LT vz. 34
Napsal: 17/7/2006, 21:36
Prohlížel jsem články na Palbě a v sekci věnované Československu mezi lety 1918-1945 jsem nenašel prozatím žádný článeček o našem prvním sériově vyráběném tanku. Tímto tankem byl výrobek ČKD Praga P-II, v naší armádě označovaný jako Lehký tank vzor 34. (dále LT-34). Někteří můžou argumentovat sériovou výrobou „tanků“ Praga P-I (Tč vz. 33), což byla licenční výroba tančíku Carden-Loyd. Ovšem to byla licence a já osobně tyto vozidla mezi tanky neřadím.
Takže trochu historie. V roce 1926 se Hlavní štáb čs. armády zabývá možností vývoje tanků, Vojenský technický ústav má stanovit technicko-taktické data lehkého útočného vozu. Škodovy závody se prozatím do výroby tanků nějak nehrnuly, ČKD dodala projekt MT. Až v roce 1931 přichází projekt prvního lehkého čs. tanku klasické koncepce s továrním označením P-II. Jeho projekt je v listopadu 1932 přijat vojenskou správou a je umístěn do VTLÚ. Tam probíhají zkoušky, které jsou pro výrobní a konstrukční vady přerušeny. Do února 1933 najel P-II cca 3400 km (našel jsem i údaj 4000 km do března). Díky kladnému hodnocení VTLÚ v březnu 1933 ministr národní obrany objednal sérii 50 kusů tanku P-II. Tank byl zaveden 13.6.1935 do výzbroje jako Lehký tank vzor 34.
Korba a otoční věž byly vyrobeny technologií nýtování z rovných pancéřových plechů o síle 8, 10, 12 a 15 mm. Podvozek se skládal na každé straně z osmi dvojitých pojezdových koleček s pryžovou obručí, spojených po dvou do pojezdových vozíků odpružených listovými péry. Ty byly uchyceny na traverze, která měla na konci dvě vodící kolečka. Hnací kolo bylo umístěno vepředu, vzadu bylo napínací bronzové kolo. Pásy o šířce 272 mm se nahoře opíraly o dvě kladky a dřevěné oplechované lišty.
Pro pohon byl vybrán motor Praga N-67, vodou chlazený čtyřválec o objemu 6082 ccm a výkony 67 HP při 1400 rpm. Převodovka byla čtyřstupňová s dvoustupňovou redukcí.
Hlavní výzbrojí byl zpočátku u prototypu kanon Vickers 60/44 mm (výměnné hlavně ?), nahrazený u sériových výrobků dělem Škoda A3 ráže 37,2 mm (kanon Ú.V. vz. 34). Vedle něj byl lafetován těžký kulomet ZB vzor 35 ráže 7,92 mm, který byl umístěn i na čelní desce korby. Palebný průměr byl 72 nábojů 37,2 mm, pro kulomety se nakládalo 2400 nábojů ráže 7,92.
Osádku tvořili tři muži. Řidič seděl vpředu vpravo (jezdilo se tenkrát vlevo), vedle něj seděl telegrafista a ve věži měl své místo velitel. Do tanku všichni nastupovali přes věž.
Tank představoval ve své době velmi dobrou konstrukci, vojáci u něj oceňovali spolehlivost a nenáročnou údržbu. 50 kusů LT-34 umožnilo vybudování a výcvik útočné vozby. Navíc se zde nabízela možnost úpravy vozidla za účelem zlepšení parametrů. Do soutěže o nový lehký tank v listopadu 1937 byl přihlášen i rekonstruovaný P-IIR. Bylo zesíleno pancéřovaní na 25 mm, byl použit nový motor Scania-Vabis a další vylepšení. Tak se měl LT-34 dostat na kvalitativně vyšší uroveň než modernější LT-35. Armáda tak mohla získat dalších 50 tanků velmi dobré konstrukce. Program modernizace však nebyl realizován.
Po obsazení zbytku Čech a Moravy bylo předáno 27 tanků na Slovensko. Během SNP byly ještě nepojízdné LT-34 použity jako stacionární pevnůstky, ale do bojů již nezasáhly.
