Americký (USA) pokročily cvičný dvoumístný letoun
Doba vzniku 1917
Stavba 1ks prototyp
Společnost Ordnance Engineering Corporation vznikla během První světové války jako ambiciózní americký podnik zaměřený na vývoj moderních vojenských letadel domácí konstrukce. Sídlila na Long Islandu ve státě New York a snažila se využít prudkého rozvoje amerického letectví po vstupu USA do války v roce 1917. Firma neměla předválečnou tradici výroby letadel, proto od počátku hledala zkušené evropské konstruktéry. Klíčovou osobností se stal francouzský inženýr Étienne Dormoy, člen francouzské letecké mise působící ve Spojených státech, který přinesl praktické zkušenosti z konstrukce bojových dvouplošníků.
Vývoj a Konstrukce
Typ Orenco A byl prvním významným projektem společnosti a vznikl v roce 1917 jako dvoumístný cvičný dvouplošník určený pro potřeby U.S. Army Signal Corps. Americké letectvo tehdy čelilo akutnímu nedostatku vhodných výcvikových strojů domácí konstrukce a ve velké míře se opíralo o evropské typy. Cílem projektu bylo vytvořit relativně jednoduchý, robustní a snadno ovladatelný letoun, který by sloužil k základnímu a pokročilému výcviku pilotů před jejich přeřazením k bojovým jednotkám.
Koncepčně šlo o klasický dvouplošník s tandemovým uspořádáním sedadel, přičemž žák seděl v předním otevřeném kokpitu a instruktor v zadním. Obě stanoviště byla vybavena řízením, což umožňovalo plnohodnotný výcvik. Trup tvořila dřevěná příhradová konstrukce zhotovená z kombinace smrkových a jasanových prvků, spojovaných kovovými prvky. Přední část trupu byla částečně opláštěná, zbytek konstrukce byl potažen impregnovaným plátnem. Křídla byla dvounosníková, rovněž dřevěná, vyztužená drátěným výpletem a spojena páry mezikřídelních vzpěr. Podvozek byl pevný, s hlavními koly spojenými osou a zadní pevnou ostruhou. Zajímavým prvek bylo přední třetí kolo, které mělo zvýšit bezpečnost při přistáních. Konstrukce byla dimenzována s ohledem na výcvikový provoz, tedy s důrazem na pevnost a odolnost vůči tvrdším přistáním. Ovládací plochy měly klasické uspořádání – výškovka a směrovka na ocasních plochách, křidélka pouze na horním křídle.
Pohon zajišťoval rotační motor francouzského původu, nejčastěji uváděný jako Gnome nebo Le Rhône, o výkonu přibližně 100 až 160 koní podle konkrétní instalace. Volba francouzského agregátu byla logická, protože Spojené státy tehdy nedisponovaly dostatečně rozšířenou výrobou lehkých leteckých motorů vlastní konstrukce. Tyto motory byly v USA dostupné díky dovozu i licenční výrobě a byly již osvědčeny ve výcviku i bojovém nasazení.
Provozní historie
Prototyp Orenco A vznikl v průběhu roku 1917 v závodě společnosti Ordnance Engineering Corporation na Long Islandu ve státě New York. Šlo o první kompletní letoun firmy, a proto měla stavba nejen výrobní, ale i demonstrační význam. Konstrukční práce probíhaly pod vedením francouzského inženýra Étienna Dormoye, který do návrhu promítl zkušenosti z evropské letecké praxe a bojiště. Důraz byl kladen na pevnost draku, jednoduchost výroby a odolnost při výcvikovém provozu. Trup byl sestaven jako dřevěná příhradová konstrukce, křídla byla dvounosníková a potažená plátnem. Montáž rotačního motoru vyžadovala pečlivé vyvážení přídě, zejména s ohledem na gyroskopické účinky rotačního agregátu. Po dokončení byl letoun podroben pozemním zkouškám, které zahrnovaly testy pevnosti podvozku, kontrolu napnutí výpletu křídel a dlouhodobý běh motoru na plný výkon. Teprve poté následovaly první letové zkoušky na armádním letišti v oblasti Mineola na Hempstead Plains. Testy probíhaly pod dohledem zástupců U.S. Army Signal Corps, kteří hodnotili zejména stabilitu, ovladatelnost a vhodnost stroje pro výcvik začínajících pilotů.
Podle jedné z dochovaných hodnotících zpráv bylo konstatováno: „Letoun vykazuje dobrou podélnou stabilitu a reaguje klidně na řízení, což jej činí vhodným pro školní účely.“ Jiný zkušební pilot uvedl: „Při přistání je stroj předvídatelný a odpouští drobné chyby žáka, vyžaduje však rozhodné vedení při silnějším bočním větru.“ V interním hodnocení komise se objevila formulace: „Konstrukce působí robustně a jeví se způsobilá snášet tvrdší zacházení, jaké lze při výcviku očekávat.“ Současně byly zaznamenány i určité výhrady. Motor byl hodnocen jako dostatečný, avšak nepřinášel výkonovou rezervu při plném zatížení dvoučlennou posádkou. Jedna z poznámek uváděla: „Stoupavost je uspokojivá, nikoli však vynikající; při plné hmotnosti je výstup pozvolný.“ Přesto celkové hodnocení vyznělo příznivě a Orenco A byl považován za konstrukčně zdařilý výcvikový typ.
