Zbraň r. 152 mm "Klokan" firemně označovaná jako granátomet B-35
Vyvíjen Konstruktou Trenčín od roku 1956, vývoj zastaven v r. 1960. Byla to instalace 152 mm hlavně kanónové houfnice vz 37S na upraveném ložišti 160 mm minometu vz. 43. Původně se počítalo s použitím hlavně sovětské 152 mm KH M-47, ale ta nebyla k dispozici. Použitou konstrukcí se dosáhlo výkonů houfnice, při zachování výhod minometu, zvláště nízkou hmotnost.
Další požadované parametry : kadence 3 – 4 rány/min., přechod z palebné do pochodové pozice 5 minut, dopravní rychlost na silnici 60 km/h, v terénu 10 km/h.
Předpokládalo se, že nebude umisťován v přední linii, proto minimální dostřel 3000 m byl považován za vyhovující, přičemž maximální dostřel činil 17200 metrů.
V roce 1958 započal vývoj přibližovacího zapalovače, úkol „REFLEX“. Byl by určen i pro 152 mm KH vz. 37 S a 122 mm H vz. 38 S, ale byl brzy ukončen bez zavedení do výzbroje.
Bylo plánováno vyrobit 12 kusů ověřovací série a 348 kusů pro jednotky.V dnešní době je prototyp zachován ve VTM Lešany.
240 mm granátomet "Kominík", firemní označení B-36
Na jednání sekce Z států Varšavské smlouvy v listopadu 1957 v Moskvě bylo doporučeno československým zástupcům vyvinout na základě Klokana 240 mm minomet s dostřelem 20 – 25 km při hmotnosti střely 150 – 160 kg. Hlaveň měla být umístěna na sovětském ložišti pro 240 mm minomet.
Další požadované parametry : rychlost střelby 1 – 2 rány/min., náměr 45 – 75°, odměr 30° (na T-54 jen 10°), dopravní rychlost 65 – 70 km na silnicích, 35 km na polních komunikacích a 10 km v terénu. Přechod z pochodové do palebné polohy do 8 minut, z palebného postavení do pochodové 5 minut.
Technické řešení : Drážkovaná (délka drážkované části 7700 mm), zadem nabíjená hlaveň s úsťovou brzdou, zákluz do 500 mm. Počáteční rychlost střely 700 – 750 m/s.
Vývoj byl zahájen v roce 1958 Konstruktou Trenčín a pracovníků Vývojového dělostřeleckého střediska. Byly navrženy 3 varianty :
---tažená verze na jednonápravovém podvozku, hmotnost 8 tun
---samohybný kolový čtyřnápravový podvozek s pohonem na všechna kola, odvozený z vyvíjeného středního dělostřeleckého tahače SDT-138 (T-812)
---samohybný na podvozku T-54, hmotnost 20 tun, později povoleno zvýšení na 26 tun
Na samohybném podvozku se měly převážet 4 kusy munice, palebný průměr 40 nábojů měl převážet muniční vůz.
Původně se počítalo s tříštivotrhavou střelou o hmotnosti 150 kg a dostřelem min. 6 km, max. 25 km, na max. vzdálenost neměl mít rozptyl větší než 100 x 13 metrů. Pak se objevil požadavek na protibetonovou střelu s minimální průbojností 2,5 m železobetonu a dálkovou střelu s přídavným náporovým nebo raketovým pohonem. Na řešení tříštivotrhavé kombinované dálkové střely (240 mm EOF-KDS) byl vypsán úkol „STŘEDA“. Maximální dostřel měl být 34 km, teoretický s pomocným raketovým motorem až 42 km. Měl obsahovat minimálně 12 kg trhaviny (poloviční množství ve srovnání s klasickou) a rozptyl na vzdálenost 34 km něměl být větší než 180 x 45 metrů.
Vývoj byl ukončen již v r. 1959. Zbraň měla být zařazena u těžké minometné brigády dělostřelecké divize v počtu 12 baterií po 6 kusec, celkově tedy 72 granátometů.
