PALBA.CZ

Talianský front, 1944. Generál Mark Clark sa po neúspešnom pokuse dosiahnúť Rím či údolím Liri, alebo vylodením u Anzia, nachádzal pred nutnosťou prebiť sa dopredu cez obroský pevnostný kláštor Cassino, ktorý dominoval diaľnici č. 6. Svätý Benedikt vybral toto miesto pred 1400 rokmi ako nedobytné útočisko pre svojich meditujúcich mníchov. V jeho bezprostrednej blízkosti sa teraz nachádzala nemecká 1. výsadková divízia. Skalné útesy poskytovali skvelé miesto pre obranu a držanie spojeneckých jednotiek v šachu.
Spojenci vyrazili v nasledujúcich 3 mesiacoch, v dňoch 12. Februára až 17. Mája, do štyroch útokov na Cassino a trikrát boli odrazení. V tom prvom sa jednalo o americkú 34. pešiu divíziu, v druhej bitke zaútočila v dňoch 15. až 18. Februára 2. novozélandská a 4. indická divízia pod velením Bernarda Freyberga, veterána z Kréty, na kláštor a mesto na jeho úpätí. Útoku predchádzalo bombardovanie kláštora 135 lietajúcimi pevnosťami, ktoré celé miesto premenili v trosky. Avšak ani bombardérom sa nepodarilo vyhnať nemeckých výsadkárov z ich postavení.
V tretej bitke, 15. - 23. Apríla to Freybergové divízie skúsili znovu. Útok opäť stroskotal a opätové bombardovanie z kláštora urobilo ešte nedobytnejšie miesto akým bolo na začiatku - v hromadách trosiek si nemeckí výsadkári vykopali tuneli a bunkre.
Ťarchu posledného útoku niesol poľský II. zbor. Potom čo marocké nepravidelné jednotky prekĺzli 17. Marca horskými prístupmi do údolia rieky Liri, Poliaci zahájili presun a rozhodným útokom kláštor dobyli.

Diskutujte o:
priebehu bitky
zúčastnených divíziách
veliteľoch oboch strán
stratách oboch strán
výsledku bitky

Fotky:

Novozélandskí vojaci v útoku

Kláštor po spojeneckom nálete

Především postup skrz Itálii od jihu vzhůru byl velkou chybou. Podmínky k obraně měli Němci ideální a Kasselring je dokonale využil. Itálie byla jedna chyba Spojenců za druhou, proto také mnoho výsledků nepřinesla, snad až na samotnou invazi, kdy Hitler zpanikařil a ukončil operaci Zitadele, která mohla být do určité míry úspěšná.

Jj, když už, měli Itálii zahrnout velkoryseji a mimo vylodění na jihu ještě pokračovat v Anziu na jihu a na sever od Říma+případně letecký shoz na samotný Řím. To by už asi Němci nerozdejchali a stáhli by se až na Gótskou linii, nikoliv jenom ke Cassinu.

Možná se měli vylodit rovnou někde ve středu či výš a nerozmělňovat síly. Mnozí to požadovali, avšak obavy zvítězili. Nebýt toho, mohli být Spojenci v Německu mnohem dřív a Stalin by ostrouhal přes všechny dohody.

To asi ne. I tak by Italské tažení trvalo minimálně rok, tak do léta 1944 (zimné a jarní deště na severu jsou svinstvo a zas tak moc silnic ta nebylo-a ty by Němci velmi rychle uzavřeli a pohlídali si.Leda, že by se celkově změnila strategie. Z americké pevninské (Overlord) na britskou středomořskou (Anvil-dragon)

To mám na mysli. Podle mě to byla ztracená příležitost, o slabosti Itálie a její přístupnosti k změně stran se vědělo, Němci zde zas tak silní zpočátku nebyli, šlo o to využít tu šanci.

Hmmm, asi by bylo možné tak urychlit válku proti Německu o cca půl roku. Ale je to lehce diskutabilní. Každopádně s širočeji založenou středomořskou strategií by bylo možné nejen Itálii, ale i Turecko a Bulharsko převést na stranu spojenců. Turecko silněváhalo, ale bohužel, operace proti Řecku začali příliš pozdě a pak už stejně nebylo kam postupovat.Takhle navíc mohla Železná opona později procházet hranicemi Bulharska, Maďarska a Jugoslávie a ví Bůh, jak by to dopadlo u nás. Ale Berlín by hoši asi stejně nestihli. Ten by si Stalin vzít nenechal. Žukov by šel přes mrtvoly. Hezké by ale asi na tom bylo, že pokud by nechtěl ztratit Berlín, musel by jít přes Varšavu a neji nechat vykrvácet.

Samozřejmě je to typické "co by kdyby...", ale mělo by to řadu výhod. Ten Berlín kdo ví, ale Stalin by se asi nedostal tak daleko...škoda. Ale Žukov šel přes mrtvoly tak jako tak.

SPOJENCI
USA
Velká Británie
Svobodní Francouzi
Kanada
Indie
Polsko
Nový Zealand....atd.

