monitory Rakousko-Uhersko
rok 1904
monitor Temes
Boj v Chesapeacké zátoce v roce 1862 představil světu novou bojovou loď, Monitor. Toto plavidlo dalo pojmenování celé skupině lodí. Výsledek bitvy ukázal klady, ale i zápory této zajímavé konstrukce. Monitory se sice při použití na moři neosvědčily, ale za občanské války v USA se ukázalo, že se dají poměrně úspěšně použít na velkých řekách, kam lodě s velkým ponorem neměli šanci proniknout. Monitory se těšily značné oblibě v loďstvech menších států, kde také dosti dlouho vydržely ve službě. Ale i námořní velmoci s hustou říční sítí, měla v oblibě výstavbu těchto specifických plavidel. Mezi takové státy patřilo i Rakousko-Uhersko, které mělo své monitory dislokované na Dunaji.
Monitory Rakousko-Uhersko
Prvními rakousko-uherskými monitory byly Maros (1871) a Leitha (1871). Jednalo se o jednověžové lodě s výzbrojí dělem ráže 120 mm. O dvě desítky let postavily v Rakousku-Uhersku další dvojici a to Szamos a Koros. Jejich výzbroj již byla posílena na dvě děla ráže 120 mm a dvě děla ráže 70 mm. Nejmodernějšími monitory na Dunaji se pak staly sesterské lodě Temes a Bodrog.
TEMES a BODROG
Monitory Temes a Bodrog postavila loděnice Danubius v Budapešti, podle projektu ing. Josefa Thiela v roce 1904. Trup lodě byl z oceli a vzhledem k užití měl velmi malý ponor 1,22 m, čehož bylo dosaženo úspornou konstrukci plavidla. Vnitřní prostor byl rozdělen podélnými a příčnými přepážkami na čtrnáct vodotěsných oddílů, které mezi sebou nebyly přímo spojeny a jejich přístup byl umožněn pouze z paluby. V případě proniknutí vody do podpalubí jí bylo možno odčerpat ruční pumpou z kotelny a parními čerpadly, která zároveň dodávala vodu k hašení požárů. Boky lodě chránil pancéř o síle 40 mm, který byl umístěn na 10 mm plechu. Pancéř byl vyroben ve Vítkovických železárnách z niklové oceli a sahal od hlavní paluby až 20 cm pod čaru ponoru. Na přídi plavidla byly ubikace pro mužstvo a pancéř je již nechránil. Od pancéřové části trupu jej oddělovala 40 mm příčná přepážka. Paluba byla chráněna 25 mm pancéřem a byla klenutá s 50 cm vyvýšením uprostřed a všechny otvory v palubě měly pancéřové poklopy ze 40 mm oceli. Dvě dělové věže chránil z přední části 75 mm pancéř, z boku 50 mm a horní byl chráněn 40 mm pancéřem. Podstavec věží byl chráněn 70 mm pancéřem a velitelská věž byla chráněná 40 mm pancéřem. Za věží byla umístěna nástavba jejíž stěny byly vyrobeny z 5 mm chromovaného plechu. Ten dokázal spolehlivě chránit posádku před palbou ručních zbraní ze vzdálenosti 40 metrů a větší.
Hlavní výzbroj byla tvořena dvěmi děly ráže 120 mm, které vyrobila plzeňská Škodovka. Každé dělo stálo v jedné věži, které stáli po obou bocích lodě v úrovní velitelské věže. Samotná děla pak byla umístěna 2,9 m nad úroveň vody. Jejich pole působnosti bylo 250° a mohly vést palbu v podélné ose lodi dopředu i do zadu. Jelikož při plavbě na řece mohla být střelba podle potřeby vedena i nad strmé břehy, byl výzbroj doplněna o houfnici 120 mm, která byla schopna střílet horní skupinou úhlů a která byla rovněž vyrobena v plzeňské Škodovce. Tato houfnice stála na zádi a její palebný rozsah byl 330°. Před nepřátelskou palbou byla chráněna masivním pancéřovým štítem. Sekundární výzbroj byla tvořena třemi kulomety, které byly umístěné na nástavbě. Palba byla řízená z velitelské věže, kde také byly umístěné veškeré přístroje potřebné pro ovládání lodě. V případě potřeby bylo možno kormidlo nouzově ovládat ze stanoviště na zádi lodi. Pro zakotvení byly na plavidle dvě kotvy. Hlavní byla připoutaná na kotevním řetězu o síle 20 mm a váze 300 kg. Na zádi byla ještě umístěná rezervní kotva o váze 200 kg na kotevním řetězu silném 16 mm. Pro případnou záchranu byly na palubě místo člunů, pramice.
