Těžký tank T-35
Napsal: 26/2/2006, 19:35
Těžký tank T-35
Pro dnešní tanky (MBT) není váha 40-50 tun nic neobvyklého, v roce 1933 však tato hmotnost byla u tanků něčím výjimečným. Těžké tanky v poměru k záplavě tančíků a lehkých tanků představovaly je velmi malé procento z celkového počtu tehdy provozovaných a vyráběných tanků, přesto jim byla věnována velká pozornost. Bylo totiž velmi málo mocností, které si je mohly dovolit, jejich výroba byla materiálně náročná.
Pokud potřebujeme něco vědět o vzniku a vývoji tanku T-35. musím se jako v mnoha případech podívat do Velké Británie. Tam se v roce 1926 začal testovat těžký tank A1E1 Independent. Ten byl svým způsobem revoluční, jednalo se totiž o vícevěžový tank s jednou dělovou věží a čtyřmi věžemi vyzbrojenými kulomety. Tank nebyl přijat do výzbroje, přesto však nakazil jiné konstruktéry kteří se zahleděli do vícevěžové koncepce. Nemohla u toho chybět ani taková tanková velmoc jakou byl v té době Sovětský svaz.
Práce na těžkém vícevěžovém tanku započaly v roce 1930 pod vedením N.W. Barjanova v Leningradě (OKMO). Tank vycházel z koncepce Independentu, měl mít ale značně výkonnější výzbroj. Prototyp označený jako T-35 byl dokončen v červenci 1932, do dubna 1933 probíhaly vojenské zkoušky a 11.8.1933 padlo rozhodnutí o zařazení tanku T-35 do výzbroje Rudé armády.
Těžký tank T-35 měl pětivěžovou koncepci, hlavní velká věž se nacházela v podélné ose, dvě věže byly usazeny vpředu a dvě vzadu, větší s kanonem a vedle ní menší s kulometem. Podvozek prototypu měl pouze šest pojezdových kol s gumovou bandáží, sériové stroje jich měli osm, zavěšeny a odpruženy byly po párech, nad nimi bylo šest napínacích kladek, vpředu se nacházelo napínací a vzadu hnací kolo. Podvozek byl chráněn ocelovým plátem. Pancéřování se pohybovalo od 10 do 30 mm. Od roku 1937 vrůstá pancéřovaní z 20 na 23 mm, hmotnost tanku tím ale vzrůstá až na 52 tun. Pohon tanku obstarával benzinový vzduchem chlazený dvanáctiválec M-17 o výkonu 500 HP při 1450 otáčkách za minutu. Motor měl objem 49 600 ccm, u pozdějších verzí byla montována upravená verze s výkonem 580 HP. Nádrže pojaly 900 litrů paliva, při jízdě na silnici tak dojez dosahoval cca 150 km. Převodovka měla čtyři stupně vpřed a jeden vzad. V roce 1939 se tank dočkal modernizace, místo kolmých stěn se začaly používat konické věže se sešikmenými stěnami. Také čelní pancéřování vzrostlo na 50 mm, hmotnost však stoupla na 55 tun...
Prototypy vypadaly jinak než sériové stroje, rovněž výzbroj byla jiná než u sériových strojů. První prototyp měl hmotnost 37,7 tuny, druhý vyrobený v Charkově měl již hmotnost 42 tun. Do sériové výroby byly zapracovány změny, výrobou i vývojem byl pověřen závod v Charkově (č.183).
Místo kanonu PS-3 ráže 76,2 mm byla hlavní věž vyzbrojena modernějším kanonem KT-28 vz. 1927/32, napravo od něj byl lafetován kulomet DT. Na střechu bylo možno upevnit další DT. Sekundární dělostřelecké věže byly zcela přepracovány, místo kanonu B-3 ráže 37 mm byly nově instalován kanon 20K vzor 1932 ráže 45 mm a spražený kulomet DT ráže 7,62 mm. palebný průměr tanku byl 96-100 nábojů ráže 76,2 mm, 225 nábojů ráže 45 mm a 9200-10000 nábojů ráže 7,62 mm pro kulomety DT.
