Napsal: 27/11/2008, 14:56
Něco málo co vím nebo mám ze zdrojů z našeho webu http://www.letecke-forum.info/ kde jsou jak aktivní tak bývalí vojáci. Určitě to pár již zde uvedených informací doplní
Atomový bombardér SU 7 BKL našeho letectva
U nás byla nejdříve provozována verze Su 7 BM a poté byla doplněna verzí Su 7 BKL.Vylepšení oproti verzi BM (bombardirovčik modernizirovanij-tedy první modernizace typu Su 7) bylo u verze Su 7 BKL (bombardirovčik kolesno-lyžnyj) velká spousta.Například lyžiny na podvozku pro možnost přistání a vzletu na trávě (překvapivě i u nás vzlétaly tyto stroje ze záložních travnatých pásů),nově instalace dvou brzdících padáků místo jednoho,zvýšení počtu závěsníků ze čtyř na šest.Další vylepšení skýtala verze BKL pod "kapotou".Byl to poloautomatický zaměřovací systém PBK-2 a nový zapisovač letových dat.Dále mohla tato verze nést větší baky.Překvapivě ale měla tato nová verze Suchoje horší letové vlastnosti vzhledem k posunutí centráže.
K nácviku jaderného útoku.Tyto nácviky se dělaly s oběma verzemi.Létali se ve vojenském prostoru Zahorie na Slovensku a létala je 1.čáslavská letka.Jinak letouny sloužily snad po všech tehdejších letištích včetně Hradčan nebo na záložním letišti Dlouhá Lhota (u Příbrami).Manévr na odhoz jaderných pum začínal nízkým letem ve výšce 70m! při rychlosti 1050km/h!.Stoupání před odhozem bylo prováděno za jasně stanoveného přetížení a nulovém náklonu.Byly dvě varianty a to odhoz při stoupání pod úhlem 45° nebo 110°.Piloti měli raději první variantu,v které byly úspěšnější.Při prvních nácvicích padaly cvičné pumy i 6 km od cíle,ale pravidelným cvičením naši piloti již posléze dosahovali odchylky pouhých 200m od cíle,což je úžasný výsledek,když vememe v potaz že pumy odhazovaly ve vzdálenosti 6 až 8 km od cíle ve stoupavém letu,kdy cíl vůbec neviděli.Navíc na verzi Su 7 BM neměli k dispozici ani poloautomatický zaměřovač.To vypovídá o vysoké kvalitě a vycvičenosti pilotů té doby.
Zajímavosti z provozu Su 7 u nás.Nehoda s tragickými následky a známá kvůli své neobvyklosti.Při nácviku střelby jedno Su 7 z neznámých příčin ve střemhlavém letu narazilo do země.Padák nebyl spatřen,tak ani nebylo organizováno hledání pilota.Bohužel.Pilot se na poslední chvíli vystřelil a ač zraňen,katapultáž přežil.Utrpěl také silný nervový šok,který přivodil následné nekontrolované jednání.Podzimní noc nasledovaná sněhovou přeháňkou pak vykonala své.Pilot se svlékl,části výstroje složil do úhledného komínku a ulehl na podchlazenou zem ke spánku.Po 6 až 8 hodinách zemřel.
Zajímavá byla také srážka vrtulníku Mi 1 a Su 7,kterou piloti víceméně ani nezaregistrovali a až na zemi každý na jiné své domovské základně zjistili,že Mi 1 má poškozené dva listy rotoru a Su 7 křídlo.Štěstí v neštěstí.
Zajímavou kapitolou bylo také klamání nepřítele za studené války o počtu letounů v našem letectvu.
Několik strojů Su 7 bylo přemalováno na vyšší trupová čísla,která u nás vůbec nesloužila.Pak odstartovaly na okružní let okolo Hradce Králové v malé výšce,aby případní západní agenti mohli tato čísla předat dál.Po přistání byla opět čísla přepsána na původní.Od té doby měli analytici NATO v Bruselu zamotané hlavy a z toho pramení některé nepřesné údaje o počtu Su 7 u nás.