Jen drobná poznámka. Při známých problémech s LT-35 člověka napadne taková drobnost, že LT-35 byl tank mírně řečeno „protlačený“ do výzbroje. Když se totiž podíváme na konstrukce ČKD pod vedením Alexeje Surina (sekce SPE v ČKD), zjistíme, že jejich konstrukce převyšují škodovácké zejména ve spolehlivosti. Surin sám zmiňuje zapojení agrární strany do procesu výběru lehkého tanku. Prostě ČKD tanky uměla... a škodovka měla politickou "podporu".
technická data LT-34:
hmotnost – 7,5 t
délka – 4,6 m
šířka – 2,1 m
výška – 2,215 m
výkon motoru – 67 HP
max. rychlost silnice – 32 km/h
zásoba PHM – 129 l
dojezd silnice – 160 km
osádka – 3
----------------------------------------------------------------
Použité zdroje:
Pejčor / Pejs – Obrněná technika 6
kolektiv - Umlčené zbraně
časopis HPM
Takže trochu historie. V roce 1926 se Hlavní štáb čs. armády zabývá možností vývoje tanků, Vojenský technický ústav má stanovit technicko-taktické data lehkého útočného vozu. Škodovy závody se prozatím do výroby tanků nějak nehrnuly, ČKD dodala projekt MT. Až v roce 1931 přichází projekt prvního lehkého čs. tanku klasické koncepce s továrním označením P-II. Jeho projekt je v listopadu 1932 přijat vojenskou správou a je umístěn do VTLÚ. Tam probíhají zkoušky, které jsou pro výrobní a konstrukční vady přerušeny. Do února 1933 najel P-II cca 3400 km (našel jsem i údaj 4000 km do března). Díky kladnému hodnocení VTLÚ v březnu 1933 ministr národní obrany objednal sérii 50 kusů tanku P-II. Tank byl zaveden 13.6.1935 do výzbroje jako Lehký tank vzor 34.
Korba a otoční věž byly vyrobeny technologií nýtování z rovných pancéřových plechů o síle 8, 10, 12 a 15 mm. Podvozek se skládal na každé straně z osmi dvojitých pojezdových koleček s pryžovou obručí, spojených po dvou do pojezdových vozíků odpružených listovými péry. Ty byly uchyceny na traverze, která měla na konci dvě vodící kolečka. Hnací kolo bylo umístěno vepředu, vzadu bylo napínací bronzové kolo. Pásy o šířce 272 mm se nahoře opíraly o dvě kladky a dřevěné oplechované lišty.
Pro pohon byl vybrán motor Praga N-67, vodou chlazený čtyřválec o objemu 6082 ccm a výkony 67 HP při 1400 rpm. Převodovka byla čtyřstupňová s dvoustupňovou redukcí.
Hlavní výzbrojí byl zpočátku u prototypu kanon Vickers 60/44 mm (výměnné hlavně ?), nahrazený u sériových výrobků dělem Škoda A3 ráže 37,2 mm (kanon Ú.V. vz. 34). Vedle něj byl lafetován těžký kulomet ZB vzor 35 ráže 7,92 mm, který byl umístěn i na čelní desce korby. Palebný průměr byl 72 nábojů 37,2 mm, pro kulomety se nakládalo 2400 nábojů ráže 7,92.
Osádku tvořili tři muži. Řidič seděl vpředu vpravo (jezdilo se tenkrát vlevo), vedle něj seděl telegrafista a ve věži měl své místo velitel. Do tanku všichni nastupovali přes věž.
Tank představoval ve své době velmi dobrou konstrukci, vojáci u něj oceňovali spolehlivost a nenáročnou údržbu. 50 kusů LT-34 umožnilo vybudování a výcvik útočné vozby. Navíc se zde nabízela možnost úpravy vozidla za účelem zlepšení parametrů. Do soutěže o nový lehký tank v listopadu 1937 byl přihlášen i rekonstruovaný P-IIR. Bylo zesíleno pancéřovaní na 25 mm, byl použit nový motor Scania-Vabis a další vylepšení. Tak se měl LT-34 dostat na kvalitativně vyšší uroveň než modernější LT-35. Armáda tak mohla získat dalších 50 tanků velmi dobré konstrukce. Program modernizace však nebyl realizován.
Po obsazení zbytku Čech a Moravy bylo předáno 27 tanků na Slovensko. Během SNP byly ještě nepojízdné LT-34 použity jako stacionární pevnůstky, ale do bojů již nezasáhly.
Jen drobná poznámka. Při známých problémech s LT-35 člověka napadne taková drobnost, že LT-35 byl tank mírně řečeno „protlačený“ do výzbroje. Když se totiž podíváme na konstrukce ČKD pod vedením Alexeje Surina (sekce SPE v ČKD), zjistíme, že jejich konstrukce převyšují škodovácké zejména ve spolehlivosti. Surin sám zmiňuje zapojení agrární strany do procesu výběru lehkého tanku. Prostě ČKD tanky uměla... a škodovka měla politickou "podporu".
technická data LT-34:
hmotnost – 7,5 t
délka – 4,6 m
šířka – 2,1 m
výška – 2,215 m
výkon motoru – 67 HP
max. rychlost silnice – 32 km/h
zásoba PHM – 129 l
dojezd silnice – 160 km
osádka – 3
----------------------------------------------------------------
Použité zdroje:
Pejčor / Pejs – Obrněná technika 6
kolektiv - Umlčené zbraně
časopis HPM