PALBA.CZ

Morane-Saulnier AF (MoS 28)
Prototyp francouzského stíhacího letadla
(1917) letadlo nebylo bojově nasazeno
WW1

VÝVOJ a KONSTRUKCE
Výrobce úspěšných jednoplošníků typů N a P z poloviny První světové války, francouzská společnost Morane-Saulnier, se pokoušela sestrojit jejich následovníka. Jelikož se jednoplošná koncepce vcelku osvědčila, vrhli se konstruktéři na její zdokonalování z čehož v polovině roku 1916 vznikl stroj Morane-Saulnier AC. Bohužel i když tento model dosahoval slušné rychlosti, neobstál v konkurenčním boji s pokrokovějším SPADem S.VII, který jej po krátké bojové službě nahradil u frontových útvarů (přelom roku 1916/1917). Konstruktéři i Morane-Saulnier se však nechtěli smířit s neúspěchem verze AC, které se vyrobilo pouhých 32 strojů a rozhodli se pod dojmem úspěchů SPADů postavit nový prototyp.

Aby měla společnost Morane-Saulnier větší šanci při výběrovém řízení v ostrém konkurenčním boji na nový stíhací stroj pro francouzské letectvo, rozhodla se pokračovat na vylepšené verzi jednoplošníku (později A.I), ale zároveň zahájila práci na kompletně novém stroji, dvouplošníku AF. Dvouplošná verze letounu byla pro firmu něco nového, protože prakticky až doposud stavěla jen jednoplošníky. Pod dojmem úspěchů SPADů S.VII se však rozhodla vyzkoušet tuto koncepci. Dvouplošník z předchozích jednoplošníků převzal proudnicový tvar trupu, který sahal až za ocasní plochy. Přední část trupu až k místu pilotní kabiny byla oplechovaná, na zbytek trupu byla použitá klasická impregnovaná látka. Křídla byla k sobě připevněná vzpěrou ve tvaru písmena N, za kterým byla ještě jedná vzpěra ve tvaru písmena I. Pohonnou jednotku představoval rotační motor Gnome Monosoupape 9Nb o výkonu 112 kW (150 k), který dokázal 649 kg těžkému stroji udělit maximální rychlost 207 km/h, což na dobu vzniku byla velmi slušná rychlost. Výzbroj představoval jeden synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm. Na rok 1917 to byla již slabá výzbroj, protože konkurenční německé Albatrosy nesly standardně dva synchronizované kulomety.

Dvouplošná verze pod označením AF (též jako MoS 28) byla nakonec dohotovena dříve a tak se i dříve zkoušela. První vzlet absolvovala 23.června 1917. Letoun byl hodnocen velice kladně zkušebními piloty, hlavně jeho ovladatelnost a letové vlastnosti byly pokládány za slušné. Nicméně tou dobou byl již v dubnu 1917 zalétán vynikající SPAD S.XIII. Situace se tak opakoval jako v případě Morane-Saulnier AC versus SPAD S.VII. Francouzské letectvo tak dalo opět přednost SPADům před Morane-Saulniery. V listopadu 1917 byl prototyp zkušebně přestavěn na hydroplán. Nesl označení Morane-Saulnier AFH, byl testován, ale nikdy se nedostal do sériové výroby. Typ AF tak upadl v zapomnění.

Druhé želízko v ohni nakonec společnost proměnila v úspěch. Jednoplošník stavěný současné s dvouplošníkem AF byl zalétán o dva měsíce později a dokázal se vyrovnat svými vlastnostmi SPADu S.XIII. Proto byl přijat do sériové výroby a vyráběn ve velkých sériích pro bojové i výcvikové útvary do jara roku 1918, kdy jeho hvězda pohasla vedle nových a modernějších strojů.


TTD – Morane-Saulnier AF
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 1
* Rozpětí: 7,47 m
* Délka: 5,15 m
* Výška: 2,35 m
* Nosná plocha: 15,31 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 421 kg
* Vzletová hmotnost: 649 kg
* Maximální rychlost: 207 km/h
* Výzbroj: 1x synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm
* Dostup: 6.200 m
* Stoupavost: 450 m/min
* Dolet: 640 km
* Motor / Výkon: 1x rotační motor Gnome Monosoupape 9Nb / 112 kW (150 k)
* Vyrobeno kusů: 1 ks prototyp
* Uživatelé: Francie