Další zajímavostí je,že také dva naše letouny byly sestřeleny cizím letounem.Obě události se staly při cvičeních.Při cvičení nad polským územím byl sestřelen náš Su 7 polským Migem 21 (záměna ostré rakety za cvičnou) a nad Německem byl sestřelen náš Mig 21 sovětským letadlem.V obou případech se piloti katapultovali.
Vyšla o tom knížka Atomový bombardér Su 7 československého letectva kterou napsal Libor Režňák,ale je spíše o službě a nehodách tohoto typu,než že by v ní přímo o jejich využití jako jaderného bombardéru něco víc bylo.
Odborníci spekulují zda Sovětská armáda na našem území jaderné zbraně měla,ale vše nasvědčuje podle průzkumů tajných bunkrů,že asi ano.Naší armádě by byly vydány pouze v případě válečného konfliktu.Není ani bez zajímavosti,že na počátku osmdesátých let mělo dojít k nákupu modernějších strojů schopných nosit jaderné zbraně Suchoj Su 24 (dodnes používaných v Rusku a i jinde) a naše již zastarávající letouny Su 7 se měli odprodat do Iránu.Zajímavé na tom kontraktu bylo,že Irán chtěl koupit tyto Su 7 i s piloty.Oficiálně z tohoto důvodu k těmto obchodům nedošlo.Ale skutečný důvod byl,že se Československo v roce 1975 připojilo jako signatář k Helsinské konferenci o nerozšiřování jaderných zbraní,což nám znemožnilo nakoupit další nosiče.Z pohledu míru dobře,z pohledu leteckého fandy velká škoda,protože mohlo na našem nebi létat jedno z nejmodernějších letadel své doby.
Vybudovaní specialních jaderných depotů označených jako Javor 50,51 a 52
Pro umístění byly vybrány tři lokality,každá vzdalena několik km od větších měst- Bělá pod Bezdezem(cca 10 km od Mladé Boleslavi),Míšov(30 km od Plzně) a Bilina(25 km od Usti nad Labem).Stavba objektu měla byt dokončena do r.1967 a poté přejit pod Sovětskou kontrolu.Termin nebyl dodržen a stavba byla dokončena az r. 1969 a předána v únoru 1970.Přisně tajné Depoty podlehaly veleni jednotek 12 hlavní správy ministerstva obrany SSSR,který rozhodoval také o připadném vydáni jadernych hlavic,Československá generalita neměla do těchto objektů povolen přistup.Celkové náklady na výstavbu a provoz těchto objektů po dobu 21,5 roku(1969-1990)cinily 430,56 milionu Kčs hrazených Čs. stranou.
Dle zvlaštního režimu utajení,kterému objekty podléhaly můžeme usuzovat,že v těchto objektech byla uskladněna jaderná munice,materialni důkazy ale nejsou.Kontrolni měřeni,která byla v těchto místech provedena nevykazovala přitomnost radiační látky.Objekty byly opuštěny v rámci prvni etapy odsunu Sovětských vojsk a 1.7.1990 předany Čs. straně.
Na základě Československo-Sovětske dohody z roku 1983 byla v prostoru Hranic na Moravě dislokována Sovětská raketová Brigáda OTR SS-22 s palebnými postaveními prostoru Přáslavice, Stará Voda a Zelený Kříž. Brigáda byla z našeho uzemi stažena v roce 1988 a objekty St.Voda a Z.Kriz predány Čs. straně,objekt Přáslavice byl do r.1990 využiván Sověty jako opravárenská základna.Kontrolní měření neprokázala přitomnost radioaktivnich látek.
Jako součást střední skupiny vojsk byly na našem území umístěny také raketové jednotky OTR R-300 dislokovaná v okoli Turnova a TR-Točka dislokovaná ve vojenském prostoru Mimoň-Hvězda.