Osádku tvořilo jedenáct můžu, v trupu měl stanoviště řidič a starší mechanik. V hlavní věži měl stanoviště velitel tanku, střelec a nabíječ. Věže s kanonem měly dvoučlennou posádku – střelec a nabíječ, v kulometných věžích byl jen střelec. Mezi sebou mohla posádka komunikovat za pomoci telefonní soupravy TPU-7, pro spojení a komunikaci byl tank vybaven radiostanicí 71-TK-1 s rámovou anténou umístěnou kolem věže.
Sériová výroba začala v roce 1934 kdy bylo dodáno Rudé armádě 10 kusů T-35, 1935 - 7 ks, 1936 – 15 ks, 1937 – 10 ks, 1938 - 11 ks. V roce 1939 bylo předáno ještě 6 kusů modernizované verze. Celkem bylo tedy vyrobeno 56 kusů.
Bojové nasazení strojů je popsáno poměrně obsáhle, je však jasné že v roce 1941 podobné monstrum nemělo šanci proti pohyblivým středním tanků. Pancéřování nepatřilo k nejsilnějším, vysoká silueta navíc prozrazovala tank na větší vzdálenost a tank nebyl rozhodně v terénu nikterak pohyblivý. Navíc jako u jiné sovětské techniky chyběla vyprošťovací technika a týlové zabezpečení.
Na upraveném podvozku T-35 bylo postaveno samohybné dělo SU-14 vyzbrojené houfnicí ráže 203 mm.
technická data T-35:
hmotnost – 52-55 t
délka – 9,72 m
šířka – 3,20 m
výška – 3,44 m
výkon motoru – 500-580 HP
max. rychlost silnice – 30 km/h
dojezd silnice – 150 km
osádka – 11
-------------------------------------------------------------------
Použité zdroje:
I.Pejčoch S.Spurný - Obrněná technika 4
http://www.battlefield.ru
prototyp
T-35 serie
Pro dnešní tanky (MBT) není váha 40-50 tun nic neobvyklého, v roce 1933 však tato hmotnost byla u tanků něčím výjimečným. Těžké tanky v poměru k záplavě tančíků a lehkých tanků představovaly je velmi malé procento z celkového počtu tehdy provozovaných a vyráběných tanků, přesto jim byla věnována velká pozornost. Bylo totiž velmi málo mocností, které si je mohly dovolit, jejich výroba byla materiálně náročná.
Pokud potřebujeme něco vědět o vzniku a vývoji tanku T-35. musím se jako v mnoha případech podívat do Velké Británie. Tam se v roce 1926 začal testovat těžký tank A1E1 Independent. Ten byl svým způsobem revoluční, jednalo se totiž o vícevěžový tank s jednou dělovou věží a čtyřmi věžemi vyzbrojenými kulomety. Tank nebyl přijat do výzbroje, přesto však nakazil jiné konstruktéry kteří se zahleděli do vícevěžové koncepce. Nemohla u toho chybět ani taková tanková velmoc jakou byl v té době Sovětský svaz.
Práce na těžkém vícevěžovém tanku započaly v roce 1930 pod vedením N.W. Barjanova v Leningradě (OKMO). Tank vycházel z koncepce Independentu, měl mít ale značně výkonnější výzbroj. Prototyp označený jako T-35 byl dokončen v červenci 1932, do dubna 1933 probíhaly vojenské zkoušky a 11.8.1933 padlo rozhodnutí o zařazení tanku T-35 do výzbroje Rudé armády.
