Podle dokumentů USA se na začátku prosince 1941 nacházelo na Filipínách uskupení 265 letadel. Do tohoto stavu patřilo 107 P-40B/C, 48 P-35A, 28 P-26A/B, 35 B-17C/D a 47 jiných letadel ( B-18A, C-3 aj.).
Nezpochybňuji vyjádření bývalých velitelů 24. a 59. Sentai. Naopak je považuji za reálné.
Částečný rozbor konfliktu mezi Japonskem a SSSR je k přečtení také v knize L. Vejříka "TENNO HEIKA BANZAI".
Vzestup a pád japonského námořního letectva
Moderátor: Hans S.
Mám dojem, že tito bývalí velitelé bojových útvarů mohli vcelku snadno odvodit z úspěchů vlastních letců přibližné celkové číslo.
A ještě jsem si vzpoměl na jednu věc. Kdysi vycházel na pokračování v L+K seriál "Bouře nad jurtami". Pokud má někdo možnost projít tato vydání z r. 1966 - 67, potom by tam mohl nalézt část odpovědí.
A ještě jsem si vzpoměl na jednu věc. Kdysi vycházel na pokračování v L+K seriál "Bouře nad jurtami". Pokud má někdo možnost projít tato vydání z r. 1966 - 67, potom by tam mohl nalézt část odpovědí.
Ještě k operaci proti Midway:
Až do pozdních večerních hodin jsem včera hledal mezi knihami a dnes nakonec našel. Kniha "Midway", kterou v r. 1951 napsali Micuo Fučida a Masatake Okumiya ( náš překlad z r. 1990), popisuje průběh samotného střetnutí u atolu a dokresluje vše popisem událostí, které vedly k naplánování úderu proti Midway.
Pokud má někdo zájem o pohled Japonců na tuto bitvu, vřele doporučuji.
Pro ostatní z této knihy vyjímám několik údajů.
Opoerace Aleuty - Midway se na japonské straně zúčastnilo 385 letadel umístěných na čtyřech těžkých a čtyřech lehkých LL. Dalších asi třicet stíhaček vezly těžké LL jako budoucí ochranu Midway.Příbližně šedesát plovákových a průzkumných letadel měly na palubě čtyři hydroplánové lodě, BL a křižníky.
Císařské námořnictvo přiznává ztrátu celkem 332 letadel, z toho asi 280 se potopilo s letadlovými loděmi ( započteny také přepravované stíhačky) a 10 hydroplánů.
Podle Fučidy dopadly oba přímé zásahy na Akagi ve chvíli, kdy vzlétla první stíhačka z doprovodu bombardérů připravených zaútočit na americký svaz.
V tom případě se v kabinách nebo v blízkosti letadel nacházely jejich posádky.
Až do pozdních večerních hodin jsem včera hledal mezi knihami a dnes nakonec našel. Kniha "Midway", kterou v r. 1951 napsali Micuo Fučida a Masatake Okumiya ( náš překlad z r. 1990), popisuje průběh samotného střetnutí u atolu a dokresluje vše popisem událostí, které vedly k naplánování úderu proti Midway.
Pokud má někdo zájem o pohled Japonců na tuto bitvu, vřele doporučuji.
Pro ostatní z této knihy vyjímám několik údajů.
Opoerace Aleuty - Midway se na japonské straně zúčastnilo 385 letadel umístěných na čtyřech těžkých a čtyřech lehkých LL. Dalších asi třicet stíhaček vezly těžké LL jako budoucí ochranu Midway.Příbližně šedesát plovákových a průzkumných letadel měly na palubě čtyři hydroplánové lodě, BL a křižníky.
Císařské námořnictvo přiznává ztrátu celkem 332 letadel, z toho asi 280 se potopilo s letadlovými loděmi ( započteny také přepravované stíhačky) a 10 hydroplánů.
Podle Fučidy dopadly oba přímé zásahy na Akagi ve chvíli, kdy vzlétla první stíhačka z doprovodu bombardérů připravených zaútočit na americký svaz.
V tom případě se v kabinách nebo v blízkosti letadel nacházely jejich posádky.
-
Micuhide Akechi
- rotmistr
- Příspěvky: 141
- Registrován: 11/10/2006, 11:13
- Bydliště: Příbram
Tak názorů na japonské ztráty je víc. Teď nemám Fučidu po ruce, ale podle mých poznámek i on sám ztrátu 322 letadel nechtěně zpochybňuje. Na jiném místě totiž tvrdí, že Nagumovy lodě měly 261 letadel a transportovaly 21 Zer. Což mimochodem vychází z jejich tehdejšího tabulkového stavu. I ten ale neodpovídá realitě, protože opomíjí přítomnost průzkumných D4Y1-C. Jiní, např. autoři mnou uvedení na předchozí stránce nebo třeba navweaps.com jdou ještě dále. Tvrdí, že letadlovky neměly rezervní stroje a nesly jen 227 + 21, celkem tedy 248 letadel.
Podle mého je ztráta 322 letadel spočítána z maximální kapacity lodí. Jenže realita 40. let byla jiná, protože tehdejší letadla byla větší než dvouplošníky 30. let. Pokud vím, tak Fučida ten přehled nevytvořil, ale převzal od někoho jiného.
Problémem Fučidovy knihy je, že i když byla sepsána krátce po válce samotnými veterány, oficiálních japonských zdrojů bylo při psaní použito poměrně málo. Ne že by bylo všechno ztraceno, ale ještě se v tom nikdo pořádně nepovrtal a nesetřídil.
Všechny tři lodě inkasovaly po jednom zásahu na zádi, kde stály připravené letouny. Bomby samozřejmě neexplodovaly na palubě, ale až v hangárech. Co se pak dělo na palubě? Explodovaly snad okamžitě následkem prvního výbuchu všechna na letadlech podvěšená torpéda a pumy? To by jistě znamenalo okamžitou smrt všech letců. Pochybuji, že by byla tak háklivá.
Řekl bych že to probíhalo jinak. Americké pumy zničily několik letadel v bezprostřední blízkosti svého dopadu a zapálily jejich palivo. Hořící benzín se rozstříkl po palubě a zapálil ostatní letadla. Požár postupně sílil a pak začala explodovat munice a podvěšená výzbroj. Těžko říct, jak rychle to probíhalo, ale i tak by alespoň část letců měla šanci na záchranu.
Něco z toho, jak to vypadalo na Akagi podle dochovaného reportu:
10:20 Akagi zahlédne bombardéry nad Kagou
10:22 SBD útočí na Kagu, Akagi nařizuje svým stíhačům start, jakmile budou připraveni.