Jaderná munice také mohla být umístěna ve skladu na letišti Milovice-Boží dar,pritomnost teto munice ale není doložena...
Atomový bombardér SU 7 BKL našeho letectva
U nás byla nejdříve provozována verze Su 7 BM a poté byla doplněna verzí Su 7 BKL.Vylepšení oproti verzi BM (bombardirovčik modernizirovanij-tedy první modernizace typu Su 7) bylo u verze Su 7 BKL (bombardirovčik kolesno-lyžnyj) velká spousta.Například lyžiny na podvozku pro možnost přistání a vzletu na trávě (překvapivě i u nás vzlétaly tyto stroje ze záložních travnatých pásů),nově instalace dvou brzdících padáků místo jednoho,zvýšení počtu závěsníků ze čtyř na šest.Další vylepšení skýtala verze BKL pod "kapotou".Byl to poloautomatický zaměřovací systém PBK-2 a nový zapisovač letových dat.Dále mohla tato verze nést větší baky.Překvapivě ale měla tato nová verze Suchoje horší letové vlastnosti vzhledem k posunutí centráže.
K nácviku jaderného útoku.Tyto nácviky se dělaly s oběma verzemi.Létali se ve vojenském prostoru Zahorie na Slovensku a létala je 1.čáslavská letka.Jinak letouny sloužily snad po všech tehdejších letištích včetně Hradčan nebo na záložním letišti Dlouhá Lhota (u Příbrami).Manévr na odhoz jaderných pum začínal nízkým letem ve výšce 70m! při rychlosti 1050km/h!.Stoupání před odhozem bylo prováděno za jasně stanoveného přetížení a nulovém náklonu.Byly dvě varianty a to odhoz při stoupání pod úhlem 45° nebo 110°.Piloti měli raději první variantu,v které byly úspěšnější.Při prvních nácvicích padaly cvičné pumy i 6 km od cíle,ale pravidelným cvičením naši piloti již posléze dosahovali odchylky pouhých 200m od cíle,což je úžasný výsledek,když vememe v potaz že pumy odhazovaly ve vzdálenosti 6 až 8 km od cíle ve stoupavém letu,kdy cíl vůbec neviděli.Navíc na verzi Su 7 BM neměli k dispozici ani poloautomatický zaměřovač.To vypovídá o vysoké kvalitě a vycvičenosti pilotů té doby.
Zajímavosti z provozu Su 7 u nás.Nehoda s tragickými následky a známá kvůli své neobvyklosti.Při nácviku střelby jedno Su 7 z neznámých příčin ve střemhlavém letu narazilo do země.Padák nebyl spatřen,tak ani nebylo organizováno hledání pilota.Bohužel.Pilot se na poslední chvíli vystřelil a ač zraňen,katapultáž přežil.Utrpěl také silný nervový šok,který přivodil následné nekontrolované jednání.Podzimní noc nasledovaná sněhovou přeháňkou pak vykonala své.Pilot se svlékl,části výstroje složil do úhledného komínku a ulehl na podchlazenou zem ke spánku.Po 6 až 8 hodinách zemřel.
Zajímavá byla také srážka vrtulníku Mi 1 a Su 7,kterou piloti víceméně ani nezaregistrovali a až na zemi každý na jiné své domovské základně zjistili,že Mi 1 má poškozené dva listy rotoru a Su 7 křídlo.Štěstí v neštěstí.
Zajímavou kapitolou bylo také klamání nepřítele za studené války o počtu letounů v našem letectvu.
Několik strojů Su 7 bylo přemalováno na vyšší trupová čísla,která u nás vůbec nesloužila.Pak odstartovaly na okružní let okolo Hradce Králové v malé výšce,aby případní západní agenti mohli tato čísla předat dál.Po přistání byla opět čísla přepsána na původní.Od té doby měli analytici NATO v Bruselu zamotané hlavy a z toho pramení některé nepřesné údaje o počtu Su 7 u nás.
