Fusil Mitrailleur CSRG Mle15 ("Chauchat")
Napsal: 29/8/2009, 17:32
Fusil Mitrailleur CSRG Mle15 ("Chauchat")
Fusil Mitrailler Chauchat-Sutter-Ribeyrolles-Gladiator model 1915
Nejhorší kulomet ( zbraň ) na světě...
Nejhorší kulomet ( zbraň ) na světě...
Možná tomu tak skutečně je, alespoň pokud se jedná o sériové zbraně zavedené do výzbroje. Na tuto pozici by se sice našlo víc kandidátů, starších i z poslední doby.
Ale je dobré si položit otázku, jaké okolnosti provázely vznik této zbraně a jestli tomuto kulometu tak trošku nekřivdíme.
Pozadí vývoje
Začátkem dvacátého století bylo velení Francouzské armády jasné, že pušky Lebel r.8x50R všech modelů, včetně náboje jsou značně zastaralé. Řešením byla jenom kompletní obměna výzbroje, ale v tomto případě se Francouzi pokusili jít až moc daleko. Samotný náboj byl poměrně slibný r.7 mm x 59 APX s velkou počáteční rychlostí a na svou dobu i s velmi plochou dráhou letu. Konstruktérem byl kapitán Jacques Louis Henry Chauchat (1863 - 1917), absolvent Sorbony a École Polytechnique. Problémy nastaly při vývoji zbraně, Francouzi ve snaze dosáhnout co největší palebné převahy totiž požadovali samonabíjecí pušku. V letech 1897 - 1909 bylo vyzkoušeno minimálně dvanáct různých prototypů, včetně zbraně APX C1kterou zkonstruoval samotný Chauchat. Žádná z těchto zbraní ovšem nedosáhla požadovaných kvalit ( čemuž se není co divit, podobně to dopadalo i jinde ) a armáda tak nejen, že nezavedla žádnou novou zbraň, ale zůstala i u starého náboje. Vzhledem k nutnosti zvýšit palebnou sílu, armáda začala zkoumat možnost zavedení lehkého kulometu, který by tento problém mohl alespoň částečně vyřešit.Chauchat tak mohl řešit novou zbraň a rozhodl se požít přepracované verze své samonabíjecí pušky která používala uzamčený závěr s dlouhým pohybem hlavně. V té době se jednalo o poměrně obvyklé řešení.
FM CS Mle1913
Kulomet se vyznačoval velmi nízkou hmotností, přece jenom vznikl ze samonabíjecí pušky, ale 6 kg bylo na kulomet střílející nábojem s plným výkonem přece jen poněkud málo. Vojáci byli v první chvíli nadšeni, jednalo se o nejlehčí existující kulomet. Při zkouškách se projevila největší bolest všech kulometů Chauchat na náboj 8x50R a to nespolehlivý zásobník. Navíc se už tehdy po vystřílení více nábojů objevovalo zasekávání a přesnost střely také nebyla moc dobrá.
Nakonec bylo vyrobeno 100 kusů, velká část z nich skončila u letectva.
Vzhledem k poměrně slušné péči, kterou zbrojíři mohli věnovat kulometům a relativně slušnému zacházení se zásobníky byla poruchovost relativně nízká, Částečně se projevilo i lepší chlazení za letu a navíc nízká hmotnost zbraně tolik nezatěžovala letadlo. Nejzávažnějším problémem letecké verze kulometu tak byla nízká kapacita zásobníku.
FM CSRG Mle15
Vývoj zbraně pokračoval, urychlil se především se zahájením Velké války, kdy všechny armády přišli na nedostatek kulometů ve výzbroji.Nejvíce se tento problém projevoval u menších jednotek, které nemohly při útoku přepravovat těžké kulomety. Není tak nic divného, že se armáda rozhodla využít kulomet Chauchat přes všechny problémy které byly zjištěny při zkouškách. Problém samozřejmě byly výrobní kapacity, všechny továrny schopné zbrojní výroby už měly naplněné kapacity. Takže zbývaly jen ty nezbrojní, v případě kulometu Chauchat padla volba na firmu Société des Cycles et Gladiator Clement v Le Pré St Gervais, Tento výrobce jízdních kol a automobilů ze severního předměstí Paříže získal první zakázku na 50 000 kusů.