10:23 SBD zpozorováni nad Akagi.
10:26 Vedle středního výtahu dopadla puma (fatální zásah). Další dopadla na levobok na záď, prorazila v letové palubě několik děr a zabila 1 muže (pomocný personál).
10:29 Torpéda uložená v hangárech začínají explodovat. Nařízeno zatopení skladišť pum a munice (úspěšně provedeno).
10:36 Motor poškozen.
10:42 Řízení poškozeno, motor zastaven.
10:43 Zero, stojící napravo od můstku začal hořet a hořící palivo z něj zasáhlo můstek.
11:30 Nařízena evakuace leteckého personálu a raněných.
11:35 Exploze ve skladech torpéd a pum.
13:38 Portrét císaře přenesen na torpédoborec Nowaki.
15:00 Exploze v hangáru rozervala jeho přední stěnu. Následuje silný požár.
21:00 Evakuace zbývající posádky.
5:00 Akagi torpédována doprovodnými loděmi.
Vcelku to vypadá na pěkné peklo, ale ne na jedinou vše ničící explozi. Zajímavé je, že puma, která dopadla mezi letadla, měla přímo zabít jen jednoho člověka. Dále je tu poznámka o Zeru, které začne hořet a exploduje teprve po 17 minutách po zásahu. Přitom muselo být blízko dopadu první pumy.
Fučida sice tvrdí, že Zera startovala k útoku na americkou flotilu, ale podle reportu to vypadá jinak. Příkaz ke startu dostali jen stíhači, po spatření bombardérů nad Kagou. Prostě nouzová reakce na kritickou situaci. Fučida se tady nejspíš mýlí, a nebo situaci dramatizuje. A není to jediný případ. Všichni, kteří jeho knihu četli, si jistě pamatují tragický příběh Tomonagy. Jeho bombardéru B5N prostřelili nad Midwejí nádrž. Dokázal se vrátit na Hirjú, ale jeho letoun nemohl být okamžitě opraven. Přesto se rozhodl vést útok proti Yorktownu, i když věděl, že nebude mít dostatek paliva pro návrat. Dojemný příběh, jedno oko nezůstane suché. Jenže proč by jsme tomu měli věřit? Nevím, jak moc děravá byla nádrž jeho letounu a jak rychle ztratila palivo. Ale nad Midwejí i ta druhá už musela být poloprázdná. Přesto se vrátil na cca 250 mil vzdálenou loď. Když pak startoval proti americkým lodím, odhadoval vzdálenost na 90 mil. Přitom bombardéry B5N v jiných bitvách útočily i na více než 200 mil vzdálené lodě. I s polovičním množstvím paliva měl Tomonaga pořád dobrou šanci na návrat.
Argumentem pro nepřipravenost japonských letadel může být i Hirjú. Proč z ní útočná vlna odstartovala až půl hodiny po útoku SBD? Byl snad Jamaguči tak zmatený, že nevěděl co dělat? Vždy je popisován jako velmi schopný a agresivní velitel. Už předtím, když byly Akagi a Kaga zaneprázdněny přezbrojováním z pum na torpéda, navrhoval samostatný útok D3A ze Sorjú a Hirjú, dokonce bez patřičné stíhací ochrany. A najednou by bezradně půl hodiny čekal, jestli se neobjeví další Američané a nepřipraví Hirjú sejný osud jako ostatním? Nenarazil jsem na nic, co by naznačovalo jeho bezradnost, nebo že by žádal Naguma o rozkazy. Pravděpodobně tedy zaútočil tak rychle, jak mohl.
Jak "háklivá" byla neaktivovaná japonská torpéda může naznačit následující příhoda: v bitvě u ostrova Santa Cruz zapálil americký stíhač útočící B5N. Její pilot se rozhodl pro sebevražedný útok a zatočil k blízkému torpédoborci Smith a narazil do něj. Přitom jeho torpédo náraz přežilo a explodovalo až později následkem požáru.
Pokud nevěříte mnou uvedeným počtům padlých letců, mohu je částečně podpořit menším rozborem. Nemám seznam padlých letců, ale ledacos se dá zjistit o velitelích jednotlivých sekcí. A navíc to můžu porovnat s uváděnými ztrátami ve vzduchu:
Akagi
Všichni přežili - Fučida (nemocen, B5N), Itaja (A6M), Širane (A6M), Čihaja (D3A), Murata (B5N)
Akagi utrpěla vůbec nejmenší ztráty ve vzduchu, jen jedno Zero sestřelené nad Midwejí a další při obraně. Celkem padlo 7 letců, pravděpodobně tedy 5 na palubě.
Kaga
Přežili velitelé stíhačů Sato a Iizuka. Padli - Kusumi (B5N), Ogawa (D3A), Kitadžima (Kazuraki?) (B5N)
Zrovna připad Kagy je matoucí, protože 2 pumy dopadly v blízkosti ostrova a zabily zde mnoho lidí, včetně kapitána. Takže letci mohli zemřít jak při předletovém brífinku, tak i v připravených letadlech. Kaga byla ze všech lodí zasažena nejhůře a požár se velmi rychle rozšířil po celé palubě. Není divu, že ztratila víc letců, než Akagi a Sorjú dohromady (21). Ve vzduchu ztratila 7 A6M a 1 D3A. Na lodi zemřelo nejméně 12 letců. Nepodařilo se mi zjistit, jestli Ogawa zahynul na palubě nebo v tom jediném ztraceném D3A nad Midwejí. Jeho letouny se na útok proti americkým lodím nepřipravovaly. Kusumi a ten poslední zcela jistě zemřeli na Kaze.
Když na Kagu útočily SBD, právě z ní startovalo Zero. Někteří to pokládají za důkaz, že japonská útočná vlna právě začínala startovat. Ve skutečnosti to nic neznamená. Stejně dobře mohla startovat proti přilétajícím bombardérům. Pár jejich pilotů určitě při tom zahynulo.
Sorjú
Všichni přežili - Egusa (D3A), Suganami (A6M), Fudžita (A6M), Ikeda (D3A), Abe (B5N)
Sorjú ve vzduchu ztratila 2 A6M a 1 B5N. Zahynulo 10 letců, z čehož údajně 6 na lodi.
Hirjú
Přežil Šigemacu (A6M). Padli - Tomonaga (B5N), Mori (A6M), Kobajaši (D3A), Jamašita (D3A), Kikuči (B5N)
O osudu Kikučiho, krom toho, že zemřel, nic nevím. Ostatní zahynuli v bojích poblíž Yorktownu.
