Kolaborace po 15.3. 1939
Napsal: 24/10/2004, 15:44
15.3. 1939, je pošmourný den s oblohy padá sníh s deštěm, a do naší vlasti vstupují vojska německého Wehrmachtu. Po pražské dlažbě,a nejen po ní mašírují formace v okovaných botách a dlouhých pláštích. S chodníků jim krom sudetských krajů nikdo nekyne ani nemává, ba naopak,ozývají se výkřiky zloby a nenávisti, tu a tam je vidět i pláč....
Tohle je dopad onoho podniku pánů ze západu,kteří ač zachránili Evropu od údajné války,prodali naši zem. Chamberlain nyní mává cárem papíru,a holedbá se,že zachránil hrdý Albion od další války, další z Mnichova přivážejí onu slavnou novinu,a na Nás,už nemyslí,ale to již se stalo,teď stojíme na rozmezí dějin, a před námi je nejistá budoucnost pod německým jhem.
Někteří se s tím smíří,jiní utíkají za hranice,aby mohli bojovat proti uchvatitelům,a jiní vstupují do služeb Němců.
Jiní? Kdo jsou TI jiní? Je zajímavé,že většina,ne-li všechny fašistické a fašisnoidní frakce,se po mnichovském diktátu de-facto dohodnou na stejném scénáři,a to bránit republiku za každou cenu.To co bude následovat po okupaci je už něco jiného,ale v tuto chvíli jsou tyto subjekty jediné co veřejně vystupují proti Benešovi a politice odstoupení pohraničí....Jak již všichni víme,jejich snaha byla marná!
Proti Benešovi se staví i plk.gen.št. Emanuel Moravec,hrdina s první světové války a ruský legionář.
Emanuel Moravec se narodil 17.4.1893 v Praze v rodině obchodníka Jana Petra Moravce a jeho ženy Malvíny.Po složení maturitní zkoušky na Vyšší průmyslové škole,nastoupil jako technický úředník u firmy R.Mašek a spol. v Praze.
Po spáchání atentátu na následníka rakousko-uherského trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este,je 28.7.1914 odveden do rakousko-uherské armády,kde nastoupil službu u zeměbraneckého pluku č.8 jako jednoroční dobrovolník v Salcburku.Už jako kadet-aspirant je Moravec odvelen na východní frontu,kde jeho jednotka zaujímá pozice na východním Slovensku.
21.3.1915,Moravec padl do ruského zajetí,následně je odtransportován do zajateckého táboru v Samarkandu.V tomto táboře požádal o přijetí do České družiny,první jednotky českých dobrovolníků bojujících proti Rakousku-Uhersku.V hodnosti poručíka vstupuje do I.srbské dobrovolnické divize na frontu v Dobrudži.18.9.1916 je zraněn v bitvě u Amzači po výbuchu dělostřeleckého granátu.7.3.1917 přechází E.Moravec už jako podporučík do československých legií,kde je převelen k čs.pluku,,Hanáckému" v Borispoli jako velitel kulometného oddílu.
Moravec jako nadějný důstojník je posílán na různé kurzy např.na kurs organizovaný francouzskou vojenskou misí v Iasi v Rumunsku,absolvuje kulometný a kurs pro důtojníky generálního štábu.
V těchto dobách Moravec může poprvé uplatnit své spisovatelské schopnosti a do časopisu Československý voják zveřejňuje první část odborného pojednání ,,Opevňování".Pokračování vyšlo 3.srpna.Při útoku proti sovětským pozicím je znovu raněn a poslán do nemocnice v Omsku.Po přidělení k francouzské stanici bezdrátové telegrafie,je povýšen do hodnosti kapitána československých legií.4.6.1919 je jmenován velitelem technického oddílu na ruském Ostrově u Vladivostoku. V této době se zapletl i do tzv. Kolčakova puče, jednal s gen.Gajdou o možné podpoře tohoto protikolčakovského povstání na Sibiři.Nakonec se od celé akce distancoval,přesto byl 27.listopadu zbaven dosavadní funkce a podřízen veliteli vladivostocké posádky.
16.1.1920 uzavřel Moravec jeden ze svých tří sňatků,tentokrát s Helenou Georgijevnou Bekovou.
in. Jiří Pernes ,,Až na dno zrady" Praha 1997
V dubnu 1920 nastupuje společně s manželkou na loď Mount Vernon,na které začínají pouť do Československa,během transportu je jmenován osvětovým důstojníkem a 14.8. 1920 oba přijíždějí do Prahy. Kapitán Moravec je přijat do československého vojska, a je zařazen jako zpravodajský důstojník při Zemském velitelství v Užhorodu pro podkarpatskou Rus.V srpnu se manželům Moravcovým narodil syn Igor(budoucí příslušník a velitel minometné čety Waffen SS), Moravec je za výkon během války vyznamenán Československým válečným křížem,Revoluční medailí,Medailí za vítězství a Rumunským křížem Crucea commemorativa.