Už před vybráním výrobce ale bylo jasné, že zbraň se pro velkosériovou výrobu musí zjednodušit. Toto zjednodušení sice přineslo zvýšení hmotnosti na více než 9 kg, ale kulomet byl díky tomu alespoň o trošku stabilnější při střelbě.
Chauchat je běžně popisován jako zbraň zastaralá už při zavedení do výzbroje, ve skutečnosti to je trošku jinak. Většina zbraní té doby vyžadovala poměrně náročné frézování všech dílů, naproti tomu Chauchat využíval poměrně hodně lisovaných a ohýbaných dílů. Je to všechno poměrně hrubě zpracované, vlastně celý kulomet se svým pojetím blíží Stengunu, spíš než pozdějším lehkým kulometům. Kulomet byl od začátku řešen jako zbraň pro velkosériovou výrobu, což se podařilo splnit. Začátek výroby byl zpomalen poměrně velkým množstvím problémů, přece jen přechod firmy vyrábějící jízdní kola na zbrojařskou výrobu, navíc velkosériovou je poměrně složitý. Všechno byl ještě umocněno nedostatkem strojního vybavení firmy Gladiátor ( vyřešeno dovozem ze Švýcarska a USA ) a nezkušeností zaměstnanců. Část dílů byla firmě Gladiátor dodávána, například hlavně od firmy MAC Chatellerault. K hlavním se váže ještě jedna zajímavost, až do roku 1917 byla převážná část hlavní vyráběna zkrácením hlavní z pušek Lebel. Hliníkové kryty hlavně byly vyráběny firmou Peguot, také zásobníky a dřevěné díly pocházely od subdodavatelů. Je zajímavé, že firma dodávající zásobníky své výrobky neznačila, jednalo se totiž o hračkářskou firmu a obávala se poškození jména firmy.
Po počátečních problémech se výroba rozběhla, sice se začaly objevovat zprávy o nepříliš dobrém zpracování a vysoké poruchovosti, ale nedostatek kulometů u jednotek si vyžádal navýšení objednávky na 110 000 kusů.
Kusy z prvních dodávek byly použity k vyzkoušení nejvhodnější taktiky a velmi rychle se ukázala již dříve tušená věc, že podobné kulomety se sice nehodí při obraně jako náhrada těžkých kulometů, ale jsou nepostradatelné jako podpůrná zbraň družstva. S dobou používání také rostl počet mužů přidělených ke kulometu, původně dvojčlenná obsluha byla značně přetížená a jako optimální se ukázala obsluha ve složení:Velitel ( obvykle desátník ), střelec a čtyři nosiči munice.
Při vedení PALBY se začaly užívat velmi krátké dávky ( 3 výstřely, vzhledem k nízké kadenci žádný velký problém ) nebo dokonce jednotlivé rány, dlouhé dávky ( při vystřílení cca 300 nábojů v krátké době ) vedly obvykle k zablokování hlavně a se zbraní nešlo nic dělat až do vychladnutí. Zásobníky způsobovaly problémy dál, díky velkým otvorům v těle zásobníku docházelo velmi snadno k znečištění nábojů o deformaci samotného zásobníku nemluvě.
Přesnost nebyla také nic moc, kromě pochybné dvounožky se na tom podílela velká hmotnost pohyblivých dílů, cca 3,3 kg..., Vleže na 200m se zásahy nacházely na ploše o rozměrech 1,12 x 2,16 m. Střelba se prováděla dávkou, všech 20 nábojů ze zásobníku.Pokud se stejným způsobem střílelo na 600 m, střelba pokryla plochu 5 x 10 m a to jen za předpokladu dobrého držení zbraně !!!!