Smůlou Japonců bylo, že Hirjú, která jediná přežila první zničující útok SBD, utrpěla nad Midwejí největší ztráty. 4 B5N sestřeleny, poškozeno bylo všech 9 A6M. Dalších 5 B5N nemohlo být pro poškození nebo závady použito k útoku proti Yorktownu.
Celkem Hirjú ve vzduchu ztratila 9 A6M, 13 D3A a 9 B5N. Jejich úplné posádky čítaly 62 mužů. Nevím, jestli zemřel někdo v poškozených bombardérech, celkem padlo 72 letců.
Ztráty vedoucích tedy nebyly vyhlazující a většinou připadaly na vrub akcím ve vzduchu. Když to shrnu, na palubách prvních tří zasažených lodí zahynulo víc než 20 letců. Přitom v ten kritický moment se na nich připravovalo ke vzletu 12 A6M, 16 D3A a 44 B5N. Tabulkově to představuje 176 letců.
A když už se tu bavíme hlavně o stíhacím letectvu, Kido Butai ten den začínala se 72 stíhačkami (18 z každé lodě). Ve vzduchu ztratila 20 A6M (2 piloti zachráněni), přibližně 18 se připravovalo ke vzletu v okamžiku, kdy byly lodě zasaženy. Nejméně 17 Zer přistálo na moře po vyčerpání paliva a jejich piloti byli zachráněni. Nejméně 3 musely přistát na vodu kvůli poškození. Zbývající Zera byla "uzemněna" také pro poškození. Otázkou je, zda Hirjú měla nějaké rezervní A6M (max. 3) a zda poslala do vzduchu 3 převážené A6M z 6. kokutai. Někteří tvrdí že ano, jiní zase, že ne. Ostatní lodě, vzhledem k hektickému provozu, nejspíš na něco podobného neměly čas. I když, narazil jsem také na pověsti o trojici Zer 6. kokutai operující z Akagi.
Jisté je, že někteří stíhací piloti zahynuli přímo na lodích. Jenže v ten kritický okamžik jich tam bylo jen pár. Mohl bych ještě dodat seznam asi tak 15 stíhačů, kteří bitvu přežili a dalších 10, kteří zahynuli ve vzdušných bojích. Ale nemělo by to valný smysl.
Ztráta přibližně 25 stíhacích pilotů je proto podle mě reálná. I tak to byla ta nejnáročnější bitva, kterou japonské stíhací letectvo do té doby prošlo.
Podle mého je ztráta 322 letadel spočítána z maximální kapacity lodí. Jenže realita 40. let byla jiná, protože tehdejší letadla byla větší než dvouplošníky 30. let. Pokud vím, tak Fučida ten přehled nevytvořil, ale převzal od někoho jiného.
Problémem Fučidovy knihy je, že i když byla sepsána krátce po válce samotnými veterány, oficiálních japonských zdrojů bylo při psaní použito poměrně málo. Ne že by bylo všechno ztraceno, ale ještě se v tom nikdo pořádně nepovrtal a nesetřídil.
Všechny tři lodě inkasovaly po jednom zásahu na zádi, kde stály připravené letouny. Bomby samozřejmě neexplodovaly na palubě, ale až v hangárech. Co se pak dělo na palubě? Explodovaly snad okamžitě následkem prvního výbuchu všechna na letadlech podvěšená torpéda a pumy? To by jistě znamenalo okamžitou smrt všech letců. Pochybuji, že by byla tak háklivá.
Řekl bych že to probíhalo jinak. Americké pumy zničily několik letadel v bezprostřední blízkosti svého dopadu a zapálily jejich palivo. Hořící benzín se rozstříkl po palubě a zapálil ostatní letadla. Požár postupně sílil a pak začala explodovat munice a podvěšená výzbroj. Těžko říct, jak rychle to probíhalo, ale i tak by alespoň část letců měla šanci na záchranu.
Něco z toho, jak to vypadalo na Akagi podle dochovaného reportu:
10:20 Akagi zahlédne bombardéry nad Kagou
10:22 SBD útočí na Kagu, Akagi nařizuje svým stíhačům start, jakmile budou připraveni.
10:23 SBD zpozorováni nad Akagi.
10:26 Vedle středního výtahu dopadla puma (fatální zásah). Další dopadla na levobok na záď, prorazila v letové palubě několik děr a zabila 1 muže (pomocný personál).
10:29 Torpéda uložená v hangárech začínají explodovat. Nařízeno zatopení skladišť pum a munice (úspěšně provedeno).
10:36 Motor poškozen.
10:42 Řízení poškozeno, motor zastaven.
10:43 Zero, stojící napravo od můstku začal hořet a hořící palivo z něj zasáhlo můstek.
11:30 Nařízena evakuace leteckého personálu a raněných.
11:35 Exploze ve skladech torpéd a pum.
13:38 Portrét císaře přenesen na torpédoborec Nowaki.
15:00 Exploze v hangáru rozervala jeho přední stěnu. Následuje silný požár.
21:00 Evakuace zbývající posádky.
5:00 Akagi torpédována doprovodnými loděmi.
Vcelku to vypadá na pěkné peklo, ale ne na jedinou vše ničící explozi. Zajímavé je, že puma, která dopadla mezi letadla, měla přímo zabít jen jednoho člověka. Dále je tu poznámka o Zeru, které začne hořet a exploduje teprve po 17 minutách po zásahu. Přitom muselo být blízko dopadu první pumy.
Fučida sice tvrdí, že Zera startovala k útoku na americkou flotilu, ale podle reportu to vypadá jinak. Příkaz ke startu dostali jen stíhači, po spatření bombardérů nad Kagou. Prostě nouzová reakce na kritickou situaci. Fučida se tady nejspíš mýlí, a nebo situaci dramatizuje. A není to jediný případ. Všichni, kteří jeho knihu četli, si jistě pamatují tragický příběh Tomonagy. Jeho bombardéru B5N prostřelili nad Midwejí nádrž. Dokázal se vrátit na Hirjú, ale jeho letoun nemohl být okamžitě opraven. Přesto se rozhodl vést útok proti Yorktownu, i když věděl, že nebude mít dostatek paliva pro návrat. Dojemný příběh, jedno oko nezůstane suché. Jenže proč by jsme tomu měli věřit? Nevím, jak moc děravá byla nádrž jeho letounu a jak rychle ztratila palivo. Ale nad Midwejí i ta druhá už musela být poloprázdná. Přesto se vrátil na cca 250 mil vzdálenou loď. Když pak startoval proti americkým lodím, odhadoval vzdálenost na 90 mil. Přitom bombardéry B5N v jiných bitvách útočily i na více než 200 mil vzdálené lodě. I s polovičním množstvím paliva měl Tomonaga pořád dobrou šanci na návrat.
