Britský letoun
Doba vzniku 1918
Stavba cca 370 ks
- f4-i.jpg (33.05 KiB) Zobrazeno 63 x
Společnost Martinsyde Ltd vznikla v roce 1908 jako spolupráce mezi konstruktérem H. P. Martinem a finančníkem Georgem Handasydem a zpočátku se věnovala stavbě lehkých sportovních a závodních letounů. Před vypuknutím První světové války si firma získala pozornost rychlými jednoplošníky, z nichž nejznámější byl typ S.1, jenž byl po roce 1914 v omezeném počtu převzat Royal Flying Corps. Během války se Martinsyde postupně přeorientovala na výrobu vojenských strojů, a kromě vlastních konstrukcí vyráběla také letouny jiných firem v licenci, aby uspokojila rostoucí potřeby britského letectva. Vrcholem její válečné produkce se stal výkonný stíhací dvouplošník Martinsyde F.4 Buzzard, objednaný ve velké sérii v roce 1918, avšak do bojů již prakticky nezasáhl. Přesto se Martinsyde zařadila mezi významné britské výrobce válečného období a její produkce představovala důležitý příspěvek k rozvoji britského leteckého průmyslu během první světové války.
Vývoj a Konstrukce
Vývoj stíhacího letounu Martinsyde F.4 Buzzard byl zahájen v roce 1917 ve firmě Martinsyde Ltd jako reakce na rychlý technický pokrok německých stíhacích letounů Albatros D.V a Pfalz D.III a současně na požadavek britských úřadů získat výkonný jednomístný stíhací typ schopný využít potenciál nového kapalinou chlazeného motoru Hispano-Suiza o výkonu kolem 300 koní. Hlavním konstruktérem projektu byl A. A. Fletcher, který ve společnosti převzal odpovědnost za konstrukční kancelář po předchozích typech řady F.3; na koncepci se podílel i technický ředitel společnosti H. P. Martin, jenž určoval základní konstrukční filozofii firmy.
Prvním byl návrh typu F.3 s motorem Rolls-Royce Falcon, který však nevyhovoval výkonovým očekáváním. Fletcher proto přepracoval drak letounu tak, aby unesl silnější a těžší motor Hispano-Suiza 8B. Tím vznikl projekt F.4, jenž byl koncipován jako robustní, ale aerodynamicky čistý dvouplošník klasického uspořádání. Trup byl dřevěné příhradové konstrukce s překližkovým potahem v přední části a plátěným potahem v zadní sekci. Křídla byla dvounosníková, s poměrně velkým rozpětím a mezikřídelními vzpěrami typu I, což zajišťovalo dobrou pevnost při vyšších rychlostech střemhlavého letu. Ocasní plochy byly vyvážené, s relativně velkou směrovkou pro stabilitu při prudkých změnách výkonu.
Prototyp byl dokončen na počátku roku 1918 a zalétán na jaře téhož roku. Zkoušky probíhaly pod dohledem britských vojenských zkušebních orgánů a ukázaly, že stroj dosahuje rychlosti přes 220 km/h, má velmi dobrou stoupavost a stabilní chování v horizontálním letu. Testovací piloti hodnotili Buzzard jako rychlý a pevný stroj, méně obratný než lehčí rotační stíhačky, ale výkonnější ve vyšších letových hladinách. Zvláštní pozornost byla věnována chlazení motoru a pevnosti konstrukce při plném výkonu motoru, který byl znám svými vibracemi a nároky na přesné lícování převodů.
Testování prototypu
Prototyp Martinsyde F.4 Buzzard byl v roce 1918 podroben oficiálním zkouškám britské vojenské hodnoticí komise při Air Board a následně Royal Air Force, přičemž testy probíhaly na zkušebním letišti Martlesham Heath. Komise konstatovala, že letoun představuje „výkonný a pevný stíhací typ schopný využít plného potenciálu motoru Hispano-Suiza“, přičemž zvlášť ocenila vysokou maximální rychlost a dobrou stoupavost ve středních výškách. V oficiálním protokolu bylo uvedeno, že konstrukce draku je mimořádně robustní a vykazuje dobrou odolnost při zatížení ve střemhlavém letu, což bylo v závěru války považováno za důležitou vlastnost vzhledem k novým taktikám rychlých útoků z převýšení.
Zkušební piloti RAF hodnotili Buzzard jako stabilní a „pevný v ruce“, s poměrně klidným chováním v horizontálním letu a dobrým výhledem z kabiny. Jeden z testujících pilotů poznamenal, že stroj „nepatří k nejlehčím v zatáčce, ale odpovídá přesně na řízení a poskytuje pocit jistoty při vyšších rychlostech“. Bylo však konstatováno, že ve srovnání s lehčími rotačními stíhačkami, například Sopwith Camel, je Buzzard méně obratný v těsném horizontálním manévru, což bylo přičítáno vyšší hmotnosti a silnějšímu kapalinou chlazenému motoru.
Komise zároveň upozornila na potřebu pečlivé údržby pohonné jednotky Hispano-Suiza 8B, zejména pokud šlo o převodový mechanismus a vibrace při plném výkonu. V závěrečném hodnocení však převládal pozitivní tón: prototyp byl označen za jeden z nejrychlejších britských stíhacích letounů té doby a doporučen k sériové výrobě jako perspektivní typ pro rok 1919. Skutečnost, že byl zadán rozsáhlý výrobní kontrakt ještě před koncem války, potvrzuje, že oficiální i pilotní hodnocení považovalo Buzzard za plnohodnotného nástupce dosavadních frontových stíhaček.