Zdroje:
http://www.ctie.monash.edu.au/hargrave/ ... lnier.html
Stíhací letadla 1914-1918 (2.díl) – Zbyněk Válka – 2001
http://avia-hobby.ru/as/1st_fra_foto.html
www.earlyaviator.com
www.wikipedia.org
www.airwar.ru

V době, kdy se Morane-Saulnier AF objevil na scéně v létě roku 1917, byla situace ve francouzském stíhacím letectvu již do značné míry stabilizovaná a zároveň velmi pragmatická. Francouzská Aviation Militaire se po bolestných zkušenostech z let 1915–1916 poučila, že pouhá obratnost a lehkost konstrukce již nestačí, a že moderní stíhací letoun musí především kombinovat vysokou rychlost, dobrou pevnost draku, schopnost snášet prudké manévry ve střemhlavém letu a snadnou provozní údržbu v polních podmínkách. Nesmíme totiž zapomínat na to, z jakých materiálů se tehdejší letadla vyráběla a jaký vliv na to mělo stání strojů venku pod širým nebem. Právě v tomto kontextu se AF dostal do přímého srovnání se SPADem XIII a částečně i s Nieuportem 28.

Ve výkonových parametrech nebyl Morane-Saulnier AF vyloženě slabým letounem, ale nepřinášel nic, co by představovalo kvalitativní skok. Rotační motor Gnome Monosoupape o výkonu přibližně 150 koní mu umožňoval dosahovat rychlostí srovnatelných s lehčími Nieuporty, avšak stále zaostával za SPADem XIII, který díky kapalinou chlazenému motoru Hispano-Suiza 8B o výkonu 200–220 koní nabízel výrazně vyšší maximální rychlost, lepší výkony ve stoupání a především větší rezervu výkonu ve vysokých výškách. Zatímco SPAD XIII byl koncipován jako „boom-and-zoom“ stíhač schopný prudkých střemhlavých útoků a rychlého odpoutání, AF zůstával spíše v kategorii klasického obratného dvouplošníku, jehož výkonová možnost nepřesahovala to, co již bylo dostupné.

Konstrukčně představoval AF pro Morane-Saulnier významný odklon od firemní tradice, ale právě zde se projevil i jeden z jeho zásadních hendikepů. Firma měla dlouholeté zkušenosti s monoposty a parasolovými konstrukcemi, zatímco dvouplošné uspořádání AF bylo pro ni relativně nové. Výsledkem byl drak, který sice nebyl vysloveně problematický, ale ani extra pevný. Ve srovnání se SPADem XIII, jehož robustní konstrukce byla navržena tak, aby snášela vysoké přetížení a hrubší zacházení na frontových letištích, působil AF jako stroj jemnější, více „prototypový“ a méně tolerantní k bojové zátěži. Nieuport 28 byl sice rovněž lehký a konstrukčně subtilní, avšak jeho letové vlastnosti byly piloty hodnoceny jako velmi příjemné a předvídatelné, což AF nezlepšoval.

Dalším zásadním faktorem byla otázka výrobní a logistické jednoduchosti. V roce 1917 již Francie masově vyráběla SPADy XIII a jejich výrobní linky, zásobování náhradními díly i výcvik personálu byly zavedeny. Zavedení nového typu by znamenalo další rozdrobení výrobních kapacit, nové skladové položky a nové servisní postupy. Morane-Saulnier AF v tomto ohledu nenabízel žádnou zásadní výhodu, která by tuto logistickou zátěž ospravedlnila. Naproti tomu SPAD XIII byl považován za perspektivní standardní typ, zatímco Nieuport 28 byl chápán spíše jako přechodové řešení, které však stále těžilo z existující infrastruktury Nieuportů řady 17/23/24.

Konečně sehrála roli i celková strategická filozofie. Francouzské velení v roce 1917 již nevyhledávalo experimentální konstrukce bez jasného výkonového náskoku, ale preferovalo rychlé zavádění osvědčených a dostatečně robustních strojů do sériové služby. Morane-Saulnier AF byl vnímán jako technicky zajímavý, ale evolučně příliš opatrný projekt, který přišel pozdě a bez schopnosti překonat již existující konkurenci. V důsledku toho zůstal AF pouze na úrovni prototypu, zatímco hlavní tíha stíhací války přešla na SPAD XIII a v menší míře na Nieuport 28, které lépe odpovídaly aktuálním taktickým i logistickým potřebám frontového letectva.