Pomocné křižníky válčících států
Napsal: 17/12/2008, 09:31
Pomocné křižníky válčících států
WW1
Pro případ války byly již od konce 80.let 19.století prakticky u všech námořních velmocí určeny nejrychlejší osobní parníky velkých rejdařských společností pro roli pomocných křižníků. Již i pro jejich samotnou stavbu dostávali jejich majitelé od státu často značné subvence. Ostatní plavidla, která nevyhovovala rychlostí, byla pro případ války určena pro roli plavidel transportních nebo nemocničních. Z tohoto důvodu v průběhu války sloužila vojenským účelům mnohá, původně civilní plavidla. K vojenským účelům se kromě těchto plavidel využívala i menší a pomalejší plavidla a to v roli vojenských doprovodných lodí nebo jako ozbrojené naloďovací lodě. Tato plavidla ale nelze zaměňovat za ozbrojené obchodní lodě, jejichž výbava byla posílená o protiponorkovou výzbroj.
Německo se na počátku války zaměřilo především na likvidaci britských pomocných křižníků, které byly soustředěny v 10. křižníkové eskadře soustředěné mezi Skotskem a Islandem. Ovšem mezi těmito „osobními“ parníky byly i dvě desítky vysloužilých křižníků. V průběhu válečných bojů rostl vliv ponorkové války a mnoho plavidel z 10. křižníkové eskadry bylo přeřazeno k jiným účelům, až byla 7.prosince 1917 eskadra rozpuštěna. Vzájemné boje nepřátelských pomocných křižníků však byly ve Velké válce spíše vzácností. Jednou z takových výjimek bylo střetnutí britského HMS Carmania (1905 – 19.524 BRT) a německého pomocného křižníku SMS Cap Trafalgaru (1913 – 18.170 BRT) v září 1914 v jižním Atlantiku. Po těžkém dělostřeleckém souboji nakonec klesl ke dnu rozstřílen německý pomocný křižník.
Seznam pomocných křižníků
Před první světovou válkou všechny válečné mocnosti uváděly oficiální přehledy svých pomocných křižníků. Na základě těchto informací se nyní může podívat o jaká plavidla a jakých rejdařství se jednalo. V tomto výčtu jsou zahrnuta všechna plavidla s rychlostí 18 uzlů a vyšší.
VELKÁ BRITÁNIE
Největší britskou rejdařskou společností byla Peninsular and Oriental Co., která poskytla státu svou flotilu 18 pomocných křižníků. Jednou z lodí v britské flotile byl například i Olympic, sesterská loď smutně proslulého Titanicu, který vlastnila rejdařská společnost White Star Line.
Rejdařství Cunard
Aquitania 1913 48.000 BRT
Caronia 1904 19.700 BRT
Carmania 1905 19.500 BRT
Campania 1892 13.000 BRT
Lusitania 1906 31.600 BRT
Mauretania 1906 32.000 BRT
Rejdařství White Star Line
Majestic 1899 10.000 BRT
Teutonic 1899 10.000 BRT
Oceanic 1899 17.300 BRT
Adriatic 1906 24.500 BRT
Olympic 1910 45.000 BRT
Peninsular and Oriental Co.
Marmora 1903 10.500 BRT
Mongolia 1903 9.500 BRT
Malwa 1908 10.800 BRT
Mooltan 1905 9.600 BRT
Morea 1908 11.000 BRT
Mantua 1908 10.900 BRT
Maloja 1911 12.500 BRT
Medina 1911 12.500 BRT
Salsette 1908 5.800 BRT
Himalaya 1892 7.000 BRT
Moldavia 1903 9.500 BRT
Macedonia 1903 10.500 BRT
Persia 1900 8.000 BRT
Arabia 1898 8.000 BRT
Egypt 1897 8.000 BRT
India 1896 8.000 BRT
China 1896 8.000 BRT
Caledonia 1894 7.500 BRT
KANADA
Výraznou posilou v řadách britských pomocných křižníků byla i plavidla z kanadských rejdařství, jejichž plavidla operovala na Atlantiku i v Tichomoří.
Canadian Pacific Railway Co.
Empress of Russia 1913 16.800 BRT
Empress of Asia 1913 16.800 BRT
Empress of Britain 1905 14.200 BRT
Empress of Ireland 1905 14.200 BRT
Canadian Northern Steamship Co.