Sériová výroba
Sériová výroba Martinsyde F.4 Buzzard byla zahájena v průběhu léta 1918 ve výrobních závodech společnosti Martinsyde Ltd v Brooklands a Woking, a to na základě rozsáhlé objednávky britského Air Board z první poloviny roku 1918. Původní kontrakt počítal s výrobou přibližně 1 000 kusů, což odráželo očekávání, že typ bude zaveden jako hlavní výkonná stíhačka RAF pro rok 1919. Výroba však narážela na obvyklé potíže pozdně válečného období – zejména na omezené dodávky motorů Hispano-Suiza 8B vyráběných v licenci firmou Wolseley a na logistické komplikace spojené s přechodem Royal Flying Corps na nově vzniklou Royal Air Force od 1. dubna 1918.
První sériové stroje byly dokončeny na podzim 1918, avšak příměří z 11. listopadu 1918 znamenalo okamžité přehodnocení kontraktů. Objednávka byla drasticky omezena a celkový počet skutečně dokončených kusů se pohyboval přibližně mezi 350–370 letouny všech variant F.4. Řada rozestavěných draků byla zrušena ještě před dokončením, jiné byly dokončeny již jen pro skladové účely bez přidělení bojovým jednotkám. Pokud jde o přidělování jednotkám, Buzzard se do plnohodnotné bojové služby na západní frontě již nedostal. Na přelomu let 1918–1919 byly první exempláře přiděleny několika perutím RAF v Británii, především k přezbrojení a výcviku s perspektivou nasazení v roce 1919. Letouny obdržely například perutě určené pro Home Establishment a jednotky připravované k případnému nasazení v rámci okupačních sil v Německu. Konkrétně byly Buzzardy zařazeny u perutí č. 41, 92 a dalších stíhacích jednotek RAF v období počátku roku 1919, avšak bez bojového nasazení.
V roce 1919 byly některé stroje přiděleny k jednotkám RAF působícím na severozápadní hranici Indie, kde sloužily při operacích proti kmenovým povstalcům během třetí anglo-afghánské války. Zde již šlo o skutečné operační použití, i když v omezeném rozsahu a mimo evropské bojiště. Po roce 1920 byly přebytečné letouny postupně vyřazovány nebo prodávány do zahraničí. Významná část produkce byla exportována, zejména do Španělska, kde Buzzardy tvořily páteř tamního stíhacího letectva v první polovině 20. let.
Meziválečné období
Významnější meziválečnou roli sehrál Buzzard v zahraničí. Největším uživatelem se stalo Španělsko, kde byl letoun licenčně vyráběn firmou CASA a tvořil páteř španělského stíhacího letectva v první polovině 20. let. Španělské Buzzardy byly nasazeny během koloniálních operací v Maroku proti povstalcům v oblasti Rifu, kde jejich rychlost a dostup představovaly výhodu proti špatně vyzbrojenému protivníkovi. Letouny byly ve španělské službě hodnoceny pozitivně, zejména z hlediska výkonnosti, i když provoz v horkém podnebí kladl vysoké nároky na chlazení motoru. Menší počty Buzzardů byly exportovány také do Finska, Lotyšska a Estonska, kde sloužily jako moderní stíhací typy mladých národních letectev vzniklých po rozpadu carského Ruska. V těchto zemích plnily především úlohu výcvikovou a reprezentační, neboť skutečné bojové nasazení již nepřišlo.
Technická specifikace – MARTINSYDE F.4 BUZZARD
První vzlet: červen 1918
Posádka: 1
Délka: 7,76 m
Výška: 2,69 m
Rozpětí křídel horní: 9,99 m
Rozpětí křídel dolní:
Plocha křídel: 30 m2
Prázdná hmotnost: 821 kg
Užitečné zatížení:
Vzletová hmotnost: 1.088 kg
Pohonná jednotka: 1x řadový motor Hispano-Suiza 8Fb
Výkon pohonné jednotky: 220 kW (300 k)
Poměr výkonu/hmotnost:
Zatížení křídla:
Vrtule:
Rychlost maximální: 235 km/h na úrovni vodní hladiny
Dolet: 2,5 hod
Dostup: 7.300 m
Doba výstupu: 3.000 m za 7 min 55 sec
Zásoba paliva a maziva:
Výzbroj: 2x synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm
Postaveno strojů: cca 370 ks
Hodnocení
Martinsyde F.4 Buzzard byl technicky vyspělý a velmi rychlý stíhací letoun závěru první světové války, který nabízel výrazně lepší výkony než většina britských rotačních typů. Vynikal robustní konstrukcí, dobrou stoupavostí a vysokou maximální rychlostí, přičemž silný motor Hispano-Suiza mu dával výkonnostní převahu, ale zároveň zvyšoval nároky na údržbu. Jeho hlavním limitem nebyla konstrukce, nýbrž načasování – do bojů již prakticky nezasáhl. Přesto představoval vrchol britské stíhací konstrukce roku 1918 a předznamenal směr vývoje rychlých, výkonných stíhaček meziválečného období.
Zdroj:
Václav Němeček – Vojenská letadla 1 – Praha 1989
https://forum.ww1aircraftmodels.com/
www.1000aircraftphotos.com
https://flyingmachines.ru/
https://grokipedia.com/
www.wikipedia.org
www.aviastar.org
