24 cm moždíř Škoda M1898
Na základě návrhu firmy Krupp z let 1888–1890 vyvinuly Škodovy závody v roce 1896 pro testování nový těžký moždíř s ocelovou hlavní a centrálním otočným uchycením. Úřady si však uvědomily, že pokroková technologie vyžaduje novější konstrukci s hlavní v kolébce namontovanou na hydraulickém systému zpětného rázu. Ačkoli byl představen v listopadu 1900, nebyl zcela připraven a prošel řadou drobných vylepšení. Jedním z hlavních problémů byly slabé vratné pružiny, které umožňovaly vyklouznutí hlavně z kolébky ve zvednuté poloze. Jako krátkodobé řešení bylo možné do kolébky zaklínit kožené a žíněné zátky. Trvalé řešení však muselo počkat, až byla po roce 1907 vyrobena verze M.98/07, která prodloužila plášť obklopující hlaveň až k ústí hlavně a přepracovala kolébku. Šlo o první zbraň s moderním systémem zpětného rázu, která se dostala do služby u rakousko-uherského dělostřelectva, a také jako první konstrukce vyžadující motorový pohon (místo koní). Pro tento účel byl moždíř rozložen na čtyři části.
Zajímavostí je, že 4 skladové kusy zakoupila v únoru 1900 Velká Británie a označila je jako Ordnance BL 9.45 inch Howitzer Mk I. Šlo o velmi nezvyklou iniciativu sira Henryho Brackenburyho, jehož cílem bylo zmařit nákup německým agentem jednajícím jménem Búrů (kteří byli zrovna s Británií ve válce) a použít je proti búrským pevnostem kolem Pretorie. Moždíře sice byly do Jižní Afriky poslány, ale prý stihly vystřelit pouze jediný náboj. Později byly poslány do Číny během Boxerského povstání (1899-1901), ale ani tam nebyly použity v akci. Odtud se vrátily do Británie, kde sice vystřílely zhruba 200 ran, ale nebyly brány moc vážně. Během každoročních cvičení se navíc projevily četné závady a kritizována byla též nemožnost přesné palby. Z počátku se používaly běžné zašpičatělé granáty o hmotnosti 280 liber (130 kg) o dostřelu 7 000 m, později ale byly nahrazeny korditovými náboji, což však snížilo dostřel o více než 900 metrů.
Pokud jde o působení v rakousko-uherské armádě, tak sériová výroba začala v roce 1900 a do roku 1902 bylo předáno celkem 44 kusů. V letech 1907 a 1908 bylo vyrobeno ještě deset exemplářů vylepšeného modelu M.98/07 s prodlouženým dostřelem. S moždířem M.98 obdrželo rakousko-uherské dělostřelectvo na tu dobu výkonnou zbraň schopnou odpálit 133 kg těžký granát na vzdálenost 5 800 metrů, model M.98/07 ještě o 700 metrů dále. Přes vysokou hmotnost (7 014 kg v palebném postavení) se osmičlenné obsluze dařilo zahájit bojovou činnost poměrně rychle. Přepravován byl na dvou čtyřkolových podvozcích tažených koňskými osmispřežími. Přepravní hmotnost 9 300 kg byla na hranici maxima, zvládnutelného hipomobilní trakcí. Z tohoto důvodu byly moždíře postupně upravovány pro tažení dělostřeleckými tahači M.09 se spalovacím motorem o výkonu 59 kW. Na začátku války v srpnu 1914 disponovala rakousko-uherská armáda 12 dělostřeleckými bateriemi 24 cm moždířů M.98 a M.98/07 (každá baterie byla vyzbrojena čtyřmi kusy). V následujících letech je nasazovala na všech všech frontách, na kterých bojovala - a ačkoli jejich původním určením byl boj proti pevnostem, nejčastěji byly používány k ničení důležitých cílů v hloubce nepřátelské sestavy a k protibaterijní palbě. Postupem války se jejich počty snižovaly a v lednu 1917 bylo v provozu jen asi 30 M.98. O rok později mělo dělostřelectvo k dispozici pouze 2 baterie s osmi moždíři.
Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/24_cm_M%C3%B6rser_M_98
https://www.valka.cz/M-98-24cm-mozdir-t12700
https://digitalnistudovna.army.cz/view/ ... 1b63bd97ba
http://www.landships.info/landships/art ... r_m98.html