Argumentem pro nepřipravenost japonských letadel může být i Hirjú. Proč z ní útočná vlna odstartovala až půl hodiny po útoku SBD? Byl snad Jamaguči tak zmatený, že nevěděl co dělat? Vždy je popisován jako velmi schopný a agresivní velitel. Už předtím, když byly Akagi a Kaga zaneprázdněny přezbrojováním z pum na torpéda, navrhoval samostatný útok D3A ze Sorjú a Hirjú, dokonce bez patřičné stíhací ochrany. A najednou by bezradně půl hodiny čekal, jestli se neobjeví další Američané a nepřipraví Hirjú sejný osud jako ostatním? Nenarazil jsem na nic, co by naznačovalo jeho bezradnost, nebo že by žádal Naguma o rozkazy. Pravděpodobně tedy zaútočil tak rychle, jak mohl.
Jak "háklivá" byla neaktivovaná japonská torpéda může naznačit následující příhoda: v bitvě u ostrova Santa Cruz zapálil americký stíhač útočící B5N. Její pilot se rozhodl pro sebevražedný útok a zatočil k blízkému torpédoborci Smith a narazil do něj. Přitom jeho torpédo náraz přežilo a explodovalo až později následkem požáru.
Pokud nevěříte mnou uvedeným počtům padlých letců, mohu je částečně podpořit menším rozborem. Nemám seznam padlých letců, ale ledacos se dá zjistit o velitelích jednotlivých sekcí. A navíc to můžu porovnat s uváděnými ztrátami ve vzduchu:
Akagi
Všichni přežili - Fučida (nemocen, B5N), Itaja (A6M), Širane (A6M), Čihaja (D3A), Murata (B5N)
Akagi utrpěla vůbec nejmenší ztráty ve vzduchu, jen jedno Zero sestřelené nad Midwejí a další při obraně. Celkem padlo 7 letců, pravděpodobně tedy 5 na palubě.
Kaga
Přežili velitelé stíhačů Sato a Iizuka. Padli - Kusumi (B5N), Ogawa (D3A), Kitadžima (Kazuraki?) (B5N)
Zrovna připad Kagy je matoucí, protože 2 pumy dopadly v blízkosti ostrova a zabily zde mnoho lidí, včetně kapitána. Takže letci mohli zemřít jak při předletovém brífinku, tak i v připravených letadlech. Kaga byla ze všech lodí zasažena nejhůře a požár se velmi rychle rozšířil po celé palubě. Není divu, že ztratila víc letců, než Akagi a Sorjú dohromady (21). Ve vzduchu ztratila 7 A6M a 1 D3A. Na lodi zemřelo nejméně 12 letců. Nepodařilo se mi zjistit, jestli Ogawa zahynul na palubě nebo v tom jediném ztraceném D3A nad Midwejí. Jeho letouny se na útok proti americkým lodím nepřipravovaly. Kusumi a ten poslední zcela jistě zemřeli na Kaze.
Když na Kagu útočily SBD, právě z ní startovalo Zero. Někteří to pokládají za důkaz, že japonská útočná vlna právě začínala startovat. Ve skutečnosti to nic neznamená. Stejně dobře mohla startovat proti přilétajícím bombardérům. Pár jejich pilotů určitě při tom zahynulo.
Sorjú
Všichni přežili - Egusa (D3A), Suganami (A6M), Fudžita (A6M), Ikeda (D3A), Abe (B5N)
Sorjú ve vzduchu ztratila 2 A6M a 1 B5N. Zahynulo 10 letců, z čehož údajně 6 na lodi.
Hirjú
Přežil Šigemacu (A6M). Padli - Tomonaga (B5N), Mori (A6M), Kobajaši (D3A), Jamašita (D3A), Kikuči (B5N)
O osudu Kikučiho, krom toho, že zemřel, nic nevím. Ostatní zahynuli v bojích poblíž Yorktownu.
Smůlou Japonců bylo, že Hirjú, která jediná přežila první zničující útok SBD, utrpěla nad Midwejí největší ztráty. 4 B5N sestřeleny, poškozeno bylo všech 9 A6M. Dalších 5 B5N nemohlo být pro poškození nebo závady použito k útoku proti Yorktownu.
Celkem Hirjú ve vzduchu ztratila 9 A6M, 13 D3A a 9 B5N. Jejich úplné posádky čítaly 62 mužů. Nevím, jestli zemřel někdo v poškozených bombardérech, celkem padlo 72 letců.
Ztráty vedoucích tedy nebyly vyhlazující a většinou připadaly na vrub akcím ve vzduchu. Když to shrnu, na palubách prvních tří zasažených lodí zahynulo víc než 20 letců. Přitom v ten kritický moment se na nich připravovalo ke vzletu 12 A6M, 16 D3A a 44 B5N. Tabulkově to představuje 176 letců.
A když už se tu bavíme hlavně o stíhacím letectvu, Kido Butai ten den začínala se 72 stíhačkami (18 z každé lodě). Ve vzduchu ztratila 20 A6M (2 piloti zachráněni), přibližně 18 se připravovalo ke vzletu v okamžiku, kdy byly lodě zasaženy. Nejméně 17 Zer přistálo na moře po vyčerpání paliva a jejich piloti byli zachráněni. Nejméně 3 musely přistát na vodu kvůli poškození. Zbývající Zera byla "uzemněna" také pro poškození. Otázkou je, zda Hirjú měla nějaké rezervní A6M (max. 3) a zda poslala do vzduchu 3 převážené A6M z 6. kokutai. Někteří tvrdí že ano, jiní zase, že ne. Ostatní lodě, vzhledem k hektickému provozu, nejspíš na něco podobného neměly čas. I když, narazil jsem také na pověsti o trojici Zer 6. kokutai operující z Akagi.
Jisté je, že někteří stíhací piloti zahynuli přímo na lodích. Jenže v ten kritický okamžik jich tam bylo jen pár. Mohl bych ještě dodat seznam asi tak 15 stíhačů, kteří bitvu přežili a dalších 10, kteří zahynuli ve vzdušných bojích. Ale nemělo by to valný smysl.
Ztráta přibližně 25 stíhacích pilotů je proto podle mě reálná. I tak to byla ta nejnáročnější bitva, kterou japonské stíhací letectvo do té doby prošlo.
