Pravidla střelby a řízení dělostřelecké palby
Napsal: 2/12/2006, 01:42
Když už se náš server jmenuje Palba, napadlo mne něco málo o dělostřelecké palbě napsat. Každý z vás si asi pod pojmem palba představí něco jiného - někdo si vzpomene na dobu své "vojny" a to jak střílel ze samopalu, jiný střílel na střelnici ze vzduchovky a asi každý z nás viděl různé válečné filmy a v nich střelbu ze všech možných zbraní. Já se budu věnovat střelbě ze zbraní dělostřelectva, tzn. děl, minometů a raketometů. Budu vycházet hlavně ze svých vzpomínek, několika málo poznámek, které mi zůstaly, ale především z předpisu Pom-1/10-1884-SRVD: Pravidla střelby a řízení palby pozemního dělostřelectva (oddíl, batrie, četa, dělo), Část 1., Praha 1984 (Prozatimní vydání, které jsme "prozatímně" používali ještě v roce 1994).
V předcházejícím textu jste mohli všimnout dvou pojmů - palba a střelba. Je mezi nimi vůbec nějaký rozdíl nebo je jedno, které z nich použiji? Z výše uvedeného názvu předpisu je patrné, že mezi určitý rozdíl je.
Pojem střelba zahrnuje přímé kroky k zasažení konkrétního cíle, tzn. jeho zjištění, zaměření, výpočet prvků pro střelbu, zamíření děla a samotnou střelbu.
Naproti tomu pod pojmem palba rozumíme organizační opatření, která zabezpečí úspěšné zničení všech cílů. Jsou to například výběr vhodných míst pro pozorovatelny a palebná postavení, organizace doplňování munice a dalšího potřebného materiálu, ale taky organizace průzkumu cílů, jejich vyhodnocování a prioritizace, určování způsobu a pořadí jejich ničení, rozdělování cílů mezi jednotlivé jednotky apod.
V následujím textu budu používat výrazy a pojmy tak, jak jsem se je naučil a používal - pokud si je ještě pamatuji
. V rámci možností se je pokusím i vysvětlit.
Na úvod něco málo teorie a pouček
Cílem dělostřecké palby je vyřazení nepřátelských cílů. Palba dělostřelectva musí být včasná a účinná. Úkoly, které řeší dělostřeleckou palbu, se nazývají palebnými úkoly. Mezi hlavní druhy palebných úkolů patří
- vyřazení cílů z bojové činnosti
- osvětlování bojiště
- zadýmování nepřátelských nebo vlastních jednotek
- udávání cílů pro jiné druhy vojsk (např. letectvo)
Podle charakteru cíle, jeho důležitosti a aktuální situaci se vede účínná palba s cílem
- zničit cíl - dosažení takových ztrát, při kterých cíl úplně ztrácí svoji bojeschopnost
- zbořit cíl - vyřazení cíle z dalšího bojového použití
- umlčet cíl - dosažení takových ztrát, při kterých cíl dočasně ztrácí svoji bojeschopnost, narušuje se jeho manévrovací schopnost nebo velení
- rušit cíl - dosažení psychologického účinku na živou sílu, který vede k narušení jeho bojové připravenosti a schopnosti
Při osvětlování dělostřelectvo osvětluje bojiště, vytváří světelné orientační body, vytyčuje směry v terénu nebo oslepuje nepřítele.
Při zadýmování se vytváří dýmové clony s cílem zamezit nepříteli pozorování a vedení bojové činnosti a skrýt činnost vlastních jednotek.
Účinná palba se vede
- palbou na jednotlivý cíl ze zakrytého palebného postavení nebo přímou střelbou
- soustředěnou palbou několika bateriemi na jeden cíl
- nepohyblivou přehradnou palbou (souvislá palebná clona)
- pohyblivou přehradnou palbou (souvislá palebná clona postupně na několika čarách).
Kromě toho se může oddíl zúčastnit
- soustředěné palby dělostřelecké skupiny
- hromadné palby dělostřeleckého svazku
- postupného soustřeďování palby
- palebného valu
Podle charakteru cíle a palebného úkolu se volí střela, zapalovač a jeho nastavení. Náplň a druh dráhy střely se volí podle
- dálky střelby
- druhu střely a nastavení zapalovače
- charakteru cíle a jeho rozmístění v terénu
Při střelbě v horách je nutné počítat s možností střelby přes vrchol krytu.
Při střelbě z děl se používá
- plochá dráha (náměr děla do 20st)
- oblá dráha (náměr děla mezi 20 a 45 st)
- strmá dráha (náměr nad 45st)
Nastavení zaměřovače a zapalovače, se kterými se vede palba, se ozančují jako prvky střelby. Prvky střelby se určují několika způsoby:
Úplná příprava - je to zálkadní způsob určení prvků pro střelbu, který zabezpečuje rychlé a překvapivé zahájení palby.