Velitelé:
Harold Alexander
Mark Clark
Oliver Leese

Síly:
105.000 mužů (ztráty 54.000 mrtvých a raněných)


NĚMECKO
Velitelé:
Albert Kesselring
Heinrich von Vietinghoff
Fridolin von Senger und Etterlin

Síly:
80.000 mužů (ztráty 20.000 mrtvých a raněných)

Lipton píše:Útoku predchádzalo bombardovanie kláštora 135 lietajúcimi pevnosťami, ktoré celé miesto premenili v trosky.

Nebombardovaly klášter Mitchelly? B sedmnáctky mi připadají příliš strategické.

Ano, píše se, že B-17 bylo 142, k tomu Tvých 47x B-25 Mitchell a navrch ještě 40x B-26.
Shodili tam 15. února ráno 1.150 tun bomb.

Rosomák myslel určitě - tuny.
Jen se upsal, to se stane, nebo jestli myslel nosnost nějakého z letadel?...

S názorom, že ťaženie v Taliansku nesplnilo očakávania sa dá jednoznačne súhlasiť. Spojenci proste nemohli využiť svoju materiálnu prevahu. Prirovnal by som to k pokusu slona , ktorý by sa chcel prepchať myšacou dierou.

Michane díky, upsal jsem se...
Ono se tam hodně shazovaly 1.000 liberní bomby (430 kg), což se pak snadno překlepne.
Bylo zde hezky ukázané, že ruiny se lépe brání než budovy.
Ale 70.000 mrtvých o jeden kopec, to je skoro více než přímých padlých ve Stalingradu (myšleno pouze město).

On celkově ten spojenecký postup na Apeninském poloostrově byl žalostně pomalý. Někde jsem viděl německý propagandistický plakát, kde se vysmívali rychlosti, kterou přepočetli na dny a metry (stopy). Ted si ten údaj nepamatuju, ale bylo to opravdu hlemýždí tempo. Asi to ukazuje něco i o tom, že mít početní, leteckou, atd...převahu mnohdy prostě nestačí. Podle mě frontální útok v krajině, jakou Itálie (zejména ta severní je) je prostě jen mrháním lidských i materiálních zdrojů.

Ono je to asi i naturelem jednotlivých armád. všeobecně se dá říci, že pokud něčemu velel britský generál tak vždy byly vytvořeny obrovské zásoby materiálu, velké zálohy a pak bez jakéhokoliv náznaku investigativního myšlení se začalo čelně útočit. A buď to vyšlo a nebo ne. Pak se začalo znovu.
A pokud se týká Anzia, tak se moc nepochlapil ani velící americký generál.

Itálie sama vytvořila podmínky kdy nebylo možno použít obchvatů v operačním a často ani v taktickém měřítku.

Bojeschopnost německých obránců byla až neuvěřitelná. Byly to už prostě zkušení a odolní vojáci kteří si na boj s neomezenými možnostmi protivníků zvykli. To už muselo být, aby na ně něco udělalo dojem.

Kdyby ale spojenci útočili přes bývalou Jugoslávii, tak by to byla úplně jiná operace. Srbové by jim předali hory a pak by útočili v podstatě po rovině.
Útok na Itálii z hlediska strategického byl v podstatě nesmyslný, Německo tím v podstatě příliš ohrozit nemohli. Naopak Němci by měli vázané jednotky na udržení Itálie.

S tím musím souhlasit. Přes pádskou nížinu by bylo pro spojence daleko snažší se dostat do Itálie, než postupovat od jihu proti stále větším a větším kopcům, které se dali bránit stále líp a líp. Průnik přes Alpy pak byl téměř nemyslitelný, to už ukázali boje za WW1. Jenže to mělo vše jeden háček...v roce 1943 by byl velký problém postupovat přes Balkánské státy a zajištovat jejich zásobování na Jadranu, který by byl v snadném dosahu leteckých jednotek Osy a mohl být i ztížen přístup přes Otrantskou úžinu. Navíc na úrovní Slovinska by bylo pravé spojenecké křídlo značně zranitelné z Maďarska. Podle mě by tedy bylo nejschůdnějším místem na odstavení Itálie zahájit útok na Francii v místě Biskajského zálivu, prokousat se přes relativně spojeneckou Vichistickou republikou (ta by se asi nakonec ke spojencům přidala) a teprve poté zkusit proniknout do severní Itálie (i když i z tohoto směru jsou Alpy dosti těžko schůdné). Ovšem velkým rizikem by byla šířka fronty (šířka Francie), Alpy sahající skoro až k pobřeží a zásobování přes Biskajský záliv plný německých ponorek.

Jsem to myslel kapku jinak. Po pádu Sicílie a obsazení jižní Itálie je jižní Jadran velmi dobře dostupný jak letecky, tak zásobováním.
Tj. útok přes Balkán až po této operaci.
Spíše to ale vypadá, že se spojencům do tohoto národnostního kotle z nějakého důvodu nechtělo.