Samopal ČZ 247
Napsal: 3/2/2008, 21:59
Samopal ČZ 247
Minule jsem tu něco málo napsal o československém samopalu ZK 383, při hledání informací jsem ve starším čísle Střelecké revue narazil na článek o samopalech vyráběných v České Zbrojovce Uherský Brod. Hned na začátku článku je část věnovaná samopalu ČZ 247, ale při pokusu najít něco dalšího o této zbrani jsem narazil. Na internetu téměř nic, jen jeden článek a víc nic (možná blbě hledám...). Nicméně jsem zalistoval pořádně u pana Popelínského (1) a přece jsem na něco narazil. Je mi jasné, že tento článeček v záplavě velkých témat na Palbě rychle zapadne, nicméně tato zbraň představuje určitou vývojovou etapu československých samopalů a nějaká zmínka by o něm byla zde byla na místě.
V roce 1946 se do soutěže o nový československý samopal zapojila i konstrukce ČZ 147/247 (bohužel o verzi 147 jsem nenašel vůbec nic..), vývojové označení ČZ Strakonice bylo ČZ 47/II. Označení ČZ 247 zavedl v roce VTÚ (Vojenský technický ústav). V průběhu soutěže došlo k přehodnocení zadání, nový samopal měl mít konstrukci se závěrem kolem hlavně, proto klasicky řešený ČZ 247 vypadl v roce 1948 ze soutěže a byl nabídnut k možnému prodeji do zahraničí.
Jak jsem již uvedl, konstrukce samopalu byla klasická až na jednu velkou vyjímku. Tou byla možnost natočení zásobníku do vodorovné a vertikální polohy. Otáčelo se celé pouzdro závěru, střelba tak byla možná prakticky v každé poloze otočení. Aretace byla jen ve vertikální a horizontální poloze, toto řešení měla napomáhat režimu střelby v různých polohách střelce a usnadnit například transport samopalu. Konstrukce samopalu byl poměrně jednoduchá, při výrobě se používalo minimum obráběných dílů. Samopal byl vybaven automatickou protiodrazovou pojistkou konstrukce Františka Myšky a integrovanou plničkou nábojů konstruktéra Václava Zíbara umožňující plnit zásobník páskovanými náboji. Vedoucím projektu byl Rudolf Lacina, v jeho týmu začínal i tehdy začínající Jiří Čermák, pozdější tvůrce samopalu vz.58.
V roce 1948 projevil Egypt vážný zájem o tento samopal, v květnu 1948 byla podepsána smlouva na dodání 7250 samopalů s výhledem dodání až 10600 kusů ČZ 247. Egypt měl také díky jednoduché konstrukci zájem na pozdější licenční výrobě. Výroba byla pro nedostatek výrobních kapacit svěřena do pobočky ČZ v Uherském Brodě, z politických důvodů však z dodávky nakonec sešlo (že by za to mohla naše podpora Izraele?...). Kam se posléze více jak 10000 samopalů prodalo je vcelku nejasné, ve zdroji (2) je uveden prodej 250 samopalů do Bolívie v roce 1949. A kde skončil ten zbytek.....
Technické data ČZ 247
ráže - 9x19 Para
délka – 785 mm
délka hlavně – 200 mm
kadence (teoretická) – 560 ran/min
hmotnost s prázdným zásobníkem – 2,9 kg
kapacita zásobníku – 40 nábojů 9x19
Tolik o prakticky neznámém čs. samopalu, budu proto vděčný za jakoukoliv zmínku o této konstrukci.
Použité zdroje:
(1) Lubomír Popelínský – Československé automatické zbraně a jejich tvůrci
(2) Střelecká revue 9/2006 – Pazdera/Skramoušský – Samopaly z Uherského Brodu
Minule jsem tu něco málo napsal o československém samopalu ZK 383, při hledání informací jsem ve starším čísle Střelecké revue narazil na článek o samopalech vyráběných v České Zbrojovce Uherský Brod. Hned na začátku článku je část věnovaná samopalu ČZ 247, ale při pokusu najít něco dalšího o této zbrani jsem narazil. Na internetu téměř nic, jen jeden článek a víc nic (možná blbě hledám...). Nicméně jsem zalistoval pořádně u pana Popelínského (1) a přece jsem na něco narazil. Je mi jasné, že tento článeček v záplavě velkých témat na Palbě rychle zapadne, nicméně tato zbraň představuje určitou vývojovou etapu československých samopalů a nějaká zmínka by o něm byla zde byla na místě.
V roce 1946 se do soutěže o nový československý samopal zapojila i konstrukce ČZ 147/247 (bohužel o verzi 147 jsem nenašel vůbec nic..), vývojové označení ČZ Strakonice bylo ČZ 47/II. Označení ČZ 247 zavedl v roce VTÚ (Vojenský technický ústav). V průběhu soutěže došlo k přehodnocení zadání, nový samopal měl mít konstrukci se závěrem kolem hlavně, proto klasicky řešený ČZ 247 vypadl v roce 1948 ze soutěže a byl nabídnut k možnému prodeji do zahraničí.
Jak jsem již uvedl, konstrukce samopalu byla klasická až na jednu velkou vyjímku. Tou byla možnost natočení zásobníku do vodorovné a vertikální polohy. Otáčelo se celé pouzdro závěru, střelba tak byla možná prakticky v každé poloze otočení. Aretace byla jen ve vertikální a horizontální poloze, toto řešení měla napomáhat režimu střelby v různých polohách střelce a usnadnit například transport samopalu. Konstrukce samopalu byl poměrně jednoduchá, při výrobě se používalo minimum obráběných dílů. Samopal byl vybaven automatickou protiodrazovou pojistkou konstrukce Františka Myšky a integrovanou plničkou nábojů konstruktéra Václava Zíbara umožňující plnit zásobník páskovanými náboji. Vedoucím projektu byl Rudolf Lacina, v jeho týmu začínal i tehdy začínající Jiří Čermák, pozdější tvůrce samopalu vz.58.
V roce 1948 projevil Egypt vážný zájem o tento samopal, v květnu 1948 byla podepsána smlouva na dodání 7250 samopalů s výhledem dodání až 10600 kusů ČZ 247. Egypt měl také díky jednoduché konstrukci zájem na pozdější licenční výrobě. Výroba byla pro nedostatek výrobních kapacit svěřena do pobočky ČZ v Uherském Brodě, z politických důvodů však z dodávky nakonec sešlo (že by za to mohla naše podpora Izraele?...). Kam se posléze více jak 10000 samopalů prodalo je vcelku nejasné, ve zdroji (2) je uveden prodej 250 samopalů do Bolívie v roce 1949. A kde skončil ten zbytek.....
Technické data ČZ 247
ráže - 9x19 Para
délka – 785 mm
délka hlavně – 200 mm
kadence (teoretická) – 560 ran/min
hmotnost s prázdným zásobníkem – 2,9 kg
kapacita zásobníku – 40 nábojů 9x19
Tolik o prakticky neznámém čs. samopalu, budu proto vděčný za jakoukoliv zmínku o této konstrukci.
Použité zdroje:
(1) Lubomír Popelínský – Československé automatické zbraně a jejich tvůrci
(2) Střelecká revue 9/2006 – Pazdera/Skramoušský – Samopaly z Uherského Brodu