-
Destroyman
- Kapitán
- Příspěvky: 1288
- Registrován: 25/6/2008, 08:35
- Kontaktovat uživatele:
Tak tomu říkám brilantní logická dedukce. Škoda že je to právě jen dedukce a navíc se zakládá jen na Fučidovi. Přitom stačí celkem málo - člověk zadá do Googlu třeba hlášku "Midway pilots losses" a vyleze mu tenhle kompletní výpis., ze kterého vyplývá, že jen ve vzdušných bojích přišel Nagumo o 44 pilotů a ne o "asi 25 celkem". 
さようなら。
-
Micuhide Akechi
- rotmistr
- Příspěvky: 141
- Registrován: 11/10/2006, 11:13
- Bydliště: Příbram
Hehe, něco tak jednoduchého mě vážně nenapadlo. Navíc zrovna tuhle knihu ještě nemám celou přečtenou. Nicméně jsi se dopustil pár omylů. Za prvé, já z Fučidy nevycházím, právě naopak. Za druhé, já se zabýval počtem padlých stíhacích pilotů (25) a počtem všech padlých letců (110), tj. pilotů, pozorovatelů a střelců dohromady. Isom tvrdí, že Nagumo přišel ve vzdušných bojích o 44 pilotů, tedy stíhacích a bombardovacích dohromady. Já o voze, on o koze. Vůbec si v tomto neodporujeme.
-
Alchymista
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 4883
- Registrován: 25/2/2007, 04:00
Isom podľa všetkého uvádza len straty pilotov, nie ostatného lietajúceho personálu - na strane 230 sú americké straty a aj v prípade viacmiestnych lietadiel je počet stratených pilotov (94) nanajvýš rovný súčtu zostrelených a havarovaných lietadiel. Na konci strany uvádza, že spolu padlo okolo 194 amerických letcov (air crewmen) a z toho 94 pilotov.
Takže aj uvádzané straty pilotov na japonských lodiach (44+65 pilotov) sa zrejme týkajú skutočne len pilotov, nie aj ostatných členov posádok lietadiel. Ostatne, dáva to zmysel - pilot je najdôležitejší člen posádky, s najvyššími nárokmi na výcvik, ostatných členov posádky je možné rôzne poprehadzovať [s]či v prípade núdze doplniť, hlavne palubných strelcov, aj z nelietajúceho personálu.[/s]
Takže aj uvádzané straty pilotov na japonských lodiach (44+65 pilotov) sa zrejme týkajú skutočne len pilotov, nie aj ostatných členov posádok lietadiel. Ostatne, dáva to zmysel - pilot je najdôležitejší člen posádky, s najvyššími nárokmi na výcvik, ostatných členov posádky je možné rôzne poprehadzovať [s]či v prípade núdze doplniť, hlavne palubných strelcov, aj z nelietajúceho personálu.[/s]
Naposledy upravil(a) Alchymista dne 21/3/2010, 01:14, celkem upraveno 1 x.
Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
-
kopapaka
- 6. Podplukovník
- Příspěvky: 3837
- Registrován: 26/1/2008, 20:47
- Bydliště: kósek od Prostějova
No, tak s tím nahrazováním ze strany nelétajícího personálu bych byl opatrný...
Nevím sice, jak to bylo řešeno u Japonského letectva, ale v téhle době bylo poměrně obvyklé, že velitelem letadla nebyl pilot, ale pozorovatel/střelec, obvykle důstojník.
Zastoupení střelce bych bral za možné ( tedy hlavně efektivní ) pouze u letadel kde střelec je opravdu pouze střelcem a nevykonává nějakou další funkci. Pokud je navíc ještě radista, případně navigátor tak se nahraditelnost stává víceméně nedosažitelnou.
Pokud si dobře pamatuju z knížek o tomhle období tak u ( nejen ) Japonského letectva byl jeden z největších problémů rozpoznávání cílů na moři. A pokud to kolikrát nezvládli zkušení pozorovatelé, tak co potom nějací náhradníci.
Souhlasím, že pilotní výcvik je nejnáročnější, ale i ti ostatní členové létajícího i nelétajícího personálu musí mít za sebou poměrně náročný výcvik, aspoň pokud má mít to jejich nasazení nějaký smysl.
Nevím sice, jak to bylo řešeno u Japonského letectva, ale v téhle době bylo poměrně obvyklé, že velitelem letadla nebyl pilot, ale pozorovatel/střelec, obvykle důstojník.
Zastoupení střelce bych bral za možné ( tedy hlavně efektivní ) pouze u letadel kde střelec je opravdu pouze střelcem a nevykonává nějakou další funkci. Pokud je navíc ještě radista, případně navigátor tak se nahraditelnost stává víceméně nedosažitelnou.
Pokud si dobře pamatuju z knížek o tomhle období tak u ( nejen ) Japonského letectva byl jeden z největších problémů rozpoznávání cílů na moři. A pokud to kolikrát nezvládli zkušení pozorovatelé, tak co potom nějací náhradníci.
Souhlasím, že pilotní výcvik je nejnáročnější, ale i ti ostatní členové létajícího i nelétajícího personálu musí mít za sebou poměrně náročný výcvik, aspoň pokud má mít to jejich nasazení nějaký smysl.
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
V počátcích vojenského letectva na Japonských ostrovech byl výcvik zaměřen na univerzálnost absolventů leteckého výcviku. Po ukončení výcviku mohl být letec určen na kteroukoliv funkci na palubě letounu. S rostoucí náročností leteckého řemesla přišla i potřeba dělit letové profese. K diferencovanému výcviku přistoupilo Císařské námořnictvo až ve druhé polovině 20. let minulého století.
Když dáme stranou piloty, zbývá nám ještě mnoho dalších palubních funkcí. Nejnáročnější práci jednoznačně odvádí palubní letovod ( navigátor). Zkušený navigátor dokáže posádku vícemístného letadla ušetřit mnoha nepříjemných situací. Na mnohých typech navíc tento člen letové posádky zastával funkci bombometčíka, někdy také působyl jako střelec.
Palubní střelec, jak by se mohlo zdát, je nejjednodušší letová funkce. Ale zdání klame. I když je výcvik střelce relativně krátký, povinnosti střelce jsou velmi rozsáhlé. Má za ůkol pozorovat okolí letadla, sledovat cíl náletu nebo plní funkci pozorovatele ( někde zase pozorovatel dělá práci střelce, když je to nutné). Samotný výcvik není tak snadný. Palubní střelec se musí naučit střílet na pohybující se cíle na zemi ve vzduchu i na vodě. Vše má svá specifika. Když k tomu přičteme pohyb samotného stroje, ze kterého střelec proti cíli působí, je co se učit.