Těžký tank T-35 měl pětivěžovou koncepci, hlavní velká věž se nacházela v podélné ose, dvě věže byly usazeny vpředu a dvě vzadu, větší s kanonem a vedle ní menší s kulometem. Podvozek prototypu měl pouze šest pojezdových kol s gumovou bandáží, sériové stroje jich měli osm, zavěšeny a odpruženy byly po párech, nad nimi bylo šest napínacích kladek, vpředu se nacházelo napínací a vzadu hnací kolo. Podvozek byl chráněn ocelovým plátem. Pancéřování se pohybovalo od 10 do 30 mm. Od roku 1937 vrůstá pancéřovaní z 20 na 23 mm, hmotnost tanku tím ale vzrůstá až na 52 tun. Pohon tanku obstarával benzinový vzduchem chlazený dvanáctiválec M-17 o výkonu 500 HP při 1450 otáčkách za minutu. Motor měl objem 49 600 ccm, u pozdějších verzí byla montována upravená verze s výkonem 580 HP. Nádrže pojaly 900 litrů paliva, při jízdě na silnici tak dojez dosahoval cca 150 km. Převodovka měla čtyři stupně vpřed a jeden vzad. V roce 1939 se tank dočkal modernizace, místo kolmých stěn se začaly používat konické věže se sešikmenými stěnami. Také čelní pancéřování vzrostlo na 50 mm, hmotnost však stoupla na 55 tun...
Prototypy vypadaly jinak než sériové stroje, rovněž výzbroj byla jiná než u sériových strojů. První prototyp měl hmotnost 37,7 tuny, druhý vyrobený v Charkově měl již hmotnost 42 tun. Do sériové výroby byly zapracovány změny, výrobou i vývojem byl pověřen závod v Charkově (č.183).
Místo kanonu PS-3 ráže 76,2 mm byla hlavní věž vyzbrojena modernějším kanonem KT-28 vz. 1927/32, napravo od něj byl lafetován kulomet DT. Na střechu bylo možno upevnit další DT. Sekundární dělostřelecké věže byly zcela přepracovány, místo kanonu B-3 ráže 37 mm byly nově instalován kanon 20K vzor 1932 ráže 45 mm a spražený kulomet DT ráže 7,62 mm. palebný průměr tanku byl 96-100 nábojů ráže 76,2 mm, 225 nábojů ráže 45 mm a 9200-10000 nábojů ráže 7,62 mm pro kulomety DT.
Osádku tvořilo jedenáct můžu, v trupu měl stanoviště řidič a starší mechanik. V hlavní věži měl stanoviště velitel tanku, střelec a nabíječ. Věže s kanonem měly dvoučlennou posádku – střelec a nabíječ, v kulometných věžích byl jen střelec. Mezi sebou mohla posádka komunikovat za pomoci telefonní soupravy TPU-7, pro spojení a komunikaci byl tank vybaven radiostanicí 71-TK-1 s rámovou anténou umístěnou kolem věže.
Sériová výroba začala v roce 1934 kdy bylo dodáno Rudé armádě 10 kusů T-35, 1935 - 7 ks, 1936 – 15 ks, 1937 – 10 ks, 1938 - 11 ks. V roce 1939 bylo předáno ještě 6 kusů modernizované verze. Celkem bylo tedy vyrobeno 56 kusů.
Bojové nasazení strojů je popsáno poměrně obsáhle, je však jasné že v roce 1941 podobné monstrum nemělo šanci proti pohyblivým středním tanků. Pancéřování nepatřilo k nejsilnějším, vysoká silueta navíc prozrazovala tank na větší vzdálenost a tank nebyl rozhodně v terénu nikterak pohyblivý. Navíc jako u jiné sovětské techniky chyběla vyprošťovací technika a týlové zabezpečení.
Na upraveném podvozku T-35 bylo postaveno samohybné dělo SU-14 vyzbrojené houfnicí ráže 203 mm.
technická data T-35:
hmotnost – 52-55 t
délka – 9,72 m
šířka – 3,20 m
výška – 3,44 m
výkon motoru – 500-580 HP
max. rychlost silnice – 30 km/h
dojezd silnice – 150 km
osádka – 11
-------------------------------------------------------------------
Použité zdroje:
I.Pejčoch S.Spurný - Obrněná technika 4
http://www.battlefield.ru
prototyp
T-35 serie