V průběhu roku 1917 se konečně zlepšila spolehlivost zbraně, k zablokování vlivem roztažnosti materiálu začalo docházet až po odstřílení 900 ran dlouhými dávkami, dodám jen, že obsluha kulometu Chauchat obvykle nosila 1000 nábojů. Při dodržení již zmíněných pravidel ( + plnění zásobníku 17 náboji pro zvýšení životnosti pružiny ) se kulomet Chauchat stal relativně spolehlivou zbraní, je sice pravda, že nedosahoval spolehlivosti kulometů Lewis či Madsen, ale zase byl mnohem levnější. Pokud jde o Angličany, ti přes existenci Lewisu ve své výzbroji koupili od Francouzů 80 000 kusů z 268 139 celkem vyrobených kusů.
FM CSRG Mle18
Konečně se dostáváme k verzi kulomet Chauchat která způsobila toto prokletí na věčné časy...
Po vstupu USA do války Američané najednou zjistili, že jim ve výzbroji chybí značné množství kulometů. Nakonec se tento problém vyřešil díky kulometům Browning všech typů, ale dočasně musela pomoct Francie. Došlo proto k úpravě kulometu Chauchat na Americké náboje .30-06, díky bezokrajovému náboji zbraň dostala mírně zakřivený stránkový zásobník na 16 nábojů, tím byl vřešen další z problémů kulometu. Vypadalo to, že Američané budo mít nakonec spolehlivější kulomet, než byl originál, první zkoušky totiž ukázaly, výkonější náboj dokáže překonat " kousnutí " kulometu způsobené rozdílnou tepelnou roztažností.
Katastrofa nastala až na frontě, kulomet přestával fungovat při sebemenším znečištění, ať už bylo způsobené vnějšími vlivy nebo povýstřelovými zplodinami.
Z velkovýroby nakonec nic nebylo a až několik let po válce se přišlo nato, že tento problém způsobila chyba při přepočtu z palců na milimetry. Chyba údajně činila 0,05 mm, ale v nábojové= komoře i tento kousek způsoboval nefunkčnost kulometu.
FM CSRG Mle15/27
To nejlepší nakonec...¨
Kulomet Chauchat zakoupili také Belgičané, pro ně se vyráběl v ráži Mauser 7,65 x 53 mm a vznikla tak jeho nejlepší verze. Kulomet používal schránkový zásobník a i většina ostatních problémů se jakoby vypařila, posledních pár drobností se opravilo při modernizaci v roce 1927.
Na Belgickém příkladu je vidět, jak jiné by mohly být osudy kulometu Chauchat v případě zavedení modernějšího náboje.
Přes svou špatnou pověst se kulomet rozšířil i do dalších armád, Poláci zakoupili minimálně 9000 kusů, většinu začátkem třicátých let prodali dál, do Mexika a Řecka.
Několik tisíc skončilo v Rusku a asi 5000 koupilo v roce 1940 Finsko. Jako poslední je údajně zakoupilo Maďarsko v roce 1942, v tomto případě šlo o kořistní zbraně koupené od Německa.
TTD:
FM CSRG Mle15
vyrobený v r.1917 s nábojem 8 x 50R Lebel mle86 ( střela 12,5 g/prach 3g )
Délka--------------------------- 1170 mm
Délka hlavně---------------- 450 mm
Délka záměrné------------- 570 mm
Prázdná hmotnost--------- 9,500 kg
Nabitý-------------------------- 10,450 kg
Úsťová rychlost------------- 630 m/s
Teoretická kadence------ 240 r/min
Praktická kadence-------- 120 r/min
Účinný dostřel--------------- 200 m
Max. dostřel------------------ 2000 m
Jedno videjko:
http://www.youtube.com/watch?v=lPFu_ZlQ ... re=related
Zdroje:
http://sunblest.net/gun/Chauchat.htm
http://armesfrancaises.free.fr/FM%20Chauchat.html
http://exhumoir.kazeo.com/Les-Exhumatio ... 10929.html
http://fr.wikipedia.org/wiki/Chauchat
http://www.gunsworld.com/gun_mg/chauchat.htm
http://www.firstworldwar.com/atoz/mgun_chauchat.htm
http://world.guns.ru/machine/mg76-e.htm
Fusil Mitrailler Chauchat-Sutter-Ribeyrolles-Gladiator model 1915
Nejhorší kulomet ( zbraň ) na světě...