Asi nejsnáze nahraditelným je palubní technik a palubní radista, pokud zároveň nevykonávají činnost střelce.Zde je možné po krátkém zaškolení zařadit na letovou funkci příslušníky pozemního personálu s patřičnou odborností.
Vše má však jedno ALE! Náhrada musí splňovat určitá zdravotní kritéria.
Rozhodně bych se neodvolával na údaje o ztrátách letadel v knize "Midway" od pánů Fučidy a Okumiyi jen tak.
V úvodních slovech, která každou takovou knihu doprovázejí, Admirál R. A. Spruance se k údajům vyjádřil následovně: ,, ...........Autorům je třeba vyslovit uznání za pečlivé shromážďování a zkoumání materiálů, ......... Uznání zasluhují též američtí redaktoři, .............., kteří dotvrdili spolehlivost všech údajů. ......."
Micuo Fučida ve svém úvodu mimo jiné napsal: ,, ............ Všechen dokumentační materiál týkající se bitvy byl přirozeně označen jako ,, přísně tajný". ......... Po japonské kapitulaci v roce 1945 byly téměř všechny tyto listiny spáleny. ......................... U válečné školy byla zřízena komise pro zkoumání poznatků z bitev a já byl jmenován tajemníkem podkomise pro letectvo. .................... Jelikož mým úkolem bylo vypracovat konečný návrh rozboru, měl jsem přístup ke všem úředním materiálům i k soukromým záznamům. Kromě toho bylo několik desítek důstojníků, kteří se bitvy zúčastnili, povoláno k rozhovorům. Když byl rozbor dokončen, bylo vyhotoveno a rozděleno jen šest exemplářů. Co se s nimi stalo, není mi známo. Ale mně se naštěstí podařilo objevit po válce původní rukopis, který jsem měl schovaný v zásuvce."
Stav letadel na čtyřech těžkých letadlových lodích při vyplutí do akce byl 261kusů letecké techniky plus stíhačky převážené na Midway.
Autoři knihy rozepisují ztráty letadel v bitvě následovně:
Napadení Midway ... ..... 6 letadel
stíhačky v soubojích .... 12 letadel
napadení US LL .......... 24 letadla
potopeno s LL ............ 280 letadel ( přibližně)
ztraceno hydroplánů ... 10
Když dáme stranou piloty, zbývá nám ještě mnoho dalších palubních funkcí. Nejnáročnější práci jednoznačně odvádí palubní letovod ( navigátor). Zkušený navigátor dokáže posádku vícemístného letadla ušetřit mnoha nepříjemných situací. Na mnohých typech navíc tento člen letové posádky zastával funkci bombometčíka, někdy také působyl jako střelec.
Palubní střelec, jak by se mohlo zdát, je nejjednodušší letová funkce. Ale zdání klame. I když je výcvik střelce relativně krátký, povinnosti střelce jsou velmi rozsáhlé. Má za ůkol pozorovat okolí letadla, sledovat cíl náletu nebo plní funkci pozorovatele ( někde zase pozorovatel dělá práci střelce, když je to nutné). Samotný výcvik není tak snadný. Palubní střelec se musí naučit střílet na pohybující se cíle na zemi ve vzduchu i na vodě. Vše má svá specifika. Když k tomu přičteme pohyb samotného stroje, ze kterého střelec proti cíli působí, je co se učit.
Asi nejsnáze nahraditelným je palubní technik a palubní radista, pokud zároveň nevykonávají činnost střelce.Zde je možné po krátkém zaškolení zařadit na letovou funkci příslušníky pozemního personálu s patřičnou odborností.
Vše má však jedno ALE! Náhrada musí splňovat určitá zdravotní kritéria.
Rozhodně bych se neodvolával na údaje o ztrátách letadel v knize "Midway" od pánů Fučidy a Okumiyi jen tak.
V úvodních slovech, která každou takovou knihu doprovázejí, Admirál R. A. Spruance se k údajům vyjádřil následovně: ,, ...........Autorům je třeba vyslovit uznání za pečlivé shromážďování a zkoumání materiálů, ......... Uznání zasluhují též američtí redaktoři, .............., kteří dotvrdili spolehlivost všech údajů. ......."
Micuo Fučida ve svém úvodu mimo jiné napsal: ,, ............ Všechen dokumentační materiál týkající se bitvy byl přirozeně označen jako ,, přísně tajný". ......... Po japonské kapitulaci v roce 1945 byly téměř všechny tyto listiny spáleny. ......................... U válečné školy byla zřízena komise pro zkoumání poznatků z bitev a já byl jmenován tajemníkem podkomise pro letectvo. .................... Jelikož mým úkolem bylo vypracovat konečný návrh rozboru, měl jsem přístup ke všem úředním materiálům i k soukromým záznamům. Kromě toho bylo několik desítek důstojníků, kteří se bitvy zúčastnili, povoláno k rozhovorům. Když byl rozbor dokončen, bylo vyhotoveno a rozděleno jen šest exemplářů. Co se s nimi stalo, není mi známo. Ale mně se naštěstí podařilo objevit po válce původní rukopis, který jsem měl schovaný v zásuvce."
Stav letadel na čtyřech těžkých letadlových lodích při vyplutí do akce byl 261kusů letecké techniky plus stíhačky převážené na Midway.
Autoři knihy rozepisují ztráty letadel v bitvě následovně:
Napadení Midway ... ..... 6 letadel
stíhačky v soubojích .... 12 letadel
napadení US LL .......... 24 letadla
potopeno s LL ............ 280 letadel ( přibližně)
ztraceno hydroplánů ... 10
Naposledy upravil(a) Flogger G dne 21/3/2010, 08:54, celkem upraveno 2 x.
-
kopapaka
- 6. Podplukovník
- Příspěvky: 3837
- Registrován: 26/1/2008, 20:47
- Bydliště: kósek od Prostějova
Tak s tím radistou rozhodně nesouhlasím.Flogger G píše: Asi nejsnáze nahraditelným je palubní technik a palubní radista, pokud zároveň nevykonávají činnost střelce.Zde je možné po krátkém zaškolení zařadit na letovou funkci příslušníky pozemního personálu s patřičnou odborností.
Vše má však jedno ALE! Náhrada musí splňovat určitá zdravotní kritéria.