Royal George 1907 11.000 BRT
Royal Edward 1908 11.000 BRT
J & A. Allan
Victorian 1904 10.600 BRT
Virginian 1904 10.700 BRT
Alsatian 1913 16.000 BRT
Calgarian 1913 16.000 BRT
NĚMECKO
Německé pomocné křižníky se plavily pod vlajkou dvou největších rejdařství, které podobně jako britská společnost Cunard a Peninsular and Oriental Co., zajišťovaly pravidelnou osobní přepravu přes Atlantik. Největší z těchto německých rejdařství byla brémská společnost Norddeutschland Lloyd, která měla ve své flotile největší počet pomocných křižníků. Největší plavidlo však vlastnila hamburská rejdařská firma America Linie.
Norddeutschland Lloyd
Kronprin. Cecilie 1906 19.500 BRT
Kaiser Wilhelm II. 1901 19.300 BRT
Kronprinz Wilhelm 1901 15.000 BRT
Wilhelm der Grosse 1897 14.350 BRT
George Washington 1908 27.000 BRT
Friedrich Wilhelm 1908 17.100 BRT
Berlin 1908 17.300 BRT
America Linie
Imperator 1912 50.000 BRT
FRANCIE
Ve francouzských námořních silách získaly postavení pomocných křižníků hlavně lodě rejdařské společnosti Companie Génerale Atlantique, které provozovaly plavební linku z Francie do New Yorku. Její konkurent Compagnie de Navigation Sud Atlantique provozoval osobní linky do Jižní Ameriky.
Companie Génerale Atlantique
La Lorraine 1900 11.400 BRT
La Savoie 1900 11.100 BRT
La Touraine 1890 8.300 BRT
La Provence 1905 14.000 BRT
Charles Roux 1907 4.100 BRT
Carthage 1909 5.600 BRT
Espagne 1909 11.100 BRT
La France 1910 23.700 BRT
Timgad 1911 5.200 BRT
Compagnie de Navigation Sud Atlantique
Burdigala 1897 12.500 BRT
Lutetia 1913 14.500 BRT
RUSKO
Volné sdružení ruských rejdařů bylo schopno dát námořnictvu k dispozici pouze tři plavidla, jejichž rychlost dosahovala alespoň požadovaných 18 uzlů. Šlo však o starší menší parníky, které se v námořních službách mnoho neprosadily.
Petersburg 1894 5.400 BRT
Cherson 1898 7.300 BRT
Saratov 1891 5.400 BRT
ITÁLIE
Na počátku 20.století neměla Itálie k dispozici žádné plavidlo, které by mohlo být využíváno jako pomocný křižník u královského námořnictva. Na této situaci moc nezměnila ani jedna loď vyrobena v roce 1908 pro nejstaršího italského rejdaře Lloyd Italiano. Proto italská vláda objednala v roce 1910 čtyři sesterské osobní lodě, které v případě potřeby mohly být určeny k plnění úkolů pomocného křižníku. I přes svou malou tonáž tato plavidla dosahovala rychlost až 23,5 uzlů a i jejich výzbroj byla poměrně silná a tvořilo ji šest děl ráže 76 mm a dvě děla ráže 120 mm. První dvě plavidla z těchto čtyřech, Citta di Messina a Citta di Siracusa, měla pouze dvě parní turbíny, zbývající dvě plavidla byly již vybaveny třemi parními turbínami.
Lloyd Italiano
Principessa Mafalda 1908 9.000 BRT
Italská vláda
Citta di Messina 1910 3.500 BRT
Citta di Siracusa 1910 3.500 BRT
Citta di Catania 1910 3.500 BRT
Citta di Palermo 1910 3.500 BRT
RAKOUSKO – UHERSKO
Rakousko-Uherská monarchie na tom byla obdobně jako Ruské carství co se pomocných křižníků týče. Prakticky žádná rejdařská společnost zde nepodnikala přepravu osob do zámoří a proto zde chyběla plavidla vhodná k použití na pomocné křižníky. Největší rejdařství Osterreichische Lloyd tak mohlo válečnému námořnictvu nabídnout pouze dvě plavidla.