V roce 1922 vyšla v edici Knihovna Důstojnických listů Moravcova publikace Články vojenské,která shrnovalaMoravcovy příspěvky do armádních časopisů,poté následuje začátek studia na Vysoké škole válečné v praze.27.1.1923 se narodil druhý ze tří synů,jménem Jiří(během tažení Wehrmachtu na východní frontě se z něj stal polní malíř)V červnu téhož roku je povýšen do hodnosti majora a o měsíc později ukončuje studium na Vysoké válečné škole.
Major Moravec se snažil žít na "vysoké noze", bohužel pro něj,na toto žití neměl,a stával se dost častým dlužníkem u svých přátel a jiných subjektů.V roce 1926,je na jeho oddělení č.II u štábu Zemského vojenského velitelství nařízena revize,která nasledně zjistila,že major Moravec se dopouštěl finančních machinací.Po této aféře je přeložen jako velitel I.polního praporu do Znojma k 24.pěšímu pluku.
Během roku 1927 navazuje spolupráci s Ferdinandem Peroutkou,z čehož následně vyplynul článek v časopisu ,,Přítomnost" -,,Sovětská vojenská literatura".Mezitím je povýšen do hodnosti podplukovník a přeložen k 2.polnímu praporu v Humenném.Je také jmenován profesorem válečných dějin na Vysoké škole válečné v Praze,rozvádí se a zároveň i žení s Pavlou Sondyovou 30.ledna 1932.V tomto roce přinesly Lidové noviny,Moravcův článek Francouzský odzbrojovací návrh,a tímto elaborátem začala Moravcova spolupráce s tímto prestižním listem,de-facto,až do jeho smrti...
3. června 1932 se narodil i poslední ze tří synů Em. Moravce, syn Pavel (za války vstoupil do Hitlerjugend a v březnu 1945,je zabit při bombardování Salcburku). Během následujících třicátých let vycházejí knihy už plukovníka Moravce-Vojáci a doba, Obrana státu, Válečné možnosti ve střední Evropě,Tažení v Habeši,'Ukoly naší obrany, Vojenský význam Československa ve střední Evropě(posledně jmenovaná vyšla i ve francouzštině i angličtině). Vesměs tyto knihy mají výrazně protiněmecké zabarvení,a sám autor se přiklání ještě k těsnějšímu svazku na Polsko.
15.12.1936 je plk.Moravec jmenován velitelem 28.pěšího pluku Tyrše a Fugnera v Praze.14.září je pro Moravce dnem smutku,zemřel státní prezident T.G.Masaryk.Moravec byl vybrán,aby vedl smuteční kondukt a sám držel čestnou stráž u hrobu prezidenta...
Po napětí mezi Československem a nacistickým Německem je 22.5.1938 vyhlášena částečná mobilisace československé branné moci, Moravec je přidělen k Zemskému vojenskému velitelství v Košicích,později byla tato dispozice změněna pro oblast jižní Moravy.Nastupuje službu na obranné pozici v okolí Znojma,a je jmenován náčelníkem etapy Neruda.
28.9.1938 plk.Moravec opouští svou jednotku a odjel do Prahy, kde si ve špinavé a zablácené uniformě,vymohl přijetí u prezidenta Beneše. Dochází k hádce mezi oběma muži,Moravec žádá po prezidentu bránění republiky za každou cenu,a neústupnost vůči Říši.
Po podepsání Minichovské dohody se Moravec podílí na činnosti skupiny vojáků a politiků,která uvažuje o násilném vystoupení proti Benešovi s cílem bránit republiku proti nacistické agresi,i BEZ POMOCI spojenců!!!Po druhé audienci u Beneše,dochází mezi oběma muži ke konečnému názorovému rozchodu...
4.10. 1938 je rozvedeno u soudu i druhé Moravcovo manželství.
Lidové noviny zveřejňuj Moravcův článek 'Učtování a co dále,je to první předznamenání jeho budoucí kolaborace s Němci.Na místo subalternativního pracovníka je přeložen do Památníku národního osvobození v Praze.Hlavníštáb zákázal Moravcovi publikovat a své články zveřejňovat pod pesudonymy(St.Yester).Po neuposlechnutí tohoto zákazu byl plk.Moravec odeslán na dovolenou s "čekaným",to je faktický konec jeho kariéry v československé armádě.