Další zajímavostí je,že také dva naše letouny byly sestřeleny cizím letounem.Obě události se staly při cvičeních.Při cvičení nad polským územím byl sestřelen náš Su 7 polským Migem 21 (záměna ostré rakety za cvičnou) a nad Německem byl sestřelen náš Mig 21 sovětským letadlem.V obou případech se piloti katapultovali.
Vyšla o tom knížka Atomový bombardér Su 7 československého letectva kterou napsal Libor Režňák,ale je spíše o službě a nehodách tohoto typu,než že by v ní přímo o jejich využití jako jaderného bombardéru něco víc bylo.
Odborníci spekulují zda Sovětská armáda na našem území jaderné zbraně měla,ale vše nasvědčuje podle průzkumů tajných bunkrů,že asi ano.Naší armádě by byly vydány pouze v případě válečného konfliktu.Není ani bez zajímavosti,že na počátku osmdesátých let mělo dojít k nákupu modernějších strojů schopných nosit jaderné zbraně Suchoj Su 24 (dodnes používaných v Rusku a i jinde) a naše již zastarávající letouny Su 7 se měli odprodat do Iránu.Zajímavé na tom kontraktu bylo,že Irán chtěl koupit tyto Su 7 i s piloty.Oficiálně z tohoto důvodu k těmto obchodům nedošlo.Ale skutečný důvod byl,že se Československo v roce 1975 připojilo jako signatář k Helsinské konferenci o nerozšiřování jaderných zbraní,což nám znemožnilo nakoupit další nosiče.Z pohledu míru dobře,z pohledu leteckého fandy velká škoda,protože mohlo na našem nebi létat jedno z nejmodernějších letadel své doby.
Vybudovaní specialních jaderných depotů označených jako Javor 50,51 a 52
Pro umístění byly vybrány tři lokality,každá vzdalena několik km od větších měst- Bělá pod Bezdezem(cca 10 km od Mladé Boleslavi),Míšov(30 km od Plzně) a Bilina(25 km od Usti nad Labem).Stavba objektu měla byt dokončena do r.1967 a poté přejit pod Sovětskou kontrolu.Termin nebyl dodržen a stavba byla dokončena az r. 1969 a předána v únoru 1970.Přisně tajné Depoty podlehaly veleni jednotek 12 hlavní správy ministerstva obrany SSSR,který rozhodoval také o připadném vydáni jadernych hlavic,Československá generalita neměla do těchto objektů povolen přistup.Celkové náklady na výstavbu a provoz těchto objektů po dobu 21,5 roku(1969-1990)cinily 430,56 milionu Kčs hrazených Čs. stranou.
Dle zvlaštního režimu utajení,kterému objekty podléhaly můžeme usuzovat,že v těchto objektech byla uskladněna jaderná munice,materialni důkazy ale nejsou.Kontrolni měřeni,která byla v těchto místech provedena nevykazovala přitomnost radiační látky.Objekty byly opuštěny v rámci prvni etapy odsunu Sovětských vojsk a 1.7.1990 předany Čs. straně.
Na základě Československo-Sovětske dohody z roku 1983 byla v prostoru Hranic na Moravě dislokována Sovětská raketová Brigáda OTR SS-22 s palebnými postaveními prostoru Přáslavice, Stará Voda a Zelený Kříž. Brigáda byla z našeho uzemi stažena v roce 1988 a objekty St.Voda a Z.Kriz predány Čs. straně,objekt Přáslavice byl do r.1990 využiván Sověty jako opravárenská základna.Kontrolní měření neprokázala přitomnost radioaktivnich látek.
Jako součást střední skupiny vojsk byly na našem území umístěny také raketové jednotky OTR R-300 dislokovaná v okoli Turnova a TR-Točka dislokovaná ve vojenském prostoru Mimoň-Hvězda.
Jaderná munice také mohla být umístěna ve skladu na letišti Milovice-Boží dar,pritomnost teto munice ale není doložena...