PALBA.CZ

Na jedné konferenci o vojenských dějinách jsem se díky poznámce jednoho z účastníků (a absolventa VKVŠ sloužícího u motostřeleckého útvaru v západních Čechách) vrátil ke starým poučkám ČSLA o době, po kterou jednotka přežije na bojišti. Většinou se pohybují v řádu jednotek minut – z jisté dávné diskuse si pamatuju údaj o pětiminutové životnosti tanku na bojišti, nyní se motostřelecké jednotky dostaly dokonce na tři minuty.

Úplně mi ale není jasné, odkud ty údaje pochází a co přesně znamenají. Jednou mi někdo vysvětloval, že se jedná o odhad/údaj o délce killchainu NATO, ale více informací jsem k tomu nenašel. Má někdo tušení o původu a významu těchto časových údajů?

To je urban legend, mající reálný základ.

Varšavská smlouva přistupovala k válce matematicky. Plánovači v generálním štábu počítali tabulkové normativy: hustotu dělostřelecké palby na kilometr fronty, pravděpodobnost zásahu cíle, kadenci zbraní (např. kolik PTŘS dokáže na jednom kilometru obrany protivník odpálit za minutu). Údaje o „životnosti“ byly čistě statistickým výstupem těchto rovnic pro nejhorší možný scénář – tedy pro čelní útok prvosledových útvarů na plně připravenou obranu nepřítele.

„Životnost“ neznamená to, že po 3 minutách v útoku zemře 100 % vojáků a všechny stroje budou hořet. Šlo o dobu, za kterou jednotka ztratí bojeschopnost. Za ztrátu bojeschopnosti se u útočící jednotky považovaly ztráty ve výši 30 až 50 % (záleželo na typu jednotky a úkolu).
Jakmile prapor ztratil třetinu techniky a mužstva, rozpadlo se velení, narušila se součinnost a jednotka už nebyla schopna plnit svůj původní ofenzivní úkol. Musela přejít do obrany, nebo být stažena. Tříminutová životnost motostřelecké roty tedy znamená, že za 3 minuty od vstupu do palebného dosahu nepřítele (kill zone) utrpí rota takové ztráty, že jako organizovaná útočná síla přestává existovat. Zbytek vojáků se kryje, ustupuje, nebo bojuje o holé přežití, ale útok se zastavuje.
Tanky (5 minut): Tank T-55 nebo T-72 jedoucí rychlostí 20–30 km/h potřeboval několik minut na překonání vzdálenosti od čáry zteče k pozicím nepřítele. Během této doby byl vystaven palbě. Matematika jasně říkala, že obrana stihne za tuto dobu zničit předpokládané procento útočících vozidel.
Motostřelci (3 minuty): BVP-1 a BVP-2 mají slabý pancíř. Pokud motostřelci útočili na bojových vozidlech, byla BVP snadným cílem pro cokoliv. Pokud sesedli, pěchota se v otevřeném terénu měnila na mrtvoly ještě rychleji.

Sovětská doktrína tyto masivní ztráty nejen očekávala, ona s nimi přímo plánovala. Tento problém řešila koncepce sledů a teorie hluboké operace.
Vědělo se, že první sled (motostřelci s tříminutovou životností) vykrvácí. Jejich úkolem nebylo přežít a vyhrát. Jejich úkolem bylo vyčerpat protitankové kapacity obrany.

Jakmile byl první sled zničen (ztratil bojeschopnost), přes jeho hořící vraky se okamžitě převalil druhý sled, který měl útok dokončit. Lidé a technika v prvním sledu byli v podstatě vnímáni jako spotřební materiál.

Díky moc, tohle vysvětlení mi konečně dává smysl.

Ještě to doplním:

Tanky z pohledu počítače:
V ASVŘ (PASUV) se používal Lanchesterův kvadratický zákon. Tento model se používá pro situace, kde na sebe jednotky vidí a vedou mířenou palbu. Pro plošnou palbu dělostřelectva se používal Lanchesterův lineární zákon.

Pro mířenou palbu se předpokládá, že každý voják/tank si může vybrat svůj cíl.

dx/dt = - alpha * y

dy/dt = - beta * x

t - čas od začátku boje
x, y - okamžitý počet bojeschopných jednotek armády X a armády Y v čase t
dx/dt, dy/dt - rychlost ztrát
alpha, beta = koeficienty bojové efektivity

Neexistovala jedna hodnota, která by definovala, že „T-72A má proti M60 koeficient 0,8“. Tyto koeficienty se pro každý scénář skládaly ze čtyř dílčích pravděpodobností. Metodika definovala výpočet koeficientu alpha (počet zničených cílů jedním střelcem za minutu) takto:

alpha = Pa * Ph * Pk * Vs

Pro modelový střet T-72A (ČSLA, útok, 125 mm kanón, laserový dálkoměr) proti americkému tanku M60A1/A3 (NATO, obrana v zakopaném "hull-down" postavení) na typickou středoevropskou vzdálenost 1 500 metrů.

