Vanniovo království (1.století po Kr.)
Napsal: 6/2/2009, 16:10
Vanniovo království (cca 21 – cca 50 po.Kr.)
1.století po Kristu
Slovensko (Morava, Čechy..?)
Vanniovo království je klientský státní útvar založený římským princem Drusem v 1. století našeho letopočtu mezi řekami Moravou a Váhem. Základ tvořili germánští vojáci Marobuda a Katwaldy. Jako klientský stát podléhal římskému impériu, pod jehož byl ochranou. Byl tak vazalským státem.
Vznikl kolem roku 21 a udržel se asi 30 let. Jeho centrem bylo území dnešního jihozápadního Slovenska.
V čele státu stál Vannius z Tudrova rodu. Systematicky budoval opevněná centra na hranicích, kontroloval důležitou Jantarovou stezku, vybíral poplatky a daně. To vzbudilo mezi jeho kmenovými druhy závist a v roce 50 se vzbouřili jeho příbuzní Wangio (Vangio) a Sido. Vannius se bránil, ale jeho spojenci Sarmati svou nedisciplinovaností způsobili jeho porážku, Vannius byl raněn a odešel do Pannonie pod ochranu Římanů, usadil se na území kolem Neziderského jezera. Na území Boiohaema (Čechy, Morava, Slovensko) tak vznikl nový klientský státní útvar v čele s Wangiem a Sidem. O osudu tohoto klientského státu není nic dalšího známo.
Podrobněji o vzniku klientských států
V období kolem přelomu letopočtu se ve střední Evropě začínaly utvářet nové poměry. Keltská civilizace, která zčásti nesla halštatské kulturní dědictví a byla tak pokračovatelem kultury rozvíjející se na periferii středomořských civilizací, se vlivem různých okolností rozpadala. Významnou úlohu v tomto vývoji měly též výboje římské říše, která získávala nová území a obsadila i významná keltská centra v Galii. Keltské osídlení řídne i ve střední Evropě, kde se tak otevíral prostor pro invazi germánských kmenů ze severnějších oblastí.
Římané postoupili ze západu k Rýnu a od jihu až k Dunaji. Na této hranici se zastavili a oblast svobodné Germanie jimi již nikdy nebyla zcela ovládnuta. Po několik staletí v tomto prostoru vedle sebe přežívaly dvě kultury, které byly v mnohém ohledu zcela odlišné. Na jedné straně společnost organizovaná na základě patriarchálně rodového zřízení, jejichž sídliště a bydlení byly uzpůsobeny zemědělskému způsobu života, vedle nich civilizace s rozvinutou státní, vojenskou a hospodářskou organizací, pokročilou městskou kulturou.
Setkaly se tu dva světy, které byly na poněkud odlišném stupni tzv. civilizačního rozvoje. Během dlouhého období jejich sousedství docházelo k vzájemnému ovlivňování. Směr, charakter a intenzita vlivů se proměňovaly nejen v průběhu času, ale lišili se také v různých místech. Hlavní proud vlivů však vycházel především z římské strany, tedy z té, která byla na pokročilejším stupni. K takovému převážně jednosměrnému kulturnímu proudu docházelo v lidských dějinách často právě tehdy, setkaly-li se dvě kultury z hlediska hospodářsko sociální vyvinutosti velmi odlišné. Germánská oikumena stejně jako oblasti provincií nebyla kulturně ani hospodářsky jednotná a tak zákonitě byly i vlivy i v jednotlivých oblastech odlišné.
