PALBA.CZ

Vasilij Andrejevič Rambovski

Na jaře 1947 postihla lidi na farmě Torshaug na okraji Trondheimu řada záhadných událostí. Krmivo pro zvířata mizí, krávy ráno dojí, ale nic nenadojí. Mléko je pryč. Mladý Knut Mikkel Mærk (15 let) se rozhodne záhadě přijít na kloub a natáhne nitě na různých místech ve stodole. Druhý den ráno jsou nitě přetrhané. V noci se někdo plíží kolem stodoly. Netrvá dlouho a farmáři objeví ve stodole otrhaného muže ve stavu extrémního vyčerpání co sotva stál na nohou. Je přivolána policie a zuboženého cizince okamžitě vezou do místní nemocnice. Teprve tehdy se dovídá, že druhá světová válka již skončila.

Během druhé světové války nacistické Německo okupovalo Norsko a vybudovalo tam stovky koncentračních táborů a několik vyhlazovacích táborů (nejméně čtyři jsou považovány za tábory smrti). Některé zdroje uvádějí je jich zde existovalo 709, jiné odhady uvádějí "kolem 500". Do jednoho z těchto táborů se dostal i sovětský válečný zajatec Vasilij Andrejevič Rambovski, původem z Ukrajiny. Na podzim 1944 se mu podařilo utéct a tři roky žil v lesích Trøndelagu nedaleko Trondheimu. Vyhýbal se kontaktu s lidmi a později řekl, že jej nejvíce trápila divoká zima a hlad. Po celou dobu netušil, že válka už dávno skončila. Následující roky nově nabyté svobody prožil v nemocnicích, hledáním práce a bydlení. Nakonec mu bylo uděleno norské občanství a žil zde až do své smrti 21. srpna 1992. Nutno podotknout, že Vasyl Rambovski měl velké štěstí, protože v jiných evropských zemích mohli být takoví uprchlí váleční zajatci snadno posláni do Sovětského svazu, kde skončili v gulagu.

Podařilo se zjistit, že se Vasilij Andrejevič Rambovski narodil 10. března 1918, jako nejmladší ze čtyř dětí v rolnické rodině ve vesnici Rybki na Ukrajině. V roce 1938 se oženil s Petronjou. Měli dvě děti, oba synové však zemřeli ještě jako kojenci. O rok později byl povolán do Rudé armády a umístěn poblíž hranic s Polskem, ale v roce 1941 byl zajat a poslán do Osvětimi, kde s ním bylo brutálně zacházeno. Později jej převezli do Hamburku a odtud do Bergenu. Váleční zajatci byli umístěni na palubě lodí a používáni jako lidský štít proti britským bombardérům. Ve skupině 25 sovětských válečných zajatců dorazil Vasilij do tábora Levanger v roce 1943. Zde sloužil jako ošetřovatel koní v táboře Moan. Na podzim roku 1944 se jemu a dvěma dalším ukrajinským vězňům podařilo uprchnout z tábora. Vydali se do lesa a zamířili do svobodného Švédska, ale byli dostiženi německými vojáky. Oba jeho krajané byli zastřeleni, ale Rambovski unikl. Nevěděl, kde je, a živil se bobulemi a ptáky. V lesích u Trondheimu žil až do jara 1947, kde jej místní farmáři našli ve stodole a přivedli policii. Rambovski byl vyděšený a nevěděl, že válka skončila. Poté byl umístěn na samotku v psychiatrické léčebně Reitgjerdet. Sovětská delegace si pro něj přijela domů, ale on se k nim odmítl připojit s tím, že je Polák. V prosinci 1948 byl Rambovski propuštěn z nemocnice a pracoval na farmách v Trøndelagu. Trápila jej úzkost a lidé, kteří neznali jeho příběh, ho vnímali jako šíleného a nebezpečného muže. Nakonec se znovu vydal do lesa. Několikrát jej chytila ​​policie, ale znovu utíkal. Byl přijat do psychiatrické léčebny Rotvoll, ale byl vyděšený a depresivní, a opět uprchl. V roce 1962 byl postaven před soud za útěky, vloupání a krádeže v chatových oblastech kolem Levangeru. Byl odsouzen k 5 letům vězení (zaručil se za něj ale jeden farmář Guttorm Grioneng z vesnice Skrogong, kde pak nějaký čas žil). Během procesu se seznámil s Birgitte, kterou si vzal a měl s ní dceru Anitu. Rodina žila v Lillehammeru. Rambovski byl traumatizován zážitky z války a potýkal se s duševními problémy. Manželství se rozpadlo. Po čtyřech letech se přestěhoval zpět do Levangeru a znovu pracoval na farmě. Ti, kdo ho znali, jej popisovali jako inteligentního a laskavého člověka. V roce 1970 Rambovski získal norské občanství a válečný důchod. Koupil si malou farmu na Nessetu v Levangeru a choval zde králíky. Norský novinář Tore Strømøy z NRK se začal zajímat o Rambovského příběh a pomohl mu vypátrat přeživší příbuzné na Ukrajině. V létě 1992 se měl Vasilij vrátit do svého rodného města a setkat se s rodinou, ale zemřel jen několik dní před cestou, bylo mu 74 let.

Zdroj:
https://www.klikk.no/historie/vasili-ra ... -1/6746632
https://tv.nrk.no/serie/fakta-paa-loerd ... TL77000092
http://forum.patriotcenter.ru/index.php?topic=61295.0