z Yorského lancasterského pluku britské armády
WW1
Velké množství obětí ve Velké válce v sobě neslo i obrovské množství osudů a neštěstí jedinců i celých rodin. O těchto rodinných příbězích, tragédiích se dnes může dozvědět především ze vzájemné korespondence. Vybral jsem jeden z miliónů takových příběhů, kapitána Johna Francise Motta, který pocházel rodiny se silnou vojenskou tradicí. Mládí prožil v nádherném venkovském sídle eduardiánského stylu v Kilvington Hall. Své vzdělání získal na Wellingtonově koleji v Sandhurstu. V roce 1907 se poznal s Muriel Backhousovou a ještě téhož roku si ji vzal za ženu. Již brzy se jim narodil první potomek, syn. Do roku války 1914 se jim narodili ještě dva další synové. Avšak rodinná pohoda byla ta tam, protože se zhoršili vztahy s manželovou matkou a ani finanční situace rodiny nebyla nijak růžová.
Po vypuknutí války byl pluk, v kterém byl zařazen i kapitán Mott, v Anglii a podroboval se výcviku v Granthamu v Lincolshiru a později ve Wittey v hrabství Surrey. Koncem června 1915 byl kapitán informován, že jeho jednotka bude poslána na Gallipoli (Dardanely, Turecko), kde probíhala mezinárodní operace, jejíž snahou bylo zlomit nejslabšího německého spojence, Osmanskou říši (Turecko), dobytím strategických úžin Dardanel a Bosporu a obsazením Istanbulu (Cařihradu). Dne 1.července kapitán Mott opustil rodné Britské ostrovy a spolu se sou jednotkou odplul ostrov Mudros, kde byla hlavní britská základna v oblasti. Doma v Anglii tak zůstala jeho manželka spolu s třemi syny dalším dítětem na cestě a finančními starostmi. Koncem července se kapitán Mott vylodil na Gallipoli, kde se seznámil s frontou. O týden později se jeho plul vylodil v zátoce Suvla a druhé dne ráno se vydali přes Solné jezero. Během tohoto pochodu, první bojové akce, které se Mott zúčastnil, byl smrtelně zraněn, když se pokoušel pomoci jinému zraněnému důstojníkovi. Na následky svého zranění brzy zemřel, tedy pouhých 24 hodin po zahájení své bojové služby. Stal se tak jednou ze čtvrt milionů obětí na straně Dohody při operaci na Gallipoli.
Dva měsíce po úmrtí kapitána Motta se jeho manželce Muriel narodil čtvrtý syn. Ta se plně věnovala své rodině, přestěhovala se do bytu v severním Londýně, který dostala od bytového spolku důstojnických rodin a udržovala rodinu v chodu ze své vdovské penze, rodinných přídavků a peněz, kterými je podporovala matka kapitána Motta. Muriel se již nikdy neprovdala.
Suvla Bay, Gallipoli 1915 (Turecko)----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
24.září 1914, Grantham
Mé drahé Děťátko!
Co kdybys za mnou přijela? Přehlídku skončím v sobotu ve 12:30, avšak mám noční službu od osmi večer. Budu však moci s Tebou přespat v sobotu a v neděli po kostele Tě odvézt domů. Toužím po tom být s Tebou v noci, z důvodů, které znáš…Bude to docela legrace vzdálit se z toho zvěrského tábora, pojíst doma a spát opět v pokoji. Nepředpokládám, že půjdeme hned spát, že ne? To je pro teď vše.
Tvůj milující manžel
John F. Mott
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
30.června 1915, Telegraf, Witley Camp
Právě došly rozkazy vyrazit pozítří brzy ráno. Mé zavazadlo ze skladu nepřišlo. Jestliže nebudeš moci je včas poslat, přivez je prosím s sebou zítra. Napíšu znovu později.
Jack
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1.července 1915
Mé drahé Děťátko!
Doufám, že jsi dorazila domů v pořádku. Slíbili mi, že se zítra dozvím, na které lodi poplujeme. Nebylo by však k ničemu psát do Gibraltaru, neboť tam dorazíme dříve než dopis. Zkus Maltu, protože to jde po zemi. Jestliže přečerpáš účet, jdi navštívit Coxe. Sbohem drahá. Neboj se, vrátím se zpět v pořádku. Tvůj oddaný manžel.
