Kjushu J7WI Shinden
Napsal: 21/3/2005, 10:10
Ke konci roku 1942 začalo Japonské námořní letectvo vývoj stíhacího letounu dosti ojedinělé koncepce. Jednalo se o tzv. kachnu, čili letoun s vodorovnou příďovou plochou. Letouny této koncepce vznikaly i dříve, ale jen Japonsko dovedlo vývoj až na práh sériové výroby.
Výhody takto řešeného letounu byly značné: stroj byl bezpečný proti přetažení, do přídě šlo umístit silnou výzbroj bez omezení synchronizací, lepší byl i výhled. Vývoj takového stroje ovšem nebyl bez rizik, proto byl nejprve v námořním leteckém arsenálu v Jokosuce vyvinut zmenšený kluzák MXY6, řešený podobně jako budoucí stíhač.
V roce 1943 byly firmou Chigasaki Seizo K.K. vyrobeny 3 kusy. Zkoušky na podzim téhož roku prokázali dobré vlastnosti, jeden z kluzáků nakonec dostal malý motor Semi 11 (16kW) pro prověření tlačné vrtule. Na začátku roku 1944 bylo rozhodnuto o vývoji stíhače J7W1, přepadového stíhače pro pozemní základny námořního letectva. W znamenalo Watanabe, tato firma však byla v roce 1943 přejmenována na Kjushu Hikoki K.K., takže to bylo již jen tradiční označení. Kjushu neměla zkušenosti s vývoje stíhacích letounů, vybrána byla pro vyčerpání kapacit zkušenějších firem jinými projekty, proto byla posílena několika odborníky z Jokosuckého arsenálu, včetně kapitána Masaoki Tsurama, otce celého projektu.
Práce se rozběhli v červnu 1944 a v únoru 1945 byl hotový první prototyp. Poháněl ho hvězdicový osmnáctiválec Mitsubishi MK9D (Ha-43) se zvletovým výkonem 1566kW. Vrtule byla šestilistá, automatická, podvozek příďový. Výzbroj v přídi byla tvořena čtyřmi kanony vz.5 ráže 30mm. Při zkouškách dělalo problémy chlazení motoru a vibrace dlouhého hřídele vrtule, potíž byla také s reakčním momentem, který nebezpečně vychyloval stroj při vzletu.
Zalétání proběhlo na letišti Fukuoka až 3. srpna 1945, v kabině byl kapitán Tsuruma. Do konce války se uskutečnilo jen několik vzletů, celkem v trvání pouze cca 45 minut.Situace Japonska již byla kritická. Jen s obtížemi se povedlo dokončit druhý prototyp, přesto objednalo námořní letectvo velkosériovou výrobu, Kjushu měla dodávat 30 ks měsíčně, Nakajima, která připravovala licenční výrobu v Handě, 120. Konec války zabránil Tsurumovi v realizaci další verse, J7K2, montáží proudového motoru Ne-130 do zádě stroje.
Technické údaje:
rozpětí 11,11 m / délka 9,66 m / výška 3,92 m /
nosná plocha 20,5 m / hmotnost prázdného letounu 3645 kg /
vzletová hmotnost normální 4930 kg / max. 5230 kg /
max. rychlost (v 8700 m) 750 km/h / dostup 12000 m / dolet 900 km (výkony vypočtené)
shinden
Výhody takto řešeného letounu byly značné: stroj byl bezpečný proti přetažení, do přídě šlo umístit silnou výzbroj bez omezení synchronizací, lepší byl i výhled. Vývoj takového stroje ovšem nebyl bez rizik, proto byl nejprve v námořním leteckém arsenálu v Jokosuce vyvinut zmenšený kluzák MXY6, řešený podobně jako budoucí stíhač.
V roce 1943 byly firmou Chigasaki Seizo K.K. vyrobeny 3 kusy. Zkoušky na podzim téhož roku prokázali dobré vlastnosti, jeden z kluzáků nakonec dostal malý motor Semi 11 (16kW) pro prověření tlačné vrtule. Na začátku roku 1944 bylo rozhodnuto o vývoji stíhače J7W1, přepadového stíhače pro pozemní základny námořního letectva. W znamenalo Watanabe, tato firma však byla v roce 1943 přejmenována na Kjushu Hikoki K.K., takže to bylo již jen tradiční označení. Kjushu neměla zkušenosti s vývoje stíhacích letounů, vybrána byla pro vyčerpání kapacit zkušenějších firem jinými projekty, proto byla posílena několika odborníky z Jokosuckého arsenálu, včetně kapitána Masaoki Tsurama, otce celého projektu.
Práce se rozběhli v červnu 1944 a v únoru 1945 byl hotový první prototyp. Poháněl ho hvězdicový osmnáctiválec Mitsubishi MK9D (Ha-43) se zvletovým výkonem 1566kW. Vrtule byla šestilistá, automatická, podvozek příďový. Výzbroj v přídi byla tvořena čtyřmi kanony vz.5 ráže 30mm. Při zkouškách dělalo problémy chlazení motoru a vibrace dlouhého hřídele vrtule, potíž byla také s reakčním momentem, který nebezpečně vychyloval stroj při vzletu.
Zalétání proběhlo na letišti Fukuoka až 3. srpna 1945, v kabině byl kapitán Tsuruma. Do konce války se uskutečnilo jen několik vzletů, celkem v trvání pouze cca 45 minut.Situace Japonska již byla kritická. Jen s obtížemi se povedlo dokončit druhý prototyp, přesto objednalo námořní letectvo velkosériovou výrobu, Kjushu měla dodávat 30 ks měsíčně, Nakajima, která připravovala licenční výrobu v Handě, 120. Konec války zabránil Tsurumovi v realizaci další verse, J7K2, montáží proudového motoru Ne-130 do zádě stroje.
Technické údaje:
rozpětí 11,11 m / délka 9,66 m / výška 3,92 m /
nosná plocha 20,5 m / hmotnost prázdného letounu 3645 kg /
vzletová hmotnost normální 4930 kg / max. 5230 kg /
max. rychlost (v 8700 m) 750 km/h / dostup 12000 m / dolet 900 km (výkony vypočtené)
shinden