Osterreichische Lloyd
Helouan 1912 7.400 BRT
Wien 1911 7.400 BRT
Vereinigte Osterreichische Dampfschiff-Gesellschaft
Kaiser Franz Josef I. 1911 12.500 BRT
JAPONSKO
Z asijských států mohlo uvažovat o využití osobních parníků na roli pomocných křižníků pouze císařské Japonsko. Rejdařství Kaiji Kiokai nabídlo dvě sesterské lodě a ještě další loď. Další japonská rejdařská společnost Tojo Kaisen Kaisha měla k dispozici pro roli pomocných křižníků tři sesterské lodě, které dosahovaly až 20 uzlové rychlosti.
Kaiji Kiokai
Umegaku Maru 1907 3.200 BRT
Sakura Maru 1909 3.200 BRT
Sakaki Maru 1913 3.500 BRT
Tojo Kaisen Kaisha
Tenjo Maru 1907 13.500 BRT
Tshijo Maru 19xx 13.500 BRT
Shinjo Maru 1911 13.500 BRT
USA
I přes široce rozvinutou síť amerického kapitálu v Evropě, který kontroloval řadu rejdařství prostřednictvím společnosti Mercantile Marine Company (IMM) - tato společnost byla ovládána milionářem Pierpontem Morganem - v samotných Spojených státech nebylo žádné velké rejdařství, které by se před válkou zabývalo přepravou osob na severním Atlantiku. Jedinou výjimkou tak byla pouze společnost American Line, která zajišťovala poštovní spojení s Evropským kontinentem a to dvěma parníky na jejichž stavbu poskytla americká vláda subvence. Další společností, která mohla nabídnou svá plavidla pro válečné účely, byla v Tichomoří působící Pacific Mail Steamship Co. Ta vyčlenila k této roli dvě své sestreské lodě.
American Line
St. Paul 1895 11.600 BRT
St. Louis 1895 11.600 BRT
Mercantile Marine Company (IMM)
New York 1888 10.800 BRT
Philadephia 1889 10.800 BRT
Pacific Mail Steamship Co.
Korea 1901 11.200 BRT
Siberia 1901 11.200 BRT
Zdroje:
Válečné lodě (3) – Hynek, Klučina, Škňouřil – 1988
WW1
Pro případ války byly již od konce 80.let 19.století prakticky u všech námořních velmocí určeny nejrychlejší osobní parníky velkých rejdařských společností pro roli pomocných křižníků. Již i pro jejich samotnou stavbu dostávali jejich majitelé od státu často značné subvence. Ostatní plavidla, která nevyhovovala rychlostí, byla pro případ války určena pro roli plavidel transportních nebo nemocničních. Z tohoto důvodu v průběhu války sloužila vojenským účelům mnohá, původně civilní plavidla. K vojenským účelům se kromě těchto plavidel využívala i menší a pomalejší plavidla a to v roli vojenských doprovodných lodí nebo jako ozbrojené naloďovací lodě. Tato plavidla ale nelze zaměňovat za ozbrojené obchodní lodě, jejichž výbava byla posílená o protiponorkovou výzbroj.
Německo se na počátku války zaměřilo především na likvidaci britských pomocných křižníků, které byly soustředěny v 10. křižníkové eskadře soustředěné mezi Skotskem a Islandem. Ovšem mezi těmito „osobními“ parníky byly i dvě desítky vysloužilých křižníků. V průběhu válečných bojů rostl vliv ponorkové války a mnoho plavidel z 10. křižníkové eskadry bylo přeřazeno k jiným účelům, až byla 7.prosince 1917 eskadra rozpuštěna. Vzájemné boje nepřátelských pomocných křižníků však byly ve Velké válce spíše vzácností. Jednou z takových výjimek bylo střetnutí britského HMS Carmania (1905 – 19.524 BRT) a německého pomocného křižníku SMS Cap Trafalgaru (1913 – 18.170 BRT) v září 1914 v jižním Atlantiku. Po těžkém dělostřeleckém souboji nakonec klesl ke dnu rozstřílen německý pomocný křižník.
Seznam pomocných křižníků
Před první světovou válkou všechny válečné mocnosti uváděly oficiální přehledy svých pomocných křižníků. Na základě těchto informací se nyní může podívat o jaká plavidla a jakých rejdařství se jednalo. V tomto výčtu jsou zahrnuta všechna plavidla s rychlostí 18 uzlů a vyšší.