Zkoušky tedy prokázaly technickou životaschopnost projektu, avšak v širším kontextu reorganizace americké letecké výroby a následného poválečného omezení programů již nedošlo k zadání sériové objednávky. Pro společnost Orenco však znamenaly testy důležité potvrzení schopnosti navrhnout a postavit plně funkční letoun podle vojenských požadavků.
Otázka použití francouzských motorů
Orenco A nebyl zaveden do sériové výroby především z důvodu změny priorit amerického vojenského letectví v závěru První světové války. V roce 1917 panoval akutní nedostatek letadel všech kategorií, avšak americké úřady se rozhodly řešit situaci především licenční výrobou již osvědčených evropských typů, které měly za sebou bojové zkušenosti. V oblasti výcvikových strojů tak dostaly přednost konstrukce, jejichž výroba byla organizačně i logisticky zajištěna ve větším měřítku. Malá společnost Ordnance Engineering Corporation neměla dostatečné výrobní kapacity ani politickou podporu, aby prosadila nový typ bez výrazné výhody oproti konkurenci. Orenco A navíc nepřinášel zásadní konstrukční inovaci, která by ospravedlnila přechod na nový standard. Po příměří v listopadu 1918 došlo k prudkému omezení vojenských zakázek a většina rozpracovaných projektů bez uzavřených kontraktů byla zastavena. V této situaci neměl prototypový cvičný letoun reálnou šanci na pokračování programu.
Použití francouzského rotačního motoru mělo praktické i technické důvody. Spojené státy vstoupily do války bez dostatečně rozvinuté výroby lehkých leteckých motorů vhodných pro výcvikové a lehké bojové letouny. Francouzské agregáty Gnome a Le Rhône byly již osvědčené v provozu a nabízely spolehlivý poměr výkonu a hmotnosti. Jejich dostupnost v USA byla zajištěna jednak dovozem před vstupem země do války (duben 1917), kdy sloužily pro výcvik amerických dobrovolníků, jednak licenční výrobou některých typů v amerických závodech. Další kusy se do Spojených států dostaly v rámci spojenecké spolupráce po roce 1917. Konstrukční tým vedený Étiennem Dormoyem měl s těmito motory přímé zkušenosti z Francie, což rovněž přispělo k jejich volbě. Závislost na zahraniční pohonné jednotce však zároveň ukazovala na tehdejší nevyzrálost amerického leteckého průmyslu, který teprve budoval vlastní konstrukční i výrobní základnu, což byl paradox vzhledem k tomu, že první letoun těžší než vzduch pocházel právě z USA.
Technická specifikace – ORENCO A
První vzlet: 1917
Posádka: 2
Délka: 8,10 m
Výška: cca 2,6 m
Rozpětí křídel horní: 13,41 m
Rozpětí křídel dolní:
Plocha křídel: cca 24-26 m2
Prázdná hmotnost: cca 500 kg
Vzletová hmotnost: cca 750-800 kg
Pohonná jednotka: 1x motor Gnome Monosoupape, nebo Le Rhone
Výkon pohonné jednotky: 119 kW (160 k)
Poměr výkonu/hmotnost:
Zatížení křídla:
Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevným stoupáním
Rychlost maximální: 119 km/h
Dolet: cca 2 hod
Dostup:
Doba výstupu:
Zásoba paliva a maziva:
Výzbroj:
Postaveno strojů: 1 ks prototyp
Hodnocení
Orenco A představoval první praktický krok společnosti Ordnance Engineering Corporation do oblasti konstrukce vojenských letounů. Šlo o dvoumístný cvičný dvouplošník odpovídající technickému standardu roku 1917. Konstrukce byla pevná a vhodná pro výcvikový provoz, což bylo v dané době klíčové. Letové vlastnosti byly hodnoceny jako vyhovující, zejména z hlediska stability a ovladatelnosti. Použití francouzského rotačního motoru odráželo tehdejší závislost USA na evropské technice. Letoun nepřinášel zásadní technickou inovaci, ale plnil roli konstrukčního a výrobního ověřovacího typu. Jeho výkonnost byla pro výcvik dostatečná, nikoli však výjimečná. V důsledku reorganizace amerického leteckého programu a poválečných škrtů nedošlo k sériové výrobě. Projekt však poskytl firmě cenné zkušenosti s návrhem i testováním letounů. Orenco A tak zůstává spíše vývojovým mezníkem než provozně významným strojem amerického letectví. Výrobce se následně vrhnul na stavbu pokročilých stíhacích a stíhacích letounů, kde očekával větší možnost se prosadit a přetavit vývoj letounu do sériové výroby.
Zdroj:
Václav Němeček – Vojenská letadla 1 – Praha 1989
https://forum.ww1aircraftmodels.com/
www.1000aircraftphotos.com
https://flyingmachines.ru/
https://grokipedia.com/
www.wikipedia.org
www.aviastar.org
https://aviadejavu.ru
The American Fighter', Angelucci with Bowers, pp. 378-80
www.rcgroups.com
