Dělostřelecké rakety a raketomety Rudé Armády
Napsal: 22/1/2006, 18:06
Dělostřelecké rakety a raketomety Rudé Armády
Snad každý se již setkal s dnes již legendárním pojmem „kaťuša“. Jsou jím označovány snad veškeré sovětské dělostřelecké raketomety, navíc se lze s tímto názvem setkat i v dnešních dnech při útocích na Izrael.
Původní letecké neřízené rakety RS-82 a RS-132 byly v výzbroje vyřazeny již v roce 1941. Rakety byly ve výzbroji od roku 1937 (RS-82) a 1938 (RS-132). Byly určeny pro výzbroj stíhacích a bitevních letadel.
Rudá armáda a letectvo začínají rokem 1941 používat stejné typy raket, nedochází tak k tříštění výrobních kapacit. Zde jsou jejich jednotlivé typy.
M-8 (ráže 82 mm)
Náhrada rakety RS-82, používaná jak u pozemní sil tak letectva. Celková hmotnost rakety byla 8 kg, z toho připadalo 0,64 kg na trhavinu v hlavici a 1,18 kg na hnací náplň. Dostřel činil 5515 m při rychlosti 315 m/s. Jako málo spolehlivý se označuje způsob zážehu za pomocí vnější pyropistole.
Rakety byly odpalovány z mobilních raketometů BM-8. Existovalo několik druhů raketometů, lišili se počtem vedení pro rakety. BM8-8-24 měl dvě řady vedení po 12 raketách, BM-8-36 tři řadu a BM-8-48 čtyři řady po 12 raketách. jako podvozku se používalo jak nákladních automobilů ruské provenience (ZIS-5, ZIS-6), USA (Ford-Marmon, Chevrolet, Studebaker), popřípadě na podvozku lehkého tanku (T-40, T-60).
M-13 (ráže 132 mm)
Nejrozšířenější model, prvně bojově použitý již 14.7.1941 u Orši. Celková váha 42,5 kg, z toho připadlo 4,9 kg na trhavinu, 7,1 kg na hnací náplň. Maximální dostřel 8470 m při rychlosti 355 m/s, dálková a stranová úchylka 130x188 m. Tah raketového motoru byl 19,6 kN.
Odpalování se uskutečňovalo za pomocí pyrosvíček (zážehových šroubů). Raketa je stabilizována čtyřmi stabilizátory. Tělo hlavice je lisováno, spalovací komora soustružena z bezešvé trubky (tloušťka 12mm, bylo nutno soustružit po obou stranách), tryska s nosičem stabilizátorů se šroubovala do spodního závitu spalovací komory. Způsob zážehu nebyl zrovna ideální, výroba rakety je poměrně technologicky a materiálově náročná. Rovněž velký počet závitových spojů nebyl ideální jak pro výrobu, tak pro zvýšený rozptyl při střelbě.
Bylo zkoušeno několik různých uprav:
M-13UK – varianta s pomocnou autorotací za pomocí tangenciálních trysek (12 otvorů pr. 2,9 mm). Zlepšena přesnost, dolet ale klesl na 7000 m.
M-13DD – poměrně solidní „bastl“ vzniklý spojením dvou motorů za sebe. Celková váha 6,2 kg, dostřel cca 12000 m.
M-20 – nová trhavá hlavice stejné ráže jako M-13. 18,4 kg trhaviny, dolet 5050 m
Raketa M-13 je odpalována z raketometu BM-13-16, původně umístěného na automobilu ZIS-5(ZIS-6), v průběhu války se ale používají také vozidla dodaná v rámci Lend-Leasu (Ford-Marmon, GMC, Chevrolet, Dodge, Studebaker), také je využíván pásový traktor STZ-5. Pro rakety s pomocnou rotací je zkoušeno odpalovací zařízení se spirálovým vedením (BM-13SN)
M-30/31 (ráže 300 mm)
Tato raketa vznikla připojením nadrážové hlavice o průměru 300 mm k motoru z rakety M-13. Celková váha 76 kg, z toho připadlo 28,9 kg na trhavinu (Amatol). Dostřel 2800 m při rychlosti pod 200 m/s, dálková a stranová úchylka 80x140 m. Je změněn systém zapalování, používá se zážehové pouzdro s dlouhými přívodními dráty. Počet stabilizátorů je zvýšen na 8.
Verze M-31 - Neuspokojivé výkony rakety M-30 přispěly k vývoji nového raketového motoru pro hlavici M-30. Nový motor měl průměr 140 mm, délka komory 926 mm, pohonná náplň o hmotnosti 11,25 kg. Dostřel byl prodloužen na 4325 m při rychlosti 255 m/s, dálková a stranová úchylka 96x216 m.
Verze M-31UK - varianta s pomocnou autorotací za pomocí tangenciálních trysek (4 trysky pr. 2,9 mm). Zlepšena přesnost (50x80 m), dolet ale klesl na 4000 m.
Raketa M-31 je odpalována z raketometu BM-31-12 s dvanáctinásobným vypouštěcím zařízením (dodáváno od června 1944).
Celkem bylo v Sovětském svazu od roku 1941 do konce roku 1944 vyrobeno cca 12 milionů kusů různých typů raket. Byly nasazeny v masovém měřítku, což se o ostatních armádách snad s vyjímkou US Navy nedá zrovna říci. Sovětské typy však nepředstavují zrovna ideální konstrukce, ale válečná výroba asi nebyla schopna zvládnout náběh vylepšených typů.
.....................................................................
použité zdroje:
Jiří Kroulík, Bedřich Růžička - Vojenské Rakety
raketa M-13
raketomet BM-13-16 na podvozku STZ-5
1 soubor nelze přesunout.