15.3.1939 okupace naší vlasti Německem....
Tohle je dopad onoho podniku pánů ze západu,kteří ač zachránili Evropu od údajné války,prodali naši zem. Chamberlain nyní mává cárem papíru,a holedbá se,že zachránil hrdý Albion od další války, další z Mnichova přivážejí onu slavnou novinu,a na Nás,už nemyslí,ale to již se stalo,teď stojíme na rozmezí dějin, a před námi je nejistá budoucnost pod německým jhem.
Někteří se s tím smíří,jiní utíkají za hranice,aby mohli bojovat proti uchvatitelům,a jiní vstupují do služeb Němců.
Jiní? Kdo jsou TI jiní? Je zajímavé,že většina,ne-li všechny fašistické a fašisnoidní frakce,se po mnichovském diktátu de-facto dohodnou na stejném scénáři,a to bránit republiku za každou cenu.To co bude následovat po okupaci je už něco jiného,ale v tuto chvíli jsou tyto subjekty jediné co veřejně vystupují proti Benešovi a politice odstoupení pohraničí....Jak již všichni víme,jejich snaha byla marná!
Proti Benešovi se staví i plk.gen.št. Emanuel Moravec,hrdina s první světové války a ruský legionář.
Emanuel Moravec se narodil 17.4.1893 v Praze v rodině obchodníka Jana Petra Moravce a jeho ženy Malvíny.Po složení maturitní zkoušky na Vyšší průmyslové škole,nastoupil jako technický úředník u firmy R.Mašek a spol. v Praze.
Po spáchání atentátu na následníka rakousko-uherského trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este,je 28.7.1914 odveden do rakousko-uherské armády,kde nastoupil službu u zeměbraneckého pluku č.8 jako jednoroční dobrovolník v Salcburku.Už jako kadet-aspirant je Moravec odvelen na východní frontu,kde jeho jednotka zaujímá pozice na východním Slovensku.
21.3.1915,Moravec padl do ruského zajetí,následně je odtransportován do zajateckého táboru v Samarkandu.V tomto táboře požádal o přijetí do České družiny,první jednotky českých dobrovolníků bojujících proti Rakousku-Uhersku.V hodnosti poručíka vstupuje do I.srbské dobrovolnické divize na frontu v Dobrudži.18.9.1916 je zraněn v bitvě u Amzači po výbuchu dělostřeleckého granátu.7.3.1917 přechází E.Moravec už jako podporučík do československých legií,kde je převelen k čs.pluku,,Hanáckému" v Borispoli jako velitel kulometného oddílu.
Moravec jako nadějný důstojník je posílán na různé kurzy např.na kurs organizovaný francouzskou vojenskou misí v Iasi v Rumunsku,absolvuje kulometný a kurs pro důtojníky generálního štábu.
V těchto dobách Moravec může poprvé uplatnit své spisovatelské schopnosti a do časopisu Československý voják zveřejňuje první část odborného pojednání ,,Opevňování".Pokračování vyšlo 3.srpna.Při útoku proti sovětským pozicím je znovu raněn a poslán do nemocnice v Omsku.Po přidělení k francouzské stanici bezdrátové telegrafie,je povýšen do hodnosti kapitána československých legií.4.6.1919 je jmenován velitelem technického oddílu na ruském Ostrově u Vladivostoku. V této době se zapletl i do tzv. Kolčakova puče, jednal s gen.Gajdou o možné podpoře tohoto protikolčakovského povstání na Sibiři.Nakonec se od celé akce distancoval,přesto byl 27.listopadu zbaven dosavadní funkce a podřízen veliteli vladivostocké posádky.
16.1.1920 uzavřel Moravec jeden ze svých tří sňatků,tentokrát s Helenou Georgijevnou Bekovou.
in. Jiří Pernes ,,Až na dno zrady" Praha 1997
V dubnu 1920 nastupuje společně s manželkou na loď Mount Vernon,na které začínají pouť do Československa,během transportu je jmenován osvětovým důstojníkem a 14.8. 1920 oba přijíždějí do Prahy. Kapitán Moravec je přijat do československého vojska, a je zařazen jako zpravodajský důstojník při Zemském velitelství v Užhorodu pro podkarpatskou Rus.V srpnu se manželům Moravcovým narodil syn Igor(budoucí příslušník a velitel minometné čety Waffen SS), Moravec je za výkon během války vyznamenán Československým válečným křížem,Revoluční medailí,Medailí za vítězství a Rumunským křížem Crucea commemorativa.