Střední Evropa, kterou nově osídlily germánské kmeny, však nebyla kulturním vakuem. Dědictví vyspělé, středomořskými civilizacemi ovlivněné keltské kultury, která zde v předchozích staletích vzkvétala, se zčásti stala základnou hospodářského rozvoje germánských kmenů v oblasti nad středním Dunajem usídlených. Zvláště patrné to je v případě Marobudova panství ve středních Čechách, které mělo pravděpodobně svá centra provázaná s bývalými keltskými středisky. V počátečních fázích římského dovozu se importy nejčastěji objevují právě v této sídelní oblasti,
Díky Marobudovi, jenž byl vychován v Římě a s jeho kulturou byl vnitřně spřízněn, byli s římskou civilizací navázány úzké vztahy. Ve své říši usiloval o větší centralizaci než byla u germánských kmenových svazů obvyklá. Podporoval římský obchod a měl na svém dvoře četné římské kupce (Bouzek-Ondřejová 1990; Dobiáš 1964)
Území jižně od Dunaje byla Římany postupně obsazována v letech kolem přelomu letopočtu. Vznikly zde provincie Raetia, Noricum a Pannonia. Tyto oblati začínaly pozvolna podléhat romanizačnímu procesu vycházejícímu z jihu.
V této době Římané dunajskou hranici vojensky ještě příliš nechránili a bezpečnost na ní se pokoušeli vytvořit budováním klientských vztahů s germánskými sousedy. Tento poměr byl patrně výhodný pro obě strany, a byl velmi příznivý pronikání vzájemných vlivů.
Po polovině 1. století četnost nalezených importů znatelně klesá. Příčinu tohoto jevu můžeme hledat v rozpadu Marobudova panství a v přesunutí části Markomanů do oblasti na středním Dunaji, kde v 2. polovině 1. století vzniká klientní Vanniovo království. Nové germánské družiny Římany usazené v moravsko-dolnorakouské a západoslovenské oblasti byly ovládány Římany dosazeným Vanniem a později jeho nástupci Italicem a Sidonem. Archeologicky dokládají existenci tohoto panství hroby s bohatými importy blízko římské hranice provincie Pannonie (výrazná kumulace těchto hrobů je v Pováží).
Ačkoliv klientská království v této oblasti zanikla, výhodná poloha jihozápadního Slovenska (po mírném poklesu počátkem 2. století) zajistila této oblasti nejbohatší přísun importovaného zboží.
Zdroje:
www.wikipedia.org
www.archeologie.cz
1.století po Kristu
Slovensko (Morava, Čechy..?)
Vanniovo království je klientský státní útvar založený římským princem Drusem v 1. století našeho letopočtu mezi řekami Moravou a Váhem. Základ tvořili germánští vojáci Marobuda a Katwaldy. Jako klientský stát podléhal římskému impériu, pod jehož byl ochranou. Byl tak vazalským státem.
Vznikl kolem roku 21 a udržel se asi 30 let. Jeho centrem bylo území dnešního jihozápadního Slovenska.
V čele státu stál Vannius z Tudrova rodu. Systematicky budoval opevněná centra na hranicích, kontroloval důležitou Jantarovou stezku, vybíral poplatky a daně. To vzbudilo mezi jeho kmenovými druhy závist a v roce 50 se vzbouřili jeho příbuzní Wangio (Vangio) a Sido. Vannius se bránil, ale jeho spojenci Sarmati svou nedisciplinovaností způsobili jeho porážku, Vannius byl raněn a odešel do Pannonie pod ochranu Římanů, usadil se na území kolem Neziderského jezera. Na území Boiohaema (Čechy, Morava, Slovensko) tak vznikl nový klientský státní útvar v čele s Wangiem a Sidem. O osudu tohoto klientského státu není nic dalšího známo.
Podrobněji o vzniku klientských států
V období kolem přelomu letopočtu se ve střední Evropě začínaly utvářet nové poměry. Keltská civilizace, která zčásti nesla halštatské kulturní dědictví a byla tak pokračovatelem kultury rozvíjející se na periferii středomořských civilizací, se vlivem různých okolností rozpadala. Významnou úlohu v tomto vývoji měly též výboje římské říše, která získávala nová území a obsadila i významná keltská centra v Galii. Keltské osídlení řídne i ve střední Evropě, kde se tak otevíral prostor pro invazi germánských kmenů ze severnějších oblastí.