1. Odhalení cíle (Pa – Probability of Acquisition)
Abyste mohli na tank vystřelit, musíte ho nejprve vidět.
Zakopaný tank M60 maskoval 70 % své siluety – čouhala jen věž a periskopy. Za denního světla a dobré viditelnosti byla šance T-72A najít takový cíl odhadována na zhruba 50 až 60 % (Pa = 0,5 - 0,6).

2. Pravděpodobnost zásahu (Ph – Probability of Hit)
Zde se ukrývala největší výhoda "hull down" postavení. Plně odkrytý tank M60 představoval cíl o ploše cca 5,5 až 6 metrů čtverečních. Tank T-72A s laserovým dálkoměrem TPD-K1 měl na tuto plochu na 1500 metrů pravděpodobnost zásahu první ranou kolem 60-70 %.
Jakmile byl ale M60 zakopaný, plocha terče se zmenšila na cca 1,5 metru čtverečního. Z matematických tabulek rozptylu 125mm kanónu s hladkým vývrtem (při střelbě podkaliberní municí) vycházelo, že pravděpodobnost zásahu první ranou na takto malý terč na 1500 m klesla na cca 20 až 30 % (Ph = 0,25).

3. Pravděpodobnost zničení při zásahu (Pk – Probability of Kill)
Pokud už ale došlo k zásahu, matematika se obracela tvrdě ve prospěch ČSLA. Pancíř věže M60 tvořila litá ocel, která nebyla schopna odolat sovětským 125mm podkaliberním střelám, jež probíjely přes 300 mm pancíře. Pokud střela zasáhla věž M60, pravděpodobnost vyřazení tanku se v modelech počítala jako vysoká – 80 až 90 % (Pk = 0,85).

4. Rychlost střelby (Vs – Rate of Fire)
Nabíjecí automat T-72 uměl teoreticky nabít za 7 vteřin (přes 8 ran za minutu). Do operačních modelů se ale zadávala reálná bojová kadence s mířením, protože vyhledání a zacílení na malý cíl vyžadovalo čas. Počítalo se s 3 až 4 výstřely za minutu (Vs = 3,5).

Z těchto proměnných nyní štábní počítač spočítal Lanchesterův koeficient alpha (bojová efektivita jednoho útočícího T-72A proti zakopanému M60 na 1500 metrů):

alpha = 0,6 (Pa) * 0,25 (Ph) * 0,85 (Pk) * 3,5 (Vs) = 0,44 zničených M60 jedním tankem T-72A za minutu.

Jinak řečeno, statisticky by jeden T-72A potřeboval více než dvě minuty nerušené střelby, aby zlikvidoval jeden zakopaný americký tank.


Matematika z pohledu velitele tankové roty ČSLA:
Americký tank střílel na plně odkrytou siluetu T-72A. Verze M60A3 TTS (od konce 70. let zavedená v Evropě) měla termovizi, laserový dálkoměr a balistický počítač. Jedoucí T-72 nelze přehlédnout, tedy Pa (koeficient odhalení) je roven 1. Jejich Ph (šance na zásah) útočícího T-72A na 1500 m byla hodnocena až na 0,65. Jejich rychlost střelby (Vs) díky ručnímu nabíjení v připravené pozici mohla být kolem 4 ran za minutu. Podkaliberní 105mm munice z M60 (např. M735) prorážela tehdejší pancíř T-72A (bez ERA) s pravděpodobností Pk zhruba 0,70.

Výsledný koeficient pro M60:
beta = 1 * 0,65 * 0,7 * 4 = 1,82

Obránce v M60A3 měl koeficient zničení 1,82 tanku za minutu. Útočník v T-72A měl koeficient 0,8 tanku za minutu.

Představte si tankovou rotu (10 tanků), která na 1500 m narazí na americkou tankovou četu (4 tanky v okopech):
4 americké tanky ničí útočníky tempem: 4 * 1,82 = 7,28 zničených T-72A za minutu. Za pouhou minutu a půl je tanková rota ČSLA teoreticky vymazána.

Plánovači z rovnice zjistili, že tank na čele útoku nevydrží déle než 3 až 5 minut. A právě tento propastný rozdíl v koeficientech obránce vs. útočník nutil štáby Varšavské smlouvy dohánět to obrovským masovým nasazením a extrémně silnou dělostřeleckou přípravou, která měla americké tanky buď zničit předem palbou naslepo (lineární zákon), nebo donutit posádky se schovat, čímž by dočasně srazili americký koeficient střelby k nule a umožnili svým tankům zónou smrti projet.

Geniální, díky moc. Je zajímavé sledovat, jak si ten výpočet stále ještě žije svým vlastním životem.

Zároveň je zajímavé poslouchat lidi, kteří si prošli vojenskou službou v ČSLA, kteří si podle svých slov nedělali moc velké naděje na přežití ani tehdy.