Nejhorší kulomet ( zbraň ) na světě...
Možná tomu tak skutečně je, alespoň pokud se jedná o sériové zbraně zavedené do výzbroje. Na tuto pozici by se sice našlo víc kandidátů, starších i z poslední doby.
Ale je dobré si položit otázku, jaké okolnosti provázely vznik této zbraně a jestli tomuto kulometu tak trošku nekřivdíme.
Pozadí vývoje
Začátkem dvacátého století bylo velení Francouzské armády jasné, že pušky Lebel r.8x50R všech modelů, včetně náboje jsou značně zastaralé. Řešením byla jenom kompletní obměna výzbroje, ale v tomto případě se Francouzi pokusili jít až moc daleko. Samotný náboj byl poměrně slibný r.7 mm x 59 APX s velkou počáteční rychlostí a na svou dobu i s velmi plochou dráhou letu. Konstruktérem byl kapitán Jacques Louis Henry Chauchat (1863 - 1917), absolvent Sorbony a École Polytechnique. Problémy nastaly při vývoji zbraně, Francouzi ve snaze dosáhnout co největší palebné převahy totiž požadovali samonabíjecí pušku. V letech 1897 - 1909 bylo vyzkoušeno minimálně dvanáct různých prototypů, včetně zbraně APX C1kterou zkonstruoval samotný Chauchat. Žádná z těchto zbraní ovšem nedosáhla požadovaných kvalit ( čemuž se není co divit, podobně to dopadalo i jinde ) a armáda tak nejen, že nezavedla žádnou novou zbraň, ale zůstala i u starého náboje. Vzhledem k nutnosti zvýšit palebnou sílu, armáda začala zkoumat možnost zavedení lehkého kulometu, který by tento problém mohl alespoň částečně vyřešit.Chauchat tak mohl řešit novou zbraň a rozhodl se požít přepracované verze své samonabíjecí pušky která používala uzamčený závěr s dlouhým pohybem hlavně. V té době se jednalo o poměrně obvyklé řešení.
FM CS Mle1913
Kulomet se vyznačoval velmi nízkou hmotností, přece jenom vznikl ze samonabíjecí pušky, ale 6 kg bylo na kulomet střílející nábojem s plným výkonem přece jen poněkud málo. Vojáci byli v první chvíli nadšeni, jednalo se o nejlehčí existující kulomet. Při zkouškách se projevila největší bolest všech kulometů Chauchat na náboj 8x50R a to nespolehlivý zásobník. Navíc se už tehdy po vystřílení více nábojů objevovalo zasekávání a přesnost střely také nebyla moc dobrá.
Nakonec bylo vyrobeno 100 kusů, velká část z nich skončila u letectva.
Vzhledem k poměrně slušné péči, kterou zbrojíři mohli věnovat kulometům a relativně slušnému zacházení se zásobníky byla poruchovost relativně nízká, Částečně se projevilo i lepší chlazení za letu a navíc nízká hmotnost zbraně tolik nezatěžovala letadlo. Nejzávažnějším problémem letecké verze kulometu tak byla nízká kapacita zásobníku.
FM CSRG Mle15
Vývoj zbraně pokračoval, urychlil se především se zahájením Velké války, kdy všechny armády přišli na nedostatek kulometů ve výzbroji.Nejvíce se tento problém projevoval u menších jednotek, které nemohly při útoku přepravovat těžké kulomety. Není tak nic divného, že se armáda rozhodla využít kulomet Chauchat přes všechny problémy které byly zjištěny při zkouškách. Problém samozřejmě byly výrobní kapacity, všechny továrny schopné zbrojní výroby už měly naplněné kapacity. Takže zbývaly jen ty nezbrojní, v případě kulometu Chauchat padla volba na firmu Société des Cycles et Gladiator Clement v Le Pré St Gervais, Tento výrobce jízdních kol a automobilů ze severního předměstí Paříže získal první zakázku na 50 000 kusů.