V roce 1922 vyšla v edici Knihovna Důstojnických listů Moravcova publikace Články vojenské,která shrnovalaMoravcovy příspěvky do armádních časopisů,poté následuje začátek studia na Vysoké škole válečné v praze.27.1.1923 se narodil druhý ze tří synů,jménem Jiří(během tažení Wehrmachtu na východní frontě se z něj stal polní malíř)V červnu téhož roku je povýšen do hodnosti majora a o měsíc později ukončuje studium na Vysoké válečné škole.
Major Moravec se snažil žít na "vysoké noze", bohužel pro něj,na toto žití neměl,a stával se dost častým dlužníkem u svých přátel a jiných subjektů.V roce 1926,je na jeho oddělení č.II u štábu Zemského vojenského velitelství nařízena revize,která nasledně zjistila,že major Moravec se dopouštěl finančních machinací.Po této aféře je přeložen jako velitel I.polního praporu do Znojma k 24.pěšímu pluku.
Během roku 1927 navazuje spolupráci s Ferdinandem Peroutkou,z čehož následně vyplynul článek v časopisu ,,Přítomnost" -,,Sovětská vojenská literatura".Mezitím je povýšen do hodnosti podplukovník a přeložen k 2.polnímu praporu v Humenném.Je také jmenován profesorem válečných dějin na Vysoké škole válečné v Praze,rozvádí se a zároveň i žení s Pavlou Sondyovou 30.ledna 1932.V tomto roce přinesly Lidové noviny,Moravcův článek Francouzský odzbrojovací návrh,a tímto elaborátem začala Moravcova spolupráce s tímto prestižním listem,de-facto,až do jeho smrti...
3. června 1932 se narodil i poslední ze tří synů Em. Moravce, syn Pavel (za války vstoupil do Hitlerjugend a v březnu 1945,je zabit při bombardování Salcburku). Během následujících třicátých let vycházejí knihy už plukovníka Moravce-Vojáci a doba, Obrana státu, Válečné možnosti ve střední Evropě,Tažení v Habeši,'Ukoly naší obrany, Vojenský význam Československa ve střední Evropě(posledně jmenovaná vyšla i ve francouzštině i angličtině). Vesměs tyto knihy mají výrazně protiněmecké zabarvení,a sám autor se přiklání ještě k těsnějšímu svazku na Polsko.
15.12.1936 je plk.Moravec jmenován velitelem 28.pěšího pluku Tyrše a Fugnera v Praze.14.září je pro Moravce dnem smutku,zemřel státní prezident T.G.Masaryk.Moravec byl vybrán,aby vedl smuteční kondukt a sám držel čestnou stráž u hrobu prezidenta...
Po napětí mezi Československem a nacistickým Německem je 22.5.1938 vyhlášena částečná mobilisace československé branné moci, Moravec je přidělen k Zemskému vojenskému velitelství v Košicích,později byla tato dispozice změněna pro oblast jižní Moravy.Nastupuje službu na obranné pozici v okolí Znojma,a je jmenován náčelníkem etapy Neruda.
28.9.1938 plk.Moravec opouští svou jednotku a odjel do Prahy, kde si ve špinavé a zablácené uniformě,vymohl přijetí u prezidenta Beneše. Dochází k hádce mezi oběma muži,Moravec žádá po prezidentu bránění republiky za každou cenu,a neústupnost vůči Říši.
Po podepsání Minichovské dohody se Moravec podílí na činnosti skupiny vojáků a politiků,která uvažuje o násilném vystoupení proti Benešovi s cílem bránit republiku proti nacistické agresi,i BEZ POMOCI spojenců!!!Po druhé audienci u Beneše,dochází mezi oběma muži ke konečnému názorovému rozchodu...
4.10. 1938 je rozvedeno u soudu i druhé Moravcovo manželství.
Lidové noviny zveřejňuj Moravcův článek 'Učtování a co dále,je to první předznamenání jeho budoucí kolaborace s Němci.Na místo subalternativního pracovníka je přeložen do Památníku národního osvobození v Praze.Hlavníštáb zákázal Moravcovi publikovat a své články zveřejňovat pod pesudonymy(St.Yester).Po neuposlechnutí tohoto zákazu byl plk.Moravec odeslán na dovolenou s "čekaným",to je faktický konec jeho kariéry v československé armádě.
15.3.1939 okupace naší vlasti Německem....