Ono i na poměrně velké lodi bude jen poměrně málo lidí schopných ( po krátkém zaškolení ) zastoupit radistu, respektive jen málo volných, kteří nejsou potřeba na lodi. A schopných toho " kouzlení " kolem tehdejších radiostanic
Morseovku asi ovládalo poměrně dost námořníků, ale pochybuju, že dostatečně rychle...
Ale možná se pletu...
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Nahrazení palubního radisty jakýmkoliv námořníkem namysli nemám. Náhrada, po určitém zaškolení, z řad technického personálu letecké skupiny je však připustitelná. Tito specialisté ovládají radiostanice i spojovací procedury stejně jako palubní personál. Avšak na tehdejších vícemístných japonských palubních letounech funkci radisty zastával střelec. Šlo spíše o možnost doplnění posádky na hydroplánu H8K nebo na dopravních letounech, kde tato funkce byla samostatná.
Někde výše jsem uvedl, že Hlavní svaz, kterému velel osobně admirál Jamamoto, doprovázela lehká LL se třiceti letouny na palubě. Avšak jednalo se o LL "Hóšó a ta nesla na palubě pouze 8 bombardérů typ 96.
Další lehká LL plula v sestavě "Midwayského invazního svazu" viceadmirála Kondo. "Zuihó" nesla na palubě 12 stíhacích a 12 torpédových letadel.
Pánové Fučida a Okumiya ve své knize uvádí, že těžké LL dopravovaly k Midway 36 stíhacích letounů 11. letecké flotily. Jejich pilotům velel námořní kapitán Čisato Morita.
Někde výše jsem uvedl, že Hlavní svaz, kterému velel osobně admirál Jamamoto, doprovázela lehká LL se třiceti letouny na palubě. Avšak jednalo se o LL "Hóšó a ta nesla na palubě pouze 8 bombardérů typ 96.
Další lehká LL plula v sestavě "Midwayského invazního svazu" viceadmirála Kondo. "Zuihó" nesla na palubě 12 stíhacích a 12 torpédových letadel.
Pánové Fučida a Okumiya ve své knize uvádí, že těžké LL dopravovaly k Midway 36 stíhacích letounů 11. letecké flotily. Jejich pilotům velel námořní kapitán Čisato Morita.
-
Alchymista
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 4883
- Registrován: 25/2/2007, 04:00
To Alchymista:
Za války dělali lidé všechno možné.
Kdyby stál velitel leteckého útvaru před rozhodnutím, zda doplnit posádku ihned nebo letoun nechat při ústupu nepříteli, určitě by neváhal. Horší by to bylo u takového nouzového alternisty s rozpoznáváním vlastních a nepřátelských letadel.
Zrovna, když jsem opět četl tuto Tvojí úvahu, mi přišla namysli jedna starší příhoda. Stalo se to během ministerské prověrky u jednoho stíhacího leteckého pluku armády PVOS. :
Během prověřování činnosti stíhacího pluku v rámci BoPo se jeden z mnoha prověrkových komisařů dostal až do úkrytu letounu v rozptylovém prostoru jedné z letek. Technik správně zodpověděl příval otázek kontrolního "chrousta". Poslední otázka zněla: ,, Co budete dělat, když pilot nedorazí k letounu a přijde signál "VZLET" ? Přišla logická odpověď: ,, Počkám, až nějaký přijde." Jaké bylo překvapení technika letadla, když se dozvěděl: ,,CHYBA!!! Nasednete do kabiny a odstartujete!!!"
Určitě k zamyšlení.
Za války dělali lidé všechno možné.
Kdyby stál velitel leteckého útvaru před rozhodnutím, zda doplnit posádku ihned nebo letoun nechat při ústupu nepříteli, určitě by neváhal. Horší by to bylo u takového nouzového alternisty s rozpoznáváním vlastních a nepřátelských letadel.
Zrovna, když jsem opět četl tuto Tvojí úvahu, mi přišla namysli jedna starší příhoda. Stalo se to během ministerské prověrky u jednoho stíhacího leteckého pluku armády PVOS. :
Během prověřování činnosti stíhacího pluku v rámci BoPo se jeden z mnoha prověrkových komisařů dostal až do úkrytu letounu v rozptylovém prostoru jedné z letek. Technik správně zodpověděl příval otázek kontrolního "chrousta". Poslední otázka zněla: ,, Co budete dělat, když pilot nedorazí k letounu a přijde signál "VZLET" ? Přišla logická odpověď: ,, Počkám, až nějaký přijde." Jaké bylo překvapení technika letadla, když se dozvěděl: ,,CHYBA!!! Nasednete do kabiny a odstartujete!!!"
Určitě k zamyšlení.
Naposledy upravil(a) Flogger G dne 9/5/2010, 09:41, celkem upraveno 1 x.
-
kopapaka
- 6. Podplukovník
- Příspěvky: 3837
- Registrován: 26/1/2008, 20:47
- Bydliště: kósek od Prostějova
To máš pravdu za války dělali lidé všechno možné...
Jenže to pak podle toho taky vypadalo.
Ono se stačí zamyslet nad tím, co prováděly osádky se zkráceným výcvikem ( nejen ) v SSSR. A ti aspoň nějaký výcvik měli a aspoň teoreticky jim do hlavy tlačili to nejdůležitější. Na bojišti se kdokoli bez pořádného výcviku naučí všechno opravdu velmi rychle... Pokud se toho dožije.
A ten komisař je opravdu k zamyšlení, stejně jako spousta podobných magorů...
edit: trochu mi to připomíná můj údiv, když sem se coby letecký mechanik dozvěděl, že sem někde napsaný jak střelec s ruční PLŘS ( Strela-2 ).
Je mi jasné, že sem tam byl uvedený jen dopočtu, ale dodnes by mě zajímalo, jestli bych tu raketu dokázal odpálit...
Jenže to pak podle toho taky vypadalo.
Ono se stačí zamyslet nad tím, co prováděly osádky se zkráceným výcvikem ( nejen ) v SSSR. A ti aspoň nějaký výcvik měli a aspoň teoreticky jim do hlavy tlačili to nejdůležitější. Na bojišti se kdokoli bez pořádného výcviku naučí všechno opravdu velmi rychle... Pokud se toho dožije.
A ten komisař je opravdu k zamyšlení, stejně jako spousta podobných magorů...
edit: trochu mi to připomíná můj údiv, když sem se coby letecký mechanik dozvěděl, že sem někde napsaný jak střelec s ruční PLŘS ( Strela-2 ).
Je mi jasné, že sem tam byl uvedený jen dopočtu, ale dodnes by mě zajímalo, jestli bych tu raketu dokázal odpálit...