Použití zastřelovacího děla - se volí pokud nelze použít úplnou přípravu a je požadováno překvapivé zahájení palby.
Přenos palby od pomocných cílů - se použije pokud potřebujeme vysokou přesnost palby a zastřílení cíle není možné nebo účelné.
Zkrácená příprava - se provádí pokud není možná úplné příprava a zpravidla po ní nasleduje zastřílení cíle.
Zjednodušená příprava - je možno ji použít pouze pro určení prvků k zahájení zastřílení, pokud není možné použít přesnější způsob.
Zastřílení cíle - je nejpřesnější způsob určení prvků střelby a používá se v případě, kdy překvapivost palby není důležitá.
Velitel dělostřelecké jednotky je povinen použít ten nejpřesnější způsob určení prvků střelby, který má k dispozici, a kromě toho musí použít výsledky předchozí palby k jejich upřesnění.
Tolik něco málo na úvod. Přístě pohovořím o přípravě střelby.
Pro ty z vás, kteří byly na vojně u tankistů nebo motostřelců, mám ještě následující kousek:
Pro bezpečnost vlastních vojsk při střelbě na blízké cíle je nutné
- použít co nejpřesnější způsob určení prvků střelby a zvolit střely a náplně, které mají co nejmenší rozptyl
- vyhnout se v průběhu střelby přechodu z jedné náplně na jinou
- zastřílení zahájit s dálkou, která zabezpečí získání dlouhé rány
- neustále pozorovat střelbu a čelo vlastních jednotek a včas ukončit nebo přenést střelbu
Účinnou střelbu bez zastřílení s tříštivotrhavými granáty a s granáty s časovacími roznětnými zapalovači je dovoleno zahájit a vést na cíle. které jsou vzdáleny od vlastních vojsk:
a) při střelbě na dálky do 10km
- jsou-li vlastní vojska nekryta nebo na neobrněných vozidlech nejméně 500m
- jsou-li vlastní vojska ukryta v okopech, v tancích nebo jiných obrněných vozidlech nejméně 300m
b) při střelbě na dálky nad 10km
- jsou-li vlastní vojska nekryta nebo na neobrněných vozidlech nejméně 700m
- jsou-li vlastní vojska ukryta v okopech, v tancích nebo jiných obrněných vozidlech nejméně 500m
Při vedení palby na cíl je nutno dodržovat tyto bezpečnostní vzdálenosti od výbuchů vlastních střel:
- pro motostřelecké jednotky sesednuté 400m
- pro motostřelecké jednotky na OT nebo BVP 300m
- pro tankové jednotky 200m
Při střelbě s granáty s časovacími roznětnými zapalovači se tyto vzdálenosti zkracují o 100m a tanky mohou být v pásmu výbuchů.
Raketomety mohou vést palbu na cíle, které jsou vzdáleny od vlastních vojsk nejméně 1000m.
V předcházejícím textu jste mohli všimnout dvou pojmů - palba a střelba. Je mezi nimi vůbec nějaký rozdíl nebo je jedno, které z nich použiji? Z výše uvedeného názvu předpisu je patrné, že mezi určitý rozdíl je.
Pojem střelba zahrnuje přímé kroky k zasažení konkrétního cíle, tzn. jeho zjištění, zaměření, výpočet prvků pro střelbu, zamíření děla a samotnou střelbu.
Naproti tomu pod pojmem palba rozumíme organizační opatření, která zabezpečí úspěšné zničení všech cílů. Jsou to například výběr vhodných míst pro pozorovatelny a palebná postavení, organizace doplňování munice a dalšího potřebného materiálu, ale taky organizace průzkumu cílů, jejich vyhodnocování a prioritizace, určování způsobu a pořadí jejich ničení, rozdělování cílů mezi jednotlivé jednotky apod.
V následujím textu budu používat výrazy a pojmy tak, jak jsem se je naučil a používal - pokud si je ještě pamatuji
. V rámci možností se je pokusím i vysvětlit.Na úvod něco málo teorie a pouček
Cílem dělostřecké palby je vyřazení nepřátelských cílů. Palba dělostřelectva musí být včasná a účinná. Úkoly, které řeší dělostřeleckou palbu, se nazývají palebnými úkoly. Mezi hlavní druhy palebných úkolů patří
- vyřazení cílů z bojové činnosti
- osvětlování bojiště
- zadýmování nepřátelských nebo vlastních jednotek
- udávání cílů pro jiné druhy vojsk (např. letectvo)
Podle charakteru cíle, jeho důležitosti a aktuální situaci se vede účínná palba s cílem
- zničit cíl - dosažení takových ztrát, při kterých cíl úplně ztrácí svoji bojeschopnost
- zbořit cíl - vyřazení cíle z dalšího bojového použití
- umlčet cíl - dosažení takových ztrát, při kterých cíl dočasně ztrácí svoji bojeschopnost, narušuje se jeho manévrovací schopnost nebo velení
- rušit cíl - dosažení psychologického účinku na živou sílu, který vede k narušení jeho bojové připravenosti a schopnosti
Při osvětlování dělostřelectvo osvětluje bojiště, vytváří světelné orientační body, vytyčuje směry v terénu nebo oslepuje nepřítele.