VELKÁ BRITÁNIE
Největší britskou rejdařskou společností byla Peninsular and Oriental Co., která poskytla státu svou flotilu 18 pomocných křižníků. Jednou z lodí v britské flotile byl například i Olympic, sesterská loď smutně proslulého Titanicu, který vlastnila rejdařská společnost White Star Line.
Rejdařství Cunard
Aquitania 1913 48.000 BRT
Caronia 1904 19.700 BRT
Carmania 1905 19.500 BRT
Campania 1892 13.000 BRT
Lusitania 1906 31.600 BRT
Mauretania 1906 32.000 BRT
Rejdařství White Star Line
Majestic 1899 10.000 BRT
Teutonic 1899 10.000 BRT
Oceanic 1899 17.300 BRT
Adriatic 1906 24.500 BRT
Olympic 1910 45.000 BRT
Peninsular and Oriental Co.
Marmora 1903 10.500 BRT
Mongolia 1903 9.500 BRT
Malwa 1908 10.800 BRT
Mooltan 1905 9.600 BRT
Morea 1908 11.000 BRT
Mantua 1908 10.900 BRT
Maloja 1911 12.500 BRT
Medina 1911 12.500 BRT
Salsette 1908 5.800 BRT
Himalaya 1892 7.000 BRT
Moldavia 1903 9.500 BRT
Macedonia 1903 10.500 BRT
Persia 1900 8.000 BRT
Arabia 1898 8.000 BRT
Egypt 1897 8.000 BRT
India 1896 8.000 BRT
China 1896 8.000 BRT
Caledonia 1894 7.500 BRT
KANADA
Výraznou posilou v řadách britských pomocných křižníků byla i plavidla z kanadských rejdařství, jejichž plavidla operovala na Atlantiku i v Tichomoří.
Canadian Pacific Railway Co.
Empress of Russia 1913 16.800 BRT
Empress of Asia 1913 16.800 BRT
Empress of Britain 1905 14.200 BRT
Empress of Ireland 1905 14.200 BRT
Canadian Northern Steamship Co.
Royal George 1907 11.000 BRT
Royal Edward 1908 11.000 BRT
J & A. Allan
Victorian 1904 10.600 BRT
Virginian 1904 10.700 BRT
Alsatian 1913 16.000 BRT
Calgarian 1913 16.000 BRT
NĚMECKO
Německé pomocné křižníky se plavily pod vlajkou dvou největších rejdařství, které podobně jako britská společnost Cunard a Peninsular and Oriental Co., zajišťovaly pravidelnou osobní přepravu přes Atlantik. Největší z těchto německých rejdařství byla brémská společnost Norddeutschland Lloyd, která měla ve své flotile největší počet pomocných křižníků. Největší plavidlo však vlastnila hamburská rejdařská firma America Linie.
Norddeutschland Lloyd
Kronprin. Cecilie 1906 19.500 BRT
Kaiser Wilhelm II. 1901 19.300 BRT
Kronprinz Wilhelm 1901 15.000 BRT
Wilhelm der Grosse 1897 14.350 BRT
George Washington 1908 27.000 BRT
Friedrich Wilhelm 1908 17.100 BRT
Berlin 1908 17.300 BRT
America Linie
Imperator 1912 50.000 BRT
FRANCIE
Ve francouzských námořních silách získaly postavení pomocných křižníků hlavně lodě rejdařské společnosti Companie Génerale Atlantique, které provozovaly plavební linku z Francie do New Yorku. Její konkurent Compagnie de Navigation Sud Atlantique provozoval osobní linky do Jižní Ameriky.
Companie Génerale Atlantique
La Lorraine 1900 11.400 BRT
La Savoie 1900 11.100 BRT
La Touraine 1890 8.300 BRT
La Provence 1905 14.000 BRT
Charles Roux 1907 4.100 BRT
Carthage 1909 5.600 BRT
Espagne 1909 11.100 BRT
La France 1910 23.700 BRT
Timgad 1911 5.200 BRT
Compagnie de Navigation Sud Atlantique
Burdigala 1897 12.500 BRT
Lutetia 1913 14.500 BRT
RUSKO
Volné sdružení ruských rejdařů bylo schopno dát námořnictvu k dispozici pouze tři plavidla, jejichž rychlost dosahovala alespoň požadovaných 18 uzlů. Šlo však o starší menší parníky, které se v námořních službách mnoho neprosadily.