Už před vybráním výrobce ale bylo jasné, že zbraň se pro velkosériovou výrobu musí zjednodušit. Toto zjednodušení sice přineslo zvýšení hmotnosti na více než 9 kg, ale kulomet byl díky tomu alespoň o trošku stabilnější při střelbě.
Chauchat je běžně popisován jako zbraň zastaralá už při zavedení do výzbroje, ve skutečnosti to je trošku jinak. Většina zbraní té doby vyžadovala poměrně náročné frézování všech dílů, naproti tomu Chauchat využíval poměrně hodně lisovaných a ohýbaných dílů. Je to všechno poměrně hrubě zpracované, vlastně celý kulomet se svým pojetím blíží Stengunu, spíš než pozdějším lehkým kulometům. Kulomet byl od začátku řešen jako zbraň pro velkosériovou výrobu, což se podařilo splnit. Začátek výroby byl zpomalen poměrně velkým množstvím problémů, přece jen přechod firmy vyrábějící jízdní kola na zbrojařskou výrobu, navíc velkosériovou je poměrně složitý. Všechno byl ještě umocněno nedostatkem strojního vybavení firmy Gladiátor ( vyřešeno dovozem ze Švýcarska a USA ) a nezkušeností zaměstnanců. Část dílů byla firmě Gladiátor dodávána, například hlavně od firmy MAC Chatellerault. K hlavním se váže ještě jedna zajímavost, až do roku 1917 byla převážná část hlavní vyráběna zkrácením hlavní z pušek Lebel. Hliníkové kryty hlavně byly vyráběny firmou Peguot, také zásobníky a dřevěné díly pocházely od subdodavatelů. Je zajímavé, že firma dodávající zásobníky své výrobky neznačila, jednalo se totiž o hračkářskou firmu a obávala se poškození jména firmy.
Po počátečních problémech se výroba rozběhla, sice se začaly objevovat zprávy o nepříliš dobrém zpracování a vysoké poruchovosti, ale nedostatek kulometů u jednotek si vyžádal navýšení objednávky na 110 000 kusů.
Kusy z prvních dodávek byly použity k vyzkoušení nejvhodnější taktiky a velmi rychle se ukázala již dříve tušená věc, že podobné kulomety se sice nehodí při obraně jako náhrada těžkých kulometů, ale jsou nepostradatelné jako podpůrná zbraň družstva. S dobou používání také rostl počet mužů přidělených ke kulometu, původně dvojčlenná obsluha byla značně přetížená a jako optimální se ukázala obsluha ve složení:Velitel ( obvykle desátník ), střelec a čtyři nosiči munice.
Při vedení PALBY se začaly užívat velmi krátké dávky ( 3 výstřely, vzhledem k nízké kadenci žádný velký problém ) nebo dokonce jednotlivé rány, dlouhé dávky ( při vystřílení cca 300 nábojů v krátké době ) vedly obvykle k zablokování hlavně a se zbraní nešlo nic dělat až do vychladnutí. Zásobníky způsobovaly problémy dál, díky velkým otvorům v těle zásobníku docházelo velmi snadno k znečištění nábojů o deformaci samotného zásobníku nemluvě.
Přesnost nebyla také nic moc, kromě pochybné dvounožky se na tom podílela velká hmotnost pohyblivých dílů, cca 3,3 kg..., Vleže na 200m se zásahy nacházely na ploše o rozměrech 1,12 x 2,16 m. Střelba se prováděla dávkou, všech 20 nábojů ze zásobníku.Pokud se stejným způsobem střílelo na 600 m, střelba pokryla plochu 5 x 10 m a to jen za předpokladu dobrého držení zbraně !!!!