John F. Mott
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
9.července 1915, HMS Aquitania, Na širém moři u Kréty
Mé drahé Děťátko!
Posílám Ti lístek po jednom z lodních důstojníků, je to jediný necenzurovaný dopis, který Ti budu moci poslat…Zdá se, že v 5 hodin ráno nás opustila naše eskorta torpédoborců, asi 20 minut po páté na nás vystřelila ponorka. Torpédo nás minula snad o metr. Nikdy jsme se nedověděli, odkud bylo vypáleno…Samozřejmě byl vyhlášen poplach a všichni jsme stáli připraveni spustit čluny až do jedenácti večer, kdy nás rozpustili. Nejpodivnější na tom je, že nás eskorta torpédoborců opustila právě u souostroví Scilly, kde již bylo torpédováno pět lodí. Všichni včetně kapitána lodi měli hrozný vztek na admiralitu. Největší loď na světě s tisíci muži na palubě byla ponechána napospas v nejnebezpečnější části celého moře. Každopádně jsme se z toho bezpečně dostali, což něco znamená, avšak jeden ze stevardů, který byl na Lusitanii, když se potopila, dostal takový šok, že ho málem museli léčit na nervy….
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
13.července 1915, Středomořské polní síly, Mudros
Mé drahé Děťátko!
Absolutně žádné zprávy z fronty. Vojska teď odcházejí a předpokládám, že do toho půjdeme příští týden. Všichni jsme dostali menší průjem. Nebylo to tak zlé a jen mě bolel žaludek, jinak jsem opravdu v pořádku. Brigadýr má stan, avšak všichni ostatní jsou venku na parném slunci.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
28.července 1915
Mé drahé Děťátko!
Právě jsem napsal Coxovi a spol. o svých příplatcích a služném, jelikož mé služné by teď mělo být 14 šilinků a 6 pencí denně a přídavky 3 šilinky, což je 17 šilinků a 6 pencí denně nebo 26 liber, 5 šilinků měsíčně. Jakmile tento dopis dostaneš, napiš mu o tom, 91 dní po 3 šilincích denně mělo být proplaceno Coxovi od data vyplutí s předpokládám, že to již má. Je mi to strašně líto. Děťátko, s těmi penězi, není mi jasné, jak mohlo dojít k tak velkému přečerpání. Choval jsem se jako blázen na lodi, když jsem tam prohrál peníze v kartách. Zeptala ses právníka, jak je to s těmi obsílkami? Jsem si jist, že nemohou nic dělat, pokud je nepředloží mně osobně. Přál bych si být doma a moci to vše vyřešit. Cítím se jako hnusná bestie, protože jsem pryč v době takové starosti o peníze…
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
29.července 1915
Mé drahé Děťátko!
Dnes jsem od Tebe dostal další dopisy datované 5., 6. a 7. Netušil jsem, dokud jsem si nepřečet dopis, že mohou toto dělat s obsílkami. Nikdy bych nezanechal věci v takovém nepořádku, jen doufám, že to všechno dokážeš urovnat…Včera jsem odtud odjel v 5:30 ráno a navštívil jsem s brigadýrem zákopy. Byl to ošklivý den a vůbec nemám chuť do takových věcí jít. Pluli jsme na trawleru a museli jsme jít velký kus pěšky v palbě šrapnelů. Nebylo to moc příjemné. Pak jsme se dostali ke spojovacím zákopům a šli jsme přes dva kilometry. Když jsme se dostali do palebných zákopů, byl tam hrozný zápach. Ruce a nohy Turků vyčuhovaly z parapetů zákopů a všude kolem ležely mrtvoly. Dno zákopu bylo vystláno mrtvými Turky, ten zákop však byl opuštěn, protože byl příliš zamořený. Jeden ubohý mladík od Lincolnshirského byl zastřelen právě, než jsme přišli, a pohřbili ho hned vedle zákopu. Byl to teprve poručík. Naše bitevní lodě ostřelovali velmi silně, takže by mohlo dojít k útoku. Dnes večer musím napsat matce. S láskou a polibky
Tvůj milující manžel John F. Mott