Římané postoupili ze západu k Rýnu a od jihu až k Dunaji. Na této hranici se zastavili a oblast svobodné Germanie jimi již nikdy nebyla zcela ovládnuta. Po několik staletí v tomto prostoru vedle sebe přežívaly dvě kultury, které byly v mnohém ohledu zcela odlišné. Na jedné straně společnost organizovaná na základě patriarchálně rodového zřízení, jejichž sídliště a bydlení byly uzpůsobeny zemědělskému způsobu života, vedle nich civilizace s rozvinutou státní, vojenskou a hospodářskou organizací, pokročilou městskou kulturou.
Setkaly se tu dva světy, které byly na poněkud odlišném stupni tzv. civilizačního rozvoje. Během dlouhého období jejich sousedství docházelo k vzájemnému ovlivňování. Směr, charakter a intenzita vlivů se proměňovaly nejen v průběhu času, ale lišili se také v různých místech. Hlavní proud vlivů však vycházel především z římské strany, tedy z té, která byla na pokročilejším stupni. K takovému převážně jednosměrnému kulturnímu proudu docházelo v lidských dějinách často právě tehdy, setkaly-li se dvě kultury z hlediska hospodářsko sociální vyvinutosti velmi odlišné. Germánská oikumena stejně jako oblasti provincií nebyla kulturně ani hospodářsky jednotná a tak zákonitě byly i vlivy i v jednotlivých oblastech odlišné.
Střední Evropa, kterou nově osídlily germánské kmeny, však nebyla kulturním vakuem. Dědictví vyspělé, středomořskými civilizacemi ovlivněné keltské kultury, která zde v předchozích staletích vzkvétala, se zčásti stala základnou hospodářského rozvoje germánských kmenů v oblasti nad středním Dunajem usídlených. Zvláště patrné to je v případě Marobudova panství ve středních Čechách, které mělo pravděpodobně svá centra provázaná s bývalými keltskými středisky. V počátečních fázích římského dovozu se importy nejčastěji objevují právě v této sídelní oblasti,
Díky Marobudovi, jenž byl vychován v Římě a s jeho kulturou byl vnitřně spřízněn, byli s římskou civilizací navázány úzké vztahy. Ve své říši usiloval o větší centralizaci než byla u germánských kmenových svazů obvyklá. Podporoval římský obchod a měl na svém dvoře četné římské kupce (Bouzek-Ondřejová 1990; Dobiáš 1964)
Území jižně od Dunaje byla Římany postupně obsazována v letech kolem přelomu letopočtu. Vznikly zde provincie Raetia, Noricum a Pannonia. Tyto oblati začínaly pozvolna podléhat romanizačnímu procesu vycházejícímu z jihu.
V této době Římané dunajskou hranici vojensky ještě příliš nechránili a bezpečnost na ní se pokoušeli vytvořit budováním klientských vztahů s germánskými sousedy. Tento poměr byl patrně výhodný pro obě strany, a byl velmi příznivý pronikání vzájemných vlivů.
Po polovině 1. století četnost nalezených importů znatelně klesá. Příčinu tohoto jevu můžeme hledat v rozpadu Marobudova panství a v přesunutí části Markomanů do oblasti na středním Dunaji, kde v 2. polovině 1. století vzniká klientní Vanniovo království. Nové germánské družiny Římany usazené v moravsko-dolnorakouské a západoslovenské oblasti byly ovládány Římany dosazeným Vanniem a později jeho nástupci Italicem a Sidonem. Archeologicky dokládají existenci tohoto panství hroby s bohatými importy blízko římské hranice provincie Pannonie (výrazná kumulace těchto hrobů je v Pováží).
Ačkoliv klientská království v této oblasti zanikla, výhodná poloha jihozápadního Slovenska (po mírném poklesu počátkem 2. století) zajistila této oblasti nejbohatší přísun importovaného zboží.
Zdroje:
www.wikipedia.org
www.archeologie.cz