V průběhu roku 1917 se konečně zlepšila spolehlivost zbraně, k zablokování vlivem roztažnosti materiálu začalo docházet až po odstřílení 900 ran dlouhými dávkami, dodám jen, že obsluha kulometu Chauchat obvykle nosila 1000 nábojů. Při dodržení již zmíněných pravidel ( + plnění zásobníku 17 náboji pro zvýšení životnosti pružiny ) se kulomet Chauchat stal relativně spolehlivou zbraní, je sice pravda, že nedosahoval spolehlivosti kulometů Lewis či Madsen, ale zase byl mnohem levnější. Pokud jde o Angličany, ti přes existenci Lewisu ve své výzbroji koupili od Francouzů 80 000 kusů z 268 139 celkem vyrobených kusů.
FM CSRG Mle18
Konečně se dostáváme k verzi kulomet Chauchat která způsobila toto prokletí na věčné časy...
Po vstupu USA do války Američané najednou zjistili, že jim ve výzbroji chybí značné množství kulometů. Nakonec se tento problém vyřešil díky kulometům Browning všech typů, ale dočasně musela pomoct Francie. Došlo proto k úpravě kulometu Chauchat na Americké náboje .30-06, díky bezokrajovému náboji zbraň dostala mírně zakřivený stránkový zásobník na 16 nábojů, tím byl vřešen další z problémů kulometu. Vypadalo to, že Američané budo mít nakonec spolehlivější kulomet, než byl originál, první zkoušky totiž ukázaly, výkonější náboj dokáže překonat " kousnutí " kulometu způsobené rozdílnou tepelnou roztažností.
Katastrofa nastala až na frontě, kulomet přestával fungovat při sebemenším znečištění, ať už bylo způsobené vnějšími vlivy nebo povýstřelovými zplodinami.
Z velkovýroby nakonec nic nebylo a až několik let po válce se přišlo nato, že tento problém způsobila chyba při přepočtu z palců na milimetry. Chyba údajně činila 0,05 mm, ale v nábojové= komoře i tento kousek způsoboval nefunkčnost kulometu.
FM CSRG Mle15/27
To nejlepší nakonec...¨
Kulomet Chauchat zakoupili také Belgičané, pro ně se vyráběl v ráži Mauser 7,65 x 53 mm a vznikla tak jeho nejlepší verze. Kulomet používal schránkový zásobník a i většina ostatních problémů se jakoby vypařila, posledních pár drobností se opravilo při modernizaci v roce 1927.
Na Belgickém příkladu je vidět, jak jiné by mohly být osudy kulometu Chauchat v případě zavedení modernějšího náboje.
Přes svou špatnou pověst se kulomet rozšířil i do dalších armád, Poláci zakoupili minimálně 9000 kusů, většinu začátkem třicátých let prodali dál, do Mexika a Řecka.
Několik tisíc skončilo v Rusku a asi 5000 koupilo v roce 1940 Finsko. Jako poslední je údajně zakoupilo Maďarsko v roce 1942, v tomto případě šlo o kořistní zbraně koupené od Německa.
TTD:
FM CSRG Mle15
vyrobený v r.1917 s nábojem 8 x 50R Lebel mle86 ( střela 12,5 g/prach 3g )
Délka--------------------------- 1170 mm
Délka hlavně---------------- 450 mm
Délka záměrné------------- 570 mm
Prázdná hmotnost--------- 9,500 kg
Nabitý-------------------------- 10,450 kg
Úsťová rychlost------------- 630 m/s
Teoretická kadence------ 240 r/min
Praktická kadence-------- 120 r/min
Účinný dostřel--------------- 200 m
Max. dostřel------------------ 2000 m
Jedno videjko:
http://www.youtube.com/watch?v=lPFu_ZlQ ... re=related
Zdroje:
http://sunblest.net/gun/Chauchat.htm
http://armesfrancaises.free.fr/FM%20Chauchat.html
http://exhumoir.kazeo.com/Les-Exhumatio ... 10929.html
http://fr.wikipedia.org/wiki/Chauchat
http://www.gunsworld.com/gun_mg/chauchat.htm
http://www.firstworldwar.com/atoz/mgun_chauchat.htm
http://world.guns.ru/machine/mg76-e.htm
) je samozřejmě lepší, ale FM CSRG Mle15/27 by se hodil jako taková " mobilizační " zbraň, dá se dělat skoro na koleně...