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
To Kopapaka:
Musím s Tebou jedině souhlasit. Výcvik je velmi důležitý a rady zkušených instruktorů jsou k nezaplacení.
Když si Ty vzpomeneš na začátky služby u letadel, asi jsi nepatřil hned první týden k nejlepším mechoušům a chvíli Ti trvalo, než ses zařadil alespoň do průměru.
Pokud vzpomínám na svoje vlastní začátky, dodnes lituji své nadřízené a obdivuji jejich trpělivost. A to byl mír.
Musím s Tebou jedině souhlasit. Výcvik je velmi důležitý a rady zkušených instruktorů jsou k nezaplacení.
Když si Ty vzpomeneš na začátky služby u letadel, asi jsi nepatřil hned první týden k nejlepším mechoušům a chvíli Ti trvalo, než ses zařadil alespoň do průměru.
Pokud vzpomínám na svoje vlastní začátky, dodnes lituji své nadřízené a obdivuji jejich trpělivost. A to byl mír.
Ještě jednou se vracím k bitvě o Midway a zastavím se u dalších příčin porážky svazu japonských letadlových lodí.
Když opomeneme nejdůležitější faktor - odhalení plánů Císařského loďstva - je zde další chyba na úrovni strategicko - operační. Rozdělení sil "Rengo Kantai" na Aleutský útočný svaz a na svaz Midwayský. Útok na Aleuty nesplnil svůj hlavní úkol a neodvrátil pozornost admirála Nimitze a jeho štábu od hlavního směru japonského úderu. Dvě lehké LL v Hosógajově Severním svazu mohly u Midway znamenat příslovečné jazýčky na miskách vah.
Další, tentokrát čistě operační pochybení, bylo v samotném rozdělení bojových sil Midwayského svazu na Úderný svaz letadlových lodí a Hlavní svaz. Midwqyský invazní svaz viceadmirála Kondo plul zcela sám dlouho dopředu ( malá rychlost lodí s výsadkem) a mohl upozornit nepřítele, že se něco děje - to se také nakonec stalo, tento svaz byl objeven a napaden jako první.
Další velkou chybou Císařského námořnictva byla tradice. Velitel Rengo Kantai admirál Jamamoto se přímo účastnil bojové akce na vlajkové lodi Jamato. Protože lodě musely dodržovat rádiový klid, musel mlčet i samotný Jamamoto, přeto že jeho úloha měla být od vyplutí aktivní.
Velitel tichomořského loďstva admirál Nimitz měl velitelství na souši. Mohl tedy se svým štábem aktivně zasahovat do dění a předávat operačním svazům letadlových lodí důležité informace.
Asi zásadní chyba jde na vrub plánovačů a zpravodajců námořního generálního štábu Císařských ozbrojených sil. Tak špatný průzkum a ještě s nedostatečnými silami se musel vymstít. Konečně, poslední rádiové informace námořní výzvědné a odposlechové služby japonského námořnictva utvrzovaly admirála Jamamota i velitele 1. Úderného svazu LL viceadmirála Naguma v omylu. Oznamovaly, že USN nic netuší. Dále byla LL Yorktown prohlášena za jistě potopenou v Korálovém moři.
Na samotných letadlových lodích viceadmirála Naguma došlo k podcenění schopností nepřítele. Nejen že nebyla svěšená torpéda a pumy ukládána do muničních krytých skladů. ale při vyhlášení leteckého poplachu palubní personál neprovedl náležitá protipožární opatření. Nikdo nenařídil odsátí benzínu z tankovacích hadic a jejich vyplnění inertním plynem. Tím potom vznikaly následné nezvladatelné požáry.
Samotní japonští námořníci mnohdy zbytečně utržili silné popáleniny, protože neměli oblečenu předepsanou ústroj a pohybovali se v boji na stanovištích jen v košilích a šortkách.
Když opomeneme nejdůležitější faktor - odhalení plánů Císařského loďstva - je zde další chyba na úrovni strategicko - operační. Rozdělení sil "Rengo Kantai" na Aleutský útočný svaz a na svaz Midwayský. Útok na Aleuty nesplnil svůj hlavní úkol a neodvrátil pozornost admirála Nimitze a jeho štábu od hlavního směru japonského úderu. Dvě lehké LL v Hosógajově Severním svazu mohly u Midway znamenat příslovečné jazýčky na miskách vah.
Další, tentokrát čistě operační pochybení, bylo v samotném rozdělení bojových sil Midwayského svazu na Úderný svaz letadlových lodí a Hlavní svaz. Midwqyský invazní svaz viceadmirála Kondo plul zcela sám dlouho dopředu ( malá rychlost lodí s výsadkem) a mohl upozornit nepřítele, že se něco děje - to se také nakonec stalo, tento svaz byl objeven a napaden jako první.
Další velkou chybou Císařského námořnictva byla tradice. Velitel Rengo Kantai admirál Jamamoto se přímo účastnil bojové akce na vlajkové lodi Jamato. Protože lodě musely dodržovat rádiový klid, musel mlčet i samotný Jamamoto, přeto že jeho úloha měla být od vyplutí aktivní.
Velitel tichomořského loďstva admirál Nimitz měl velitelství na souši. Mohl tedy se svým štábem aktivně zasahovat do dění a předávat operačním svazům letadlových lodí důležité informace.
Asi zásadní chyba jde na vrub plánovačů a zpravodajců námořního generálního štábu Císařských ozbrojených sil. Tak špatný průzkum a ještě s nedostatečnými silami se musel vymstít. Konečně, poslední rádiové informace námořní výzvědné a odposlechové služby japonského námořnictva utvrzovaly admirála Jamamota i velitele 1. Úderného svazu LL viceadmirála Naguma v omylu. Oznamovaly, že USN nic netuší. Dále byla LL Yorktown prohlášena za jistě potopenou v Korálovém moři.
Na samotných letadlových lodích viceadmirála Naguma došlo k podcenění schopností nepřítele. Nejen že nebyla svěšená torpéda a pumy ukládána do muničních krytých skladů. ale při vyhlášení leteckého poplachu palubní personál neprovedl náležitá protipožární opatření. Nikdo nenařídil odsátí benzínu z tankovacích hadic a jejich vyplnění inertním plynem. Tím potom vznikaly následné nezvladatelné požáry.
Samotní japonští námořníci mnohdy zbytečně utržili silné popáleniny, protože neměli oblečenu předepsanou ústroj a pohybovali se v boji na stanovištích jen v košilích a šortkách.