Snad každý se již setkal s dnes již legendárním pojmem „kaťuša“. Jsou jím označovány snad veškeré sovětské dělostřelecké raketomety, navíc se lze s tímto názvem setkat i v dnešních dnech při útocích na Izrael.
Původní letecké neřízené rakety RS-82 a RS-132 byly v výzbroje vyřazeny již v roce 1941. Rakety byly ve výzbroji od roku 1937 (RS-82) a 1938 (RS-132). Byly určeny pro výzbroj stíhacích a bitevních letadel.
Rudá armáda a letectvo začínají rokem 1941 používat stejné typy raket, nedochází tak k tříštění výrobních kapacit. Zde jsou jejich jednotlivé typy.
M-8 (ráže 82 mm)
Náhrada rakety RS-82, používaná jak u pozemní sil tak letectva. Celková hmotnost rakety byla 8 kg, z toho připadalo 0,64 kg na trhavinu v hlavici a 1,18 kg na hnací náplň. Dostřel činil 5515 m při rychlosti 315 m/s. Jako málo spolehlivý se označuje způsob zážehu za pomocí vnější pyropistole.
Rakety byly odpalovány z mobilních raketometů BM-8. Existovalo několik druhů raketometů, lišili se počtem vedení pro rakety. BM8-8-24 měl dvě řady vedení po 12 raketách, BM-8-36 tři řadu a BM-8-48 čtyři řady po 12 raketách. jako podvozku se používalo jak nákladních automobilů ruské provenience (ZIS-5, ZIS-6), USA (Ford-Marmon, Chevrolet, Studebaker), popřípadě na podvozku lehkého tanku (T-40, T-60).
M-13 (ráže 132 mm)
Nejrozšířenější model, prvně bojově použitý již 14.7.1941 u Orši. Celková váha 42,5 kg, z toho připadlo 4,9 kg na trhavinu, 7,1 kg na hnací náplň. Maximální dostřel 8470 m při rychlosti 355 m/s, dálková a stranová úchylka 130x188 m. Tah raketového motoru byl 19,6 kN.
Odpalování se uskutečňovalo za pomocí pyrosvíček (zážehových šroubů). Raketa je stabilizována čtyřmi stabilizátory. Tělo hlavice je lisováno, spalovací komora soustružena z bezešvé trubky (tloušťka 12mm, bylo nutno soustružit po obou stranách), tryska s nosičem stabilizátorů se šroubovala do spodního závitu spalovací komory. Způsob zážehu nebyl zrovna ideální, výroba rakety je poměrně technologicky a materiálově náročná. Rovněž velký počet závitových spojů nebyl ideální jak pro výrobu, tak pro zvýšený rozptyl při střelbě.
Bylo zkoušeno několik různých uprav:
M-13UK – varianta s pomocnou autorotací za pomocí tangenciálních trysek (12 otvorů pr. 2,9 mm). Zlepšena přesnost, dolet ale klesl na 7000 m.
M-13DD – poměrně solidní „bastl“ vzniklý spojením dvou motorů za sebe. Celková váha 6,2 kg, dostřel cca 12000 m.
M-20 – nová trhavá hlavice stejné ráže jako M-13. 18,4 kg trhaviny, dolet 5050 m
Raketa M-13 je odpalována z raketometu BM-13-16, původně umístěného na automobilu ZIS-5(ZIS-6), v průběhu války se ale používají také vozidla dodaná v rámci Lend-Leasu (Ford-Marmon, GMC, Chevrolet, Dodge, Studebaker), také je využíván pásový traktor STZ-5. Pro rakety s pomocnou rotací je zkoušeno odpalovací zařízení se spirálovým vedením (BM-13SN)
M-30/31 (ráže 300 mm)
Tato raketa vznikla připojením nadrážové hlavice o průměru 300 mm k motoru z rakety M-13. Celková váha 76 kg, z toho připadlo 28,9 kg na trhavinu (Amatol). Dostřel 2800 m při rychlosti pod 200 m/s, dálková a stranová úchylka 80x140 m. Je změněn systém zapalování, používá se zážehové pouzdro s dlouhými přívodními dráty. Počet stabilizátorů je zvýšen na 8.
Verze M-31 - Neuspokojivé výkony rakety M-30 přispěly k vývoji nového raketového motoru pro hlavici M-30. Nový motor měl průměr 140 mm, délka komory 926 mm, pohonná náplň o hmotnosti 11,25 kg. Dostřel byl prodloužen na 4325 m při rychlosti 255 m/s, dálková a stranová úchylka 96x216 m.
Verze M-31UK - varianta s pomocnou autorotací za pomocí tangenciálních trysek (4 trysky pr. 2,9 mm). Zlepšena přesnost (50x80 m), dolet ale klesl na 4000 m.
Raketa M-31 je odpalována z raketometu BM-31-12 s dvanáctinásobným vypouštěcím zařízením (dodáváno od června 1944).
Celkem bylo v Sovětském svazu od roku 1941 do konce roku 1944 vyrobeno cca 12 milionů kusů různých typů raket. Byly nasazeny v masovém měřítku, což se o ostatních armádách snad s vyjímkou US Navy nedá zrovna říci. Sovětské typy však nepředstavují zrovna ideální konstrukce, ale válečná výroba asi nebyla schopna zvládnout náběh vylepšených typů.
.....................................................................
použité zdroje:
Jiří Kroulík, Bedřich Růžička - Vojenské Rakety
raketa M-13
raketomet BM-13-16 na podvozku STZ-5
1 soubor nelze přesunout.
