Whitworth & Co. v Newcastle-upon-Tyne začala stavba dvou prototypů čistě přepravního vozidla, které však mohlo sloužit i k přepravě zásob. Prototypy byly schváleny následující rok, právě v době, kdy se ukázalo, že tanky Mark V nejsou vhodné k přepravě výsadku. Celkem bylo u výrobce traktorů Marshall, Sons & Co. z Gainsborough, Lincolnshire, objednáno 200 transportérů Mark IX, ale podařilo se dokončit pouze 34 kusů. Pokud jde o konstrukci, tak vše probíhalo ve spěchu a nebyl čas na žádné novoty. Základem se tedy stal prodloužený trup z tanku Mark V (na 9,73 m). Pohon zajišťoval motor Ricardo o výkonu 150 koní. Díky jeho přesunu na přední stranu korby vznikl vnitřní prostor dlouhý 4 metry a široký 2,45 m, tedy dostatek místa pro třicet (oficiálně dokonce 50) vojáků nebo 10 tun nákladu. Pro zajištění dostatečné tuhosti podvozku byla podlaha vyztužena těžkými příčnými nosníky. Pěšáci uvnitř se museli potýkat s ovládacími tyčemi pro převody vedoucí podél střechy a hnací hřídelí vedoucí středem. Aby to nebylo všechno, tak neměli k dispozici žádná sedadla nebo lavice, a tak museli po celou dobu stát. Posádka samotná se skládala z řidiče sedícího vlevo a velitele, který seděl napravo od něj (poprvé v britském tanku, který učinil tento ústupek převládajícím dopravním podmínkám ve Francii), mechanika a kulometčíka, který mohl obsluhovat zbraň v zadním poklopu. Další kulomet byl namontován v přední části. Zajímavostí je, že v trupu bylo i osm střílen na každé straně trupu, jimiž mohli vést pěšáci palbu z pušek. Vojáci opouštěli vozidlo pomocí čtyř dveří (dvou na každé straně). Navzdory použití tenčího (10 mm) pancíře činila provozní hmotnost 27 tun a maximální rychlost činila pouze 6,9 km/h.
Pokud jde o samotné využití, tak do konce války vznikly asi jen tři Mark IX (celkem až třicet čtyři kusů), ale v omezené míře byly používány ještě několik let po válce. Jedno z prvních vozidel bylo použito jako obrněná sanitka a další bylo přestavěno dokonce na obojživelný tank - "The Duck" (kachna). Jeho fotografie byly pořízeny na vodní nádrži Hendon 11. listopadu 1918, tedy v den příměří. Vozidlo bylo pro tuto příležitost obsluhováno personálem námořnictva.

Zdroj:
https://rotanazdar.cz/?p=4659&lang=cs
https://www.valka.cz/Tank-Mark-IX-t106227
https://en.wikipedia.org/wiki/Mark_IX_tank