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1.srpna 1915
Má drahá,
Rozpoutala se bouře a prach je odporný. Dnes ráno, když jsem se probudil, byl jsem jím pokryt. Mám prudké křeče asi třikrát denně. Musím odbíhat za naší zástěnu, tam se však musí opatrně, neboť sedátko je velmi vratké, ale je to lepší než na bobku. Přál bych si, aby tahle hnusná šou skončila. Provádíme docela obyčejný výcvik jako ve Witley, avšak v mnohem nepohodlnějších podmínkách. Pošli mi něco na čtení a také ponožky. Jak se máš Ty a děti drahá? Jestliže to čtvrté bude holčička, pak jedno z jejich jmen musí být Muriel. Přemýšlel jsem o Kilvington Hall. Jediná výhoda, kterou by to mělo, je, že bys ušetřila peníze a mohla koncem tohoto roku zajet načas do Alexandrie. Jsou tam ženy některých důstojníků, a jestliže bude poskytována nějaká dovolená, je to místo, kam bych se mohl nejsnáz dostat. Jeden chlapík měl létě strašnou smůlu. Byl zabit toho dne, kdy jeho žena dorazila do Alexandrie. Sděl mi, zda se matka k Tobě chová dobře, Děťátko. Řekl bych, že je to od ní hezké, že Tě pozvala, avšak vím, že nemáš to místo ráda, a je to moje vina, že tam jsi. Přál bych si, abych býval navštívil právníka, než jsem odjel, chtěl jsem, ale stále jsem to odkládal. Dostal jsem tři dopisy od matky, ve kterých píše, abych si nedělal starosti a že pro Tebe udělá vše. Sbohem, Děťátko, musím znovu za tu plátěnou stěnu. Zvykl jsem si nosit volné listy armádního formuláře v kapse. Příděl mám 1 a ¾ listu denně, avšak získal jsem roli na Aquitanii, takže jsem dobře zásoben.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
6.srpna 1915
Mé drahé Děťátko!
S naprostou jistotou jsem si od nikoho peníze nepůjčil. Poslední půjčka byla od Coxe, 250 liber na obligace uložené mou matkou do výše 450 liber. Bylo to buď začátkem loňského roku, nebo rok předtím. Vyrážíme zítra, jakmile vstaneme, se zásobami na čtyři dny. Nemohu říct, kam půjdeme, ale uvidíme řadu míst. Nějakou dobou nebudu mít možnost Ti napsat, jelikož budeme v pohybu. Předpokládám, že již máš touto dobou mapu toho místa, a možná, že uslyšíš, kam jsme se přesunuli. Rádi odtud odcházíme.
S láskou a polibkem Tvůj milující manžel
John F. Mott
Pozdrav všem hochům a dítěti
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vojin A.Thompson
6.prapor Y. a l.pluku, nemocnice Červené kříže
Thirsk, Yorkshire
Paní Mottové,
Vylodili jsme se 6.srpna a obsadili jsme dva kopce a za svítání 7. jsme postupovali přes otevřenou planinu nalevo od Solného jezera a dostali jsme se do hrozné palby. Přišli jsme k nízkému kopci, který byl nahoře plochý, a asi o 200 metrů dále byl kapitán zasažen. Pustili to do nás hůř než obvykle, když jsme tam přišli, a já jsem byl asi o 50 metrů dál a viděl jsem, jak kapitán a asi 5 mužů padli, ošklivě zasaženi. Nemohu říct zda to byl šrapnel, nebo obyčejný granát, ale myslím, že to byl spíš šrapnel, jelikož ten užívají nejvíce. Bylo to tak husté, že jsme se nikdo nemohl dostat ke kapitánovi včas, a nemyslím, že by ještě dlouho žil, ani nemohl podle toho jak byli zasaženi, a později byl pohřben, když se vše večer uklidnilo, a na hrob mu byl dán kříž s nápisem a pohřeb měl tak pěkný, jak jen to tam bylo možné. Myslím, že jsem Vám tak řekl vše, co vím o kapitánu Mottovi. Přál bych si, abych Vám mohl předat lepší zprávu, a tak končím s výrazem sympatií.
Poslušně Váš
Vojin Thompson
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
hroby na GallipoliZdroje:
První světová válka – J.M.Winter – 1995
www.ww1photos.com/YorkAndLancsRegt.html