Petersburg 1894 5.400 BRT
Cherson 1898 7.300 BRT
Saratov 1891 5.400 BRT
ITÁLIE
Na počátku 20.století neměla Itálie k dispozici žádné plavidlo, které by mohlo být využíváno jako pomocný křižník u královského námořnictva. Na této situaci moc nezměnila ani jedna loď vyrobena v roce 1908 pro nejstaršího italského rejdaře Lloyd Italiano. Proto italská vláda objednala v roce 1910 čtyři sesterské osobní lodě, které v případě potřeby mohly být určeny k plnění úkolů pomocného křižníku. I přes svou malou tonáž tato plavidla dosahovala rychlost až 23,5 uzlů a i jejich výzbroj byla poměrně silná a tvořilo ji šest děl ráže 76 mm a dvě děla ráže 120 mm. První dvě plavidla z těchto čtyřech, Citta di Messina a Citta di Siracusa, měla pouze dvě parní turbíny, zbývající dvě plavidla byly již vybaveny třemi parními turbínami.
Lloyd Italiano
Principessa Mafalda 1908 9.000 BRT
Italská vláda
Citta di Messina 1910 3.500 BRT
Citta di Siracusa 1910 3.500 BRT
Citta di Catania 1910 3.500 BRT
Citta di Palermo 1910 3.500 BRT
RAKOUSKO – UHERSKO
Rakousko-Uherská monarchie na tom byla obdobně jako Ruské carství co se pomocných křižníků týče. Prakticky žádná rejdařská společnost zde nepodnikala přepravu osob do zámoří a proto zde chyběla plavidla vhodná k použití na pomocné křižníky. Největší rejdařství Osterreichische Lloyd tak mohlo válečnému námořnictvu nabídnout pouze dvě plavidla.
Osterreichische Lloyd
Helouan 1912 7.400 BRT
Wien 1911 7.400 BRT
Vereinigte Osterreichische Dampfschiff-Gesellschaft
Kaiser Franz Josef I. 1911 12.500 BRT
JAPONSKO
Z asijských států mohlo uvažovat o využití osobních parníků na roli pomocných křižníků pouze císařské Japonsko. Rejdařství Kaiji Kiokai nabídlo dvě sesterské lodě a ještě další loď. Další japonská rejdařská společnost Tojo Kaisen Kaisha měla k dispozici pro roli pomocných křižníků tři sesterské lodě, které dosahovaly až 20 uzlové rychlosti.
Kaiji Kiokai
Umegaku Maru 1907 3.200 BRT
Sakura Maru 1909 3.200 BRT
Sakaki Maru 1913 3.500 BRT
Tojo Kaisen Kaisha
Tenjo Maru 1907 13.500 BRT
Tshijo Maru 19xx 13.500 BRT
Shinjo Maru 1911 13.500 BRT
USA
I přes široce rozvinutou síť amerického kapitálu v Evropě, který kontroloval řadu rejdařství prostřednictvím společnosti Mercantile Marine Company (IMM) - tato společnost byla ovládána milionářem Pierpontem Morganem - v samotných Spojených státech nebylo žádné velké rejdařství, které by se před válkou zabývalo přepravou osob na severním Atlantiku. Jedinou výjimkou tak byla pouze společnost American Line, která zajišťovala poštovní spojení s Evropským kontinentem a to dvěma parníky na jejichž stavbu poskytla americká vláda subvence. Další společností, která mohla nabídnou svá plavidla pro válečné účely, byla v Tichomoří působící Pacific Mail Steamship Co. Ta vyčlenila k této roli dvě své sestreské lodě.
American Line
St. Paul 1895 11.600 BRT
St. Louis 1895 11.600 BRT
Mercantile Marine Company (IMM)
New York 1888 10.800 BRT
Philadephia 1889 10.800 BRT
Pacific Mail Steamship Co.
Korea 1901 11.200 BRT
Siberia 1901 11.200 BRT
Zdroje:
Válečné lodě (3) – Hynek, Klučina, Škňouřil – 1988