Při zadýmování se vytváří dýmové clony s cílem zamezit nepříteli pozorování a vedení bojové činnosti a skrýt činnost vlastních jednotek.
Účinná palba se vede
- palbou na jednotlivý cíl ze zakrytého palebného postavení nebo přímou střelbou
- soustředěnou palbou několika bateriemi na jeden cíl
- nepohyblivou přehradnou palbou (souvislá palebná clona)
- pohyblivou přehradnou palbou (souvislá palebná clona postupně na několika čarách).
Kromě toho se může oddíl zúčastnit
- soustředěné palby dělostřelecké skupiny
- hromadné palby dělostřeleckého svazku
- postupného soustřeďování palby
- palebného valu
Podle charakteru cíle a palebného úkolu se volí střela, zapalovač a jeho nastavení. Náplň a druh dráhy střely se volí podle
- dálky střelby
- druhu střely a nastavení zapalovače
- charakteru cíle a jeho rozmístění v terénu
Při střelbě v horách je nutné počítat s možností střelby přes vrchol krytu.
Při střelbě z děl se používá
- plochá dráha (náměr děla do 20st)
- oblá dráha (náměr děla mezi 20 a 45 st)
- strmá dráha (náměr nad 45st)
Nastavení zaměřovače a zapalovače, se kterými se vede palba, se ozančují jako prvky střelby. Prvky střelby se určují několika způsoby:
Úplná příprava - je to zálkadní způsob určení prvků pro střelbu, který zabezpečuje rychlé a překvapivé zahájení palby.
Použití zastřelovacího děla - se volí pokud nelze použít úplnou přípravu a je požadováno překvapivé zahájení palby.
Přenos palby od pomocných cílů - se použije pokud potřebujeme vysokou přesnost palby a zastřílení cíle není možné nebo účelné.
Zkrácená příprava - se provádí pokud není možná úplné příprava a zpravidla po ní nasleduje zastřílení cíle.
Zjednodušená příprava - je možno ji použít pouze pro určení prvků k zahájení zastřílení, pokud není možné použít přesnější způsob.
Zastřílení cíle - je nejpřesnější způsob určení prvků střelby a používá se v případě, kdy překvapivost palby není důležitá.
Velitel dělostřelecké jednotky je povinen použít ten nejpřesnější způsob určení prvků střelby, který má k dispozici, a kromě toho musí použít výsledky předchozí palby k jejich upřesnění.
Tolik něco málo na úvod. Přístě pohovořím o přípravě střelby.
Pro ty z vás, kteří byly na vojně u tankistů nebo motostřelců, mám ještě následující kousek:
Pro bezpečnost vlastních vojsk při střelbě na blízké cíle je nutné
- použít co nejpřesnější způsob určení prvků střelby a zvolit střely a náplně, které mají co nejmenší rozptyl
- vyhnout se v průběhu střelby přechodu z jedné náplně na jinou
- zastřílení zahájit s dálkou, která zabezpečí získání dlouhé rány
- neustále pozorovat střelbu a čelo vlastních jednotek a včas ukončit nebo přenést střelbu
Účinnou střelbu bez zastřílení s tříštivotrhavými granáty a s granáty s časovacími roznětnými zapalovači je dovoleno zahájit a vést na cíle. které jsou vzdáleny od vlastních vojsk:
a) při střelbě na dálky do 10km
- jsou-li vlastní vojska nekryta nebo na neobrněných vozidlech nejméně 500m
- jsou-li vlastní vojska ukryta v okopech, v tancích nebo jiných obrněných vozidlech nejméně 300m
b) při střelbě na dálky nad 10km
- jsou-li vlastní vojska nekryta nebo na neobrněných vozidlech nejméně 700m
- jsou-li vlastní vojska ukryta v okopech, v tancích nebo jiných obrněných vozidlech nejméně 500m
Při vedení palby na cíl je nutno dodržovat tyto bezpečnostní vzdálenosti od výbuchů vlastních střel:
- pro motostřelecké jednotky sesednuté 400m
- pro motostřelecké jednotky na OT nebo BVP 300m
- pro tankové jednotky 200m
Při střelbě s granáty s časovacími roznětnými zapalovači se tyto vzdálenosti zkracují o 100m a tanky mohou být v pásmu výbuchů.
Raketomety mohou vést palbu na cíle, které jsou vzdáleny od vlastních vojsk nejméně 1000m.
