Septimius Severus
Tato jednotka armády a její sestry Parthica II a III Parthica byly založeny v roce 197, císařem Luciem Septimiem Severusem, který je použil ve válce proti Parthské říši.První a třetí zůstaly v regionu, ale druhá byla převelena na horu Alban nedaleko Říma, kde postavila opevnění. Proto byla obvykle nazývána "Albánská legie",díky tomu byli také vojáci hovorově známi jako "Albánci".
Archeologové při vykopávkách odkryli hřbitov na Albě, a máme tedy k dispozici mnoho náhrobků pohřbených legionářů, kteří měli zvyk se zvát „veterani Augusti nostri“. Nápadným aspektem je skutečnost, že obvykle uvádějí své centurie . Co je ještě pozoruhodnější je to, že legionáři z II. Legio Parthica kteří zemřeli daleko od Alba (na Dunaji nebo na východě) měli stejné náhrobky.Tento zvyk je téměř unikátní, pouze veteráni z II. Legio Traiana Fortis v Alexandrii používají stejný model. Naznačuje, že vojáci z druhé Parthské legie byli rekrutováni do II.Legio Traiana Fortis, ale je třeba zdůraznit, že neexistuje žádný důkaz pro tuto hypotézu. Co je jisté, že kolem r.230, byla většina legionářů přijata z Illyrica.
Samozřejmě že legie v Itálii nesloužila k ochraně hranic. Byla to policejní síla k ovládání Říma a střední Itálie, ale bylo stejně důležitá jako strategická rezerva. Příliš často ve druhém století,byli Římané nuceni přesunout legií z jednoho regionu na ochranu jiného,přičemž oblast kterou legie opustila, zůstala často otevřená nepřátelskému vpádu. Od této chvíle, bylo vždy možné poslat druhou Parthskou legii z Alby a císařskou prétoriánskou gardu z Říma na hranici pásma ohrožení. Je pravděpodobné, že velitel císařské stráže,pretoriánský prefekt, byl nadřízeným velitele II. Legio Parthica.
Freska z Ctesiphonu
Strategické rezervy byly pravděpodobně používány Septimiem Severem během britské kampaně r.208-211, a velmi pravděpodobně jeho synem a nástupcem Caracallou během války proti Alamanům v r.213. Důkazy pro toto druhé tažení jsou nápisy z Wormsu. Může však také poukazovat na germánské války Severuse Alexandera a Maximinuse Thraxe (r.234-236).II Parthica jistě bojovala proti Parthům v r.214-217, protože je známo, že její velitel se podílel na vraždě Caracally a odvolání velitele císařské stráže, Macrinuse.
V zimě r.217/218, je legie posádkou v Apameie v Sýrii, kdy je loajální k novému uchazeči Caracallovu nástupci Bassianovi, lépe známému jako císař Heliogabalus, který již získal podporu III. Legio Gallica. Poté, co se stal císařem, legie byla odměněna přídomkem Pia Fidelis Felix Aeterna ('na věky věrná, oddaná a štěstná'). II Legio Parthica měla politický vliv. Bývalý pretoriánský prefekt Triccianus, byl popraven, protože své vojáky týral .Spolu s Heliogabalem,se legie vrátila do Říma (r.218/219). Je možné, že byla daleko od Itálie po jedenáct let, jestli se II. Legio Parthica skutečně účastnila kampaně ve Skotsku a na východě proti Alamanům. V r.220, vojáky poctil jejich císař oltářem zasvěceným Victorii eterně.
V r.231,se císař Severus Alexander vypravil na východ do boje s novou silou v Mezopotámii a Sýrii,Sasaniany,novou perskou dynastií, která nahradila Parthy.II. Legio Parthica měla své zimní ležení opět v Apamee. Během expanze do Sasanianské říše došla až k Eufratu.
Po tomto úspěchu, císař pochodoval přes Illyricum na Dunaj a Rýn (r.234), kde II Parthica hrála roli ve válce proti germánským Alamanům. Její vojáci byli přítomni v Mohuči, když byl Severus Alexander zabit (r.235). Později věrně podporovala jeho nástupce Maximina Thraciana, který vítězně uzavřel germánské války.