Pohon lodi zajišťoval trojčinný expanzní parní stroj vyroben firmou Schichau, který dával výkon 1400 k (1029 kW). Zdvih válců činil 400 mm a vrtání vysokotlaké 350 mm, středotlaké 550 mm a nízkotlaké 780 mm. Stroj dosahoval 360 otáček za minutu a přes hřídel poháněl dvě lodní, třílisté vrtule vyrobené z manganovaného bronzu. Vrtule měly průměr 150 cm a pracovaly v ochranných tunelech. Pára byla zajištěna kotli, které rovněž vyrobila firma Schichau. Plocha všech roštů činila 7,2 m2 a otoplná plocha byla 314 m2. Tlak páry dosahoval 13 kg/cm2 (1,3 Mpa). Účinná výška komínů činila 9,96 m. Vzduch do kotelny byl dodáván parním ventilátorem a vodu čtyři napájecí čerpadla. Celková chladící plocha kondenzátoru páry činila 170 m2.
Parní turbína ve strojovně poháněla alternátor, který vyráběl elektrický proud a napájel osvětlení lodi. Tento proud také napájel světlomet o průměru 35 cm, který byl umístěn na stěžni a to ve výšce 11,3 m. Samozřejmě na řece, kde je řada mostů bylo potřeba tento teleskopický stěžen sklápět.
Celková zásoba uhlí činila 62 t a byla uložena v bunkrech po obou stranách kotelny. S tímto množství byla loď schopna při plné rychlosti překonat vzdálenost 650 km.
TTD Temes, Bodrog
---------------------------------------------------------
Délka:...................... 56 m
Šířka:....................... 9,5 m
Ponor:......................1,22 m
Výtlak:......................440 t
Výzbroj:....................2xI 120 mm, 1x12 H
Pancéř - paluba..........25 mm
.............věž..............75 mm
.............boky............40 mm
Výkon strojů:.............1.029 kW (1.400 k)
Rychlost:...................13 uzlů (24,1 km/h)
Posádka:...................77 mužů
S.M.S. TEMES – stručná historie
1908 – stává se vlajkovou lodí dunajské flotily
1914 - v době vypuknutí války byl na kotvišti v Zemunu
1914 – dne 28.září byl poškozen na řece Sava
1914 – dne 23.října byl potopena ruskou minou poblíž ostrova Grabovič
1916 – 27.června vyzvednut a dne 19.srpna na něm započali v Budapešti opravy
1917 – 23.dubna byl opět zařazen do flotily.
1917 – mezi 20. až 30.červnem podnikl cestu z Budapešti do Braila
1917 – 7.srpna se nalézal na ostrově Chiciul
1918 – léto strávil v přístavu Braila, poté 13.října odjel do Turn-Severinu.
1918 – 19.října asistoval přepravě tří říčních nákladních lodí
1918 – 8.prosince se nalézal na kotvě v Budapešti, kde byl v rámci válečných reparací předáván Jugoslávii.
1919 – v lednu byl novým majitelem, Jugoslávii přejmenován na Drina.
1920 – 15.dubna byl prodán Rumunsku a přejmenován na Ardeal
1944 – v září byl po uzavření příměří předán SSSR a přejmenován na Azov nebo Berdjansk.
1950 – vrácen Rumunsku
xxxx – další zprávy nejsou známy
S.M.S. BODROG – stručná historie
1914 - v době vypuknutí války byl na kotvišti v Zemunu, poté 19.září v Pancsovu
1914 – 28.září v přístavu Bánovce
1914 – mezi 1. až 15.říjnem byl v doku v Budapešti
1914 – 24.prosince se neúspěšně pokoušel plout dolů po řece ze Zemunu. Vrátil se to Pencsova.
1915 – 1.března se přesunul do Novi Sad. 20.března doprovázel lodě ze Zemunu do Pancsova a zpět. V prosinci byl převelen do Rutschuku.
1916 – 28.srpna byl v Giurgiusu. Dne 2.října v Rjahovu. 23.listopadu v Sistowu.
1916 – Od 22.prosince byl na zimním kotvišti v Turn-Severinu.
1917 – Od 21.února se nalézal v Braile a od 1.března v Macinu.
1918 – 12.dubna připlul do Oděsy. 15.května do Nikolajeva. Od 5.srpna se nalézal v Chersonu.
1918 – Dne 12.září připlul z Oděsy do Braile. 1.října byl v Reni a 11.října v Rustchuku.
1918 – 13.října se nalézal v Giurgiusu, o den později v Lom-Palance.
1918 – 31.října zakotvil poblíž Visnice, kde byl zadržen nově vzniklým státem Jugoslávií.
1920 – dne 20.dubna byl přejmenován novým majitelem Jugoslávií na Sava.
1941 – dne 12.dubna se pokoušel uniknout z Bělehradu. Německými vojsky byl odzbrojen.
1944 – 9.září byl odzbrojen unikal z Brodu na Savě, opět odzbrojen.
1959 – vyřazen ze služby
Zdroje:
Válečné lodě (2) – Hynek, Klučina – Naše vojsko 1986
http://www.rzeczna2004.republika.pl
http://www.stile.coventry.ac.uk
http://www.wikipedia.org
http://www.gwpda.org
